„Myslel jsem, že alespoň teď už máte více rozumu, Pottere," zavrčel Snape otráveně a vykouzlil kolem nich kouzlo na soukromí.

„Neudělal jsem to schválně, pane! Jen jsem mu chtěl pomoct na ošetřovnu, to je celé!" odsekl popuzeně Harry a zároveň se snažil uklidnit, aby moc nevyprovokoval svého vnitřního vlka.

Snapeovi se ve tváři nepohnul ani sval. „A odkdy zrovna vy máte potřebu pomáhat na ošetřovnu mým studentům?"

Harry se zprudka nadechl, ale ústa otevřel na prázdno. Pochopil, že teď se docela hloupě prořekl. Pohledem proto raději uhnul stranou.

„Nenaznačujete mi teď něco zásadního, že ne, Pottere?" povytáhl lektvarista lehce obočí.

Černovlasý chlapec se kousl do rtu. „Vlastně ani ne," usmál se následně provokativně. „A navíc, nejste můj zodpovídající profesor, takže na tuhle otázku vám nehodlám víc odpovídat. Zeptejte se Malfoye. Třeba budete mít větší štěstí," postavil se z postele a poté prostě Snapea obešel a rychle opustil prostory ošetřovny. Musel rychle pryč.

                                                                                   ***

Draco celý zmatený opustil ošetřovnu a pomalým krokem procházel hradem. Nějak stále nedokázal pochopit, čeho byl před malou chvílí svědkem.

Vždyť Snape Potterovi vůbec nic neřekl. Ale vůbec nic! Kdy se tohle stalo, že jeho kolejní profesor se zastává i jiných kolejí a ještě k tomu Nebelvíru a ještě k tomu Pottera! Vždyť toho kluka nesnášel. Neměl ho rád, stejně jako ho neměl rád Draco a teď?

Blondýn prudce zavrtěl hlavou.

A potom tu byl Potter sán. Choval se divně. Draco do něho vrazil, jeho vinou se skutáleli po schodech a Potter mu poté jen tak nabídne pomoc a omlouvá se mu. Co to se sakra v Bradavicích děje!

Nejdřív ta divná mudlovská hra za úplňku, potom ta věc s hodným vlkodlakem, potom ten dopis a zjištění, že je vlkodlačí druh a že jeho partner je ještě k tomu kluk. Kdyby tohle věděli rodiče... Tohle se nesmí za žádnou cenu dozvědět, jinak by to vlkodlaka našli, někam ho zavřeli a nechali ho umřít, tím si byl jistý. Jeho otec toho byl schopný až moc. Vyžíval se v týrání. Čehokoliv. Zvířat, skřítků, lidí, kouzelníků, bylo mu to jedno.

„Draco?"

Zmijozel sebou polekaně cukl, ale ihned se to snažil zamaskovat a nasadit svou arogantní masku. „Co je..." zavrčel poté otráveně.

Pansy se zatvářila nanejvýš povýšeně a protočila oči v sloup. „Ale nic. Jen že už tě s Blaisem docela dlouhou dobu hledáme. Snape musel někam jít a tak nás poslal pryč, že máme přijít jindy," mávla dívka rukou.

„A co já s tím?"

Pansy se zamračila. „Co je to s tebou. Seš nějaký divný, nemáš horečku?" přiložila mu hnědovláska dlaň na čelo a setrvala tak, odkud jí Zmijozel ruku hrubě nedostrčil.

„Jsem v pohodě. Nejsem malý, vím, co dělám," zavrčel tiše na dívku.

Ta se ale nenechala tímto tónem vůbec rušit. „Víš, takhle se chováš jen, když ti přijde dopis od otce. Ale sovu jsem neviděla, takže..."

„Ani jsi ji vidět nemohla. Nic mi nepřišlo. Jen už mě prostě štve, jak ty a Blaise jste za mnou pořád jako ocásky. Radši byste měli jít vy dva někam spolu a mě nechat na pokoji," pomalu se Draco rozešel chodbou dál a dívce nezbylo nic jiného, než se zamyšleně zařadit po jeho boku.

„Opravdu se chováš divně, Draco... Vlastně od té flašky se chováš takhle!"

Blonďák sebou jemně trhnul. Ano, flaška, tak se jmenovala ta inkriminovaná mudlovská hra. Při které se líbal s Blaisem. Při tom pomyšlení Draco lehce zezelenal. Jedna věc byla vykousnout s klukem ze Zmijozelu a druhá byla vykousnout se Blaisem.

„Má to něco společného s tím vykousnutím?"

„U Merlina, Pansy! Už mlč, ano? Bolí mě z těch tvých otázek hlava," chytl se Zmijozel za oba spánky a lehce je promnul. Měl by si odpočinout. Sotva spal od té doby, co četl tu knihu o vlkodlacích.

Pansy se lehce nafoukla. „Dneska seš fakt divnej..." zamrmlala jen nakonec.

                                                                                 ***

„Remusi?" zaklepal Harry naléhavě na obraz, který vedl do pokojů profesora, který mu měl momentálně ze všech nejblíže. Potřeboval pomoc, poradit. Sice Remusovi tvrdil, že všechno zvládne sám, ale tohle byla naprosto jiná situace.

Šlo o jeho druha a s tím má podle knihy problém snad každý vlkodlak.

Obraz se pomalu odklonil a ukázal tak unaveného muže na jeho druhé straně. „Harry? Děje se něco?"

Mladík se na chvíli cítil provinile, když viděl, v jakém je jeho profesor po úplňku stavu. „Já... Omlouvám se, ale je to naléhavé."

„To mi je jasné, pojď dál," odstoupil starší vlkodlak od vchodu a nechal Harryho vejít dovnitř. Když se poté obraz opět uzavřel, lehl si Remus zpátky na pohovku ke krbu pod deku. „Tak povídej..."

Harry chvíli nejistě postával u pohovky, než se posadil co nejblíže Remusovi a to tedy na dřevěný konferenční stolek, na kterém stála pouze jedna jediná květina ve vázičce. „Já, mám problém. Jde o... O mého druha."

Remus několik dlouhých vteřin mlčel, než mu plně zřejmě došel význam těch slov. „Tady v Bradavicích? Harry já nevím, ale druha si vlkodlak hledá déle než něco málo přes rok," zavrtěl lehce hlavou.

Harry ale sklopil hlavu a zastrčil si pramen vlasů za ucho. „Vlastně o něm vím už skoro rok."

A opět nastalo ticho.

„Harry... Nenalháváš si to jen? Jestli to jen nějaká pěkná dívka, která se ti líbí, tak-"

„Ne, tak to není, Reme! Cítím to tady," přiložil si Harry ruku na hrudník v oblasti srdce. „Když se na tu osobu podívám nebo když jen slyším její hlas nebo když na ni pomyslím, moje srdce tluče rychleji. V podbřišku mám podivný pocit a můj vlk doslova přede spokojeností. Co jiného by to mohlo být, než reakce na druha?"

Remus se pomalu nadechl. „Víš, Harry... Já nevím, jestli je úplně dobře, že jsi druha našel takhle rychle..." řekl poté velmi pomalu.

_____________________

Zdravím!

Další kapitola je na světě, tak jste si ji snad užili! ;)

Mimochodem, já sama začínám přemýšlet, kdy se ti dva vlastně setkají v lidské podobě, protože zatím tedy je plán jiný. :D No, uvidíme. :D

Jinak moc děkuji za všechny komentáře a hvězdičky a užijte si Velikonoce. U nás někdo zvoní každou chvíli, ale mají smůlu. Neotvíráme. :D

~Matthew~