Jen velice opatrně se rozešel do středu bojiště, kde své kroky zastavil a zůstal strnule stát. Bylo tu více než jen zřejmé, že se mu včerejší noc nezdála. Nic z toho. Opravdu se to stalo.

Draco se velice pomalu otočil jednou kolem své osy a prohlížel si zničená křoví, až jeho oči narazili na kus uschnuté kůže i s masem na jedné větvi. Žaludek se mu díky tomu pohledu ihned vzbouřil, čemuž prostě nedokázal zabránit.

Naštěstí toho ale v sobě moc neměl, díky svému rýpání se ve snídani a tak křečovité svírání žaludku po chvilce ustalo. Nepříjemná pachuť v ústech ho ale donutila se rozejít dál po zvuku šumění vody, až po pár metrech narazil na čisté větší jezírko.

V tu chvíli neměl nejmenší chuť obdivovat jeho krásu nebo být překvapený, že se tam vůbec něco takového nachází a místo toho se rovnou sklonil, aby si mohl vypláchnout ústa.

„Nechutný..." zašeptal tiše zhnuseně, když si ústa dostatečně propláchl a posadil se na paty svých nohou. Následně zvedl pohled od křišťálové vody a začal zvědavě pročesávat pohledem les na druhé straně jezera.

Byl stejný jako na té straně, kde se nacházel teď on sám, ale i tak ho k té straně něco více táhlo. Nedokázal ale přesně určit co. Dokud na to něco pohledem nenarazil.

Prudce se vymrštil zpátky na nohy a s rozšířenýma zorničkama hleděl na mohutné tělo ležící na druhé straně břehu. Vlkodlak s tmavou drsnou srstí na něho upíral své temné oči, ale nijak jinak se nehýbal.

Jen pro ujištění udělal Draco krok do strany, aby viděl na mohutný ocas, který měl jen jeden jediný vlkodlak, o kterém věděl. Ten z noci.

Následně sebou prudce škubl, když tvor svůj ohon pozvedl, jako by mu ho snad ukazoval. Jako by přesně věděl, co se blondýnovi honí hlavou. Zmijozel se zamračil. „Baví tě si ze mě dělat srandu?" zavrčel si pro sebe tiše a jen sledoval, jak vlkodlak zastříhal lehce ušima jako pes. Jako by ho snad slyšel.

Blonďák pozvedl obočí. Sice nechápal absolutně nic, ale cítil se prozatím v bezpečí díky bariéře v podobě vody, proto udělal krok zase zpátky a zaměřil na zvíře své zvědavé oči.

Silné tělo ho zaujalo nejvíce. Ze všech popisů a obrázků z učebnic o vlkodlacích věděl, že tito tvorové nejsou nikdy silní. Nebo alespoň nevypadají takhle. Co věděl, bylo, že jsou hubení, spíše až vychrtlí. Přesně jako ten druhý vlkodlak, se kterým se tenhle zvláštní druh rval.

To byla pro Draca další záhada. Proč ho bránil. Byl to snad někdo, kdo ho znal a on se k němu choval... slušně? Takoví lidé totiž skoro neexistovali. Spíše vůbec. I na Pansy a Blaise byl kolikrát hnusný, že se divil, že se s ním pořád baví. Jak řekla Pansy, připomínal někdy osinu v zadku. A v tom s ní, sice nerad, ale plně souhlasil.

Draco se mírně nervózně kousl do rtu. Jedno totiž nedokázal pochopit vůbec a to bylo, že ten tvor, tady byl ve dne. Když šel do lesa, uklidňoval se, že je den a navíc po úplňku, tak jak...

Vlkodlak na druhé straně břehu najednou podivně zafuněl a poté se velice pomalu zvedl na všechny čtyři nohy, což donutilo blonďatého Zmijozela prudce zacouvat. Srdce mu bilo jako splašené. Tvor ale neudělal nic jiného, než že se k němu otočil zády a rozešel se pryč do lesa. Pryč od něho.

A Draco vše chápal ještě méně. Nechal ho tady? Jen tak? Nic neudělal? Zmatení v blonďákově tváři bylo více než zřetelné. I tak ale nějakým způsobem donutil své nohy se dát do pohybu, aby byl z lesa co nejdříve pryč. Vyděšenému ohlížení se za sebe ale zabránit nedokázal.

                                                                                                ***

Nakonec ale Dracova přirozená zvědavost vyhrála a tak se ještě ten večer vypařil do školní knihovny se přesvědčit. Prostě tomu nedokázal uvěřit. Vlkodlak za dne, neútočící. Kdyby tohle řekl někomu z učitelů, jen by se mu vysmáli. Možná tak Lupin by měl pochopení, ale toho se ptát rozhodně nehodlal.

Když ale poté četl jednu knihu za druhou, jen mu všechny potvrzovaly to, co věděl. Vlkodlak za dne neexistuje. Žádný.

Zmijozel z toho začínal být unavený a zároveň podrážděný. Chtěl odpovědi, které se mu ale nedostávaly. Lehce od sebe proto tlustou knihu odsunul a prsty si protřel ospalé oči. Měl by jít spát, ale on nemohl. Tak nějak si totiž pomalu přiznával, že se začíná bát.

Když na to šel totiž logicky, tak ten vlkodlak bránil v noci jeho. Co když si pro něho v noci dojde? Třeba ho opravdu bránil jen proto, že ho chce jen on sám pro sebe!

Draco sebou na židli prudce škubl. „Nesmysl..." zavrčel sám na sebe a znovu se zadíval na v půli otevřenou knihu. Jenže byla tam stále ta stejná slova. Nezměnila se.

Už se chystal knihu lehce podrážděný zavřít, když ta sebou najednou cukla a sama se prudce přelistovala na úplně jinou stranu.

Draco neschopen pohybu jen lehce vyděšeně zíral na název kapitoly.

Vlkodlačí druhové

Očima rychle zkontroloval místnost, zda se na něho nikdo nedivá nebo není nikdo poblíž, ale nikoho neviděl. Tak kdo na něm zase zkoušel své žerty?

S přivřenýma očima nedůvěřivě na knihu nejdříve sáhl, než si ji přitáhl blíže k sobě. Nic se nestalo. Zmijozel se proto více uvolnil a lehce se nad text naklonil, aby lépe viděl na malá písmenka.

Čím víc slov a vět ale z kapitoly četl, tím víc se mu před očima dělalo temno. Nemohl tomu uvěřit, byla to přece blbost. Nebo ne?

Draco knihu prudkým pohybem zavřel, až se ozvala hlasitá dutá rána. Hned na to také cítil, jak na něm spočinulo několik překvapených očí. To ho ale nezajímalo. Jen knihu popadl do náručí a zmizel s ní z knihovny, jak nejrychleji to šlo. Tuhle knihu totiž musel přečíst celou. A hlavně tu jistou kapitolu, která se jeho problému podobala více, než sám Draco chtěl.

_____________________

Zdravím!

Tak mám pro Vás další kapitolu, snad se líbila. Draco se pomaličku začíná prokousávat k jádru problému a myslím, že jemu vše dojde velice brzy. Teď už zbývá, jak se k tomu postaví Harry. :)

Jinak moc děkuji za ty pěkné komentáře u minulé kapitoly, moc mě potěšily. ;)

PisálekMaty