Nepříjemný pocit na zátylku nutil zmijozela se neustále ohlížet za sebe, jestli je někdo nesleduje, zatímco procházeli tmavým sídlem. Harry je oba přemístil přímo dovnitř sídla, protože mu to ochrany povolovaly, ale pouze do určitých prostor. K Dracově smůle to bylo ještě daleko od nebelvírových komnat.

Byl nervózní jen z toho, že jediný, kdo ho tady bude bránit, je jeho vlkodlačí druh, protože Voldemort by ho asi nejraději viděl vykrvácet u svých nohou. Podobně jako u jeho poslední nedobrovolné návštěvy, kdy se otec vzdal a nechtěl s ním mít nic společného.

Posledně tady přišel o svou hůlku.

Zachvěl se.

„Je ti zima?" neušlo to Harryho očím a bez čekání na odpověď ze sebe stáhl bundu a přehodil ji přes Dracova ramena.

Blonďák sebou lehce cukl. „Díky," zamumlal, a aniž by si to uvědomoval, udělal několik menších úkroků blíže k nebelvírovi. Necítil se tu vůbec dobře, ale jednou se rozhodl pro svou magii, tak to bude muset zvládnout. Stejně bude jen v Harryho komnatách.

Vlkodlak se pro sebe pousmál a s jistou dávkou samozřejmosti přehodil přes blonďákova ramena opatrně paži a přitáhl si ho za chůze blíže k sobě.

Draco semkl rty do úzké linky a potlačil v sobě zasténání.

„Víš, Draco..." začal trošku náhle nejistě černovlasý nebelvír, „něco jsem ti neřekl," držel pohled pevně před sebou a dál pokračoval, tentokrát pomaleji, ke dveřím na konci chodby. Draco tak nějak tušil, že míří právě k jeho komnatám a že se to týka právě Harryho komnat.

„Poslouchám," zamumlal opatrně Draco.

„No... Jak jsem ti říkal o tom mém vlkodlačím mláděti, tak-"

„Neříkej mém!" přerušil ho podrážděně zmijozel.

„Dobře. Tak jak jsem ti říkal o tom mladém vlkodlakovi, kterého jsem proměnil, tak... No... Tak trošku... Bydlí se mnou."

Draco se prudce zastavil a vytrhnul se z pod Harryho paže. „Děláš si ze mě legraci?! Ty máš v pokojích toho zablešeného mladého čokla?! A chceš, abych tam byl s ním? Dvacet čtyři hodin denně?!" vyjekl nahlas a nevěřícně se na Harryho díval. „To nemyslíš vážně!" zavrtěl následně hlavou.

Harry se kousl do rtu a lehce bezmocně trhnul rameny. „Neměl jsem na výběr. Draco, prosím-"

„Ne! Odmítám!"

Harry zasténal. „Nebude tě nijak obtěžovat. Většinu dne je jako člověk úplně potichu a čte si a v noci se jako vlk choulí u krbu. Nic ti neudělá, přísahám. Je to mládě, Draco!" naléhal nebelvír.

Blonďák ale znovu potřásl hlavou. „Chápeš vůbec, co my dva jsme?"

„Ano. Ty jsi můj druh a já tvůj vlkodlak. A já tě miluju, Draco."

Draco už se nadechoval k dalším protestům, když si uvědomil, co mu vlastně Harry řekl. Ty dvě slova v ně vyvolala červeň, která mu rychle stoupla do tváří. Rychle proto sklopil hlavu a prohrábl si nervózně ofinu vlasů. Nevěděl, co říct.

Harry se koutkem úst pousmál, načež natáhl paži a za bedra si mladíka naproti sobě s červenými tvářemi přitáhl k sobě. „Miluju tě," zopakoval znovu tiše a poté se prostě sklonil svou hlavou a blonďáka bez možnosti protestu políbil. Ten tiše do polibku vyjekl, než se naprosto přirozeně poddal a objal Harryho kolem krku.

Opatrné polibky přešly do plynulého líbání, kdy Draco přitahován druhou magií naprosto zapomněl, kde se nacházejí a co vlastně řešili.

Krásnou chvilku jim přerušilo nejisté zakuňkání. „Harry?" Jmenovaný černovlásek by si ani hlásku nevšiml, kdyby se od něho Draco s trhnutím neodtáhl. Možná proto také sám pohnul hlavou do leva a zadíval se na bělovlasého chlapce zhruba o rok, možná dva, mladšího, než byl Draco.

„Ano, Gabrieli?" nasadil pro chlapce úsměv a dělal, jako by si nevšiml Dracova ztuhnutí a následného trhnutí pryč od něho. Spíš si ho přitáhl více k sobě.

„Dočetl jsem další knížku. Cítil jsem tě, ale dlouho si nepřicházel a já... nudím a strašně mě všechno svědí a tak jsem myslel... chtěl jsem..."

„Přinesu ti další knihu, ano Gabrieli?"

„D-dobře. Děkuju, Harry," zakýval opatrně bělovlasý vlkodlak hlavou a otočil se zády k oběma mladíkům a tiše se bosky vydal zpátky ke komnatám. Jeho pytlovité šedé oblečení na něm viselo, jako by byl jen kost a kůže. Dveře se za ním tiše zaklaply.

„To byl... on?" vydechl Draco nevěřícně.

„Jo, to byl on," přikývl Harry. „Hádám, že tohle si nečekal, že?" Draco jen zavrtěl mlčky hlavou a tak Harry pokračoval. „Ne všechno jde podle plánů, přiznávám. Trvalo dlouho, než se probudil, ale když už se tak stalo, naprosto přirozeně se měnil do podoby vlka a zpátky. Pak ale přišel s tím, že ho svědí kůže a začal se škrábat nehty až do krve a po každé přitom roztrhal své oblečení. Nedokázal na své kůži nic snést, tak mu vždy proto vykouzlím tohle pytlovitý, cítí se v něm nejlíp, protože je tak trošku cítit mnou. Jestli jsem to ale dobře pochopil, je na mě závislý do svého prvního úplňku a já jen teda doufám, že i to svědění ho pak přejde. A že se osamostatní. Teď mu jen nosím knížky, aby se nějak zabavil během dne, a čekám... Vím, že se ti to nelíbí, ale zbývá už jen málo. Bude s námi sice v komnatách, ale bude jako pěna, slibuju. Ani si ho nevšimneš."

„O tom silně pochybuji."

„Pár dní, Draco, pár dní jen..." uchopil Draca něžně za obě tváře a zadíval se mu do šedavých očí. „Zůstaneš se mnou?" zeptal se nakonec tiše a po tváři se mu roztáhl široký úsměv, když blonďák s kapkou zdráhání přikývl. „Tak fajn. Co takhle... kdyby ses šel zabydlet, a já dojdu pro nějaké knížky, co?"

Draco si povzdechl. „Dobře. Ale zapomeň, že s ním budu mluvit," zdvihl zmijozel výhružně ukazováček.

Harry s jemným úsměvem přikývl. „Dobře," zastrčil několik pramenů světlých vlasů za blondýnovo ucho.

_______________________

Ahojky...

Asi nemá cenu se věčně omlouvat. Času mám čím dál méně a i když jsem si myslela, že se to po Vánocích zlepší, opak je pravdou. Je to snad ještě horší. A když už nějaký ten čas mám, nemám na psaní ani pomyšlení, protože věčně něco píšu do školy.

Mrzí mě to,

~Matthew~