Harry sevřel rty do tenké linky. „Proměnil jsem se a pokousal ho. Vlastně jsem mu skoro vyrval srdce z těla, ale docílil jsem toho, co po mě Voldemort chtěl. Jeho srdce na pár vteřin utichlo a potom se rozběhlo od znova. A proto se ti zároveň omlouvám, že jsem... otupil naši nit," kousl se černovlasý vlkodlak nejistě do rtu a díval se přitom na blonďáka vedle sebe. Viděl na něm jistý způsob šokování a připadal si, že dokonce vidí tok jeho myšlenek.

Draco dlouhou dobu mlčel. Až se Harry začínal bát, že ho odsoudí za to, co udělal. Nakonec se ale třaslavě nadechl. „Takže teď vychováváš... malé vlčí dítě? Nebo jak to mám chápat! Pořád... tomu nerozumím!" stočil k němu nakonec lesknoucí se šedé oči nechápavostí.

Nebelvír polkl. „Takhle zase ne. Jen... tím, že jsem ho proměnil, jsem mu automaticky dal přednost před svým druhem, dokud neprojde svou první úplňkovou proměnou. Jsem teď vlastně něco jako ten rodič, ale jen do prvního úplňku, přísahám! Pak se zase budu věnovat jen tobě a naše spojení se obnoví. Slibuju, Draco!" položil Harry svou dlaň na blonďákovo stehno, aby ho po něm mohl pohladit v ujištění. K jeho překvapení se ale zmijozel odtáhl. Harryho píchlo na hrudi a v ústech mu náhle vyschlo.

„Uvědomuješ si vůbec, jak tím ale já trpím?" zeptal se tiše a díval se přes vodní hladinu na druhý břeh.

„Ano, ale slibuju-"

„Já už ale nechci slyšet žádné sliby, Harry!" ohradil se prudce Draco s kapkou zoufalství v hlase a zároveň se slovy se na vlkodlaka otočil. „Jediné co chci je, abys byl se mnou a pomohl mi! Kotlík mi z ničeho nic vybuchuje pod rukama, učebnice bez kontroly poletují z místa na místo a nepotřebuju k tomu ani hůlku! Ani jednu podělanou svíčku nedokážu zapálit a to jen všechno kvůli tobě! A jediné, o co tě žádám, já tě žádám, Pottere, je, abys zůstal a pomohl mi zase umět ovládat svou a teď už i tvou magii!"

Harry na svého druha v úleku hleděl. Upřímně nečekal tak prudkou reakci a vlastně mu ani v první chvíli nedocházelo, o čem to Draco mluví. Ale poté pochopil. Ústa se mu údivem lehce pootevřela. „Já zapomněl," hlesl tiše a sledoval, jak se v šedých očích zaleskly slzy.

Blonďák se od něho rychle odvrátil a párkrát za sebou zamrkal, aby slanost v očích rozehnal. Byla by potupa opět před někým brečet. Jako by nestačilo, že se skoro neudržel před Grangerovou, i když měl pocit, že Lupin to z jeho hlasu poznal. Vždycky na něm všechno poznal, až to Draca neuvěřitelně děsilo. Byl snad horší než ten dědek Brumbál. Díky bohu ale nerozdával žádné bonbóny s citrónovou příchutí.

„Já zapomněl," znovu si pro sebe zašeptal Harry. Když do něho Draco tloukl a chtěl po něm, ať něco spraví, nechápal, co tím myslí. Teď mu ale došel význam jeho slov, a proč byl tak rozčilený. „U Merlina, já jsem idiot..."

„To seš," přitakal mu tiše blonďák a přitáhl si kolena k hrudi. Sice chápal, že starost o nového vlkodlaka asi taky není úplně jednoduchá, ale on byl sakra jeho druh! On by měl mít přednost a ne nějaké splašené mládě!

„Draco, já... Omlouvám se. Nedošlo mi..." zavrtěl Harry hlavou a zároveň s tím pochopil i zmijozelovu odtažitost. Nevěřil mu. Nebo alespoň ne tolik, co předtím.

„Nestojím o tvoje omluvy. Poslední týdny byly peklo, které už odmítám zažívat. Takže mám pro tebe dvě možnosti. Buď zůstaneš ty tady v Bradavicích, a nebo mě vezmeš sebou. I kdybych se měl dělit o pokoj s další chlupatou příšerou, tak už nechci zažívat další potupu v hodinách, jako tomu bylo do teď!" pevně se zmijozel na Harryho zadíval a vystrčil bradu, aby dal jasně najevo, že krok zpět ani ústupky nehodlá dělat. „Rozhodni se!"

Harry povytáhl obočí. „Chlupatou příšerou?" pronesl pobaveně slovní spojení, které mu nejvíce utkvělo v paměti hned po dvou zmíněných možnostech.

Draco semkl rty do tenké linky. „Pottere..."

Harry se lehce zasmál a potřásl hlavou. Nevěděl, která možnost je lepší, ale ta druhá byla pro něho rozhodně užitečnější, protože potřeboval mít na novým vlkodlakem dohled. A ten by tady v Bradavicích neměl. Navíc nemohl ohrozit jen tak další studenty. Zároveň ale věděl, že když vezme Draca sebou, bude ho mít Voldemort opravdu blízko u sebe a určitě nepromarní možnost, jak Harryho vydírat. „Nelíbí se mi ani jedna možnost," přiznal nakonec a vytrhnul ze země malou sedmikrásku, které začal otrhávat lístečky.

„To mě ale nezajímá. Já už nebudu čekat. Já jsem tvůj druh a ne nějaký... děcko," vyprsknul to slovo s odporem a opět se schoulil víc do sebe. Co bylo špatného na tom, že chtěl umět zase používat magii jako každý kouzelník a zároveň být s Harrym... Zarazil se. I když si to řekl jen v duchu, ale... řekl to. Chtěl být prostě... s Harrym. Se svým vlkodlakem, kterého měl svým způsobem rád.

Harry si povzdechl. „Fajn, tady zůstat nemůžu, takže... Tě vezmu sebou. Ale musíš mi slíbit, že nebudeš vycházet z mých pokojů, ano? Je to důležité!" naléhal.

Blonďák pomalu přikývl. „Dobře."

„A... No radši nic, řeknu ti to až potom," poškrábal se nebelvír nejistě na zátylku ve vlasech, načež vstal. Poté pomohl na nohy i zmijozelovi, který měl na tváři stále odtažitý výraz. Však on tě rychle přejde. Pomyslel si Harry s malým úsměvem a v duchu děkoval, že měl ve svým komnatách manželskou postel. „Můžeme?" zeptal se následně a přitáhl si mlčícího blonďáka za pas k sobě.

Zmijozel na chvíli zaváhal. Poté ale pomalu přikývl. „Jo," řekl s pohledem do Harryho zelených očí. Chtěl zpátky svou magii. A chtěl ji za každou cenu!

____________________

Zdravím příznivci Drarryho! :D

Tak jsem si říkala, že když je ten konec roku (skoro), tak by nebyla na škodu kapitola k ItF. A tak jsem ji pro Vás vytvořila a doufám, že jste rádi a někomu jsem udělala radost. ;)

Jinak přeji hodně zdraví, štěstí, hodně povídek a úspěchů do Nového roku 2017. A doufám, že se mnou vydržíte a budete mít stále trpělivost jako do teď. Jste úžasní! :)

~Matthew~

P.S. Na mém profilu je jinak pro Larry příznivce nová povídka s názvem The Fraud. Zatím jen 1. kapitola na zkoušku. ;)