„Opatrně, jen klid, nepospíchej..." snažila se Hermiona o klidný hlas a svou zlehka zvednutou rukou dodávala svým slovům váhu.

Lupin opodál se s lehce přimhouřenýma očima snažil vyčíst situaci a jen v duchu doufal, že už se to konečně povede. Jeho pohled zatěkal ze tří postavených svíček na zemi na pobledlého blonďáka se zatnutou čelistí a nataženou třesoucí pravačkou, jak se snaží co nejlépe soustředit na daný úkol.

Musel přiznat, že byla docela práce k sobě tyhle dva dostat, spíše ze zmijozelovy strany, ale byl rád, že se mu to nakonec povedlo. Hermiona se ukázala totiž po všech stránkách jako výborná učitelka, to jen... Draco trochu nezvládal. Trochu víc.

„Soustřeď se jen na ty tři knoty. Ty nechceš zapálit celou tu svíčku, jen ty tři knoty na jejím vrchu. Nemělo by to být tak těžké, nemáš ani hůlku," upírala Hermiona nadějně pohled na tři svíce, které musela už po sté vykouzlit vždy nové.

Prskavý zvuk ji ale donutil jen zavřít oči a nepostřehnutelně si povzdechnout.

Draco se prudce zvedl ze země a vjel si zničeně zčernalými prsty do vlasů. Už tu bolest ani necítil, jen čiré zoufalství. „Tohle prostě nemá cenu, Grangerová! Já ty zasraný svíčky nikdy nezapálím jen na knotu!" vykřikl bezmocně a přitom rukou pohazoval ve směru třech svíček naprosto v plamenech, které uhasil až Lupin jedním mávnutím svou hůlkou a vykouzlil místo Hermiony tři nové.

„Třeba moc tlačíš na pilu, Draco. Zkus se uklidnit a nemyslet neustále na to, že to nezvládneš," zkusil i on mladého muže uchlácholit, ale věděl, že to nemá cenu.

„Jistě! Jako vždycky, že?! Zkus přilevitovat to černé brko, zkus pohnout tou zelenou kuličkou, zkus přilevitovat tu jednu podělanou knížku a ne deset! Myslíte si snad, že to dělám schválně?! Snažím se, já se sakra snažím, ale prostě to nejde! A ten zasraný Potter mlčí už celých dlouhých zasraných sedm týdnů! Sedm týdnů! Víte jak mi je?! Ne, nevíte, jak byste taky mohli!" křičel a přitom pochodoval na několika metrech čtverečných v Komnatě nejvyšší potřeby.

Hermiona se kousla do rtu a utrápeně se zadívala na svého profesora. Ten jen ale pokroutil hlavou. Zdá se, že na tohle byli krátcí všichni. Harry byl prostě magicky hodně silný kouzelník a tak jedině on by dokázal Dracovi pomoci. Jednoduché a přitom tak složité. Ani Brumbál už si nevěděl rady. Snažil se mladému aristokratovi pomoci a zároveň neustále pátral po Harrym, ale ani v jednom nebyl úspěšný.

Blonďák se po chvíli zastavil zády k nim čelem ke krbu a objal se pažemi. „Odejděte," zašeptal tiše a odmítal se byť jen ohlédnout.

Nebelvírka se už nadechovala k protestu, ale Draco jako by to tušil a tak přitvrdil. „Řekl jsem, běžte!" zvýšil trošku hlas a bohužel tak dal Lupinovým uším vědět, že se mu hlas chvěje. Rychle se proto kousl do své sevřené pěsti a snažil se zahnat slzy.

Tiché zaklapnutí dveří mu dalo vědět o jejich odchodu. Pomalu se proto otočil na svíčky uprostřed místnosti, načež ho popadl strašný vztek. Rychle k nim přešel, pro jednu se ohnul a následně s ní frustrovaně hodil proti zdi. Vztek a bouři uvnitř sebe tím ale neutišil.

Do druhé svíčky naštvaně kopl. A třetí prostě nechal stát. Bez újmy. Jen na ni s bolestí očí hleděl a opakoval si slova madam Pomfreyové. Tonoucí se vždy stébla chytá. Nezapomeňte, pane Malfoyi, že i to nejtenčí stéblo jen nitka naděje.

Opatrně se svezl na kolena a přisunul k poslední svíčce. Pomalu ji zvedl do dlaně a zčernalými konečky prstů druhé ruky stiskl její knot. „Proč nechceš poslouchat..." zašeptal tiše a třesoucí prsty opět odtáhl. Poté se pomalu i se svíčkou v ruce zvedl a položil ji na krbovou římsu vedle Harryho hůlky. Nepoužíval ji, protože mu byla k ničemu. Neuměl kouzlit bez ní a ani s ní.

S bolestí v očích tam nakonec obojí nechal položené a Komnatu nejvyšší potřeby opustil.

                                                                               ***

Na snídani další ráno vládlo převážně ticho nebo tiše šeptaná slova. O té doby, co Harry zmizel, nikdo se nedokázal bavit jako dříve. A o to víc byl probíraný právě Draco, který se objevil zároveň s tím, kdy slavný chlapec zmizel.

Hermiona se nedokázala udržet a jako už po několikáté sledovala blonďatého zmijozela na konci zmijozelského stolu, kde vedle něho seděla Pansy a naproti němu Blaise Zabini. Chlapci se nijak nebavili. Mezi sebou vůbec a Draco s Pansy jen okrajově. Spíše jen nepřítomně kýval a u toho se rýpal v zřejmě krupicové kaši.

„Jak si vede?" zeptal se s plnou pusou Ron vedle dívky a tím jí vytrhnul ze zamyšlení. Hermiona věděla, že o tom, co se děje s Dracem, má zakázáno mluvit, ale Ron byl její přítel a navíc o Harryho vlkodlactví a jeho druhovi věděl, takže mu to řekla. Jen jemu samozřejmě.

Tiše si povzdechla. „Nejde mu to. Vůbec."

Zrzek se na ní lehce nevěřícně zadíval. „Takže ani svíčky nezabraly?" promluvil tentokrát už s prázdnou pusou, ale tak tiše, jak to jen dokázal.

Nebelvírka potřásla hlavou. „Ne," zamumlala. „Vlastně včera se úplně zhroutil..."

Ron si opět do pusy strčil sousto a též svůj pohled upřel na blonďatého aristokrata, který už nějakou dobu nedělal problémy a stal se spíše nejtišším studentem Bradavic. Vlastně nikdo nový by nepoznal, že tenhle zmijozelský sedmák byl dříve nejsebevědomějším člověkem na škole a taky tím, který nevydržel na jedné chodbě s Harrym Potterem a neustále na jejich přátelské trio plival urážky.

Najednou se zrzek narovnal a prudce do své přítelkyně drknul loktem. „Herm, koukej!" zašeptal naléhavě a sám dál sledoval, jak se malá bílá sova snesla před blonďatého chlapce a na noze měla připevněný vzkaz převázaný červenou stuhou. Blonďák na ní nechápavě třeštil oči.

„Myslíš, že je od Harryho?" zeptala se Hermiona napjatě a ohlédla se kolem sebe, aby zjistila, že nebyli jediní, kdo si sovy všimli.

„Ani bych se nedivil," poukázal Ron na to, jak Draco Malfoy najednou strnul a následně dopis strhnul z ptačí nožky. O pár sekund později už ve Velké síni po něm zbyla jen nedojedená krupicová kaše, nervózní sova a vzrušený šum studentů.

Dracovi Malfoyovi přece už nějakou dobu dopisynechodí... Tak ale kdo mu teda psal?    

_______________________

Tadá! :D

Ano, zvládla jsem to. Mám pro Vás kapitolu a jsem za to strašně ráda, protože už mě deptalo, že pro Vás stále nic nemám. :/ Bylo to hrozný. :D

Noťas se mnou ale asi nesouhlasil, protože když jsem kopírovala text z wordu sem na watt, vypnul se. No... Tak :D Naštěstí se jen vybil. :D 

Tak snad se líbilo. ;)

~Matthew~