Tiché lupnutí doprovázelo přenos, kdy se Harry s Dracem přemístil těsně za hranici pozemků Bradavic. Nemohl riskovat přenos přímo na ně, protože by vzbudil moc nežádané pozornosti a to nechtěl. Proto je dopravil na hranici lesa, kde neviditelná bariéra tyčila. Cítil ji. Díky propojení své a Dracovi magie.

Stočil pohled na zmijozela ve své bundě. Beze slova se natáhl a upravil mu podivně zkroucený límec.

Blonďák na něho upřel šedavé oči. „Pojď se mnou. Jednodušší už to být nemůže," lehce potřásl hlavou a sledoval, jak se Harrymu bolestně zalesklo v zelených očích.

„To nejde," sklopil na chvíli svůj pohled, než si povzdechl a znovu ho zvedl. „Má to pečlivě propočítané," škubl koutek úst povzbudivě. Poté natáhl ruku a jejím hřbetem pohladil svého druha po líci.

Aristokrat nakrátko zavřel oči a vychutnával si jeden z posledních doteků na delší dobu. Pochyboval totiž, že teď se s Harrym v nejbližší době uvidí. Pokud se nestane zázrak.

„Hlavně na sebe dej, prosím, pozor a opatrně s magií, ano?" stáhl Harry svou ruku.

Draco lehce zakýval hlavou. Poté už ale nevydržel to prapodivné svrbění a lehký nátlak a prostě prudce svého vlkodlaka objal kolem krku. Hlavu schoval do odhaleného krku, protože na sobě měl Harry jen tričko a nasál vůni jeho kůže. „Budeš mi chybět," zaskučel tiše a víc utáhl objetí, když ucítil silné paže kolem svých zad.

„To ty mě taky," dostalo se mu odpovědi nazpět a poté Harry stále v objetí udělal několik kroků více do stínů lesa. Nechtěl riskovat, že by je někdo viděl. Následně se tiše zasmál.

„Co je?" zamumlal Draco.

„Nevěděl jsem, že budeš takhle přítulný," přiznal Harry.

Blonďák se od něho prudce odtáhl. „No, to já taky ne. Za to můžeš ty a to... svázání."

„Aha," zasmál se znovu vlkodlak, ale nijak víc to nekomentoval. Jen hleděl na ostře řezané linie svého milovaného, kterého je nucen opustit hned poté, co ho naplno získal. Přinucen srdcem následně jednou rukou poklesl níže na blonďákův pas a druhou naopak vyšplhal výše a zajel hrubými prsty do jemných vlasů na zátylku. „Draco?" zeptal se tiše s očima upřenýma do těch partnerových.

„Ano?" zachvěl se blonďák, jak jím projelo příjemné mrazení.

Harry si krátce navlhčil rty jazykem. „Chci tě políbit."

Draco krátce zatajil dech, než nasucho polkl a pootevřel lehce rty. Ruce sklouzly samovolně z Harryho ramen na jeho hruď. Připadal si jako v nějakém snu, pohádce nebo prostě někde úplně jinde. Jen tedy ne, že stojí těsně za hranicemi Bradavic a zároveň na samém okraji Zapovězeného lesa. Jen kousek od místa, které je spojilo. Roztřeseně se nadechl. „Tak to udělej," zašeptal následně tiše.

Nijak víc už svého vlkodlaka pobízet nemusel. Harry se totiž v tu chvíli rychle sklonil a zajal úzké rty ve vroucím polibku. A dal do něho všechny pocity, které cítil. Dominantou byl ale přece jenom stesk, který bude nadcházet.

Draco se nakonec neochotně malinko odtáhl. „Musím jít."

„Já vím... Běž," naposledy jen jemně Draca políbil, než mu strčil svou hůlku do zadní kapsy kalhot a propustil ho ze svého pevného objetí. Poté jen sledoval, jak se jeho druh zachumlal více do větší bundy a vkročil na pozemek školy. Už v tu chvíli mu chyběl, stejně jako vlkovi uvnitř, který teskně zavyl.

Na chvíli pevně sevřel oční víčka. Když je poté opět otevřel, zaregistroval jen z hradu vyběhnout Remuse, který se okamžitě vydal za Dracem. Něco si mezi sebou říkali, ale neslyšel co. Mohl jen hádat, protože když Remus odváděl blonďáka zpět do tepla, stále se ohlížel přes rameno.

Draco to však neudělal.

                                                                             ***

Už když se Harry přemístil těsně za hranice sídla, věděl, že něco je špatně. A ten pocit se jen umocnil, když překročil neviditelnou zábranu a ocitl se tak plně na pozemcích.

I přes špatný pocit ale nikam nespěchal. Hlavními dveřmi vešel do budovy a hlavní chodbou hlouběji dovnitř do spletitého labyrintu. Čím dále byl ale od vchodu a blíže svému pokoji, tím více mu v uších začínalo hučet. Poté hučení přešlo v tichý křik, a čím blíž byl hlavnímu sálu, kde tenkrát zachránil Draca, křik se proměňoval v hlasitý bolestný vřískot.

Zamračil se. Naivně si myslel, že když bude sekat dobrotu, jak to popsat Voldemort, nebude ten had nikoho mučit.

Lehce sebou škubl, když se mu obzvlášť jeden výkřik zařízl do uší, které měly ještě zvýšený práh vnímání, než ucho lidské. V tu chvíli zrovna tuhle možnost navíc nesnášel.

Zamračený prudce rozrazil dveře do sálu a očima okamžitě vyhledal Pána zla, který se jen potěšeně usmíval na svou oběť. Když si ho ale všiml, velice pomalu rukou vydal rozkaz, aby smrtijedi přestali se svým uspokojováním.

„Ah, Harry, tak ses mi vrátil..."

Harrymu se zvedl žaludek nad obrázkem, který se mu naskytl. Všude krev, pach hnijícího spáleného masa, moči a... sexu. Chvílemi byl v pokušení ohrnout nos, jak se mu smísený štiplavý zápach zabodával do čichových buněk. „Co to má znamenat?" zeptal se nakonec velice pomalu a neochotně se zadíval na dívku a chlapce zhruba svého věku na zemi téměř v bezvědomí. Neznal je, to bylo ale asi jediné pozitivum.

Smrtijedi okolo dětí se pochechtávali a někteří si je stále měřili hladovým pohledem. Voldemort se ušklíbl. „Jak se má Draco?" ignoroval úplně jeho dotazy a vysmíval se Harrymu do obličeje.

Mladík zatnul zuby. „Do toho ti nic není!" zavrčel a zeptal se znovu. „Co tohle má znamenat?"

Pán zla trhaně vstal ze svého trůnu a sešel těch několik málo schodů. „Tohle, můj milý Harry, je cena."

„Cena za co!"

„Přece za tvůj výlet za tvým milovaným zrádcem," kopl Voldemort do zmrzačeného těla dívky, která už jen chrčela a sotva dokázala dýchat. Byla nahá, ale díky krvi neviděl skoro nic z její jinak určitě bělostné pokožky.

„Tohle jsme si ale nedomluvili..." zasyčel Harry a udělal rázný krok vpřed, načež byl zastaven několika hůlkami mířícími na jeho osobu.

Voldemort se kysele usmál a přešel blíže k dívce. „Já se ale nepotřebuju na svých plánech s tebou domlouvat, Harry. To ty sloužíš pode mnou, ne naopak. Copak si zapomněl?" zamlaskal a protočil si v prstech svou hůlku. „Abys ale neřekl, dám ti teď možnost výběru. Můžeš teď jednoho z nich zachránit, ale jen pod podmínkou, že toho druhého, kterého si nevybereš, zabiješ vlastní rukou. Pokud ale odmítneš alespoň jednoho, nechám své chlapce a dívky, ať si ještě pohrají a dodělají to sami. Jen se budeš muset smířit, že se dnes v noci asi nevyspíš..." vytvořil se na Voldemortově obličeji zlomyslný škleb. Bylo vidět, že mu tahle hnusná fraška dělá neuvěřitelnou radost.

„Tak jak ses rozhodl, Harry?"

________________________

Zdravím! 

Mám pro Vás novou kapitolu, jak už jste asi jistě postřehli, ale... Jo, je tu to ale. Je to asi kapitola, díky které příští týden nepřibude žádná nová. Pokud si tedy nějakým zázrakem někde neurvu kus času. 

Mrzí mě to, ale nedá svítit. Snad jste si tuhle kapitolu užili (šklebí se) a dáte vědět. :D

~Matthew~