Draco se s hlubokým výdechem uložil pohodlně do peřin. „Pokračuj," hlesl a prsty na dlaních jedné ruky obalil okolo Harryho paže, která se podepřela vedle jeho hlavy. Poté opět ucítil škádlivý dotek. Lehce se zachvěl, kousl se do rtu, ale snažil se zůstat co nejvíce uvolněný. S trochou obtíží do sebe článek po článku nechal vniknout jeden vlkodlakův prst. Harry mu následně dal několik chvil na přivyknutí a mezitím ho opět laskal na šíji, aby odvedl zmijozelovu pozornost. Byl mu za to více než vděčný.

Jemné štípání poté doprovázelo druhý prst, který se ale díky zvlhčení také dostal dovnitř. Opět malá pauza na zvyknutí, než nebelvír začal oběma prsty tlačit od sebe, aby blonďáka pod sebou připravil na sebe. Věděl, že i tak to bude bolet, ale podstatně méně.

Následoval třetí prst a opět chvilka strpení, než začal černovlasý prsty hýbat. Dával si opravdu záležet. Dělalo mu totiž stále starosti, jak se Draco rozhodl prakticky z ničeho nic. Jen vnitřně doufal, že se do toho všeho nenutil. Na druhou stranu ale... to by teď pod ním přece tiše nesténal, ne?

Bledé štíhlé tělo pod ním bylo totiž snad všechno, jen ne klidné. Blonďák se proti němu jemně vzpínal, prohýbal se v zádech a nabízel se v jednu chvíli i jeho prstům uvnitř něho. Tiše slastí naříkal. A Harry byl rád. Věděl totiž, že samotný styk je něco nepopsatelně krásného, ale moment svázání všechnu slast vždy rozdrtil a zadupal, že vlkodlakův druh si z prvního spojení pamatoval jen bolest. Předchozí slast jako by neexistovala.

Harryho to mrzelo, ale věděl, že nic jiného neudělá a i přesto se snažil.

Když měl pocit, že je aristokrat dostatečně připravený, s jemně skousnutou tváří zevnitř si ho za ruce vytáhl do sedu a posadil na klín. „Jsi tak krásný," zašeptal tiše a pohladil lehce červenou tvář hřbetem dlaně, „a statečný..." vypustil z úst další pochvalu a skoro s posvátnou úctou hleděl na zbytek zmijozely tváře, kterou nezakrýval šátek.

Draco si olízl nervózně rty, načež vztáhl ruce a přiložil je na Harryho tváře. Poté se opřel čelem o to druhé, stejně tak horké. „Udělej to."

Vlkodlak lehce pokýval hlavou, než si uloupil jeden dlouhý polibek. Následně nechal blonďáka schovat hlavu do svého krku a s co největší opatrností ho navedl na svůj vzrušený úd. Špička vklouzla dovnitř bez větších problémů, které nastaly až poté. Zbytek už totiž tak lehce nešel a tak během celého procesu mohl Harry slyšet, jak mu skučí aristokrat do krku a lehce ho kouše, aby unikl své vlastní bolesti. Celý se chvěl, ale i tak statečně vydržel všechnu bolest, až v něm byl Harry nadoraz.

Byl to neuvěřitelný pocit, kdy se on sám musel hodně držet, aby hned nezačal přirážet. Jen by tak svému druhovi ublížil a to nechtěl, proto trpělivě se vším sebezapřením čekal. A že čekal opravdu dlouho. Draco se ho držel kolem krku jako klíště, ale pod pravidelnými doteky dlaní se pomalu uvolňoval.

Nakonec to byl ale on sám, zmijozel, kdo se zřejmě úplně omylem v Harryho klíně pohnul. A k Harryho překvapení nezaskučel, ale naopak celkem hlasitě zasténal. To bylo dostatečné potvrzení.

Nebelvír začal velice opatrně přirážet do blondýnova nitra a pomáhal mu s mělkými pohyby dlaněmi na jeho štíhlém pasu. A Draco sténal. Stále se ho držel kolem krku, teď už ale spíše z jiného důvodu a vzdychal potěšením z pohybů uvnitř sebe. Bylo to skoro dokonalé, kdyby Harry nevěděl, co poté přijde.

Snažil se tu chvíli co nejvíce oddálit, ale přibližovala se závratnou rychlostí, kdy se i sám zmijozel nadzvedával na nohách a pomáhal svému vlkodlakovi s pohyby. Byla to krásná souhra těl. Jako tanec. Možná ještě krásnější. V místnosti to jiskřilo vášní a dvě těla se leskla potem. Skrytý pozorovatel by se možná i bál, že kdyby se jednoho z těl dotkl, popálil by se. Tak moc hořela.

Jednou moment svázání, ale přijít musel. A bylo to přesně ve chvíli, když Harry rychle pohyboval rukou v blonďákově klíně a sám v rychlém tempu pohyboval pánví ve dvou směrech. Aristokrat už se totiž neudržel a ztuhl v bouřlivém orgasmu, který stáhl sebou i Harryho.

A to byl ten krásný a zároveň osudově bolestivý moment. Draco v tu chvíli hlasitě bolestně vyjekl a v afektu se na nebelvírovo tělo co nejvíce natiskl a poškrábal mu záda do krve. Jako by snad chtěl té příšerné bolesti uniknout a věřil, že bezpečí najde jedině u Harryho. To se ale mýlil.

„Šššš, to bude dobrý, uvidíš, když to vydržíš, už nikdy tě nic tak bolet nebude, slibuju," šeptal rychle Harry slova, která mu přišla na jazyk, a bez rozmyslu je pouštěl ven. Potřeboval zmijozela uklidnit, aby sebou tak neškubal. Proces spojení nebyl na chvíli. Byla to dlouhá cesta, ale takto hodně bolela jen na začátku.

Aristokrat se v Harryho náručí roztřásl a tiše nechal slzy smáčet šátek a své vlastní tváře. Nedalo se to jinak vydržet. Byla to tak hrozná bolest, až chtěl od ní pryč, ale postupně zjistil, že čím více sebou cuká, tím více svázání bolí. A tak se uklidnil.

Bez protestů se nechal vlkodlakem uložit na záda na postel a zasyčením dal vědět, že mužství uvázané ve svém konečníku stále citlivě cítí. Harry opatrně nalehl na něho, protože se jinak uložit nebo vzdálit nemohl, aby se uvnitř mladíka výrazně nehýbal a oba je přikryl tenkou dekou. Blonďákovi pod sebou poté opatrně rozvázal šátek a položil ho na polštář vedle.

„Statečnějšího kouzelníka jsem ještě neměl tu čest potkat," usmál se lehce a lépe se mezi Dracovýma nohama uvelebil. I přes opatrnost ale blonďák sykl. Poté se ale pousmál a vlhkýma očima se na Harryho věrně díval, dokud ho vlkodlak nepohladil něžně po tváři. „Spi, jestli ti to půjde. Je to nejlepší zaspat," zašeptal a políbil aristokratovo horké čelo.

Draco pomalu unavený zavřel oči. Sice ležel dost nepohodlně s nohama roztaženýma od sebe díky Harryho bokům, ale únava ho sváděla čím dál více a spánku se nedalo vzdorovat. Jediné, co ještě stihl před upadnutím do dřímoty zamumlat, bylo tiché děkuju.

Odpověď už neměl šanci slyšet.

________________________

Dobrá, uprosili jste mě. Tady máte díl za ty krásné komentáře u minulého. :D Moc za ně děkuju. :)

Jinak nevím, kdy bude další, snad brzy, skoro půlka je napsaná, ale učitelé se naprosto zbláznili. Dneska byl test, zítra zkoušení, v pátek zase test. Radši už nic neříkám. :D

Snad jste si to užili. :))

~Matthew~