Prudký dusot jednoho páru bot se prázdnou a navíc tichou chodbou rozléhal daleko do dalších zákoutí Bradavic. Byl to Draco, mladý blonďatý zmijozel, navíc považovaný za zrádce na obou stranách, kdo rychle utíkal směrem k východu z hradu.

Rozhodl se už ve Velké síni a své rozhodnutí nehodlal změnit. Chtěl vidět Harryho a chtěl urovnat jeho neshodu s Grangerovou a Wealeym, protože to vlastně byla jeho chyba. A i to, že teď byl slavný Potter donucením přeběhlík, byla vlastně jeho vina. Potřeboval s černovláskem mluvit.

Prudce oddechoval, zatímco zabočil za další roh a seběhl schodiště dolů do další chodby. Vlasy mu rychlým pohybem divoce vlály kolem hlavy, ale bylo mu to jedno. Teď byl vzhled to poslední, co ho zajímalo.

„Draco!"

Blonďák sebou za běhu prudce škubl a místo zastavení donutil své nohy k rychlejšímu pohybu. Věděl totiž naprosto přesně, co by se stalo, kdyby zastavil a snažil se Lupina přesvědčit, aby ho nechal jít. „Draco, no tak přece, zastav! Nemůže tam jít sám!"

Draco měl chuť mu odseknout, co jemu je do toho, že to nemůže chápat, ale sotva popadal dech, nanejvýš aby musel ještě mluvit. To sotva.

Nečekaný pohyb zezadu ho ale donutil s trhnutím zastavit a náhle ho Lupinovy silné paže svíraly kolem hrudi. Starší vlkodlak ale vůbec nedbal na to, jak se s ním mladý zmijozel divoce pere. Neměl šanci.

„Pusťte mě! Chci za ním!" vykřikl Draco a kopal do Remusových nohou za sebou.

„Nemůžeš tam jít sám!" oponoval mu stejně hlasitě profesor.

„Proč bych nemohl! Potřebuju s ním mluvit!"

Lupin zpevnil své sevření a musel použít více síly, aby se mu blonďák nevykroutil. „Proč! Proč, prostě nemůžeš počkat, až něco vymyslíme. Řád už-"

„Jděte k čertu s nějakým zasraným řádem! Ten než zvedne prdel, může být taky pozdě!"

Mladík náhle ustal ve svém divokém trhání tělem, až Lupin překvapeně uvolnil sevření překvapením. Toho také blonďák využil a prudkým pohybem se mu vytrhl a otočil se k ohromenému vlkodlakovi čelem.

„Draco počkej..." zvedl Remus ruce v uklidňujícím gestu, když od něho začal hlasitě oddechující zmijozel pozadu ustupovat.

„Nebudu čekat!" zasyčel Draco vztekle. „Musím za ním, proč to nechcete pochopit."

Lupin chvíli mlčel s pohledem zabodnutým do země, než ho opět k chlapci zvedl. „Protože nevěřím, že ho takhle brzy miluješ!"

„Já ho ale nemiluju! To jsem nikdy neřekl," odsekl ostře blondýn.

„Tak proč za ním tak moc chceš, že tím ohrožuješ nás všechny!"

„Protože on je jediný člověk na celém světě, který mě kdy pochopil! Proto!" vykřikl Draco ostře a nahlas, že musel být slyšet ještě hodně daleko.

V chodbě zavládlo hrobové ticho, kdy na sebe oba muži jen hleděli. A trvalo zřejmě celkem dlouho, protože se za Lupinem a i na druhé straně za Dracem začal tvořit dav studentů. Někteří zřejmě nevěřily svým uším ani očím.

Draco sklopil hlavu a v zoufalém gestu sevřel v dlaních své rozcuchané vlasy. „On by to pro mě taky udělal..." zašeptal poté tak tiše, že měl problém i Remus mu rozumět.

„To jistě ano, ale myslím, že teď nechce nic víc, než aby si zůstal tady. V bezpečí," zašeptal měkce, jako by snad v tu chvíli uklidňoval to své praštěné štěně a ne mladého Malfoye.

Draco i přes pohledy studentů klesl do dřepu a stále si bolestivě tiskl prameny svým blond vlasů. Vše se pokazilo. Kdyby za ním Lupin neběžel, už mohl být jinde. A teď ještě přivolali svou hádkou studenty. Vždyť jen ať se podívají, jak takzvaný princ zmijozelu je na pokraji psychického zhroucení. Ať se podívají, jaké je to být vyvrhelem ve své vlastní rodině a navíc na obou stranách ve válce!

„Draco..." Lupin trošku provinile zvedl pohled od mladíka a vyhledal očima modré oči ředitele Bradavic. Než ale stihl byť jen otevřít ústa, mladý Zmijozel se prudce postavil a v dlani svíral s odhodlaným výrazem Harryho hůlku.

„Omlouvám se," zašeptal blonďák Lupinovám směrem. „Imobilus!" vykřikl poté a mávl hůlkou, aby znehybňující kouzlo působilo na všechny v chodbě. Ihned poté neváhal a rozběhl se pryč. Rozrazil od sebe studenty a vyběhl ven do chladného rána a přímo za hranice pozemků.

Poté s poslední prosbou, ať ho hůlka dále lehce poslouchá, se s hlasitým prásknutím přemístil.

                                                             ***

Tiché zašustění stránek knihy se pravidelně ozývalo jinak tichou obsáhlou knihovnou v Temném sídle.

Harry se nudil. Tak moc, že mu nezbývalo nic jiného, než se uchýlit sem ke krbu do pohodlného křesla a zabořit svůj nos do starých knih plných černé, ale překvapivě i bílé magie. Jak totiž zjistil, i bílá magie byla ta špatná a dokázala ubližovat, a proto se rozhodl nových informací nasbírat co nejvíce. Nepochyboval, že se mu vědomosti budou později hodit.

Příjemné ticho náhle přerušilo rozražení hlavních dveří.

Harry jen zvedl zrak od knihy, načež ho opět sklopil na černě tištěná písmenka, když zaregistroval pouze Temného pána.

Voldemort se nad mladíkovou reakcí jen ušklíbl a poté se s potěšeným výrazem posadil do křesla naproti pohodlně uvelebenému Harrymu. „Mám pro tebe velice zajímavou informaci, Harry..." zasyčel slizce.

Mladík jen otráveně přetočil stránku knihy. „Jakou..." zeptal se i přesto s nezájmem.

Temný pán si lusknutím vyžádal od skřítků v sídle červené víno, pokud to tedy bylo jen víno, a první se napil, načež požitkářky přivřel své oči. Až poté se nadechl a upřel na Harryho svůj pohled plný očekávání, nad mladíkovou reakcí. „Ten tvůj zrádce utekl od Brumbála."

Černovlasý se zarazil v půlce otočení stránky a zvedl k Voldemortovi své zelené podezřívavé oči, jestli si z něho Temný pán neutahuje. Z jeho stažené tváře v šklebu ale bohužel nic nevyčetl. „Kde je?"

„To opravdu nevím, můj milý Harry. Ale abys neřekl, můžu poslat své sl-"

„Na to zapomeň!" přerušil ho prudce černovlasý nebelvír a stejně tak se i postavil. „Najdu si ho sám a fakt mě nezajímá, jestli mi to dovolíš nebo ne! Máš mé slovo, že se vrátím, to ti musí stačit!" zamračil se Harry a nečekal na dopověď a rovnou se rozešel ke dveřím, kde cestou popadl svůj mudlovský černý kabát.

Jemu sice zima nebyla, ale jen hádal, že Dracovi bude.

_______________________

Hezký víkend přeji! :)

Tak tu máte další kousek z příběhu. A upřímně, fakt nevím, kolik tohle bude nebo nebude mít kapitol. Až to skonči, tak to skončí, to poznáte určitě. :D

Snad se líbilo. ;)

~Matthew~