Tmavé místnosti bez oken, chlad, vlhkost. To bylo vše, co Harry dokázal na tom hrozném místě vnímat. Jeho nový „Pán" mu dal, podle jeho slov, volnost. Mohl se pohybovat po celém sídle a dá se říci, dělat si co chtěl. Nedostal žádné zákazy, kromě jediného. A tím bylo opustit bez svolení sídlo. Samozřejmě.

Kritickým pohledem sjel tmavé stěny, které tvořily celý tenhle nekonečný labyrint chodeb. Bylo to k zbláznění. Nikdy v životě si nemyslel, že mu budou barvy chybět tak moc, jako právě v tuhle chvíli. Připadal si jako vězeň... Kterým vlastně i byl.

Vlk uvnitř něho se opět už po několikáté vzepřel na odpor. Nechtěl být svázaný a hlavně nechtěl být sám. Chtěl svého druha, který od něho byl zřejmě momentálně na míle daleko. A dost možné i bylo, že ho nenáviděl.

Harry sevřel mezi zuby svůj spodní ret, načež si velice tiše povzdechl a rozešel se dál. Měl chuť se někde v koutě schoulit jako raněné štěně a nemyslet. Vypustit. Usnout a ničím se netrápit. Nic z toho ale nebylo reálná možnost. Bál se tu i zamhouřit oka, aby se mu něco nestalo.

A poté také strach o Draca. Nemohl si pomoci, ale tenhle strach o milovanou osobu ho užíral. Požíral ho za živa a on s tím nemohl nic dělat. Nedokázal nijak vlka uvnitř uklidnit, protože sám tápal a nevěděl. Neměl ani tušení, co se s Dracem právě děje. Jestli je v pořádku, co dělá, na co myslí.

Kdyby už byli spojení, bylo by vše o mnoho jednoduší!

Mladík prudce sevřel dlaně v pěsti a zavřel silou vůle oči. Jen na chvíli, než se s hlubokým nádechem opět uklidnil a vešel do tmavého sálu, kde Draca naposledy držel naprosto pevně v náručí.

Všechny hlavy v místnosti se na něho otočily, až se Harry neudržel a tiše zavrčel v podráždění.

Voldemort v čele stolu se ušklíbl. „Posaď se, Harry, můj věrný spojenče," mávl kostnatou bledou ruku na místo po své pravici, které bylo speciálně pro něho uvolněné.

Harry vyklenul obočí a zastrčil dlaně do kapes svých mudlovských kalhot. „Nejsem pes, neposlouchám rozkazy."

Temnému pánovi ztuhnul úsměv na rtech a naopak mu vyskočila žilka rozčilení v oblasti spánku. Následovalo podivné trhnutí hlavou a prudký nádech dírami v obličeji, které měly být nos. „To nebyl rozkaz, Harry. Jen nabídka," usmál se znovu úlisně.

Černovlasý naklonil hlavu na stranu a poté se uchechtl. Než ale stačil Voldemort něco říct, pomalu se rozešel. K ohromení ostatních ale nemířil ke svému místu, ale skoro na úplný konec stolu na opačném konci.

Mladý vlkodlak podle vůně vycítil, že minimálně jednou na tom místě seděl jeho druh. A nemýlil se. Když se totiž Harry usadil, téměř všem smrtijedům nevydržela ústa zavřená překvapením a údivem. Každý věděl, kde kdo u stolu ve společnosti jejich Pána sedí. A to místo, kam se usadil mladý Potter, nepochybně patřilo zrádci Malfoyovi mladšímu.

Harry se ale nenechal rušit. „Dobrou chuť," usmál se falešně na ohromeného Temného pána a pokynul mu číší vody, ze které se poté napil. Bez obav a podezření.

                                                                 ***

V Bradavicích se zpráva o Harryho přechodu na stranu Zla rozšířila s podivuhodnou rychlostí. Jeden den se to stalo a další den u snídaně to věděli všichni. Velká síň doslova praskala ve švech, jak se do ní na snídani nahrnuli všichni studenti, aby si mohli předat ty nejlepší drby a pomluvy.

Draco jako jeden z mála věděl pravdu. Ale nehodlal se o ni s nikým dělit. Jen tiše ještě trošku pomlácený seděl u svého kolejního stolu a vidličkou míchal krupicovou kaši na talíři. Neměl na jídlo ani pomyšlení a jen z toho šuškání všude okolo o Potterovi se mu zvedal žaludek.

Jeho samotného ještě k tomu v kapse tížil dopis, který se neodhodlal odeslat. Bál se, jestli v něm neukázal příliš. Kus z jeho pravé povahy jeho vlkodlak sice už viděl, ale celé odhalení tu stále viselo ve vzduchu.

A poté tu vlastně byla ta skutečnost, kdy si zas a znovu Draco uvědomoval, že ten dopis dojde Potterovi. Jeho vlkodlakovi Potterovi.

„Prý se říká, že mu Temný pán pohrozil rodinou a on k němu ihned utíkal, aby nikomu z nich nebylo ublíženo. Ale víte, kde je ten fór?! On přece už žádnou rodinu nemá!"

Skoro celý zmijozelský stůl explodoval smíchem a nejvíc asi to prase Nott, který pomluvu nechal vypustit ze svých úst.

Blonďák uprostřed stolu asi jako jediný sklopil více hlavu, sevřel rty do přísné linky a pevněji sevřel stříbrnou vidličku v dlani.

Ano. To byla totiž přesně ta chvíle, kdy mu Potter nevadil a naopak ho straně deptalo, jak se o něm šíří nepravdivé drby z každé strany něčím přikrášlené. Měl chuť vstát a seřvat všechny, ať zklapnou, když o tom zdaleka nic nevědí. Ale nemohl.

Jen co by to totiž udělal, věděl, že by ho zasáhly pochyby ohledně správného jednání. Pochyby o tom, zda je dobré smýšlet o Potterovi z Nebelvíru kladně. Zda je správné, se o něho bát. Zda je správné jen tak k němu lehce přilnout.

Donedávna ho nesnášel. Ponižoval ho. Nadával mu. Přál mu jen to nehorší a teď, během pár hodin, otočil o celých tři sta šedesát stupňů. A to nebylo správné. Vlastně to takhle ani nechtěl. Chtěl se znovu pomalu poznávat. Bez předsudků a lží!

Draco pomalu zvedl pohled a zabodl ho do nebelvírské dvojice na druhé straně Velké síně, která též jen mlčky seděla a jedla svou snídani s několika dalšími spolužáky z ročníku. Grangerová a Weasley. Jak tak hádal, ti dva to stále s Harrym nevyřešili, a tak je domýšlel, že o něm vlastně taky neví.

Náhle ale hnědovlasá dívka zvedla pohled a zadívala se přímo do Dracových očí. A tam to Draco pochopil. Věděla to. Ona a zřejmě i Weasley. A nebyla to zlost, co mu náhle zaplanulo hluboko v hrudi. 

Bylo to odhodlání.

Blonďák stiskl zuby k sobě tak silně, až o sebe zaskřípaly. Jednou by se měl přestat chovat jako srab a postavit se problémům čelem.

S rozvahou pomalu na Grangerovou kývl.

Dívka překvapeně zamrkala a pootevřela ústa. Dřív než z nich ale něco vyšlo, blonďatý zmijozel zmizel z Velké síně jako pára nad hrncem. Začal jednat.

____________________

A je to tady přátelé, stále hůře a hůře se mi píše a je to dost znát si myslím. Nápady jsou v hlavě, ale přes prsty mi nejdou. Bohužel. :/

Snad vydržíte opět čekat na další díl. Pokusím se nějak sesbírat a dát se dohromady. Snad mi v tom pomůžete. ;)

~Matthew~