„Pane Malfoyi! Okamžitě se vraťte na lůžko! Ještě nejste v kondici, kdy můžete jen tak lítat po hradě!" Poppy divoce rozhazovala rukama během toho, kdy se snažila mladého Malfoye udržet v posteli.

„Nic mi není! Nebudu ležet!" odsekl ženě jedovatě zmijozel a s paží kolem břicha se lehce kulhavou chůzí snažil dostat ke dveřím pryč. Přes noc se mu totiž vše spojilo dohromady a dá se říci, že se i uklidnil.

Nejdřív se po přečtení dopisu zhroutil úzkostí. Poté ho ale přepadla zlost a vztek, který vystřídalo uvědomění a k jeho vlastnímu překvapení i strach. Tak nečekaná emoce s ním opravdu zamávala a donutila ho v noci nezamhouřit oči.

Vlastně jen slepě hleděl do stropu, dokud si až těsně nad ránem neuvědomil, co je pro něho důležité a hlavně potřebné. Co ho dělalo spokojeného a vzhledem k okolnostem šťastného.

A skutečnost ho zasáhla v plné síle. Už nedokázal jen nečině ležet a dělat, že se nic neděje, když jeho vlkodlak byl v nebezpečí. Potter. Jeho... Harry.

„U Merlina, pane Malfoyi!" zasténala Poppy nešťastně.

„Nechte mě na pokoji!" okřikl ji drze mladý zmijozel a ve dveřích se opřel dlaní o futra vyčerpáním a hlavně bolestí v oblasti žaludku. „Sakra!" zasyčel vztekle a více se předklonil, aby snad bolesti ulevil. Nebylo mu to ale nic platné. Spíše si tím pohybem ještě více ublížil. Se slzami v očích se sesunul podél zdi na zem, kde se podivně na kolenou skrčil.

„Říkala jsem vám, abyste ležel klidně a zbytečně nepodléhal stresu. Poslouchal jste mě vůbec?! Nesmíte se skoro ani hýbat, natož chodit!"

Draco na zemi prudce vydechl vzduch nosem, ale nic ji na to neřekl. Věděl, že má ta žena pravdu a že ví, o čem mluví, ale to ho ani v nejmenším nezajímalo.

Potřeboval si s někým promluvit a jediný, kdo mu přišel na mysl, byl momentálně Brumbál. Už ani k Snapeovi se nemohl obrátit.

Zmijozel pomalu zvedl hlavu, kde se před jeho vlastními koleny zastavily dvě hnědé boty. Šedý pohled poté zavrtal do ustaraných, ale hřejivých očí. Nikdy nechápal, co Harry na tom vlkodlakovi vidí, ale teď tak nějak mlčky porozuměl.

Lupin se k němu s tichým povzdechem pomalu sklonil a začal ho tahat opět na nohy.

Draco vyjekl bolestí, křečovitě sevřel oční víčka a chytl se mužovi paže, do které zaryl své nehty. Tak moc ho bolest zasáhla, tentokrát někde v oblasti podbřišku.

„Taky bys někdy mohl Poppy poslechnout, nemyslíš?" vyčetl mu Lupin a opatrně mu pomohl se dobelhat zpět do postele, kde mu pomohl se i uložit pod peřinu a zakryl ho až po krk. Harry by mu byl určitě vděčný, kdyby to věděl.

Blonďák na posteli se pomalu nadechl a dlouze vydechl ústy. „Potřebuju mluvit s Brumbálem."

„Tak jsi na něho měl počkat v posteli a ne se sám hrnout i přes bolesti pryč."

„Nechci tu ležet!" upřel Draco na vlkodlaka šedé naštvané oči.

Lupin se tiše zasmál a posadil se na stoličku vedle lůžka. „V tomhle mi připomínáš Harryho. Taky to tu nesnášel."

Zmijozel na posteli ztuhl a odvrátil od svého profesora hlavu. K Lupinovi nikdy neměl blízko, ale minulou noc i na něho svůj názor přehodnotil. Tenhle muž si totiž na rozdíl od jeho kmotra na nic nehrál. Byl upřímný. A Harryho miloval.

Lupin se nejistě zadíval na své propletené prsty v klíně. „Omlouvám se, ale... Potřebuji vědět, co se tam stalo, Draco. Co se stalo s Harrym," upřel na něho Remus zlatavé oči plné obav.

Draco polkl. „Já... Vlastně toho moc nevím," přiznal tiše, ale pravdivě a trošku se na posteli narovnal, tak, že spíše pololežel, než jen ležel. „Pamatuji si, že mě otec dovlekl do nějaké temné místnosti na panství, kde mi přelomil hůlku. A potom přišel... On a... Nejdříve se pobavil sám, než mě předhodil jeho loutkám. Dovolil jim vše, ať se prý baví. Poté už si skoro nic nepamatuji. Jen bolest a jak mě někdo táhne po podlaze. A poté dva hlasy. Dohadovaly se a v jedné chvíli jsem dokázal vnímat víc, než jen hlasy, ale i slova. Bavily se o vás," pohlédl Draco nejistě na Lupina, který na něho nervózně hleděl. „On řekl, že se Harry nechal pokousat zablešencem a že mu to výrazně nahrálo do karet. A mluvil k té druhé osobě, která vás bránila a tam jsem... Tam přišlo první uvědomění. Pak jsem ztratil vědomí. Ani nevím, jak jsem se dostal sem."

Blonďák sebou jemně cukl, když se jeho ruky dotkla jiná hrubší a větší a jemně ho pohladila po hřbetu. Nevěřícně se na Lupina zahleděl.

Ten se ale nenechal vyvést z míry. „Takže si pochopil sám?"

„Ne tak docela. Ten dopis mi napomohl úplně pochopit," odtáhl svou ruku od doteku té profesorovi.

Lupin se zatvářil rozpačitě a svou ruku stáhl. Pochopil z blonďákova gesta, že tohle je pro něho moc a hodlal to respektovat. Tenhle zmijozel totiž nebyl jeho Harry. Jeho štěně si sice tohohle chlapce zvolilo, ale povahově byli úplně jiní. Tak rozdílní. Zvenčí jako bílá a černá. A Lupin jen hádal, že zevnitř na tom byl zmijozel jinak.

„Já... Mohl byste mi prosím podat alespoň můj brk? Je ve stolku a já tam nemám možnost..." vyrušil vlkodlaka ze zamyšlení nejistě mladík na posteli a ještě o kus se posunul nahoru, aby mohl sedět.

„Jistě!" Trošku zbrkle se Remus postavil na nohy a přešel na druhou stranu místnosti, kam Poppy odnesla Dracovy věci, aby se chlapec zbytečně nenamáhal jejich používáním. Očarovaný brk poté vložil do blonďákovy ruky.

„Děkuju," kývl zmijozel pomalu s pokorou a poté zpod polštáře vydoloval značně pomuchlaný pergamen.

Lupin ho se zaujetím sledoval, ale nic neříkal. Jen se posadil zpátky na stoličku a mlčky čekal.

Draco začal pomalými opatrnými pohyby psát, takže bylo několik minut slyšet je škrábání brku o list. Ruka se mu jemně třásla, ale snažil se vnitřní neklid potlačit. Poté se zarazil a zvedl pohled na svého profesora. „Chcete... Chcete mu něco vzkázat?" zeptal se stejně tak třesoucím hlasem a nervózně v prstech psací potřebu sevřel silněji.

Lupin sebou cukl a chvíli na bledého mladíka jen nechápavě hleděl. Poté mu to zřejmě ale došlo. „Určitě..." zašeptal lehce dojatě a mile se na blonďáka usmál. Ten mu stejně nejistý úsměv vrátil.

A v tu samou chvíli Lupinovi i došlo, že možná Malfoy mladší není marný a že spolu dokonce budou vycházet. Za to by byl vlastně i moc rád. Už jen kvůli Harrymu.

___________________

Snad se líbilo a jste za kapitolu rádi. :)

~Matthew~