„Zastav!"

„Harry!"

„No tak stůj přece, nemůžeš tam jít!"

„Chlapče!"

„Harryyyyy!"

Poslední krok za ochranu Bradavic a pak Harryho tělo pohltil vír známého kouzla na přemístění, které sám vyvolal. Nedbal na prosby ani na rozkazy. Jediné, co viděl, byl Draco. Jeho blonďatý zmijozel, který byl momentálně v nebezpečí, a to bylo jediné, co ho opravdu zajímalo.

S lupnutím tvrdě dopadl na štěrkovou cestu a svalil se na břicho. V hlavě mu bolestivě tepalo od toho, jak se praštil hlavou o zem a zřejmě si o kamínky rozřízl čelo. Nic z toho ale nebylo důležitější, než se pokusit vstát a jít. Jenže to nešlo. Lokty se mu podlomily přesně ve chvíli, kdy chtěl váhu přesunout převážně na své roztřesené nohy.

Několikanásobné prásknutí mu oznámilo, že příchod několika osob.

„Tak, pojď, hrdino. Náš pán už na tebe čeká!" zasmála se Bellatrix a nechala své společníky, ať Harryho zvednou na nohy. Poté mávnutím hůlkou otevřela bránu na panství a s prozpěvováním se vydala jako první po cestě k hlavním dveřím.

Harry se cestou trošku vzpamatoval a začalo mu docházet, co vlastně udělal. Teď ale nebyl čas svého zbrklého rozhodnutí litovat. Teď musel přemýšlet, jak se odsud dostat i s Dracem pryč.

Bellatrix před ním se šíleně zasmála. „Pán bude mít radost, že si na to skočil jako pejsek na kus masa. Přesně to totiž jsi a nic jiného," zastavila se žena a s našpulenými rty se k Harrymu otočila, protože zastavili před tmavými dvoukřídlými dveřmi. Poté se k němu natáhla dlouhým kostěným prstem a pohladila ho po tváři. „Škoda, že tak mladé maso nám Pán nenechá!" zaskuhrala a prudkým pohybem Harrymu udělala na tváři nehtem šrám.

Nebelvír na ženu přimhouřil oči a hrdelně zavrčel. Ani jeho vlkovi se totiž tohle jednání nezamlouvalo.

Bella se hlasitě rozesmála. „Vrrr!" zahýbala potom prsty na ruce jako kočka a opět se od černovláska odvrátila, aby mohla otevřít máchnutím hůlkou dveře.

Její poskoci prudce strčili chlapcovo tělo do místnosti, a když Harry vklopýtal dovnitř, zase za nimi zavřeli.

Nebelvír se pomalu narovnal a pozorně sledoval každý ženin pohyb. Pohybovala se v sále, jako by jí to tam snad patřilo. Harry si pomalým pohybem hřbetem ruky setřel krev z tváře.

Tiché klapnuté oznámilo příchod několika dalších osob. „Rád tě zase vidím, Harry..."

Harry trhnul hlavou směrem, odkud se ozýval jemu moc dobře známý syčivý hlas. „Kéž bych mohl říct, to samé," zatnul ruce v pěst.

Voldemort klidně přešel ke svému trůnu a pomalu se posadil. Snad jako by se snažil o ladný pohyb, což v jeho případě rozhodně provést nešlo.

Harry se zhnuseně zašklebil.

„Něco se ti snad nelíbí, můj malý Harry?" zasyčel hladce a krkolomným pohybem naklonil hlavu do strany.

„Kromě toho, že stále ještě žiješ, tak pak už snad nic," zamumlal si Harry spíše pro sebe a pozorně sledoval, jak se kolem jeho osoby začíná tvořit polokruh tvořený smtijedy v maskách s hůlkami v pozoru. Bylo to směšné.

Voldemort jeho slova ale zřejmě i tak slyšel, protože mu tvář ztuhla vztekem. „Však já tě ještě naučím, jak se správně poslouchá. A myslím, že budeš mít k tomu i dostatečnou motivaci," ušklíbl se. Poté hlavou trhnul do strany. „Přiveďte ho!" zasyčel.

Harrymu srdce vynechalo několik úderů. Draco.

O několik vteřin později dveře opět rozlétly a Bellatrix dovnitř za vlasy vtáhla bránícího se blonďáka. Pustila ho až u nohou svého pána, kde se blondýn zhroutil úplně bez síly na zem.

Sám Voldemort se pomalu sklonil, sevřel v prstech jemné blond vlasy a trhnutím zvedl mladého zmijozela do kleku, aby Harry viděl každý detail jeho tváře. Každý detail jeho zdevastované tváře stažené bolestí s očima křečovitě zavřenýma.

V Harrym se zvedla vlna vzteku a zároveň zoufalství. Udělal prudký krok dopředu, díky čemuž se k němu o krok blížili všichni smrtijedi s hůlkami.

„To bych ti být tebou neradil, Harry. Mohl bys přijít k úhoně poté i ty. Stejně jako tady můj malý zrádce. Co říkáš, nevypadá teď lépe?" zasyčel posměšně Voldemort a pustil blonďáka opět na zem. Mladý zmijozel při tvrdém setkání ze zemí bolestně zasténal a lehce se schoulil. I tak to ale byl malý odvar toho, co zažil předtím.

„Draco..." zašeptal Harry bolestně a snažil se svého vlka udržet na místě ze všech sil. V očích se mu zalesklo. Nejdřív to byly slzy, ale poté jen čirý vztek. „Pusť ho!"

Voldemort se zasmál společně se svými poskoky. „A proč bych to dělal? On je totiž jediná možnost, jak s tebou mohu manipulovat, můj milý Harry. Severus byl tak moc hodný, že mi prozradil své domněnky, které byly, jak vidím... Správné?"

Harry se vědoucně otočil vpravo a zabodl své zelené oči do jednoho z mnoha smrtijedů. Podle pachu ale přesně dokázal určit, o koho jde. Snape. Brumbál mu věřil a on přitom... Nechápavě lehce potřásl hlavou a zavrčel. Až mu přijde jednou ten zrádce pod ruce, roztrhá ho.

„Mám pro tebe ale návrh, Harry..." přerušil jeho myšlenky Temný pán.

Nebelvír poklesl v ramenou, ale oči ze Snapa nespouštěl. „Jaký?"

„Přidáš se ke mně a já ho nechám žít. Budeš mě poslouchat a nechám ho dokonce na pokoji, a pokud nebudeš ani odmlouvat... Bude ten chlapec jen tvůj," přimhouřil Voldemort oči.

Harry přesunul své oči na schouleného zmijozela u Voldemortových nohou. Blonďák se lehce třásl, jeho oblečení bylo z poloviny promočené krví a obličej mu hrál všemi barvami, jako by snad dostal mudlovskou nakládačku čistě pěstmi.

Harry ani nepochyboval, že tomu tak bylo spolu s velmi bolestivými kletbami.

„Tak co říkáš..." zakmital Voldemort netrpělivě jazykem a v prstech si pohrával se svou vlastní hůlkou.

Harry si olízl suché rty. „Proč si tak najednou změnil názor ohledně mého zabití?" zabodl pohled tentokrát do nenáviděného hadího obličeje a v duchu utáhl provazy kolem zmítajícího se vlka.

„Protože takhle je to pro mě výhodnější. Jsi silný a jedině s tebou dokážu ovládnout svět. A ty sám jsi mi, Harry, nahrál do karet, když ses nechal pokousat tím zablešencem."

Harry prudce vytáhl hůlku a namířil ji na to monstrum sedící na trůně. „Už ani slovo proti Remusovi!" zavrčel skrze pevně zaťaté zuby. Ruka se mu od zlosti třásla.

Voldemort byl ale naprosto klidný. „Dobrá. Ale tvá volba?" pozvedl bradu ve vyčkávajícím gestu. „Přidáš se na mou stranu?"

Harry znovu pohledem zakotvil na třesoucím se těle. „Příjmám," hlesl tiše a když si všiml spokojeného úšklebku na hadí tváři, pokračoval, „ale jen pod podmínkou, že jeho necháš odejít zpět do Bradavic!"

_____________________

Ano, ano, vidíte správně, další díl. :D A tím končím. :D Zítra už nic nečekejte. :D

Budu ráda za Vaše názory. ;)

~Matthew~