Asi bych toho už vážně měla nechat. Je snad půlka nočního režimu a já si pořád baterkou posílám zprávy s Liphaene v domě pár bloků odsud. Liph je asi jediný člověk, který je mi ochotný naslouchat. Vlastně spíš luštit moje zprávy v morseovce.

Nakonec jsem rozhovor s kamarádkou ukončila, protože už jsem byla unavená a chtěla jít spát. Ale stejně jsem ještě chvíli nespala. Nedokážu nad tím občas přestat přemýšlet. Co je tam venku? Opravdu nevěřím, že je tam jenom hlína a kamení. Prostě mi neleze do hlavy, jak je možné, že se nám vyvinuly oči, když nemáme žádný přirozený zdroj světla. Jak je možné, že občas slyšíme rány ze země a přesto se tu nic neděje. A vůbec - kdyby bylo venku tolik hmoty, gravitace by nás i všechno ostatní rozdrtila. Možná se to nikdy nedozvím. A to mě děsí.