Liphaene neměla blok ještě úplně zničený, takže se musel postupně odstranit, aby nedostala šok, když ji potom vyvezli také nahoru. Vyprávěla mi o tom, že ji nechali koukat na malou kovovou kouli a že si připadala strašně hloupě. Vychodily jsme vysokou školu v Severní Americe. Všichni se nás ptali, jak vypadá Intrino, jestli tam roste něco jiného než venku a podobně, popravdě nás to za chvilku začalo příšerně otravovat, naštěstí to trvalo jenom necelý rok.
Liph se vdala a šla pracovat jako designérka do nějaké elektrotechnické firmy.

Já dnes pracuji u NASA. Vesmír mě od doby, kdy mi Hectorová všechno ukázala, absolutně uchvátil a vydrželo mi to až dodnes. Koncem roku 2245 náš výzkumný tým konečně vyslal čtyřčlennou posádku k Proximě Centauri a pokořili jsme tak další z mnoha cílů, které nám vesmír nabízí.

Intrino se v mých snech přestává objevovat a na lidi, kteří jsou mi blízcí, myslím čím dál méně často. To ale neznamená, že v mém srdci nezůstanou navždy.

.............................................................................................................................................

Moc vám děkuju za krásné komentáře :) Na čísla se nedívám, koneckonců jsou to jenom čísla.
Omlouvám se, pokud je tu nějaký fyzik. Je tu spooooousta fyzikálních nedostatků, jenomže je bohužel nemůžu odstranit, aniž bych musela přepsat kus předchozího děje. Některé dokonce úplně zamezují vznik tohohle příběhu (kdyby se na ně samozřejmě bral ohled, že? 3:D )
Kdybyste našli jakoukoli chybu (pravopisnou, logickou, cokoli), prosím napište mi. Nemůžu to hodnotit sama, když znám celý příběh, nenajdu si logické mezírky, které nebyly přemostěny :)

Hrdě odklikávám tlačítko "Dokončeno" ˘^˘
-Scika-