Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

16.

Přistáli jsme...uprostřed louky. Nejdřív jsem si myslela, že je to nějaká chyba v navigaci, ale nebyla. Ze křesla jsem nejdřív viděla opravdu jenom louku, ale pak se země začala trhat. S úžasem jsem sledovala, jak se odklopil se obrovský obdélníkový kus trávy a hlíny a pod tím byla díra. Díra vedoucí někam hluboko dolů.

"Vítej na základně SM," řekl pilot. "Za chvilku sem někdo přijde a vyzvedne si tě, víc o tom nevím". Polilo mě horko. Nějak jsem tak čekala, že mě prostě strčí někam za mříže, všechno se vyjasní a možná mě dokonce pustí zpátky domů a všechno bude jako dřív. Ale nějaká instituce se mnou určitě bude mít nějaké další úmysly. A já si nejsem jistá, jestli se mi budou líbit.

Odvázali mě od křesla a sundali mi pouta z nohou. Nasadili mi je na ruce a vyvedli před helikoptéru. Za chvilku opravdu z trhliny v zemi vystoupala nějaká žena v saku a přišla ke mě. "Aideen Pinewoodová?" zeptala se. Roztřeseně jsem přikývla. Ráda bych řekla, že jsem byla kdovíjak statečná, ale opak byl pravdou. "Pojďte prosím za mnou," "Počkejte, tahle se pořád snaží utéct," poznamenal jeden z mužů v černém, kteří mě sem přivezli a chytil mě za rameno

Dovedl mě až díře, do které vedly točité schody po jejím obvodu. Dotlačil mě pár schodů pod okraj a pak za mnou poslal ženu v saku "Ty se bojíš?" zeptala se mě. "Ne," odpověděla jsem nepřesvědčivě. "Já to na tobě vidím. Jsi úplně roztřesená". Mlčela jsem. Snad pět minut jsme strávily sestupováním po schodech, když se před námi objevily kovové dveře. Žena odemkla a já vešla. Za sebou jsem zaslechla cvaknutí zámku, jak za sebou moje společnice v obleku zavřela dveře. Přelila se přese mě vlna klaustrofobie. Ne, že bych na ni nějak zvlášť trpěla, ale skutečnost, že je nade mnou přes stovku metrů zeminy, mě děsila.

"Omlouvám se, že jsem se ti ještě nepředstavila," řekla žena. "Jsem Anne Hectorová, vedoucí SM. Bohužel ti ještě dlouho nebudu moct říct, co to znamená a ani tě nemůžeme pustit zpátky k rodičům." "Kdy je k nim vrátím?" zeptala jsem se s neblahou předtuchou. "Je mi líto, ale pravděpodobně už se k nim nevrátíš," odpověděla.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro