13.
Důležitá životní lekce: Nejdřív se pořádně podívejte, kam běžíte. Já jsem se nepodívala a vzápětí toho litovala. Očekávala jsem, že prostě poběžím dál a popřípadě se někde schovám. Nedošlo ani k jednomu. Vlastně - běžela jsem dál, ale jen asi dva metry.
Uděláme si takový malý vhled do základní přírodovědné nauky.
1) Existuje síla zvaná "gravitace". To je ta síla, která způsobí, že když jste ve vzduchu, zase spadnete dolů.
2) Lesní půda (podobně jako skály) není všude horizontální. A jeho povrch není přesně hladký, spíše je zvrásněný a často se v něm vyskytují kopce, výmoly, srázy a podobně.
Já se opět přesvědčila o pravdivosti těchto dvou tvrzení, když jsem padala do díry za rohem skalní stěny. Nebyla to až tak strašně hluboká díra, kdybych měla v tu chvíli čas stavět se na špičky, dokázala bych vyhlédnout ven. Ale přesto se pro mne ukázala být osudnou. Náraz na tvrdou zem mi vyrazil dech a já vykřikla. Pokusila jsem se vytáhnout zpátky nahoru. Chytila jsem se za jeden kořen na příkré stěně a vší silou se přitáhla nad okraj jámy. Nejspíš bych i vylezla úplně nahoru, nebýt muže v černém oblečení, který zrovna přiběhl a něco po mě hodil. To "něco" se ukázalo být sítí a přistálo to na mě. Síť mně srazila zpátky a já přistála na dně jámy, kde jsem sebou bezmocně zmítala, pevně obmotaná změtí lan a závaží.
"Mám ji!" zakřičel muž nade mnou. Kolem se ozývaly kroky a za chvilku jsem mezi oky sítě viděla, jak se nade mnou sklání tak patnáct, dvacet lidí. Připadala jsem si strašně hloupě, jak jsem tam tak ležela v nepříliš hluboké jámě a skoro jsem se nemohla pohnout. "Myslela sis, že nám utečeš, co?" uchechtl se jeden. Zahleděla jsem se na něj pohledem, který měl původně vypadat nenávistně, ale podle jejich výrazů byl spíš ustrašený. "Hele, my ti nechceme ublížit," řekl další. "Tak proč tohle všechno? Co jsem provedla?!" zeptala jsem se ho hlasem, ve kterém se mísil vztek, strach, bezmoc a další emoce, které mne provázely ty poslední dva dny. "Dozvíš se to," odpověděl. Konec konverzace. A nejspíš i konec spousty dalších věcí.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro