Probudila mě zima. Nejdřív jsem vůbec nevěděla kde jsem, ale poměrně rychle mi to došlo. "Ne...," zasténala jsem a lehla si zpátky. Začala jsem přemýšlet nad tím, jak je Liph. Jestli už vůbec ví, proč se to všechno stalo. A jestli to náhodou celé nebylo jenom jedno velké nedorozumění. V krku mi narostl knedlík, ani nevím proč. Co když je Liph zpátky doma, marně hledá svoji peněženku a myslí si, že se každou chvíli vrátím. Co když si totéž myslí i moji rodiče.

Vypudila jsem ty myšlenky z hlavy. Samozřejmě, že to nemohlo být nedorozumění. Liphaene teď určitě není doma a ztráta peněženky je pro ni určitě ta poslední starost. Zajímalo by mě, jestli s tím měla něco společného paní Seccová. Možná je teď na stejném místě jako Liph a možná taky neví, proč tam je. A nebo to ví obě a jediná osoba kompletně v nevědomosti jsem teď já.

Nakonec jsem si sbalila věci a slezla ze skály na zem. Už nutně jsem potřebovala najít něco k jídlu, zbyly mi jenom tři ořechové tyčinky, kousek sýra a necelý bochník chleba. Nevím, proč jsem si toho vzala tak málo. Další tři, čtyři dny a jsem o hladu.