Probudila jsem se o hodinu dřív. Neměla jsem co dělat a už jsem nechtěla dál spát, takže tu chvilku před začátkem dalšího školního dne jsem šla ven. Máme malinkou zahradu s několika záhony a dvěma stromy. Jeden z nich mám hrozně ráda. Je to malá borovička a výborně se na ni leze. Úplně na špičce jsem si jednou stloukla malou plošinku a před rokem jsem si ji i zastřešila. Dala jsem si tam pár polštářů a dek, takže je to tam pohodlné a když je teplo, dá se tam i spát.

Sedla jsem si nahoru a zahleděla jsem se na les kousek od nás. Jsem ráda, že bydlíme až na kraji města, sice pak do školy jdu docela dlouho, ale aspoň jsme blíž k přírodě.

"Aideen!" To byla máma. Už jsem tu musela prosedět celou tu hodinu. Slezla jsem dolů a běžela dovnitř, aby se máma nezačala bát, že jsem se ztratila. Mám ji strašně ráda, ale občas je až příliš starostlivá.

Vešla jsem do předsíně a rychle jsem si sundala boty. Dům byl plný vůně sázených vajec, která zbožňuju. Potichu jsem vešla do kuchyně a připlížila jsem se k mámě. Můj původní záměr vyskočit a vyděsit mámu-mi zkazila moje mladší sestra, která zakřičela "Mami!". Občas mám chuť Susan uškrtit, ale na druhou stranu ji mám ráda.

"Táta ještě spí?", zeptala jsem se. Susy obrátila oči vsloup. "Jako by někdy vstával takhle brzo".

Pomohla jsem se zbytkem snídaně (ne že bych byla tak ohleduplná, ale těšila jsem se na jídlo) a za chvilku jsem se už ládovala vejci. Máma umí nejlepší volská oka, jaká znám.

Potom už jsem odešla z domu, Susan šla se mnou, ale chodí na nižší stupeň, který je trochu jinde, takže se odpojila hned jak jsme vyšly z branky. Hned po pár metrech jsem uviděla Liph.

"Ahoj!", zakřičela jsem. Zamávala a šla mi naproti. "Ahoj", pozdravila mě s úsměvem. "Jak ses vyspala?", zeptala jsem se. "Nic moc. A ještě hůř se mi vstávalo". Pak jsme se cestou do školy bavily o spoustě věcí-škola, jídlo, učitelé, kluci... Sice se ani jedné z nás nikdo nelíbí, ale je zábava si o klucích povídat.

Moji spolužáci občas vypadají, jako že je ve škole absolutně nic nezajímá. Mně nezajímá spousta věcí, ale ty se ve svých předmětech neučím. Jsem ráda, že si předměty můžeme vybrat, jsou školy, kde se učí všichni to stejné. Mně to přijde zbytečné, pak se děti nemají šanci opravdu dobře naučit to, co chtějí. Já si ve škole vybrala všechno, co se týká vědy. Nikdy jsem neměla hlavu na to učit se odkud pochází slova, nebo jak stoupá a klesá cena zboží. Učím se obecnou přírodovědu, fyziku, techniku, chemii a experimentální vědu a pak chodím na všeobecnou nauku. Ta je víceméně povinná, není to nikde napsané, ale všichni profesoři ostatních předmětů předpokládají, že na ni chodíme, takže bez ní můžeme být pozadu se základními znalostmi. Liph chodí se mnou jenom na všeobecnou nauku, na techniku a na fyziku, jinak se učí praktické práce a historii. Dneska spolu máme jenom techniku, ale zato dvě hodiny.

Z nějakého důvodu jsem nikde nenašla žádný předmět, který by se zabýval Intrinem jako takovým. Našla jsem jenom předměty, ve kterých se rozebírá terén, složení země, nebo podnebí. Skoro to vypadá, jako by Intrino opravdu nikoho nezajímalo...snad kromě mě a Liph.

Dorazily jsme před školu. Je to krásná budova s obrovskými okny a uvnitř není o nic horší. Spolužáci se ale občas tváří, jako by byli ve vězení...prostě to nechápu. Vešly jsme dovnitř.