Space colony ARK, Oběžná dráha planety Země

Byl jsem asi u patnáctého talíře, když mi Iblis řekla, že to pro dnešek stačí. Odešel jsem z kuchyně a byl jsem na cestě do svého pokoje, když v tu ránu někdo řekl: Shadowe. Ten hlas jsem neznal a kolemjdoucí Mephiles si ho asi nevšiml. Byl to hlas nějaké holky a jako by přicházel odevšad. Rozhodl jsem se ho ignorovat a pokračoval jsem do svého pokoje. Shadowe. Teď jsem to ucítil: cizí mysl, která se tiskla na tu mou. Kdo jsi?, zeptal jsem se. Přítel., odpověděla, Stahují se válečná mračna. Nechápal jsem. Co tím myslíš?, zeptal jsem se ale odpověď nepřišla. Na to, aby se někdo spojil s myslí jiného je potřeba spoustu síly, uvažoval jsem, komunikace nebo pokus o ovládnutí ještě víc, takže musela být velmi mocná. Nebo už šílím? Mezitím co jsem uvažoval jsem pomalu usínal. 

Viděl jsem obrovskou armádu robotů, pochodujících na bitevním poli. V jejich čele stál černý ježek se zářícíma očima. Trochu mi připomínal Sonica. Proti nim stálý lidské stroje. Metalix jim říkal tanky. Černý ježek se rozmáchl a praštil do země, což způsobilo menší zemětřesení. O chvíli později tanky vybuchly. Na jejich místě jsem stál já, ale vypadal jsem jinak. Byl jsem zlatý a lítal jsem, bez toho abych k tomu používal raketové boty. Ten druhý ježek vzlétl a zaůtočili jsme na sebe...

"Shadowe, probuď se!", ozval se kovový hlas. Otevřel jsem oči a nade mnou stál Metalix. "Máme nezvaného hosta.",oznámil mi. Okamžitě jsem vyskočil z postele. Pokaždé když se na stanici objevil vetřelec, tak jsme mu to tu proměnili na hororovou jízdu. Po každé utekl strachy. "Za chvíli jsem tam.", zdělil jsem Metalixovi. Běžel jsem ke své motorce, když se zase ozvala. Pamatuj co jsem ti ukázala., prohlásila. Já jsem pokrčil rameny a nastartoval motorku. Tenhle trik jsem okoukal z jednoho lidského filmu. Oblékl jsem si moje kožené kalhoty, bundu a rukavice s ostnama. Poté jsem myslel na vztek. A oheň. Cítil jsem, jak se moje tělo začalo měnit a hořet. Má motorka se mi přizpůsobila. Nyní jsem byl GHOST SHADOW!