Oběžná dráha planety Země 

Seděl jsem ve stísněném prostoru malé vesmírné stíhačky a pozoroval jsem Robotnikovu Flotilu. Byla obrovská. Zapnul jsem vysílačku a řekl jsem : "Volám základnu G.U.N, tady  agent Hawkins." Agente Hawkinsi", ozvalo se z vysílačky, "našel jste tu flotilu?" "Potvrzuji", odpověděl jsem, "Je v ní asi padesát křižníků, sedmdesát transportérů a dva tisíce vlakových lodí." "To je zlé...", slyšel jsem mumlat komandanta, pak prohlásil: "Stáhněte se na základnu." Okamžitě jsem nastartoval stíhačku a letěl jsem směrem Země,když v tu ránu se ozvaly výstřely. Robotnikova flotila si mě všimla a střílela po mně. Než jsem stačil zapnout štíty, zasáhli mě. "Mayday, mayday! Centrálou, zasáhli mě!", křičel jsem do vysílačky. "Jak vážné je to požkození?", otázal se Komandant. "Velmi vážné pane. Musím nouzově přistát.", odpověděl jsem. "Kruci", ulevil si Komandant a pokračoval: "Před váma by měla být opuštěná vesmírná stanice. Přistaňte na ní a čekejte. My pošleme evakuační tým." Tu stanici jsem uviděl okamžitě. Našel jsem hangár a vletěl jsem do něj.

Nebylo to to nejhladší přistání. To bylo ale to nejmenší. Jakmile jsem vystoupil ze stíhačky, strnul jsem. Nikde žádné pavučiny, podlaha se jen leskla a byla tu elektřina. Nechtěl jsem panikařit, ale pro jistotu jsem vytáhl mobil a zavolal jsem na základnu. Z tohohle mi kouká mezigalaktický roaming, pomyslel jsem si. Videohovor začal a já jsem byl vystavěn rajčatově červené barvě komandantova naštvaného obličeje. "Hawkinsi, co to provádíte! Z tohohle nám oboum kouká..." "Promiňte mi to vyrušení", přerušil jsem ho, "Ale vypadá to že tu nejsem sám." Těměř okamž jeho pohled zvážnil. Věděl že jsem dobrý agent a že bych nedělal ukvapené závěry. "Poohlédněte se kolem a zůstaňte na příjmu.", poručil mi. Začal jsem prohledávat jednotlivé části stanice. Pořád jsem nacházel nové důkazy toho že tu někdo žije. Lednice byla plná k prasknutí čerstvým jídlem, byl tu nový X-Box a mnoho dalších. Pak jsem uslyšel hlasy. Opatrně jsem se plížil k místnosti, ze které vycházeli. Dveře byly pootevřené. Nahlédl jsem dovnitř a krev mi ztuhla v žilách. "Pane, tohle musíte vidět.", zašeptal jsem a natočil kameru k sedmi stvořením, které stály okolo holografického stolu zobrazující Robotnikovu flotilu. "...je dvakrát větší než lidská flotila.", prohlásil ten s maskou a rubínem, "A jeho technika je vyspělejší, takže by to bylo k ničemu. A navíc o nás lidé neví. Kdyby jsme je kontaktovali tak nejdřív skončíme na pitevním stole a zbytek z ostrova v zoo. Na této planetě náš druh vznikl. Skrývaly jsme se tisíce let a já nechci náš druh ohrozit." Takže to jsou zač. Skrytý živočišný druh. "Musíme si vystačit sami", pravil  černý ježku podobný tvor bez pusy, "jestli Eggman zbrojí, musíme počítat i s útokem na Ostrov." Eggman... To byla Robotnikova přezdívka, uvědomil jsem si. "Musíme se soustředit na jeho zdroj Energie. Eggmanův ůspěch se mi zdá podezřelý. Vždyť ten samý experiment provedl i na nás, s výjimkou tady Amy. Jak ale docílil toho, že ho můj bratr poslouchá.", nahodil podobný ježek, ale tenhle měl pusu a jeho pruhy na bodlinách byli červené. "To nevím.", odpověděl mu jakýsi robot, "Ale máš pravdu. Když Sonica vysvobodíme z Eggmanova vlivu, můžeme...", já jsem se raději stáhl zpět do hangáru. "Tak co si o tom myslíte?", zeptal jsem se komandanta. Kommandant se zamyslel, pak řekl: "Chápu že chtějí zůstat v utajení, jejich existence by náma byla ohrožena. Ale nesouhlasím s tím že ten boj vybojujou sami. Musíme jim pomoct. Za pět minut odlétá transportér s týmem. Řekl bych že přistoupím a pokusím se s nima vyjednávat. Ale...", najednou zmlkl a zbledl. To nevěstilo nic dobrého. Jako na zavolanou se za mnou ozval hlas:" Otoč se, hezky pomalu. "Pomalu jsem se otočil a viděl jsem toho v masce, jak mi u krku drží dlouhý, červený meč. Za ním stáli ti ostatní, připraveni k útoku.