Taehyung

Zpráva o zmizelé Minji se brzo rozšířila a věděl ji každý. Nedivím se tomu, jsme přeci malá vesnička. A brzy jsem ji nehledal jen já, Jimin a jeho otec, ale nýbrž celá vesnice. A po mladé dívce ani stopy.

Uběhl jeden den. Pak druhý. Většina lidí už po třetím dni hledání vzdala. A tak pak uběhl týden. Jimin se již začal smiřovat se scénářem, že jeho sestru už v životě neuvidí a i když to neřekl nahlas, tak dával její zmizení za vinu jeho otci. Vztah se mezi nima rapidně zhoršil, takže jsem Jimina potkával u mě doma mnohem častěji. A pili jsme spolu šálky kakaa mnohem častěji. To jsme dělali pouze ve velmi emočně podnícených situacích.

„Víš, dostal jsem z něj o čem se hádali,“ řekl mi z ničeho nic Jimin.

„Fakt? A co jsi zjistil?“

„No prý mu řekla, že si někoho našla a požádal ji o ruku. Což je ještě v pohodě, chápeš, ne?“ podíval se mi do očí.

„Nebo jako vím, že ten kluk, se kterým chodila, tak ho vůbec neznám ani já. Vlastně jsem už zapomněl i jeho jméno. Ale jak prostě může tvoje sestra s někým chodit a ty o tom jako její starší brácha nevědět. Myslel jsem si, že ji znám nejlépe na světě!

No a jako chápu, že by jim otec požehnání dát nechtěl, když toho kluka ani nezná. Každopádně, teď to nejzásadnější,“ odmlčel se.

„Řekla mu, že je s ním těhotná.“

Z toho jsem dostal menší šok. Pokud bych teď pil, tak bych nejspíše tekutinu vyprskl z pusy ven. A teď si ještě představit, že Jimin to musel prožívat mnohem intenzivněji než já. Neměl jsem čas tuhle novinu nijak zpracovat a ani si o tom s Jiminem promluvit. A zeptat se ho, jestli je v pohodě. Někdo totiž na nás oba zavolal:

„Jimine! Tae! Našli Minji!“

A to už na žádné otázky a polemizování nebyl čas. Oba dva jsme běželi k člověku, který na nás volal.

„Opravdu? A kde je teď?“ zeptal se hned můj kamarád, který měl radost, že ji opět uvidí a obejme ji. Řekne jí, že už se nemá ztrácet a uvaří si na dobrý konec další hrnek kakaa.

„No dole u studny,“ odpověděl hned chlapec, který na nás volal.

Jimin neváhal a vydal se směrem ke studně a já jej následoval.

„Ale kluci počkejte!“ zavolal na nás naposledy. „Našli ji mrtvou! Minji je mrtvá,“ klesl mu hlas.

S touto informací jsme oba dva zůstali stát strnule na místě. Nebyli jsme na tuhle možnost připraveni. Obzvlášť Jimin, který se ihned složil k zemi.

__

Stál jsem hned vedle Jimina. Ten vypadal jako tělo bez duše a jen tak nehybně stál. Ramena měl svěšená a oči zarudlé z pláče. Teď už ale neplakal. Nejspíš nebylo co. Jen tiše poslouchal proslov faráře, který vedl pohřeb Minji.

Já jsem Minji znal od svého dětství. Sice jsem se s ní tolik nekamarádil, ale často jsme spolu hráli na schovávanou a jako menší zažívali spoustu dobrodružství. Byla důležitou součástí mého dětství. Takže mě její odchod taky zasáhl.

„Nechť odpočívá v pokoji,“ dořekl poslední větu muž v róbě.

Po několika minutách se lidi vytratili. Jimin avšak stále stál před hrobem. Své oči upínal na desku, kde bylo velkým písmem vyryto jméno jeho sestry spolu s narozením a úmrtím. Nemohl stále uvěřit tomu, že už zde prostě není.

„Mohl bys mě na chvíli nechat samotného?“ špitl chlapec. Já jsem jeho prosbu chápal, takže jsem jen přikývl a odešel.

Udělal jsem pár kroků a slyšel, jak něco žuchlo na zem. Ohlédl jsem se tedy zpět. Jimin seděl na zemi a hladil jednou rukou hrob. Nejspíš i něco mluvil.

Vypadal zoufale. Taky bych byl zoufalý, pokud by mou sestru našli mrtvou.

__

Od té doby byly věci poněkud jiné.

Jimin většinu svého času trávil někde sám a stále se snažil příchozí informace zpracovat. A vlastně jsme se vídali minimálně.

Na jednu stranu jsem se o svého kamaráda bál. A pak na tu druhou jsem jeho rozhodnutí zůstat na nějakou dobu sám v klidu a urovnat si myšlenky respektoval.

Každopádně, všechno bylo jiné. Ne jen Jimin. Lidé se začali bát. Rodiče své děti nepouštěli hrát si k lesu a nikdo stále nedokázal přijít na to, co vlastně stálo za smrti Minji. Pověra o monstru v lese začala teprve teď nabírat na síle.

Co, když Minji zabila ta příšera? Koho může zabít příště?!

Takže když jsem se rozhodl, že bych mohl konečně navštívit Jimina a zeptat se jej, jak se má, tak jsem opravdu nečekal, že otevřu dveře a Jimin bude stát před nima s jednou rukou zdviženou, jelikož se chystal klepat.

„Jé, ahoj, právě jsem chtěl jít k tobě,“ řekl jsem a on se jen usmál a přitakal: „Ahoj.“

Jelikož byl krásný jarní den, tak jsme se nechtěli zdržovat vevnitř a rozhodli se jen tak projít.

„Slyšel jsi, co se říká?“ zeptal jsem se opatrně.

„Teď myslíš to, že je ta povídačka pravdivá a nebo, že se zjistilo, že vlastně vůbec nebyla těhotná? Protože jsem slyšel obojí,“ odpověděl.

„Každopádně, chtěl jsem ti něco říct, Tae,“ oslovil mě. A pak se na mi podíval do očí. Mluvil vážně. Zpozorněl jsem.

Řekl: „Budu se s otcem stěhovat do města.“

„Počkat, cože?“ nechápal jsem.

„Slyšíš dobře.“

„A kdy odjíždíš?“

„Zítra.“

A pak dodal: „Promiň, že jsem ti to řekl dříve, ale až teď. Vím, že jsi nejlepší kámoš.. Ale já neměl odvahu ti to říct.

S otcem jsme se domluvili, že to bude lepší pro nás oba, abychom začali nový začátek. Tady nám ji všechno připomíná.“

Dostal jsem ze sebe: „Nečekal jsem, že by jsi někdy mohl odjet. A upřímně nevím, co budu dělat. Bude tu už pak jen Jin! Jimine, mám chuť ti říct, abys mě tady s ním nenechával, ale vím, že už je rozhodnuto!“

Abych vás dostal do obrazu. Jimin byl můj jediný kamarád. A pak tady byl ještě Jin. Byl stejně starý jako my dva. Ale byl prostě divný. Už jen to jeho jméno bylo tak divné jako byl divný on sám.

Měl velmi nezvyklé koníčky. Nad vším až moc přemýšlel. A ta nejvíce podstatná věc byla, že byl gay. A to by zas tak nevadilo. Ale problém byl ten, že jsem se mu líbil já. Což jsem vlastně sám nedokázal pochopit, jak bych se já někomu mohl líbit, ale bylo to tak.

A i když mi už několikrát vyznal lásku a já jej odmítnul, tak za mnou furt dolézal a já nevěděl, jak se jej zbavit. Jediný kdo ho dokázal odpalkovat byl můj skvělý kamarád, který teď bude odjíždět.

„Pojďme si užít náš poslední den a slibme si, že si budeme posílat dopisy, protože pamatuješ na náš slib? Navždy spolu?“ řekl jsem Jiminovi.

„Jasně, že pamatuju! Co si o mě myslíš!“ zasmál se a pak zakřičel: „Máš ji!“

__

Ahoj!

Hlásím se s další kapitolou. Doufám, že to dává nějaký smysl, kdyžtak se o své názory a poznatky podělte v komentářích. :3

Ráda si je přečtu a odpovím, hehe.

Jak se vám to zatím líbí?

Jaký máte z tohohle pocit?

S láskou vhk<3