Ani jeden už znovu neusnul. Oba strnule seděli v rozích výtahu a zarytě mlčeli. Jakési příměří, které zde vládlo před několika málo hodinami, bylo to tam. Dracovi to bylo upřímně naprosto ukradené, Grangerová mu byla ukradená. Ale Hermiona měla ošklivě poraněnou pýchu. A to nebylo dobré. Vlastně to v praxi znamenalo, že je fakt hodně naštvaná a skrývá to jen díky tomu, jak strašně trapně jí je.

Pravděpodobně by v průběhu několika dalších hodin vybuchla, hystericky by křičela a řekla by Malfoyovi věci, které mají být zamlčeny. To všechno by se stalo, kdyby byla nucena s Malfoyem zůstat v jedné kabince ještě o chvilku déle. Naštěstí se však přiblížila šestá hodina ranní a s ní i vytoužené vysvobození. Přesně v pět hodin a padesát tři minut se začaly ozývat duté rány. V šest hodin se s prudkým trhnutím dal výtah do pohybu a o pět minut později už byla cesta ke svobodě otevřená. Před nimi stáli tři slušně oblečení dělníci. Tvářili se velice šokovaně, když viděli válečnou hrdinku a bývalého smrtijeda, jak uraženě každý sedí ve svém rohu.

„Jste v pořádku, slečno Grangerová?" zeptal se starostlivě jeden z nich.

Hermiona se pokusila o zářivý úsměv, což se jí po noci strávené ve výtahu a se zničenou pýchou příliš nepovedlo. „Ano, jsem. Děkujeme za vysvobození, pánové."

„Není zač, slečno, kdyby bylo zase někdy potřeba, stačí říct," lišácky se usmál ten samý muž.

Hermiona mu věnovala poloúsměv. „Spíš doufám, že se toto nikdy nebude opakovat."

„Zajisté, o to se postaráme," vehementně přikývl.

Hermiona se naposledy pokusila o úsměv, otočila se na podpatku a s hlavou vztyčenou odkráčela. Už neslyšela, jak si mezi sebou dělníci šeptali. „Viděl si ji?" nebo „Ty bys ji poznal?" a „Je to fakt kus!" Zato to slyšel Draco. Polovičatě se ušklíbl, věnoval dělníkům významný pohled a odkráčel stejným směrem, jako před chvilkou jeho společnice.

*** **** ***

Vysvětlit Ginny, proč se na oslavu nedostavila, bylo nakonec jednodušší, než si původně myslela. A to z jednoho prostého důvodu. Drby se šíří rychle. A po ministerstvu ještě rychleji. Takže než toho dne Ginny vyhledala, rudovláska už přesně věděla, kde Hermiona strávila noc. I s kým. A byla z toho šílená radostí a zděšením zároveň. Hodinu jí do hlavy hustila přesládlé a nadšené kecy, přičemž zapomínala, s kým že to vlastně Hermiona strávila noc. A teď, v osm večer, kdy Hermiona chtěla mít svatý pokoj, už půl hodiny stály mezi dveřmi Hermionina bytu a Ginny bez přestání brebentila.

„Stop!" uťala rázně monolog své kamarádky.

„Cože?" nechápavě se na ni podívala.

„Řekla jsem stop. Abys už nechala těch kouzelných keců, ve kterých mi s Malfoyem plánuješ svatbu!" zamračila se. „Vážně Ginny, chápu, že těhotenské hormony jsou hodně silné, ale zachovej si zdravý rozum, jo?" nevrle na kamarádku pohlédla.

Ginny však jen pobaveně nadzvedla obočí. „Jo? A kdes měla zdravej rozum ty, když sis užívala sex s Dracem Malfoyem?"

„Znovu Ginny, já jsem s Malfoyem sex neměla!" vřískla rozzuřeně. Ano, nikomu to nepřizná. Stejně jako Malfoy. Evidentně si peroxid vyhodnotil, že by lidé příliš neocenili, kdyby se dozvěděli, co se mezi nimi ve výtahu stalo. Aspoň to si vyvodila z jednoho rozhovoru, co zaslechla na ministerstvu, když se odpoledne stavovala v kanceláři.

Chtěla zahnout k výtahům, když zaslechla mužské hlasy. Nenápadně zpoza rohu vykoukla.

„Tys prej přefiknul skřítčici!" ušklíbl se Blaise Zabinni. Kamarádsky poplácal po zádech Draca.

Blonďák ho probodl ledovým pohledem. „To bych o tom musel vědět."

Snědý muž se znovu ušklíbl. „Prej ste si to rozdali v tom výtahu. Však víš, noc je dlouhá a vy jste tam byli sami..." spiklenecky mrkl.

„V tom výtahu jsme každý seděli ve svém rohu, a krom urážek jsme spolu nepromluvili."

„Ále! Nestyď se, vždyť ona je to docela sexy ženská," poťouchle se zasmál.

Draco se prudce zastavil, chytil svého kamaráda za rameno a výhružně mu zasyčel do obličeje: „Já a Grangerová jsme spolu nic neměli. Potvrdím ti to já i ona," drtil mu rameno.

„Dobře kámo, tak se zase uklidni," poplácal ho jemně po rameni Blaise.

„Fajn, a teď mi ukaž toho kreténa, co tvrdí, že jsem s tou ženskou spal."

Takže ne, ona s Dracem Malfoyem nic neměla. Nikdy. A už vůbec ne tu noc ve výtahu. Alespoň teda ne oficiálně.

*** *** ***

Zase šla pozdě. Od toho dne, kdy v noci nešťastnou náhodou uvízla ve výtahu, nepřišla včas ani jednou. A to už bylo pěkný týden. No, pěkný, jak se to vezme. Hermiona jej za pěkný rozhodně nepovažovala. V žádném případě. Vlastně byla permanentně namíchnutá.

V první řadě neustále chodila pozdě, jak už bylo řečeno. A to ji rozčilovalo. Nejen to, den ode dne z toho byla více a více nepříčetná. Nejvíce zoufalá však byla z toho, že nevěděla, jak svým pozdním příchodům zabránit. Celý život všude chodila včas, posledních pět let byla v práci vždy s půlhodinovým předstihem, ale teď? Teď ať dělala, co dělala, vždycky vyrazila z bytu příliš pozdě.

Možná však něco bude na Ginnině trefné poznámce, že se ráno stará o svůj vzhled. Což není daleko od pravdy. Před osmi dny se poprvé po dlouhé době oblékla jako žena, jak jí neustále opakuje její příliš upřímná kamarádka. No a tak nějak se jí to zalíbilo. Asi přece jenom nebude jeptiškou, cit pro módu má a chuť pro to, aby se hezky oblékala, se také znovu objevila. A dokonce jí ten první den pochválil vzhled i Malfoy, to už je co říct.

Ach ano, Malfoy. To byla druhá položka na jejím seznamu věcí, co ji v posledním týdnu doháněli k šílenství. Ten blonďatej namyšlenej zmijozelák se skutečně tvářil, že spolu nic neměli, což jí naprosto vyhovovalo. Dokázal dokonce nějakým zázrakem utišit drby, které se po ministerstvu šířily. A když ho jednou doběhla Rita Holoubková a drze na něj vypálila, kolikrát že se slečnou Grangerovou spal, ledově na ni pohlédl a odvětil, že pokud si dobře vzpomíná, tak nikdy. Pak se k ní naklonil, něco, nikdo se už nikdy nedozvěděl co, jí pošeptal, a Holoubková už se o ní a Dracovi nezmínila ani slůvkem. Naopak vydala několik článků, kde jakékoliv jejich sblížení vyvracela.

Posud bylo vše, co se týkalo Malfoye, v pořádku. Vlastně to bylo více než skvělé. Na její seznam aktuálně velice negativních záležitostí a lidí, které chce neprodleně zničit, se zařadil poté, co se druhé ráno od jejich dostaveníčka potkali ve výtahu. Díky Merlinovi ne sami. Přesto však stáli v přecpaném výtahu vedle sebe, za což měla Hermiona na všechny jejich spolucestující stále pifku. A shodou okolností, snad proto, aby to bylo co nejtrapnější, to byl právě ten výtah, kde se dva večery před tím přátelili. Trapnost situace skutečně už nemohla být větší. Přetrpět vzájemnou přítomnost museli hned několik pater, ministerstvo není zrovna malá budova. A po celou dobu mezi nimi bylo viditelné napětí. Ani se na sebe nepodívali, a když se v tlačenici výtahu náhodou dotkli rukama, okamžitě od sebe odskočili, div, že u toho nesrazili zbytek pracovníků. Očistec trval dlouhých pět minut, pak konečně Malfoy vystoupil na svém patře.

Rozpačitý moment se k Hermionině hrůze opakoval i další ráno. Den na to už šlapala do schodů, a jediné, díky čemu nekončící množství schodů vyšla a nezemřela přitom, bylo pomyšlení na to, že vstoupit do výtahu znamená potkat se s Malfoyem. A to nehodlala dopustit. V žádném případě. Takže od té chvíle trénovala svou kondičku denně.

Pil jí krev svou existencí ještě více než před tím incidentem, protože, ač to nechtěla přiznat, ten egoistický idiot ji přitahoval. Což bylo vážně velmi děsivé. Myslela, že její touha s ním zkusit chodit, jak mu ve výtahu navrhla, je chvilkové pobláznění, zoufalá potřeba k někomu patřit, zažít pocit alespoň nějaké lásky, když o to byla poslední roky ochuzena. Vlastně tento názor zastávala jen necelých osmačtyřicet hodin. Přesně do chvíle, než se s ním to ráno potkala ve výtahu. Když jí projelo mrazení při každém jediném lehkém dotyku jejich rukou a měla motýlky v břiše jen z jeho přítomnosti, uvědomila si, že je sakra v háji. Háji velkém, jak Hagrid. Nechtíc začala být přitahována jediným mužem, od kterého chtěla celý život být co nejdál. Tomu se říká, když má někdo štěstí. Nebo když si na něj Merlin zasedne.

A to byl přesně ten důvod, proč Draco Malfoy obsadil první příčku na jejím seznamu lidí, které chce neprodleně zničit. A to prosím, chudák, nic neudělal. Jen existoval. To byl vlastně ten největší prohřešek, kterého se dopustil.

Ale zpátky na začátek. Opět nestíhala, což je teda pravděpodobně zaviněno její náhlou fintivou náladou, která samozřejmě nemá vůbec nic společného s Malfoyem. V žádném případě.

Řítila se atriem ministerstva kouzel a obratně se vyhýbala pomalu jdoucím zaměstnancům. Bez dechu doběhla k výtahům a při zjištění, že její plíce si udělaly pauzu, zamítla zdravotní výstup do schodů. Namísto toho špionsky obhlédla situaci, a když si všimla otevřeného výtahu, který neobýval Malfoy, na poslední chvíli tam ladně skočila. Tak ladně, že málem srazila kouzelníky stojící v první řadě. Vlastně málem porazila všechny, kteří to ráno stáli v tomto výtahu, protože kouzelný domino efekt. Zázračný přírodní úkaz.

Během cesty výtahem, která bez přítomnosti Malfoye byla tak o polovinu času kratší, se stihla částečně vydýchat. Ihned, jak se výtah otevřel, nasadila opět sprint, a v rekordním čase doběhla ke svému oddělení. Pozdravila sekretářku Nathalii a zapadla do své kanceláře. S úlevným výdechem se svezla do příjemného křesla a dovolila si na chvilku zavřít oči.

Klid, kterého po dlouhé době dosáhla, však netrval dlouho. Osoba, jenž byla příčinou všech jejích problémů, si to totiž bez problémů nakráčela do její kanceláře. Hlavně, že upozorňovala Nathalii, aby jí každého, kdo ji chce navštívit, nejprve nahlásila.

„Co tu děláš, Malfoyi? Pokud vím, tohle je moje kancelář, ne tvoje."

Ušklíbl se. „Já to vím, Grangerová, a proto jsem tady."

Pozvedla obočí.

„Nenabídneš mi, abych se posadil?" udržoval konverzaci, ač Hermiona o to zcela očividně nestála.

„Ne," odvětila. „Když postojíš, neublíží ti to."

Věnoval jí velice pobavený pohled.

„Tak co chceš?" popohnala ho, když ji stále sledoval tím debilně hezkým úsměvem a neměl se k mluvení.

„No, víš, Grangerová," odtrhl od ní pohled a začal si prohlížet výzdobu její pracovny. Moc si toho prohlížet nemohl, Hermiona měla téměř nulovou výzdobu.

Kdyby to nebylo zhola nemožné a naprosto proti přírodě, myslela by si, že je snad i trochu nervózní. Což u něj není možné, takže očividně jen zabíjel čas, než jí řekne něco pravděpodobně nepříjemného. Proč by za ní jinak chodil? Přece by svůj urozený zadek nedonesl až sem, aby jí oznámil milou novinu. A nezáleží na tom, co by to bylo, prostě milou, potěšující zprávu, která by jí zpříjemnila den.

„Tak?" pobídla ho netrpělivě. „Nemám na tebe celý den."

„Ale celou noc jsi měla," podotkl s úšklebkem.

„Neštvi mě, nebo odsud vyletíš dřív, než si to vůbec stihneš uvědomit," štěkla a výhružně zúžila oči.

„Dobře, klídek," mírnil ji Draco. Neměl v plánu znovu dostat přes hubu. Od Grangerové.

„Tak už se sakra vyžvejkni," zaskučela, když se pohodlně opřel o křeslo, na které si nesměl sedat, a mlčel.

„Víš, přemýšlel jsem."

„Ohromné, to dělá většina lidí každý den," odsekla.

Střelil po ní uraženým pohledem. „Uvědom si, že tohle nikdy, opakuji, nikdy nedělám, Grangerová."

Nechápavě na něj zírala. „Přemýšlení?"

„Ne," odsekl. „Nikdy neuznávám cizí pravdu. A už vůbec ne, když jsem tu pravdu dotyčnému vyvrátil," objasnil jí zcela vážně.

„Aha, super, a jakou mou pravdu plánuješ uznat? Protože jestli všechny, budeme tu pár týdnů."

Otráveně nad ní protočil oči. „Ne, všechny tvé pravdy opravdu uznávat nebudu. Především teda proto, že ty téměř nikdy nemáš pravdu."

„Škoda," zklamaně si povzdechla. Ignorovala narážku na to, jak moc má pravdu.

Draco ji probodl pohledem. „Ale to co ti chci říct je, že jsem došel k závěru, že bysme to měli zkusit."

„Co přesně?" nadzvedla nechápavě obočí.

„My dva," ukázal na sebe a pak na ni.

Několik desítek vteřin ho šokovaně pozorovala, než velice pomalu a zřetelně pronesla. „A co přesně očekáváš, že teď udělám?"

Frajersky se usmál. „Řekneš ano? Poděkuješ mi?"

„Padej," štěkla zuřivě. Oči jí zlostně zářily.

„Cože?" nechápavě se zamračil Draco.

„Řekla jsem, abys vypadl. Mám ti to snad napsat na ten tvůj čistokrevnej zadek?"

„Ale..." namítl bojovně.

„Ne!" křikla. „Před týdnem, kdy jsem tě prakticky žádala, abysme to spolu zkusili, jsi mě poslal do háje. To si jako vážně myslíš, že když si to sem teď nakráčíš a milostivě mi oznámíš, že to jako klidně můžeme zkusit, skočím ti kolem krku?"

„Asi ano?" zkusil to Draco. Ale už když to řekl, věděl, že dělá chybu.

„A zdrhej!" zaječela Hermiona.

Draco skutečně zacouval. Kancelář však neopustil, k Hermionině nesmírnému zklamání.

„Hele, Grangerová..."

„Ne!" vřískla.

„Poslouchej mě chvíli," zkoušel to.

„NE!" zavřískala znovu. Tentokrát se i rozmáchla, aby mu vrazila. Včas však její ruku zachytil.

„Grangerová," zavrčel zuřivě. Nebyl zrovna trpělivý typ člověka. To skutečně ne. Vlastně byl spíš velice netrpělivý člověk. „Přestaň se chovat tak neskutečně pokrytecky a házet vinu na mě, buď tak laskavá."

„Nejsem pokrytec!" zavrčela a vyprostila svou ruku z jeho sevření.

„Ale jsi," odvětil nevzrušeně. „Nebo mi snad chceš tvrdit, že netoužíš po tom, si tu noc ve výtahu zopakovat?" pozvedl výsměšně obočí.

„Některé její části ani ne," odsekla.

„Moc dobře víš, jak jsem to myslel," zavrčel frustrovaně.

„Ano," přisvědčila s úšklebkem. „Ale pokud vím, ani jednou jsem se nezmínila o tom, že bych sex s tebou znovu nechtěla."

Draco jí věnoval pohled typu tak co tu do prdele řešíme?

„Jen tě posílám do prdele!" křikla a znovu se rozmáchla. Draco ruku znovu zachytil a tentokrát si Hermionu přitáhl blíž.

„Je to vážně tak těžké, přiznat si, že tě prostě přitahuju?" zašeptal jí těsně u obličeje. „Protože já jsem ochotný přiznat, že mě přitahuješ ty, Grangerová," zašeptal jí do ucha.

Ztěžka se nadechla. Samozřejmě, že není! Už si to dávno přiznala. Ale odmítá přilézt, když se on rozhodne její nápad schválit. Ne. Nebude jeho poskok. Děvka, která přijde, když on zapíská. Šanci měl, nabízela se mu, teď už má smůlu. Podělal to.

„Tak? Grangerová?" přitáhl si ji ještě blíž.

„Ne," zavrtěla hlavou a odstoupila od něj. „Trvám na tom, abys vypadl."

Posměšně zakroutil hlavou. „To říkám, jsi pokrytec."

„Nejsem pokrytec," zuřivě se bránila.

„Ale jsi," odporoval jí klidně Draco.

„Nejsem," prskala. Nebyla pokrytec! Vždyť mu před chvilkou i přiznala, že nemá nic proti zopakování si jejich dostaveníčka. Teda emocionálně. Pokud se na to podívala racionálně, neviděla jediný důvod, proč na Malfoyovu nabídku kývnout.

Nadzvedl obočí. „Tak mi to teda dokaž. Dokaž mi, že nejsi pokrytec. Přesvědč mě, že jsem ti úplně u prdele a já odejdu," vyzývavě se usmál.

Bojovně ho sledovala. Nechtěla mu vyhovět za žádných okolností. Ale... Ale to zpropadené ale. Hloupé nízké lidské pudy, které ji teď nabádají, aby mu vyhověla a nechala je zopakovat, co prožili té hříšné noci. Ona to ale dělat nebude. Před týdnem zranil její ego, svých jednáním ji ponížil, ona teď jeho ego zvyšovat nebude. Najednou nedokázala pochopit, proč ji tenhle pitomec přitahoval. Asi z ní mluvily roky bez sexu.

„Já ti nic dokazovat nemusím," zavrčela.

Zklamaně si povzdechl. „Seru na to," zavrčel a prudce si ji k sobě přitáhl. Ani na vteřinu se nebránila, když ji hrubě políbil. Naopak. Pevně se ho chytila kolem krku a přitáhla si ho ještě blíž. Spokojeně zavrčel, když mu vklouzla nenasytnýma rukama pod košili.

„Pak, že tě nepřitahuju..." zamrmlal jí do rtů.

„Malfoyi," zavrčela výhružně. Jakékoliv její další výhružky byly zaraženy dalším chtivým polibkem. Právě, když ji Draco vysadil na stůl a téměř rozepnul celou blůzku, se prudce otevřely dveře. S ústy dokořán a nevěřícnými výrazy tam stáli manželé Potterovi. Hermiona očekávala, že se od ní Malfoy odtrhne a bude předstírat, že se nic nestalo. Šokovalo ji, když zaznamenala, že si ji přitáhl ještě blíž.

„Co... jak...proč..." koktal Harry.

„Tys mi lhala!" nevěřícně vykřikla Ginny.

Hermiona se provinile usmála. Draco se ušklíbl. Tak, je to oficiální, teď už to Grangerka popřít nemůže. A on taky ne.

*** *** ***

O několik měsíců později

„Bavíš se?" ozvalo se vedle Hermiony znenadání. Ohlédla se a uviděla Harryho, jak si ji zadumaně prohlíží.

Přikývla. „Ano, Draco šel akorát pro pití," pokývala hlavou směrem k baru. Nacházeli se právě na jednom z ministerských plesů.

„Fajn," pokýval hlavou. „Je všechno v pořádku?"

„V nejlepším, Harry, říkám ti to pořád," shovívavě se na svého kamaráda usmála.

Draco a Hermiona tvořili pár už více jak půl roku. A jejich vztah jen vzkvétal. Z původně čistě tělesného vztahu se časem vyklubal vztah plný citů. A nejen tak ledajaký. Pochopit, že pro sebe tolik znamenají, trvalo oběma pěkně dlouho. A jejich přátelé z nich byli dost na nervy. V období, kdy přecházeli ve svém vztahu k citům, byly totiž hádky na denním pořádku a pro jejich okolí to bylo značně vyčerpávající.

Dnes však už oficiálně tvořili zamilovaný, a velice stabilní pár. Holoubková dokonce vypustila do éteru, že jsou zasnoubení, což opravdu nebyla pravda. Jak se zdálo, zrovna oni dva na svatbu, rodinu a všechny ty zavazující záležitosti ani v nejmenším nespěchali. Naopak. Užívali si rozvíjejícího se vztahu, poznávali jeden druhého a snažili se vzájemné hádky, které prostě stále nevymizeli, omezit na minimum. Někdy jejich zamilovanost byla až nechutně sladká, jak s oblibou prohlašoval Blaise Zabinni.

Co se týkalo jejich přátel, přijmout fakt, že Malfoy a Grangerová tvoří pár, později dokonce zamilovaný pár, bylo pro některé velice obtížné. Takový Harry se s tím srovnával dlouhé dva měsíce, Ron se s tím zcela nepřekvapivě nesrovnal dodnes, a stále doufal, že se rozejdou. Ginny jim fandila všema deseti a ani na vteřinu se nepodivovala nad tím, že si Hermiona za pravděpodobně životního partnera zvolila právě Draca. Ostatní Weaslyovi se s tím v rámci možností srovnali dobře. Zatím Draca nezmrzačili ani nezabili, tak by se dal popsat jejich postoj vůči němu.

No, a Dracovi přátelé se zdáli být s faktem, že jejich čistokrevný kamarád randí s mudlovskou dívkou, vcelku srovnaní. Nejvíce jim fandil Blaise s Pansy. Ale ani Theodor s Daphné nezůstávali pozadu. Teda potom, co se to dozvěděli. Byli totiž v době všech těchto zlomových událostí mimo Británii a vrátili se asi před měsícem. Tudíž vztah Malfoy a Grangerová pro ně byl skutečně šokem. Chudáci, dodnes se nedozvěděli, jak že se to Draco s Hermionou dali dohromady. Možná, že je to dobře.

„Došla jim whisky," pronesl rozmrzele Draco. Právě se vrátil od baru a Hermioně podával sklenici vody, kterou si poručila. On sám držel v ruce jakýsi tvrdý alkohol a Hermioninu volbu považoval za šílenou. Nevymlouval jí to však, nemělo to cenu.

„To je tragické," ušklíbla se jeho partnerka.

„Je," přisvědčil. „Chápeš to? Vždyť je teprve deset večer, jak jim mohla dojít whisky?" mumlal rozezleně.

Hermiona protočila oči. Zato Harry, do teď mlčící, se zapojil. „Taky bych si skleničku dal," pronesl mrzutě. Snažil se Hermionin vztah s Dracem respektovat, a pokud mohl soudit, docela se mu to dařilo. Přesto však nastaly chvíle jako tato, kdy ho pohled na smějící se Hermionu, kterou něžně objímá Malfoy a hltá každé její slovo, zkrátka drásal. A ze zkušeností posledních měsíců věděl, že jedna či dvě sklenky to většinou spraví.

„Dočkej času, Pottere. Myslíš, že nemáme s Blaisem pojistku?" ušklíbl se blonďák.

„Mluvíte o mě?" vynořil se u nich znenadání Blaise Zabinni v závěsu se svou již manželkou Pansy Zabinniovou.

„Ano, Blaisi, Potter prahne po whisky," přisvědčil Draco.

„Žádný problém, pánové," ušklíbl se snědý muž a vytratil se. Za chvilku byl zpět i s flaškou alkoholu. „Kdo si dá?" zářivě se rozhlédl po přítomných. Hned několik rukou vystřelilo nahoru. Jen Theodor, který se u nich náhle objevil i se svou ženuškou, se zatvářil nesouhlasně.

„Nebuď suchar, Theo," poplácal ho po rameni Blaise. „I Pottřík se zmrská, tak nekaž zábavu."

O půl hodiny později bylo mužské osazenstvo jejich debatního kroužku už dost posilněno alkoholem. Skupinka se za tu dobu poměrně rozrostla, a tak tu společně už nad pátou flaškou whisky seděli jak hrdí Zmijozelové, tak zástupci klanu ryšavců.

„A jak jste se vlastně vy dva dali dohromady?" zeptal se Theodor a pohlédl na dramione pár.

Všichni přítomní se zakuckali a stěží skrývali pobavené úšklebky. Jen Blaise se otevřeně rozesmál. Draco a Hermiona si vyměnili pohled. Pak se Draco zlomyslně ušklíbl. „Víš, Theo, řekl bych ti to, ale nejsem si jistý, jestli by to tvá puritánská dušička unesla."

Theodor vykulil oči. „Ne! Vy jste..."

„Ano," ušklíbl se spokojeně Draco.

„Ve výtahu," doplnil ho stejně radostně Blaise.

„Ale to je vytržený z kontextu!" křikla zoufale Hermiona. Byla celá rudá rozpaky.

„Jo jo, mysli si to dál," poplácala ji shovívavě po rameni Ginny.

Hermiona zoufale zakroutila hlavou. „Nebylo to tak..." začala ve snaze vše Theodorovi vysvětlit, ale Draco ji hrubě přerušil.

„Ale bylo, Grangerová, tak se nedělej."

Hermiona si odevzdaně povzdechla a opřela se o Draca. Nemělo cenu něco vysvětlovat, stejně se všichni strašně rádi drží verze o jejich výtahovém dostaveníčku, která je samozřejmě pravdivá, avšak od drbů se nepatrně liší. Například, ona s Dracem po sobě vážně nelezli celou dobu, co v tom uzavřeném prostoru trpěli. Stejně tak se do sebe okamžitě romanticky nezamilovali, ač to Rita Holoubková ráda tvrdila. A v poslední řadě, říct nezasvěcenému, že se spolu vyspali ve výtahu, no, zkuste si tu větu přečíst ještě jednou.

Spokojeně snila s otevřenýma očima a kochala se myšlenkou na to, jak úžasný vztah má, když ji z přemýšlení vytrhly zvýšené hlasy jejích přátel.

„Cože jste udělali?" třeštila oči Ginny.

Hermiona zvedla hlavu z Dracova ramene a zaujatě pohlédla na nevinně se tvářící manžele Zabinniovi. „Co se stalo?" prohodila.

V tu ránu se na ni upřely pohledy všech. „Nebudeš tomu věřit, Grangerová," pronesl trpce Draco. „Ale zastavení toho výtahu nebyla Merlinova vůle."

„Cože?" zmateně přejela pohledem po svých lehce opilých kamarádech.

„Blaise a Pansy uznali za vhodné najít mi partnerku," suše prohlásil blonďák.

„Cože?" vykřikla šokovaně Hermiona. „To snad nemyslíte vážně?" propalovala jak Blaise, tak Pansy pohledem.

Blaise se nevinně usmál. „Vlastně byste nám měli děkovat, bez našeho přičinění byste se nikdy nedali dohromady."

Draco zafuněl a cosi si mumlal pro sebe. Hermiona stále nevěřícně zírala na ty dva dohazovače. Více jak půl roku věřila, že jejich setkání ve výtahu bylo dílem náhody nebo rozmarem Merlinovým, ale ani ve snu ji nenapadlo, že šlo o záměrný, a nutno podotknout, že úspěšný, pokus dát ji a Draca dohromady.

Pansy se ušklíbla. „Původně jsme mysleli, že pokud byste si sami neuvědomili, že spolu chcete strávit zbytek života, donutíme vás k tomu. Ale jak se zdá, zvládli jste to sami."

„Taky jsme doufali v Merlinovu pomoc, třeba že by Grangerka čekala mimčo, nebo tak něco. Draco by ji pak musel trpět, no, a byla by z toho láska. Chápete ne?" pohlédl Blaise na naprosto zmatené obličeje přítomných.

„Ale naštěstí se to vyřešilo i bez toho dítěte," dodala Pansy. Snad, aby uklidnila situaci. Zdálo se totiž, že všechny přítomné zjištění, jaké plány manželé Zabinniovi měli, dost vyděsilo.

Do nastalého ticha promluvila Hermiona. „To dítě vám vyšlo."

„Cože?" ozvalo se sborově. Nejhlasitější však byl právě její přítel. Pohlédla na něj a nepatrně se usmála.

„Jsem těhotná."