Přešla hodina, pak druhá a třetí už byla za půlkou. A v jediném obydleném výtahu na ministerstvu kouzel bylo hrobové ticho. Tak jak si Hermiona poručila. Draco ani nepípnul. Těžko říct jestli to bylo strachem z Hermiony nebo tím, že dával dohromady své zničené ego. Tak jako tak bylo ticho, to bylo hlavní.

Oba ponořeni do myšlenek počítali každou další minutu, kterou ve svém nedobrovolném vězení museli přetrpět. Draco, jak už bylo řečeno, se buď třásl strachy, nebo znovu stavěl své ego do nekonečných výšin. Hermiona se stále vezla na vlnách uspokojení, přemítala, co udělá, až se odsud dostane a celkově její život začínal pomalounku dávat smysl. Teda k tomu, aby měl takový smysl jaký měl, než ji opustil ten hříšně krásný Pařížan, to ještě mělo daleko. To zase jo. Ale oproti té unylosti, kterou procházela posledních pět let, byl tohle skok vpřed.

Ani jeden však neměl tušení, že tou dobou, kdy zoufale odpočítávali už třetí hodinu jejich společného soužití, na Hermionině stole v kanceláři přistála už třetí sova s hulákem  od Ginny Potterové. A nejméně pět sov se jí tou dobou dobývalo do bytu.

„Vím, že nemám mluvit," prolomil hrobové ticho Draco. „A ne, netoužím po další ráně pěstí." Pokračoval, když se Hermiona prudce nadechla. „Ale fakt chceš takhle strávit dalších několik hodin?" pozvedl obočí.

Hermioně přelétl přes tvář jemný úsměv. „Pak že já jsem tady užvaněná."

Odfrkl si a probodl ji frustrovaným pohledem. Jakoby, on se fakt začínal nudit a docela by mu přišlo vhod si s někým jen tak popovídat. I kdyby to měla být právě ona. Je dost inteligentní, takže i hádka s ní je rozptýlením.

„Fajn," promluvila po pár minutách. „Ale zdrž se urážek."

Vítězně se ušklíbl. „Věděl jsem, že to mlčení taky nevydržíš."

Pozvedla obočí. Spíš pobaveně, než znechuceně či rozzlobeně.

Ušklíbl se. „Tak pro začátek mi můžeš říct, z čeho máš takovou frustraci. Protože mě neoblbneš, vím, že ta rána pěstí nebyla jen čistě z nenávisti vůči mě."

Strnula. Tohle ne. „Nevím o čem to mluvíš," pokrčila rameny.

Pozvedl výsměšně obočí. „Fakt? V tom případě máš nějaký ten problém sama se sebou."

Zamračila se na něj. Nelíbilo se jí, kam to směřuje. Ani trochu.

„Myslím to vážně, Grangerová," věnoval jí neobvykle upřímný pohled. „Kdybys mi vrazila pokaždé, když jsem tě dohnal k šílenství, dejchal bych trávu zespoda už dávno."

„Proč bych se měla svěřovat právě tobě?" zavrčela. Nepohodlně se ošila. Nemělo cenu předstírat, že to, co říká, není pravda. Byla to sakra pravda. Vrazila mu, protože byl poslední kapka. A taky jediný živý tvor široko daleko. Ale těch důvodů, proč do té rány dala tolik agrese, bylo milion. A ani jeden nesouvisel s ním.

„Komu jinému?"

„Malfoyi!" zvýšila hlas. „Nevím, jestli ti musím připomínat, že my dva jsme rivalové. Ti si obvykle nesvěřují svoje trápení."

Pobaveně se usmál. „Přesně proto jsem ten nejlepší člověk, kterému můžeš své trable svěřit. Seš mi úplně u prdele a nemám potřebu ti říkat ty nechutné kamarádské řeči jako za to si nemohla nebo bude to dobrý."

Šokovaně vykulila oči. „Pardon? Právě si mi řekl, že ti jsou mé problémy úplně šumák? Tak proč sakra chceš, abych ti je vůbec říkala!" vyjekla.

S naprostým nezájmem pokrčil rameny. „Protože ti to pomůže."

„A odkdy ty ses dal na dráhu psychologa?"

Protočil oči. „Prosimtě, Grangerová, nech toho. Ber nebo nech bejt, ale tyhle divadýlka si odpusť. To k tobě nesedí. Jsi dost inteligentní na to, abys pochopila, proč tohle dělám."

Usilovně se mračila a snažila se sama sebe přesvědčit, aby mlčela. Jenže...Malfoyi měl pravdu, že jí to může pomoct. A koneckonců, může mu vymazat paměť. Takže... „Před pěti lety jsem měla snoubence," zhluboka se nadechla.

Pozvedl obočí. „To zní jako pohádka. Bylo nebylo..."

Střelila po něm zuřivým pohledem. „Byl to kouzelník z Paříže. Úžasný, milý, pozorný, inteligentní-"

„Chápu, chápu, byl všechno, jen ne Weasly."

„Malfoyi!" zasyčela.

„Jo, jo," ušklíbl se.

„Myslela jsem, že mě miluje. Vypadalo to tak. Udělal pro mě cokoliv, o co jsem požádala. Byl ochotný se kvůli mě přestěhovat do Londýna. Byl prostě dokonalý," zoufale se zasmála. „Zasnoubili jsme se. Chodili jsme spolu téměř tři roky, nepřipadalo mi to tedy brzo," zakroutila hlavou. „A zpočátku to vypadalo perfektně. Měli jsme mít pohádkovou svatbu, plánovali jsme překrásné líbánky. Dokonce jsme už mysleli i na děti. Chtěl velkou rodinu," pousmála se. „Pak se to ale všechno pokazilo."

Zakroutila hlavou a smutně na Draca pohlédla. „Těsně před svatbou zasnoubení zrušil. Když jsem se ptala proč, odpovídal, že se mu to ještě zdálo brzo a že nevydržel ten tlak. Respektovala jsem to. Trvalo měsíc, než jsem zjistila, proč skutečně zrušil svatbu." znechuceně, téměř nenávistně se ušklíbla. „Podváděl mě. Celou dobu, co jsme spolu chodili, mě podváděl. Jediný důvod, proč se mnou zůstával a proč neodešel k jiné, byla moje sláva. Těžil z ní," nenávistně se zamračila. „Chtěl si mě vzít a žít dvojí život, ale poslední milenka mu překazila plány," škodolibě se ušklíbla. „Otěhotněla."

Draco s respektem sledoval hnědovlasou čarodějku před sebou. Teď už docela chápal, proč je taková, jaká je. Tohle by zamávalo s každou ženskou. Všechny urážky a posměšné poznámky mu najednou přišly nemístné.

„Proč ses ty neoženil?" zeptala se na to, co ji skutečně velmi zajímalo.

Ušklíbl se. „Dlouhá historie."

„Času máme dost."

Zakroutil hlavou. Nebyl připravený jí to vyprávět. Zklamaně si povzdechla a odvrátila od něj hlavu. Několik desítek minut seděli v napjatém tichu. Uvědomoval si, že ji zklamal. A to hodně. Ona mu řekla svůj děsivě smutný příběh, svěřila se mu s něčím tak osobním, on měl oplatit stejně. Oko za oko, zub za zub. Jenže to nešlo. Nebyl schopný o tom mluvit.

„Pořád je tu jedna věc, kterou nechápu."

Vzhlédla. „Jaká?" zamračila se. Zlobila ji jeho změna tématu.

„Když jsi se tak bouřlivě rozešla s kreténem, který si tě nezasloužil, proč jsi se začala oblékat tak příšerně? Protože fakt nevím, jak to říct slušněji, ale ty vypadáš  jak koš špinavého prádla. A upřímně, většina žen by reagovala přesně opačně, snažily by se vypadat ještě lépe."

Zúžila oči. „Beru si právo na tuhle otázku neodpovídat."

Pokrčil rameny. „Jak chceš. Jen mi prostě nejde do hlavy, jak ses mohla ty, jinak celkem přitažlivá ženská, udělat tak neskutečně nesexy a v zásadě odpudivou. Vždyť si tomu pitomcovi akorát potvrdila, že udělal dobře, když od tebe odešel."

Vykulila oči a konec jeho monologu nevnímala. „Připadám ti přitažlivá?"

Ohrnul nos. „Samozřejmě jsi strašná ženská a dělá mi problém s tebou mluvit, protože tvoje povaha je fakt nesnesitelná. Ale když zrovna nenosíš ten pytel od brambor, jsi přitažlivá. Sakra přitažlivá," věnoval jí oslňující úsměv.

Zalapala do dechu. „Počkej, počkej, počkej. To myslíš vážně? Nebo je to součást zvráceného žertu?"

Ušklíbl se, zvedl se a došel k ní. Je načase se pobavit. Přidřepl si před ní a naklonil se jí k uchu. „Myslím to smrtelně vážně, Grangerová. Považuju tě za velmi přitažlivou. A dneska jsi opravdu sexy, v těch krátkých šatech," stočil pohled k jejím lehce vyhrnutým šatům. Odhalovaly rozhodně víc, než by měly, což ale Draco neshledával špatným. Naopak.

„Malfoyi..." zašeptala. Jen stěží ovládala svůj roztřesený hlas.

Spokojeně se usmál. Neplánoval uvádět nejchytřejší čarodějku své doby do rozpaků, vážně ne. Jen se chtěl pobavit, už mu z pobytu ve výtahu hrabalo. Ale je jen chlap. A když tu před ním víc jak tři hodiny sedí žena, velmi sexy žena, v krátkých letních šatech, které odhalují její překrásná stehna... No...nemůže přece zůstat chladným, to by byla někde chyba. Naklonil se ještě blíž k jejímu uchu. Nepatrně se o něj otřel svými rty. Zatřásla se. Musel se ušklíbnout. Dělá právě to, co si myslí, že dělá? Evidentně ano, problesklo mu hlavou, když se našel, jak jemně tiskne zuby její ušní lalůček.

„Malfoyi," zašeptala podstatně méně klidně. Fascinovalo ho, že se ani nesnaží skrývat své vzrušení. Čekal, že jej odstrčí, nebo hůř, vrazí mu znovu pěstí. Upřímně ho však potěšilo, když mu obmotala ruce kolem krku a prsty zajela do vlasů. Zdá se, že pět let bez sexu udělá s ženou své.

„Malfoyi..." zamumlala vzrušeně.

Ušklíbl se. Zatím ji ani nepolíbil a už hořela touhou. „Ano?" zašeptal jí do ucha. Rukama ji objal kolem pasu.

„Sakra, Malfoyi!" zašeptala nedočkavě. Než se nadál, shodila ho z podřepu, obratně mu vlezla do klína a s vervou se přisála na jeho rty. Pevně se k němu tiskla a neurvale si od něj brala polibky. Trvalo jen několik málo vteřin něž se vzpamatoval, přitiskl si ji k sobě ještě víc a s chutí jí začal vášnivé polibky vracet.

„Budu muset tomu kreténovi z Paříže poděkovat," zašeptal, když jí okusoval krk.

„Drž hubu," zamumlala a prohnula se vzrušením, když našel velmi citlivé místečko na jejím krku.

„Jak si přeješ," ušklíbl se a znovu polapil její rty. Vášnivě ho líbala, mezitím co mu rukama tahala košili z kalhot. Nezůstával pozadu, její kraťounké šaty vyhrnul nad pas. Pak se přesunul k jejímu hrudníku. Celý jej zlíbal, přičemž jednou rukou jí masíroval ňadro. Druhou ji stále pevně držel za pas.

„Panebože, Malfoyi!" slastně zavrčela, když se jeho ruka nečekaně dotkala jejího středu. Nestihla ani postřehnout, že už neuspokojuje její prsa. V naprostém deliriu se svíjela v jeho náručí a nechávala ho, aby jí prsty dráždil. Hřeší. Strašně moc. Ale když už, tak ať to stojí za to.

„Draco," mumlala vzrušeně, když se přestal věnovat jejímu uspokojování a opět se vrhl na její rty.

„Kurva, Grangerová, ještě slovo a udělám se," šeptal přerývavě. Slyšet vlastní jméno z jejích úst bylo tak neskutečně erotické a vzrušující.

„To cítím," ušklíbla se do polibku. Svým rozkrokem se mu ještě více přitlačila do klína. Tam, kde v pozoru stála jeho chlouba.

„Grangerová," zavrčel ochraptěle.

„Ano?" nevinně se usmála a krouživý pohyb zopakovala.

„Kurva," mumlal vzrušeně. Nedokázal se ovládat. Ne, když mu v klíně seděla hříšně krásná a sexuchtivá žena. Je do prdele jen chlap. A základní instinkty mu jasně napovídají, aby jim oběma dopřál uspokojení. Ať je to třeba sebevětší hřích.

Nestihl své hříšné myšlenky dovést do konce, dřív než mohl opět převzít nadvládu, Hermiona se vypořádala s jeho páskem a zajela rukou k jeho chloubě.

„Merline, Grangerová, opovaž se přestat," zavrčel. S úšklebkem ho silněji stiskla.

„Kdo by to byl řekl, že budeš žádat mě o uspokojení?" protáhla posměšně.

„Neser mě," zavrčel. Silou vůle ji donutil přestat s tou hříšně úžasnou věcí. Namísto toho ji bez varování začal znovu dráždit. Reakce se dostavila okamžitě. Prudce se prohnula v zádech, slastně sténala a nesrozumitelně mumlala jeho křestní jméno.

Přesně ve chvíli, kdy byla jen kousíček od vrcholu, kdy stačilo pár vteřin, aby po tolika letech znovu dosáhla toho osvobozujícího pocitu, se někde z venku výtahu ozvala dunivá rána. Pak druhá. A třetí. Oba jako by vystřízlivěli, prudce vyskočili a hrnuli se ke dveřím. Draco si ve spěchu zapnul kalhoty, s vytaženou a porozepínanou košilí se neobtěžoval.

Hermiona si ani nevšimla, že jsou její šaty stále vyhrnuté, byla příliš šokovaná představou, že by se mohli pohnout.

Oba napjatě stáli u dveří výtahu a čekali, co se bude dít. Minutu. Dvě. Pět. Ale ono nic. Žádná další rána, žádný pohyb výtahu. Po deseti minutách to Draco vzdal, připlížil se zezadu k Hermioně, pevně ji objal kolem pasu a stejně toužebným hlasem, jakým jí před chvilkou žádal, aby nepřestávala, jí zašeptal do ucha: „Mám dojem, že jsme něco nedokončili."

Strnula, prudce se v jeho náručí otočila a šokovaně se na něj podívala. „Jak teď můžeš myslet ještě na sex?"

Ušklíbl se. „Jsem chlap, zlato," nečekal na její další protesty, prudce ji políbil a silně přitlačil na stěnu výtahu. Deset vteřin se vzpouzela, pak se poddala a vášnivé polibky mu s vervou oplácela.

*** *** ***

Seděli v původně Dracově rohu výtahu. Hermiona byla mezi jeho nohama, zády se mu opírala o hrudník a byla zabalená do jeho saka. On měl ruce obmotané okolo jejího pasu a rty jí přejížděl po odhaleném krku.

„Draco," zavrtěla se. Už poněkolikáté zkousl citlivou kůži na krku a jí projela vlna vzrušení. Možná nemohla Malfoye po povahové stránce vystát, to ale neznamenalo, že ji nemohl přitahovat. Vzrušovat. Protože sex s ním byl Merlinovský. Ani její někdejší snoubenec nebyl tak dobrý, a to bylo co říct, vzhledem k jeho jinak naprosto bezchybné povaze. Dobře, bezchybné, pokud pomine fakt, že ji po celou dobu jejich vztahu podváděl.

Unaveně se zasmál do jejího krku. „Nebraň se tomu. Před chvilkou ti to šlo dobře."

Odfrkla si. „Jednou ti to nestačilo?"

„Jsem schopný několikrát," zamumlal jí u ucha.

Protočila oči. „O to tu nikdo nestojí."

„Myslíš?" nadzvedl obočí. Vzápětí se přisál na její citlivé místečko na krku. Roztřeseně vydechla. Rukama sjel z jejího pasu k rozkroku.

„Ani na to nemysli," zavrčela.

Ušklíbl se. „Neříkej dvakrát." Skutečně však svou ruku stáhl. Dokonce přestal zkoumat její krk, což ji trochu zamrzelo. Povzdechla si. Možná že byl sex s tímhle chlapem úžasný, ale jinak to byl prostě typickej chlap; myslel pořád jenom na jedno. A tenhle měl ještě něco otravného navíc: byl to Malfoy.

„Pojď si povídat," nadhodila, když vycítila, že Draco usíná.

„O čem?" zamumlal ospale.

„Pro začátek třeba o tom, jestli si byl ženatý," ušklíbla se. Imitovala jeho, když od ní před pár hodinami vyzvídal. Reakce, kterou očekávala, se však nedostavila. Myslela si, že jej to pobaví. Namísto toho cítila, jak se napjal, ostře se nadechl a téměř si mohla představit, jak se mračí.

„Ne," odtušil chladně. Nepřirozeně. Aspoň pro ni. Za dnešní večer si zvykla na jiného Draca Malfoye než kterého znala.

„Proč?" zamračila se. Vykroutila se mu z náručí a otočila se k němu čelem. „Proč ne? Já jsem ti povídala o nepříjemném období mého života."

Zamračil se. „Dával jsem ti na výběr, nemusela jsi mi to vyprávět."

Pohrdavě se zasmála. „Jo ták! Takže jsi se mnou vůbec nemanipuloval tak, abych se ti svěřila, že?"

„Grangerová," zavrčel.

„Co je?" rozhodila rukama. Stále seděla mezi jeho nohama, teď se na něj však zuřivě mračila. „Oba víme, že jsi použil ty psychologické kecy, abych se rozpovídala. A já toho nelituju. Ulevilo se mi, když jsem to mohla říct někomu, jako jsi ty. Někomu, koho vůbec moje problémy nezajímají."

Pousmál se.

„Ale nechápu, proč ty mi teď nemůžeš oplatit stejnou mincí," zkroušeně si ho prohlédla.

„Není to hezký příběh."

„A ten můj snad byl?" nadzvedla obočí.

Povzdechl si. „Nikomu to nebudeš vyprávět, rozumíš?" propaloval ji snad až prosebným pohledem.

Přikývla. „Máš moje slovo."

Zhluboka se nadechl. Nebylo jednoduché o tom mluvit, ale věděl, že se mu uleví. Vypovídat se někomu z nás vždycky sejme kousek bolesti, kterou neseme na svých bedrech. A on o tom dosud s nikým nemluvil. Když se to stalo, utekl. Útěk nikdy nic neřeší, ale lidé si povětšinou, Merlin ví proč, myslí, že ano. „Měl jsem manželku."

Tiše si ho prohlížela. Neopovážila se žertovat tak jako on při jejím vyprávění. I když byla v pokušení.

„Měl jsem manželku," zopakoval s hlubokým nádechem. „Poznali jsme se před deseti lety, hned po válce. Věděl jsem, že je to žena, s kterou chci strávit zbytek života. Upřímně, nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl najít někoho koho bych tak miloval. Ale ona mě naučila milovat." Na chvilku přestal, zamračil se a zdálo se, že přemýšlí, jak pokračovat.

Ani nedutala.

„Vzali jsme se, když nám bylo dvacet. O tři roky později se nám narodila dcerka," prázdným pohledem sledoval protější zeď. „Když bylo naší holčičce pět měsíců, zemřela. Doktoři tvrdili, že kojenecké úmrtí."

Šokovaně si rukou zakryla pusu. Pronikavě se na ni podíval. „Říkal jsem, že to není hezkej příběh."

Přikývla. „Já vím, pokračuj."

„Moje žena to neunesla. Rozešli jsme se. Nedokázali jsme spolu být, když se stalo něco takového. Navzájem jsme se obviňovali a ta láska, co mezi námi dřív byla, prostě vymizela."

Napjatě čekala.

„Krátce potom, co jsme se rozešli, se rozhodla," roztřeseně se nadechl. Hermiona ho automaticky chytila za ruku. Vděčně ji stiskl. „Rozhodla se, že bez své dcery nemůže žít."

Hermiona vyjekla. „Ne!"

Přikývl. „Skočila z mostu."

Uklouzla jí neposedná slza. „Ne..."

Smutně se usmál. Nelitoval, že jí to řekl. Ulevilo se mu. Skutečně ano. A věděl, že jeho příběh je u ní v bezpečí. Ona to nikomu vyprávět nebude, taková mrcha to není. Jediný vroubek bylo sledovat, jak ji to zasáhlo. Silou vůle zadržovala slzy, ale nakonec to nevydržela a rozplakala se. Draco si ji přitáhl do objetí a nechal ji vyplakat se.

„Mrzí mě to," zašeptala.

Zakroutil hlavou. „Lítostí nic nezmůžeš."

„Neměla jsem po tobě chtít, abys mi to vyprávěl."

Ušklíbl se. „Pozdě, příště si to rozmysli."

Pousmála se. „Jak jsi to zvládl? Že ti zemřely dvě milované osoby? "

„A jak jsi ty zvládla, že tě opustil muž, kterého si milovala?" nadzvedl obočí.

Vehementně zakroutila hlavou. „To se nedá s tímhle srovnávat."

Draco se pousmál. „Každý vnímáme jako katastrofu něco jiného. Nemůžeš tvrdit, že to, co se stalo tobě je nic, jen proto, že jsi slyšela, co se stalo mě. To, že ti byl muž schopný takhle ublížit, je hrozné. Nesrovnávej to s tím, jak špatné je to vedle mého příběhu."

„Stejně si myslím, že si nemám na co stěžovat."

Pokrčil rameny. „Jsi nechutně tvrdohlavá."

Zazubila se. „Já vím. Je to jedna z věcí, kterých jsem si vždycky vážila. Hlavně, když jsem se s tebou hádala."

Zasmál se. „Jo, tím jsi mě vždycky dokázala vytočit."

„A byla jsem na to hrdá."

Ušklíbl se. „Jak jinak."

Usmála se, zívla a rukou si překryla pusu. „Promiň, jsem nějaká unavená."

„Abys nebyla. Sex se mnou je vyčerpávající," samolibě se usmál.

„Panebože..." zakroutila hlavou. Ta jeho samolibost ji nepřestane udivovat. Znovu se o něj opřela, zívla si a během minutky usnula. Draco ji do říše snů následoval za chvilku po ní.

*** *** ***

Probudili se o několik hodin později, když bylo něco kolem čtvrté ráno. Hermiona se vzbudila první a jen tiše ležela v Dracově náručí a pozorovala fádní stěny výtahu. Bylo jí příjemně. Po několika letech se skutečně cítila dobře. Trochu paradox, že zrovna v kabince výtahu, zavřená s rivalem, si připadala v pohodě.

Netrvalo to dlouho a i Draco se probudil. „Kolik je?" zamumlal ospale.

Pohlédla na hodinky na jeho ruce, která stále spočívala na jejím pase. „Asi čtyři," zamumlala.

S úsměvem přikývl. „Za hodinu, možná za dvě, by měli přijít první zaměstnanci."

„Já vím," přikývla. Jejich věznění bylo téměř u konce. Bylo zvláštní, že najednou po vysvobození tolik netoužila.

Ještě chvilku leželi v tom překvapivě příjemném tichu, dokud Draco nezaskučel. „Potřebuju si protáhnout nohy, Grangerová."

„Jasně," přikývla s úsměvem. Odsunula se od něj, aby mohl vstát. Začal si to rázovat po malém výtahu tam a zpátky, aby zdřevěnělé nohy rozchodil.

Hermiona ho zaujatě sledovala, hlavu plnou myšlenek, které ji rozrušovali. A taky vzrušovali, ale to by nikdy nikomu nepřiznala. „Víš..." začala Hermiona nesměle. Oči zabodnuté v podlaze.

„Ano?" obrátil se k ní.

„Myslela jsem...no, že bysme si to někdy mohli zopakovat..." hořela červení. Ale vážně si nemohla pomoct a musela se zeptat. Překvapivě jí totiž bylo v Dracově přítomnosti příjemně a tak nějak doufala, že by to mohli zkusit. Vždyť už dávno nejsou děti, nějaká nenávist vůči jejímu původu nehraje roli. Snad. Doufala v to.

„Co zopakovat? Noc ve výtahu?" nechápavě nakrabatil čelo.

„Ehm...ne," povzdechla si. „Myslela jsem, že bysme to mohli zkusit, my dva."

Nadzvedl obočí. „Asi pořád nechápu."

Zhluboka se nadechla. Proč to nemůže do háje pochopit? Už tak je to trapné, proč to dělá ještě trapnějším? „Jako vztah..." pípla.

Překvapeně se na ni podíval. „Byl to jen sex, Grangerová. Nic víc."

Zahanbeně sklopila hlavu. Teď jí ale fakt bylo hodně trapně. Na vteřinku uvěřila, že by snad jakýsi vztah mezi ní a Dracem mohl fungovat, byť by třeba byl založený čistě jen na sexu, bez citů, prostě jen tělesný. Vlastně od Malfoye žádný jiný vztah než tělesný neočekávala. Možná z ní mluvila zoufalá ženská část, která v téměř třiceti letech chtěla mít někoho po boku. Ať už na venek tvrdila cokoliv. Malfoy ale dal jasně najevo, co si o tom myslí. Jejich Merlinovsky dobrý sex byl povyražení. Ukojení dlouho odpíraného potěšení. Nic víc. Prostě sex. Byla naivní. Fakt hodně.

„Aha. Promiň," zamumlala. Zvedla se a zase se odebrala do „svého" rohu, který si přivlastnila na začátku večera.

Draco ji zmateně sledoval. Fakt netušil, co po něm ta ženská chce. Nejdřív ho málem ukamenovala, když na ni jen mluvil. Pak, řekněme si to upřímně, mu vrazila, a teď tu mele něco o vztahu? Ta asi fakt neměla vztah hodně dlouho, když si myslela, že mít sex automaticky znamená s tím druhým chodit. Ušklíbl se a zakroutil hlavou. Měli by se odsud co nejrychleji dostat.

Najednou mu to došlo. Teď, když je na něj naštvaná, by lehce mohla cokoliv z dnešní noci prozradit, což bylo nemyslitelné. Netoužil potom, aby někdo znal jeho nejskrytější tajemství, ani aby po ministerstvu kolovaly drby o tom, že s válečnou hrdinkou spal. „Grangerová?"

Otráveně k němu upřela chladné oči. „Co je?" téměř prskla.

„Opovaž se o čemkoliv ceknout."

Protočila oči a odvrátila se. Bral to jako souhlas.