Ahoj, tady Dipper.

Předně se chci omluvit, že jsem se neukázal dřív, ale měl jsem poněkud nabitý program...No dobře, to je známá výmluva, ale vždyť víte, co všechno jsme zažili, ne?

Zaspal jsem záchranu světa. A co má být? Mabel si ze mě neustále utahuje, i když jsem to byl JÁ, kdo našel slovíčko a dokončil tím kouzlo. Takže...nic neříkejte. Proměnil jsem se v démona, osvobodil Tecy od upírů, prošel celej Surm a bojoval jsem se supersilným démonem. [Mabel, já se nevytahuju. To jsou fakta.]

Ségra vzkazuje, že už moc kecám. Tak dobře, přejdeme k těm důležitým věcem. Sotva jsme stačili vystěhovat lidi z Chýše, přijeli rodiče. Co vám budu říkat, srdce jsem měl až v gatích. [Fajn, řekl jsem to. Už mi tu čepici můžeš vrátit.] Městečko bylo celkem v pořádku, vždyť se tam Bill ani nedostal, ale ze sídla Northwestových zůstala jen hromádka kamení. Byli jsme celí potlučení, zkrvavení a vystresovaní.

Rodiče to pobrali dobře, vlastně úžasně. Na nic se nás nevyptávali a já mám takový pocit, že věděli víc, než si myslíme. Pomohli nám to tam dát aspoň do pořádku. Byla svatba. A pohřeb. Nevěsta byla skoro stejně krásná jako Tecy. Viděli jste jí někdy v černých šatech? [Ne, Mabel, neslintal jsem.]

Prostě svatba se vydařila. Hodně se jedlo, hodně se pilo. A taky líbalo, že ano, Mabel? Měli jste je vidět. Kam jste se koukli, tam byla muckající se Paz s Mabel. [Jauuu! To bylo za co?]

Pohřeb byl už o něco horší. Každý řekl, co měl na srdci. Nejdelší proslov měla samozřejmě Pacifika. Bylo to zvláštní. Myslím vidět jí v rakvi a vědět, že to není ona.

Zlejda na pohřeb nepřišel. Má teď špatný období. Celý den je zalezlý ve Fordově laboratoří. Nejí. Nespí. Nemluví. Ještě, že mám Mabel, jinak bych se z toho zbláznil. [Taky se divíte, že to jde použít v jedný větě?]

Rodiče odjeli den po svatbě. Těsně předtím si s námi promluvili. Byla to dlouhá debata, ale její konec je jasný - do Kalifornie se nevracíme. Nemůžeme tady strejdu nechat, když nás potřebuje. Přestoupíme sem do školy. Bude to skvělý!

Co bych vám tak ještě...Jo, tohle. Deníci se vrátili domů. Kromě Tecy, samozřejmě. Myslím, myslím si, že je tady šťastná. [Řekl jsem tady, ne se mnou. Tak mě aspoň poslouchej.] Kyla zůstala taky. Rozhodla se hodit minulost za hlavu. Teď pracuje jako učitelka bojového umění. Má našlápnuto ke skvělým výsledkům.

[Hej! Vrať mi to! Jaký nedůležitý kraviny?]

Čauko, lidičky! Pokud vám to ještě nedošlo, právě k vám hovoří váš kapitán. Teda kapitánka. Takže Mabel. Brácha mě tady pěkně pomluvil A ještě k tomu neřekl nic důležitýho. Naštěstí máte mě. Informuju vás o všem podstatném.

Navážu na Dipperovu řeč. Pokud se já s Paz muckáme, tak byste měli vidět jeho a Tecy. Občas přemýšlím, jak je možný, že si ještě navzájem nesežrali obličeje.

Brácha si tam zase něco mumlá pod vousy. Jo, můj malý bráška má vousy! Teda zatím je to jenom chmýří, že na něj člověk potřebuje lupu, ale chvástá se tím, jako by měl bradku až na zem. Prostě Dipper, co si budem.

Pak je potřeba říct, že Robbie začal chodit s Kylou. Zatím to není oficiální, ale můj bystrý zrak prohlédne všechno. Brácha se tady řechtá, ale nevšímejte si ho. On je trochu pozadu. Vývojově. Holky přece vždycky dospívají dřív.

Gideon a Candy jsou tak sladcí, že se mi někdy chce rozpustit. Ten bělohlávek s ní jedná jako s tím nejkřehčím pokladem na světě. Měl by ses od něj učit, Dippe. Ne, tvoje přítelkyně musela dvakrát málem umřít, aby s tebou mohla chodit. To je hrozný.

Jak už říkal umaštěnec, Stan je na tom dost špatně. Snažíme se ho všelijak povzbudit a myslím, že to i pomáhá. Už aspoň odpovídá. Ale upřímně ho fakt chápu. Nedovedu si představit, že bych přišla o svoje nerďácký dvojče. [Jo, je to tak, Dippere. Právě jsem předevšemi přiznala, že tě mám ráda. Mám asi nějakou slabou chvilku.]

Jacksonová se rozhodla koupit si tady dům. Tráví teď hodně času s Wendy, ty dvě si opravdu padly do noty. Vždyť jsou si tak podobný! [Dipper mlátí hlavou o stěnu a říká, že jsem zabedněnec. Neberte ho vážně.]

Soos a Melody jsou šťastní manželé. Jsou možná ještě roztomilejší než Candy s Gideonem. Včera odjeli na líbánky někam do Amsterdamu. Billví, kde to je. Zeměpis není moje silná stránka. Na to mám přece Dippera. Tak aspoň doufám, že se vrátí zpátky spokojení a odpočatí. A hádejte komu svěřili velení? Samozřejmě té nejúžasnější a nejskvělejší osůbce v Městečku. Dipper mi říká, že to nikomu nedojde a že vám mám radši prozradit, že tím myslím sebe. Ale vy jste to určitě pochopili.

Ale slyšeli jste to? Slyšeli jste to? Zůstanu v Městečku! Všichni budeme šťastní! Postaráme se o zlejdu, budu chodit s Pacifikou...Svět je tak boží! Fakt zbožňuju!

Když už jsme u mojí přítelkyně, je třeba říct, že si nabarvila vlasy. Na modro. Hodně lidí to dost hrotí, ale mně se svěřila. Pokaždé, když se podívala do zrcadla, viděla svoji malou sestřičku. Nedalo se to prý snést. Já to chápu. Snažím se ji přivést na jiné myšlenky. Hodně chodíme do lesa. Plaveme. Čteme si. Nebo se prostě jenom držíme za ruce a říkáme si, jak je svět fajn.

Co se mého otravného bratra týče, stále běhá po lese a chytá příšerky. Nechápu, že mu letošní zkušenost nestačila. Blbý je, že Tecy ho v tom podporuje, takže po lese běhají spolu. Jak romantické. Jinak kostku jsem zničila. Hodila jsem ji do bezedné jámy. Snad už se odtud nedostane. A když už se o ní bavíme, můj brácha je stále napůl démon. Má pár hustejch schopností jako třeba procházení zdí. Vysvětloval mi to. Prostě problikne do toho duchovního světa a projde zdí. Je to dost cool. Ale zase je třeba říct, že občas mu to ujede. Třeba když se bojí nebo se naštve. Pak problikává jako rozbitá videohra.

Teď se vám s něčím svěřím. Je to tajné, proto jsem se s mikrofonem přestěhovala na střechu. Tady mě brácha nenajde. Musím vám totiž říct, že i když má Dipper sebehorší náladu, vždycky si na mě udělá čas. Ať potřebuju pomoc, utěšit nebo prostě si jen popovídat. Vždycky je tu pro mě. Nevím, co bych si bez něj počala. Samozřejmě jsem to nemohla říct před ním, jinak bych to měla na talíři ještě staletí.

Ale stejně je to pitomeček. Z nějakýho důvodu si vzal do hlavy, že to je všechno jeho vina. Že kdyby mu nespadla ta kostka, nic z toho by se nestalo. Jak říkám, pitomeček.

Pacifika nechala zbourat rodinné sídlo a vystavěla tam sirotčinec s domovem pro důchodce. Aby se mohli navzájem navštěvovat. Padly na to všechny její úspory a musí teď společně se mnou brigádničit u Líné Susan. Ale myslím, že ji to moc nevadí.

Dipper se pokouší sepsat všechny Fordovi poznámky do jedné knihy, aby nic z těch úžasnych věcí, které strejda vymyslel, nebylo zapomenuto. Ale stejně si myslím, že jde jenom o to, aby mohl trávit nějaký čas o samotě s Tecy. V laboratoři. Bez dozoru.

Dobře, tohle jsem trochu přehnala...Né, vrať mi to! Já to tak nemyslela!

  -Ale myslela, dej to sem!

Nemyslela! Nech toho!

  -Naval to!

Nic ti nedám!

  -Hej!

Upsík!

♡

Dipper se sklonil nad zbytky mikrofonu a pak s úšklebkem zavrtěl hlavou. "To už asi nespravím."

Mabel si vjela rukou do vlasů. "Ale já jím toho chtěla ještě tolik říct..."

"Vždyť vědí, kde nás hledat. Když budou něco potřebovat, můžou přijet. Uvidíme je tady rádi, ne?" Zazubil se hnědovlásek, volným krokem došel ke své sestře a chytil ji za ruku.

"Tak to abych šla připravit pokoje," zakřenila se Mabel, pak se otočila směrem k zapadajícímu slunci a zavolala: "Čekáme na vás!"

***

Zdravím Vás všechny, co jste se dostali až sem.❤

Děkuju. Děkuju Vám za podporu, komentáře, hvězdičky a očička, kterých je už více než tři tisíce. Myslím to vážně. Bez Vás bych tady teď nestála.

Tuhle kapitolu jsem měla hotovou už dávno, ale...nechtělo se mi. Nechtělo se mi za sebou zavřít vrata tohohle příběhu a říct Wattpadu, že je dokončený. Já vím, je to hloupost, ale stejně.

Dala jsem sem svoje srdíčko, zažívala jsem všechna dobrodružství společně s Mabel, Dipperem, Paz, Stanem, Fordem, Kylou, Tecy a všemi dalšími.

Tak tedy doufám, že jste si čtení téhle knížky užili.

Ještě jednou děkuju

Oginpat❤

Ps: Dííííky Invisible7567 , TaAnonym , _kiki_strike a ostatním, na které jsem zapomněla, za úžasné komentáře a hvězdičky. Mnohokrát jsem zaváhala, jestli pokračovat dál, ale vy jste mě vždycky přesvědčily, že to za to stojí❤ Miluju vás, děvčata!