Objevili se před podivným modře světélkujícím domem. Jakmile se Dipperovi přestala točit hlava, vyprostil svou ruku z té Billovi a utřel si jí do saka. Demon nad ním pobaveně zakroutil hlavou. "Nejsem infikovaný."

"To bych neřekl," zamumlal chlapec a narovnal si kšiltovku. "Co je to za místo?"

"Bar. Hospoda. Lokál. Restaurace. Vše na co si jen tvůj titěrný mozeček vzpomene."

"A kde to jsme?"

"Moc dlouhé na vysvětlování. Povím ti to jindy," odbyl ho Bill mávnutím ruky a rozešel se dovnitř. Na prahu se zastavil. "Jo a kluku, nedívej se dolů."

Dipper se podíval dolů. Zela pod nimi obrovská temná propast bez konce. Zatočila se mu hlava a zem pod ním zmizela. Už už mizel za okrajem temnoty, když v tom ho čísi ruka vytáhla zpět na světlo.

"Sakra, nemůžeš občas poslechnout?" Rozdurdil se na něj démon, ikdyž tušil, že se Dipper vytrestal sám.

"Tebe rozhodně ne," odsekl hnědovlásek.

"Nezapomeň, byl jsi to ty, kdo navrhl dohodu, ne já," připomněl mu Bill s úšklebkem a vešel dovnitř s Dipperem v závěsu.

"Wow!" Vydechl chlapec překvapeně a musel se opřít o nejbližší stůl, aby neupadl. "To je úžasný!"

Místnost, do které právě vstoupili, mu připadala téměř nekonečná. Byly tam řady perfektně upravených stolů, gaučů a lehátek. A samozřejmě spousta démonů.

"Zakřič to ještě víc nahlas, ať o nás ví každý v celé téhle dimenzi," odfrkl si Bill a posadil se k jednomu volnému stolu. Okamžitě se před ním objevilo jakési pochybně vypadající pití s malým růžovým deštníčkem.

Dipper se opatrně posadil naproti němu a uchopil do dlaně svou sklenici s bledě modrým obsahem. "Tak na zdraví," zabreptal odvážně a vypil sklenici až do dna.

"Tak co?" Zachechtal se Bill a usrkl že svého drinku.

"H-h-nus," odpověděl chlapec sotva se mu přestaly tvořit mžitky před očima.

Bill se pobaveně zašklebil, radši to ovšem nekomentoval. "Takže, mladej, rád bych si s tebou promluvil o naší dohodě."

"Proč?" Vyslovil Dipper otázku, která jej na jazyku svěděla už dlouho.

"Protože to by pak zase bylo: Bille? Proč děláš tohle? A Bille? Proč děláš tamto? Zase nedodržuješ dohodu! Bla, bla, bla. Přesně takhle zníš."

"Ale je to pravda. Nikdy jsi nedodržel dohodu."

"Tak mi řekni, Pinetree, kdy," pobídl ho vyzívavě démon a vytáhl si ze sklenice deštník.

"Třeba tehdy, když jsi mi ukradl tělo!" Osočil se na něj Dipper a vytáhl na povrch první ze starých křivd.

"A co jsem porušil? Chtěl jsem maňáska a tak jsem si ho vzal."

"Ale slíbil jsi mi, že mi dáš heslo k laptopu a nedal jsi mi ho. Co řekneš na tohle, he?"

Bill vyprskl tekutinu, kterou měl v puse. Naštěstí se ve vzduchu okamžitě vypařila. "Tobě to ani po všech těch letech nedošlo?"

"A co jako?" Podíval se na něj Dipper nechápavě.

"Že laptop nikdy nezačal odpočítávat na vymazání dat. Všechno to byl pouze sen. Přece tě můžu navštěvovat jen ve snu, nebo už jsi zapomněl? A nepřišlo ti divné, že jsi tam zadával hesla celý týden a pak ti to najednou řeklo Stop? Většina počítačů má tak tři, nanejvýš pět pokusů a ne třeba tisíc. Tohle jsi nedomyslel, co?"

(Pozn. Aut. Tohle je reálná teorie, která mě natolik uchvátila, že jsem se rozhodla vložit jí sem...😀 Tady máte ještě obrázek zívajícího Dippera XD Nepovedlo se mi to dobře vyfotit, ale co😂)

Chlapec chvíli jen seděl, než se plácl do hlavy. "Jsem hroznej pitomec."

"To nevadí, kluku. Stejně tě potřebuju."

♡

Zabouchla za sebou dveře a padla na postel. Dippere, do čeho ses to zase zamotal?

Pomalu vstala a zamířila do koupelny, která byla naštěstí s tímto pokojem spojená. Nechtěla čelit lítostivým pohledům svých přátel. Vešla dovnitř a zamkla za sebou. Ze zrcadla na ni koukala úplně jiná holka, než za jakou se do teď považovala.

Její hnědé vlasy, které stratili všechen svůj lesk, jí na hlavě visely v dlouhých umaštěných provazcích. Pod očima měla temně zbarvené kruhy jako onehdy její bratr, když místo spaní vyťukával hesla do laptopu.

Unaveně si protřela oči a opřela se o umyvadlo. Tohle nedám. Nejsem dost silná, abych to zvládla sama. Potřebuju někoho, s kým si můžu popovídat, koho můžu požádat o pomoc. A možná...možná toho někoho potřeboval včera Dipper. Kdybych jen nepořádala tu pitomou oslavu! Je to všechno moje chyba.

Vložila si hlavu do dlaní a rozbrečela se. "Kde jen jsi, bráško? Kde?! Řekni mi kde?!" Vykřikovala přidušeně mezi vzlyky.

Slzy jí máčely tvář, stékaly jí po líčkách a na zemi pod ní tvořily malou loužičku. Dippere...

Náhle někdo zabušil na dveře. Mabel ztuhla, zmlkla a otřela si slzy, aby jí nebránily ve vidění.

"Mabel?" Ozval se první hlas váhavě.

"Mabel, jsi v pořádku?" Tázal se jí další starostlivě.

"MABEL, OTEVŘI! JSME TADY!" Zahulákal třetí a ty dvě předchozí se na něj zlostně obrátili.

"Moc nepomáháš, Grendo!"

"TAK PROMIŇ, NO."

"Ehm, můžu to zkusit já?" Otázala se další dívka nesměle. Bylo slyšet jemné zaklepání. "Vím, jak se cítíš Mabel. Chápu, že to možná bude, s ohledem na náš vztah, znít divně, ale chápu tě. Myslíš si, že jsi sama, že nevíš kam dál jít. Ale to není pravda. Máš tady úžasné kamarádky, které ti klepají na dveře a nabízejí ti pomoc. Tak se k nim neobrať zády jako kdysi já. Prosím."

Mabel se postavila na stoličku a nakoukla malým okénkem do pokoje. Stály tam Wendy, Candy, Grenda a Pacifika, které se zamlženými pohledy hypnotizovaly dveře.

Setřela si slzy, které tentokrát nebyly ze smutku a odemkla dveře. Okamžitě se ocitla v obrovském objetí.

"Díky, holky," zašeptala vděčně.

♡

"Stejně tě potřebuju."

"J-jak to myslíš?" Vyjekl Dipper do nastálého ticha. "Já už jsem svojí část dohody splnil."

"Teď mě poslouchej, mladej. Taky bych mohl hrát tuhle tvoji hru. Mohl bych tě dovést k Tajemný chýší, říct, že to je nejvíc, co můžu udělat a mít tě krku. Žádný další požadavky sis nedal. Ale já to neudělám. Takže bych ocenil trochu méně záporných odpovědí."

Démonova řeč na Dippera zapůsobila. Mírně si odkašlal. "Tak dobře. Co ode mě chceš? Nemám moc, co ti dát. Tělo nemám, deníky jsi spálil...Teď jsem úplně nikdo."

"Víš, ty tři roky byly docela dost času na přemýšlení. A když k tomu připočtu, co říkala Prim Rose-"

"Kdo?"

"To je fuk. Důležité je, že mám plán."

"Už se bojím," odfrkl si chlapec.

"Mohl bys mě ušetřit těhle hloupých poznámek? Bolí mě, jak záměrně snižuješ svou inteligenci," zašklebil se démon a luskl prsty. Vedle jejich stolu se objevila servírka s dlouhými zrzavými vlasy a růžovou zástěrou. "Budete si přát, mladý pane?" Zeptala se mile a trochu koketně na Dippera zamrkala

"Ehm...myslím, že nic nepotřebuju, díky," usmál se mile a doufal, že není rudý jako rajče.

"A vy, sire Ciphere?" Otočila se dívka na dříve trojúhelníkového démona.

"Tři skleničky," odpověděl Bill s úšklebkem.

"Jistě, hned to bude," přikývla zrzka a na stole se objevili tři průhledné skleničky. Pak zmizela.

"Proč sis je sakra nepřikouzlil sám?" Podivil se Dipper a jednu z nich si sám vzal.

Démon pokrčil rameny. "Je slušnost požádat o ně obsluhu. Oznamujeme jí tím, že očekáváme nové hosty."

"Koho?" Vypískl chlapec o dvě oktávy výš než obvykle.

"Jen pár mých starých známých."

"Koho?!"

"Určitě je znáš. Nebudu tě napínat, jsou to..," Bill se odmlčel a usrkl ze svého poháru. "Jsou to Šesťákovy deníky."

***

Tu-tu-tůůů...😂 (řekněte to hlubokým hlasem...pro efekt XD)

Další část je na světě a s ní i nové trable a problémy. Nechtěla jsem udělat Mabel tak pesimistickou, ale stratil se jí brácha, proboha!😭

Tak a teď vám zvednu náladu!😘

Tohle druhý je trochu delší gif...překládat vám to nebudu😛