"Co budeme dělat?"

"My?"

"Zapomněl jsi snad na naši dohodu?'

"Upřímně, ano, zapomněl. Co že sis to všechno přál?"

"Seš děsnej. Chci být zpátky člověk, říkám ti to asi po čtyřicátý!"

"Jasně, jasně, klídek, mladej."

"Já jsem naprosto v klidu, narozdíl od tebe."

"To vidím."

Dipper nad svým současným spojencem zakroutil hlavou a pokračoval v letu. Bill ho po chvíli dohnal se samolibým výrazem na tváři, který se chlapcovi vůbec nelíbil.

"Kam se vlastně tak řítíme?" Zeptal se démon a zvědavě na něj pohlédl.

"Domů," odpověděl prostě a ještě přidal.

"Domů? Myslíš tím svůj pravý domov v Kalifornii nebo Tajemnou chýši?" Ptal se Bill, který zřejmě požadoval trochu podrobnější informace.

"Do Chýše," upřesnil Dipper zahleděný kamsi před sebe.

"A bereš v potaz, že Chýše je proti všem podivnostem chráněna?"

"Jo."

"No...jak myslíš, kluku. Věřím, že tam můj doprovod nepotřebuješ. Uvidíme se později," rozloučil se Bill s úšklebkem a rozplynul se ve větru.

Dipper si oddechl a posadil se na nejbližší větev. Popravdě k Chýši vůbec nemířil. Byl rád, že mu teď Bill nemůže číst myšlenky, jinak by to určitě zjistil.

Jeho plán byl velmi jednoduchý. Počká, až bude noc a pak někoho ze svých přátel přespávajících mimo Chýši navštíví ve snu a vše mu vysvětlí. Snadné jako facka.

Jenže do večera zbývala ještě spousta času a on se teď musel rozhodnout, jak s ním naloží.

Právě se chystal prohlédnout si les ze shora, když uslyšel nějaké hlasy. Sletěl trochu níž a ukryl se za blízký strom. Po trávou zarostlé pěšince k němu kráčely dvě postavy. Neuvědomil si, že jej nemůžou vidět a trochu se za ním přikrčil.

"A ten tvůj kluk, je fajn?" Ptal se ten první, dívčí hlas.

"Tak zaprvé, Dipper není můj kluk a zadruhé, jo, je docela milý," ohradil se druhý hlas, který chlapec poznal i po všechny těch letech. Pacifika.

"Už se těším, až ho poznám. Je zajímavý, že jsi se o něm za ta léta ani jednou nezmínila," zasmála se ta první a Dippera píchlo u srdce.

"Tak hele, určitě jsem se o něm už někdy zmínila, to jen ty mě úplně ignoruješ. A teď ho určitě nepoznáš, když se...ztratil,"  opáčila Pacifika sklesle.

"On se najde, neboj se. Určitě se jenom někam zaběhl," utěšovala jí ta první, zřejmě její sestra.

"Dipper není nějaká ovce, aby se mohl někam zaběhnout," zamračila se na ni Pac a přidala do kroku.

Chlapec, kterému konečně došlo, že ho nemůžou vidět, vylezl ze svého úkrytu a letěl za nimi.

"Je to ještě daleko?" Rozhodla se první dívka změnit téma.

"Ale vůbec ne, už jsme tady," ukázala Pacifika na srub. "Tak pojď, ať nepřijdeme pozdě." Pak obě zmizely za dveřmi.

Dipper si povzdychl a oči se mu zvláštně zaleskly. Přece nebudu brečet, je mi sedmnáct, řekl si a otřel si oči. Je naprosto sám, odříznutý od všech svých přátel, kteří ho budou marně hledat.

"Vypadáš dost emočně vyčerpaný," ozvalo se těsně za jeho zády.

Hnědovlasý chlapec vyjekl a udělal ve vzduchu pár nechtěných kotrmelců. "Bille!"

"Ano, tak se jmenuju. Jsem rád, že sis to konečně zapamatoval, Pinetree."

"To ty si spíš nepamatuješ ničí jméno!"

"Právě naopak, Masone 'Dippere' Pinesi, já si pamatuji jména úplně všech," zašklebil se démon. Pak se uvelebil na blízké lavičce. "Co kdybysme si zašli na nějaké pití a vymysleli tam plán?" Navrhl po chvíli s úšklebkem.

"Na pití? Copak démoni můžou něco pít?" Podivil se Dipper se zdviženým obočím.

"Co si myslíš, že děláme celé dny? Pozorovat vás je občas děsně otravné. Tak pojď, nemáme zas tolik času." Popadl Dippera za ruku a zmizeli.

♡

Dnešní den je totální fiasko, pomyslela si zrzka, když vyšla z Chýše. Nejenže Dipper zmizel bůhvíkam, Ford jim k tomu všemu vůbec neřekl všechno, co ve skutečnosti věděl. Tím si byla Wendy jistá.

Nasedla na kolo a šlápla do pedálů. Sevřela řídítka pevně, až jí zbělaly klouby na prstech. Proč jen musela zrovna včera spát tak dlouho? Proč si toho, že Dipper zmizel nevšimli už dřív? Vždyť byl pryč skoro dvacet čtyři hodin! Proč, sakra, proč?

Její flegmatismus se rozplynul jako pára nad hrncem a nezbylo něm ani památky.

Proč musí být Ford tak tajemný? Když si vzpomene na jeho výraz...

Do Chýše Wendy došla jako poslední. Nevěděla o co se jedná, do sluchátka mluvila Mabel, která byla z nastálé situace naprosto zdrcená, takže to převzal Soos, který jí řekl, aby všeho nechala a okamžitě přijela.

Tak tu byla a kabonila se, když viděla vsechny ty zarmoucené tváře. Byli tu Candy, Grenda, Robbie, Rick, který byl novým členem jejich bandy, jeho pes Nick, Tučík, Líná Susan, oba Stanové, Mabel, nějací další nepodstatní lidé a...Pacifika. Nikdy by to do tý holky neřekla, ale byla ráda, že tu je. Posadila se na zem vedle Candy a vložila si ruce do klína. O co tu asi jde?

Nakonec se Mabel zvedla a všem zamávala. "Ahoj, jsem moc ráda, že jste se sem všichni dostavili. Jak asi většina z vás ví, jde o mýho bráchu Dippera, který včera ráno po oslavě zmizel."

Ve Wendy by se krve nedozeřal.

"Nejdřív jsme si mysleli, že si prostě zašel někam do lesa nebo tak, jak to občas dělává, ale to by nám určitě nechal vzkaz. A navíc by se tam rozhodně nezdržel tak dlouho, ledaže by se mu něco stalo. To je asi vše. Má někdo nějaké otázky?"

Spousta lidí se přihlásila a Mabel jim všem trpělivě odpovídala. Většinou jim šlo o detaily jako například, či se účastnil té oslavu, nebo jestli ho ráno vůbec někdo viděl.

Wendy to všechno okázale ignorovala. V hlavě jí bolestivě tepalo a její mozek vypověděl poslušnost. Jediné, čím si byla jistá je, že by je Mabel nesvolala, kdyby si tím nebyla jistá alespoň na milion procent. Muselo v tom tudíž být ještě něco.

V tom se vpravo od Wendy mihla jakási postava. Dívka zapomněla na všechno ostatní a tím směrem zaostřila. Byl to Dipperův prastrejda Ford, tedy to šprťácký dvojče. Stál poblíž automatu a prohlížel si jakousi věc v ruce.

Wendy, která už to nemohla vydržet, zvedla a rozešla se za ním. Sotva si jí Ford všiml, schoval to, ať už to bylo cokoliv, za záda. "Zdravím, ty jsi Wendy, viď?" Když přikývla, smutně se usmál. "Dipper o tobě stále mluvil."

Zrzka se zamračila. "Udělám cokoli, abych ho našla, cokoli, rozumíte?!" Vyštěkla na něj a Ford sebou překvapeně trhl. "Takže pokud tajíte něco, co by mi pomohlo, já se to dozvím!" Jejich pohledy se setkaly. Ford uhnul jako první s podivným výrazem ve tváři.

"Ano, jistě, že rozumím. Ale chci aby sis pamatovala, že mi vždy šlo jen o blaho své rodiny," odvětil a rázným krokem zamířil ven.

Zrzka se unaveně opřela o pult. Co to do ní vjelo? Pohledem vyhledala Mabel. Stála dál od ostatních, kteří právě připravovali pátrací akci, a v ruce žmoulala jakousi modro-bílou věc. Wendy nemusela být Sherlock Holmes, aby pochopila, že je to jeho kšiltovka.

***

Příběh se nám začíná jemně zamotávat....Mám otázku. Jaký je váš nejoblíbenější GF vztah?😀

A co jinak? Těšíte se do školy?

Tak se mějte, pokusím se příští kapitolku napsat co nejdřív.❤

Čao!