"Dippere?" Zavolala Mabel do dveří za automatem. Uslyšela rachot a pak nějakou velkou ránu. Pokrčila rameny. Její bratr tam asi objevil nějaký Fordův vynález.

Zavřela dveře a vrátila se k uklízení. Většina lidí ještě spala, bylo něco kolem půl osmé. Sama se divila, že vstala tak brzy, když šla spát ve dvě.

Jak čas plynul, čím dál víc lidí vstávalo a odcházelo do svých domovů. Nakonec v Chýši zůstaly jen ona, Candy, Grenda, Wendy a Soos.

"Uff," otřela si dívka čelo rukávem své oblíbené modré mikiny s obrázkem muffinu a opřela se o stěnu. "To bylo vážně...ÚŽASNÉ! Musíme to co nejdřív zopakovat!"

Wendy si zacpala uši. "To bylo na vyšší frekvenci, než dokážou moje uši zpracovat," uchechtla se.

Candy a Grenda jí ignorovali a začali jedna přes druhou plánovat příští párty. Dokonce je musel Soos vystrkat ze dveří, aby vůbec odešly domů.

I zrzka se rozloučila s tím, že bude muset zjistit, jestli její dům nelehl popelem. Nasedla na kolo a zmizela.

Zazvonil zvonek, který ohlásil nového zákazníka, takže se Soos s omluvným výrazem vytratil převléci se do kostýmu.

Mabel osaměla. Ne že by na to nebyla zvyklá, přes školní rok Dipper doma moc nepobyl. Být sama v Tajemné chýší, ze které měla spoustu krásných vzpomínek s přáteli, bylo ale něco docela jiného.

Zastrčila si ruce do kapsy a rozešla se do svého pokoje. Zabrala si nějaký nový, Soos totiž za dobu jejich nepřítomnosti Chýší zrekonstruoval a rozšířil.

Otevřela dveře a padla na postel. Nadechla se té nádherné vůně čerstvě vypraného povlečení, zachumlala se do peřin a pustila si hudbu do sluchátek. Ani nevěděla jak, ale po chvíli spala jako by ji do vody hodil.

Probudil jí Soos s tím, že přijeli nějací hosté a že ji zve na sváteční oběd. Mabel, která neměla co jiného na práci, přikývla, že jako rozumí a že tam bude.

Převlékla se do kraťasů, protože venku začalo být pořádné vedro a rozběhla se do jídelny.

Návštěva už tam čekala, dva muži staršího věku, nejspíš dvojčata. Dívce to docvaklo, až když na ni jeden z nich promluvil. "Zlatíčko, ty jsi ale vyrostla!"

"Zlejdo Stane? Strejdo Forde?" Mabel se musela štípnout, aby se ujistila, zda to není jen sen.

"My a nikdo jiný," usmál se Ford a otevřel náruč, aby ho jeho pra-neteř mohla pořádně obejmout.

Podle Mabel byl tohle ten nejlepší oběd za poslední tři roky. Strejdové vyprávěli jeden přes druhého nejrůznější historky - některé vtipné, některé méně, ale všechny byly velmi zajímavé.

Napadlo jí, že tohle by mohlo zajímat jejího bratra a když Ford vyslovil otázku, kde že se Dipper právě nachází, řekla, že pro něj ráda doběhne.

Vyšla z jídelny a zamířila si to přímo k automatu. Náhle se celá Chýše otřásla, jakoby do ní uhodil blesk. Mabel ztratila rovnováhu a ve chvíli ležela na zemi.

"Jsi v pořádku?" To už u ní byl Stan a pomáhal jí na nohy.

"Jasně," ujistila ho. "Ale zajímalo by mě, co to bylo."

"To mě taky," zamračil se zlejda a pohlédl na své dvojče tázavým pohledem. Když Ford trochu frustrovaně pokrčil rameny, zamračil se ještě víc.

"Tohle už jsem někdy zažil!" Ozval se Soos a všechny hlavy v místnosti se k němu otočili. "Vzpomínáte na to, jak jsme přestavěli Chýši, abysme mohli zachránit Forda? Tak přesně takhle se otřásla, když Bill, ten démon, víte ne?, narazil do tý bariéry."

Mabel se zamyslela a pak přikývla. "Soos má pravdu. Přesně takhle to bylo." Když uviděla tváře obou strýčků, zakabonila se. "Nemyslíte si, že by-"

"Zatím si nemyslím nic," přerušil jí Ford, zmáčkl jakési tlačítko na hodinkách a zmizel za automatem.

♡

Dipper poletoval kolem Billovi sochy a snažil se sám sebe přesvědčit k činu.

Co by se mohlo stát? Nanejvýš se objeví Bill a to je přesně to, co teď potřebuju.

Vážně? Podivilo se jeho druhé já. Jsi si tím jistý? Víš kolik lidí už podvedl? A ty jsi byl jedním z nich!

Mám snad na vybranou? Ohradil se chlapec nevrle.

To nemáš....

Tak vidíš.

Zamračil se a dolevitoval až úplně ke kameni. "Stačí ho jen chytit za ruku," řekl a pak tak bez, jediného zaváhání, učinil. Čas se zastavil, svět se přetočil, všechno kolem zšedlo a pak zmizelo.

Když Dipper opět otevřel oči, ležel/levitoval v naprosté tmě. Byl tu chlad a vlhko jako v nějaké podzemní jeskyni. Pomalu se doštrachal ke zdi. Byla kamenná a stékaly po ní tenké pramínky vody.

Náhle se po jeho levici zažehla pochodeň a osvětlila tak okolí. S úsměvem zjistil, že hádal správně. Opravdu se nacházel v jeskyni.

Zadumaně popoletěl blíže k pochodni, vzal jí do ruky a rozletěl se vstříct temnému neznámu.

Pochodeň slabě osvětlovala stěny, podivné stalagmity a stalagtity tvořily v jejím tlumeném světle děsivé stíny. Dipper se nechtěně otřásl, ne však chladem. Přidal do kroku (nebo spíš do letu?).

Nakonec dorazil do osvětlené jeskyní síně. Byla velká asi jako hala, s podivnými malbami všude po stěnách. Uprostřed místnosti se nacházel kruh hořící mírným bledě modrým plamenem. V kruhu seděla postava.

Dipper přiletěl trošku blíž, aby zjistil, kdo byl takhle přísně potrestán, když v tom osoba zvedla hlavu. Nevěděl, jestli ho vidí nebo ne, na jejích rtech se však objevil úšklebek.

"Ale, ale, ale...Kdopak se to ukázal? Po všech těch letech...Rád tě zase vidím, příteli."

"B-Bille?!" Když vyslovil démonovo jméno, oheň zaplál temně rudým světlem.

"Já a nikdo jiný, Piňátko," démon se pousmál.

"Neříkej mi tak!" Ohradil se chlapec slabě. Neměl na nějaké rozmíšky náladu.

"Promiň, Pinetree, zlozvyk," zasmál se Bill a ve svém kruhovém vězení se postavil. Až teď šlo znatelně vidět v jakých podmínkách po celé ty tři roky žil. Na rukou mu řinčely řetězi stejné barvy jako oheň v kruhu, který byl ve skutečnosti zvěrokruhem.

Dipperovi se v hlavě rozjela kolečka na plné oprátky. Zvěrokruh?

"Nemusíš mě litovat, není to tady tak zlé," zašklebil se démon, který si jeho výraz špatně vyložil.

Dipper si odfrkl. "Litovat? Tebe? Děláš si legraci?"

"Au, to bolí," ušklíbl se Bill a udělal krok blíž k chlapcovi. "Ale konec tlachání. Je mi jasné, že něco potřebuješ, když si sem ke mně tak najednou nakráčíš. Tak ven s tím. Co ode mě chceš?"

Dipper popolétl blíž k ohni, aby na něj démon dobře viděl.

"Ou," Bill povytáhl obočí. "To je horší než jsem si myslel."

Hnědovlásek se zamračil. "Myslíš, že bych za tebou, po tom všem, lezl, kdybych měl zlomený nehet?"

"Jednou si mě povolala taková slečinka a ta...,"

"Jsem tu kvůli dohodě," oznámil Dipper a jeho hlas se nesl jeskyní ještě dlouho potom, co Bill konečně zaklapl ústa.

"Řekl jsi dohoda? Nepřeslechl jsem se náhodou?"

"Ne. A myslím to vážně."

"Dobře, dobře, kluku," ušklíbl se na něj Bill.

"Ty mi pomužeš stát se zpátky člověkem a já tě odtamtud osvobodím, jasné?"

"Jako zlat-slunce. Jako slunce," opravil se na poslední chvíli démon a sladce se usmál.

"Takže platí?" Zeptal se chlapec a napřáhl svou pravou ruku.

"Platí," zachechtal se Bill a ruku přijal.

Tak...*ďábelsky se usměje* už se nám tu objevil můj Billáček!

Jinak, zajímalo by mě, co si myslíte o anglických slovech v českých fanfikcích. Mně to upřímně nevadí, ale budu se to snažit trošku omezit...😅 Když ono to v češtině zní tak hrozně XD

Jinak, trošku jsem se nudila a tak jsem se rozhodla nakreslit vám Mabel a Dippera, jak nám za těch pár let hezky vyrostli XD Příště by to už mohlo být i vybarvený...

Cože?! Jak to myslíš, Watte, že to nejde nahrát?

No, musím se vám omluvit, ale naše Wifi je trochu pomalejší, no...😅 Takže obrázek bude asi příště.

And remember:
Reality is an illusion, universe is a hologram, buy gold, bye!