Zvěrokruh:

"Cože? To si ze mě děláš srandu, že jo? Že jo?" Dipper pochodoval dokolečka, jak mu to jen kruh, do kterého byl uzavřený, dovolil a z hlavy se mu skoro kouřilo, jak usilovně přemýšlel.

Dívka stála před ním a kroutila hlavou. "To asi nedělám, ne? Hele, jsou dvě hodiny, času je prozatím dost. Řekni, co potřebuješ a koho potřebuješ, a já to udělám, jasný?"

Dipper přikývl a pak si povzdechl. "Co mám s tebou dělat. Potřebuju borovici. A tyhle lidi, pravděpodobně. Pokud jsi na něco přišla sama, vezmi je taky." Podal jí papír se seznamem, který jakmile prošel hranicemi kruhu, stal se hmatatelným.

Mabel ho od něj přijala a přitiskla si ho na srdce. "Kde je ta jeskyně?" Položila další otázku, zatímco začala onen kus papíru skládat do tvaru lodičky. Docela jí ti uklidnilo.

Dipper vyhloubil patou do země důlek."V lese je Billova socha. Stiskni její ruku."

Mabel se ošila. "Tys vážně chytil Billovu sochu za ruku? Zase? Copak z toho nebylo už dost problémů?"

"Jo, já vím. Ale co jinýho jsem měl dělat?" Opáčil a pak se smutně usmál. "Budu muset jít. Uvidíme se ve čtyři hodiny v Billově jeskyni." A s těmito slovy zmizel.

Mabel ještě chvíli zůstala stát na místě, jako by čekala, zda se tam znovu neobjeví a něco nedodá. Kruh však zůstal prázdný. Nakonec si vynadala. Nesmí přece plýtvat časem, musí si pospíšit. Vytáhla z kabelky, která vypadala jako kočka, až na to že byla růžová a polepená třpytícími se samolepkami, telefon a vyťukala číslo. "Wendy? Jo, to jsem já. Potřebuju pomoc. Sehnala bys mi tyhle lidi...?" Vyjmenovala pár jmen. "Doveď je k Chýši. Díky." Típla hovor a pak zavolala znovu. "Čau. Soosi. Mohl bys pro mě něco udělat? Jo, Melody můžeš vzít s sebou."

♡

Dipper hodil do batohu poslední předmět a zavazadlo zavřel. Povzdechl si a podíval se na hodinky. Byly čtyři hodiny, čas vyrazit. Sešel po schodech do obývacího pokoje a luskl, aby si ho obě dívky, které už byly řádně nachystané a které právě prováděly menší výměnu názorů, všimly a dávaly pozor. "Jste připravené?" Položil démon první otázku. Mezitím se mu povedlo ze schodů sejít a připojit se do jejich kroužku. Tecy vypadala, jako by se měla každou chvilku rozvzlykat, naopak Kyla měla nasazenou svou pověstnou masku klidu. Obě bez jediného slova přikývly.

Kyla mlčela, ale Tecy to nedalo. "To nás teď vážně navždy opustíš?" Trochu vyčítavě na něj pohlédla, ale pak zavrtěla hlavou. "Promiň, já jen - chovám se jako malá. Už mlčím."

Její slova vrazily Dipperovi kudlu do zad. "Já-." Odmlčel se. Před očima se mu objevila Mabelina tvář. Pak Soosova, Wendina, Pacifičina, ale také Tecyina a Kylina. "Je to složitý." Povzdechl si.

"My víme a chápeme to," podpořila ho Kyla, sáhla do kapsy a vytáhla malou ošoupanou knížečku. Podala jí Dipperovi. "Na. To je pro tebe. Abys nezapomněl."

Démon zamrkal, aby zahnal slzy dojetí, přestože ani nevěděl, co je ona knížečka zač. "Díky, Kylo."

"Za nic, Dippe." Kyla nad tím jen mávla rukou.

V tom vzduch kolem nich zavířil a na místě se zjevil jistý žlutý démon. "Doufám, že moc nemeškám." Zašklebil se místo pozdravu. Nakonec ale jeho etická stránka převážila nad tím zbytkem a smekl před dámami klobouk.

"Bille...," zavrčel Dipper a sáhl k opasku. Jeho dýka byla fuč. Samozřejmě, že byla fuč, vždyť jí vytratil už tehdy v Hotelu duší. Pak ovšem nahmatal něco jiného.

"Zdravím, Pinesi. Jsi připraven vrátit se domů?" Zašklebil se na něj Bill a jeho velké oko na něj zamrkalo.

"Jo, ale tebe nechám tady," odvětil Dipper trochu zbytečně, jelikož si moc dobře uvědomoval, že jej trojúhelník může lehce následovat.

Bill tleskl a na jeho dlani se objevila zmenšenina chlapcova zvěrokruhu. "To bych ti neradil. Tenhle symbol je totiž můj." Ukázal na malý černý cylindr.

Dipper rezignovaně pokrčil rameny. "Tak si s náma pro mě za mě pojď." V duchu ho sevřela úzkost. Doufal, tak moc doufal, že tenhle symbol nebude to, co myslel. Ale samozřejmě se mýlil. Pokud je Bill součást jeho zvěrokruhu, musí být opravdu opatrní.

"Ale jestli lžeš," navázal na Dipperova slova Kyla a nadzvedla tmavý kabát. Na opasku měla připnutou Kalfurskou dýku. "Tak jsi na místě mrtvej."

"Rozumím," přikývl trojúhelňák a lehce se otřásl.

To Dippera trošku pozvedlo na duchu. Jedinou myšlenkou vyvolal portál, do kterého vstoupil.

Jeskyně vypadala stejně, jak ji opustil. Temná, ozářená jen světlem uhasínajících pochodní. Jen políčka zvěrokruhu byla prázdná a tiše čekala na nového démona, který potřebuje svázat. Nebo zachránit.

Dipper s Billem teď levitovali pár centimetrů nad zemí, zatímco obě dívky stály pevně na podlaze jeskyně. Dokonce tak pevně, že kdykoliv udělala Kyla krok, ozvěna jejích podpatků přehlušila i nejsilnější Dipperovi myšlenky.

"Páni," ozvalo se z druhé strany chodby. Ze tmy vystoupila Candy, která pro jednou vyměnila čočky za brýle, s pohledem upřeným na všechny prastaré obrazce na stěně. Tváře měla rudé vzrušením a taky trochu strachem. Hned za ní přišel Gideon, který k ní přistoupil a chytil za ruku.

Pomalu se z tunelu začaly trousit i další lidi. Stan, který si pro jednou oblékl i něco jiného než tílko a kraťasy. Ford, ve kterém tajemné místo vzbudilo stejný zájem jako v Candy. Grenda. Wendy. Robbie. Nějaká holčina se sebevědomým úsměvem. Pacifika. Mabel. Tučík. Soos. Melody.

Dipper se k nim nadšeně rozletěl. "Zdarec všechni!" Zazubil se, sotva k nim dorazil. Okamžitě poděkoval všem bohům, že necítí bolest. Všichni se do něj pustili. Svalili ho na hromadu, pak ho postupně objali a nakonec i zmlátili. Každý si přece musel bouchnout do démona, že jo.

"Bože Dippere, já tě tak nenávidím!" Kvílela Wendy a pocuchala mu vlasy.

"Jsem rád, že jsi zpátky, kámo," pousmál se Soos a s Dipperem si plácl.

"Příště az zmizíš, nahlas to dopředu," zakřenila se ta malá holka, ze které se vyklubala Pacifičina sestra a objala ho.

"Byla tady docela nuda," uznal Robbie a Dipper pochopil, že větší poklonu mu ten emo kluk dát nemohl.

"Až ožiješ, zabiju tě," předpověděla mu Pacifika krásnou budoucnost, sotva se k němu doštrachala a jemně ho plácla berlí přes hlavu. Potom do něj drcla loktem a ukázala na Tecy. "Moc se u nás nezdržuj nebo tvoje holka zabije nás."

"Dippere! Fakt tě roztrhnu! Pojď sem!" Mabel se mezi ně vřítila a skočila Dipperovi do náruče. Přitom tak trošku odstrčila Pacifiku, která měla co dělat, aby udržela pozornost. Dipper svoji sestru postavil zase na zem. "Taky tě rád vidím."

"To je všechno? Ty se na měsíc stratíš a jediný co mi řekneš je, že mě rád vidíš? Budeme to muset vynahradit, chápeš? Víš kolik času to zabere?" Hysterčila Mabel.

Dipper jí chytil za ruce. "Klídek, to se zvládne. Nejdřív ale potřebuju být zase člověk."

"Jasně," kývla Mabel a pískla. "Jde se na věc, lidi!" Skupinka ztichla a upřela oči na Dippera.

"Takže," začal chlapec nesměle a dolevitoval tak, aby na něj všichni viděli. "Nejdřív bych vám chtěl někoho představit. Předpokládám, že Billa už znáte." Trojúhelník zatočil svou hůlkou a uklonil se.

"Bill? Tys sem přitáhl Billa?" Vyjekla Pacifika s tváří bílou jako stěna. "Ty nevíš, co se stalo, když tady byl naposledy?" Ostatní se k ní přidali.

Dipper je mávnutím ruky utišil. Nešlo o to, že by měl takovou autoritu. Spíš dokázal kouzlit. "Já vím, co si myslíte a máte naprostou pravdu. Ale Billa potřebuju, ať se nám to líbí nebo ne." Hned pokračoval, nechtěl nechat skupinku, aby se zase rozvášnila. "Potom vám představím Tecy a Kylu."

Tecy se usmála a vesele na všechny zamávala, Kyla je sjela znuděným pohledem.

"Teď budu potřebovat vás všechny. Musíme utvořit zvěrokruh a chytit se za ruce." Dipper odplul až do středu, na místo, kde byl dříve svázaný Bill. Po okovech tu nebylo ani stopy. Naopak ho tohle místo naplňovalo klidem a rozvahou. Postavil se na zem a silou vůle vyslal do okolí vlnu energie. Na jeskyni to mělo ohromný účinek. Všechny znaky na stěnách se bíle rozzářily, stejně tak i kruh vyrytý do podlahy.

"Páni," vydechla Mabel a došla ke kruhu. "Pojďte, musíme se rozestavit." Přikázala a pak popadla Soose za ruku. "Otazník." Strčila ho na znak, která v okamžiku, kdy se ho dotkla mladíkova chodidla, zaplál bledým ohněm.

Pacifika ukázala na smajlíka. "Robbie, padej tam."

"Já?" Robbieho obočí se ztratilo ve vlasech.

"Jo, ty. Sám si říkal, že jsem - že ti Alex vždycky vykouzlí úsměv na tváři. Navíc se teď usmíváš víc než často."

Kluk pokrčil rameny a postavil se na svou značku.

"Co je tamto?" Zeptala se Candy a přes tlustá skla zašilhala na namakanou ruku.

Gideon jí políbil do vlasů. "To je moje, lásko."

"Mabel, tohle bude tvoje," mínila Wendy a nohou přejela po znaku dvou lidí - jednoho smutného a druhého, který ho utěšuje.

"To vážně?" Mabel se zamračila a stále pohledem pátrala po kometě.

"Jasně. Dokážeš člověku pomoct a zvednout náladu, ale občas takovou pomoc i sama potřebuješ."

"Když myslíš." Mabel se postavila na znak a povzbudivě se usmála na Dippera, který s povytaženým obočím ten mumraj sledoval.

Další nápad přišel od Alex. "Zlomený srdce, to bude Wendy."

Zrzka prohodila vlasy. "Tak to fakt ne."

"Tutově jo. Padej tam." Alex jí na symbol dotlačila.

"Ta duha...," uvažovala Mabel s pohledem upřeným na Paz.

"Ta bude moje," vyjekla Alex a skočila tam.

"Šipka nahoru? To je ironie," zazubila se Pacifika a dopajdala ke znaku.

"Je to všechno?" Zeptal se Stan a snažil se neznít ukřivděně. On žádný políčko nemá.

"Ne," zavrtěla hlavou Tecy a stoupla si na deník číslo tři. Snažila se ignorovat Fordův pohled. Vždyť ona mu to později vysvětli.

"Já jsem tady taky," ozvala se Kyla a zadumaně procházela volná políčka zvěrokruhu. Hodila pohledem po Pacifice. "Pokud je tvůj znak ironie, co je potom ten můj? Květinka? Vážně?"

Dipper luskl prsty. "Bille, to poslední pole je tvoje."

"To nejlepší přece musí jít nakonec," ušklíbl se Bill a doletěl na své místo. Přitom si něco tiše mumlal, až po něm ostatní vrhaly nervózní pohledy.

"Teď se chyťte za ruce," pokynul jim Dipper a srdce mu rozčilením tlouklo až v krku. Doufal, že to všechno vyjde a on se bude moct vrátit domů a zažít normální léto. Chce toho tak moc?

Mabel se přihlásila. "Co ta borovice?" Zamávala větvičkou, až z ní opadalo jehličí, které oheň okamžitě spálil.

Bill se zašklebil. "Musíte s ní obkreslit ten kruh. Jestli vám to nevadí, klidně se toho úkolu ujmu..."

"Ne," vyhrkli Dipper s Mabel najednou.

"Jak myslíte." Bill pokrčil rameny a nechal je být.

"Já to udělám," přihlásila se Alex. Vystoupila ze svého znaku, převzala od Mabel větývku a přejela s ní po celém obvodu kruhu. Oheň jí zázračně nespálil, jen při jejím dotyku změnil barvu z bílé na modrou. Teprve teď bylo všechno připraveno. Alex se vrátila na své místo a větev položila ke svým nohám.

"Teď už se vážně chyťte za ruce," usmál se na všechny Dipper a ukázal jim zdvižené palce, aby je trochu podpořil. Přeci jen tahle jeskyně nebyla zrovna moc útulná. Prostor byl sice velký, přesto se Dipper cítil stísněně, kdykoliv mu pohled padl na pokreslené stěny, které jakoby se každou vteřinou přibližovaly k sobě a tím celou jeskyni o pár centimetrů zmenšily.

Poslechli ho. Kyla chytila Soose, který uchopil ruku Wendy. Ta se kysele zašklebila a podala si ruku s Billem. Ten se potměšile zazubil a chytil Gideon, jenž se při pohledu na žlutého trojúhelníka otřásl. Když zahnal nepříjemně vlezlé a realistické myšlenky, uchopil za hubenou ručku Tecy. Ta se na něj povzbudivě usmála a chytila Pacifiku, která zase uchopila Robbieho a věnovala mu přátelský škleb. Černovlasý mladík se tázavě podíval na Mabel, která na nic nečekala a chytila za hnátu jak Robbieho, tak Alexandru, která se zaculila a podala ruku Kyle.

Podávání rukou skončilo. Kruh byl uzavřen.

Dipper cítil jak mezi nimi proudí energie. Neuměl si to vysvětlit, ale ta síla ho k sobě lákala. Byla zároveň klidná i vášnivá, pomalá i prudká, silná i křehká. Byla všude kolem nich. Oni byli síla a síla byla oni.

"Musíte jí nasměrovat," zašeptal, přestože netušil, zda cítí to samé jako on. "Na mě."

Dipper viděl jak urputně, celou silou své vůle, tlačí energii k němu. Obalil ho modrý plamen a Dipperovi prolétlo před očima celé léto, všechno co zažil, jako by se ho ta síla ptala o svolení. Opravdu si to přeješ? Chceš přijít o všechny své schopnosti? O Tecy?

Otázky to byly zbytečné, už dávno se rozhodl. Tecy ho pochopí, je silná, silnější než většina lidí, co zná. Tohle je to místo, kam patří. Tajemná Chýše. Mabel. Přátelé.

Téměř nezřetelně přikývl. Oheň narušil jeho osobní prostor a on začal hořet. Nebolelo to, naopak, bylo to chladivé a příjemné.

Zjevil se před ním Lucas, tentokrát ne jako stín, ale jako opravdový kluk. Smutně se na Dippera usmál a přetočil si kšiltovku kšiltem dozadu. "Je konec."

Dipper zavrtěl hlavou. "Ne, teprve teď to začíná."

Lucas se rozplynul, zmizel jako pára nad hrncem. Zbyla po něm jen zelená kšiltovka s obrázkem borovice. I tu ovšem pozřel všudypřítomný oheň.

Dipper stál a cítil, jak se jeho démoní síly pomalu odpařují pryč. Modrý oheň mu olizoval oblečení a zanechával na něm modré šmouhy.

A pak se to všechno pokazilo.

Dipper ležel v kruhu a těžce oddychoval. Hlava mu třeštěla a v následku té nesnesitelné bolesti mu z očí kanuly slzy. Bolest byla příšerná. Jen nadechnout se stálo Dippera tolik energie, kolik potřebuje běžec k uběhnutí maratonu. Skřípal zuby a snažil se vyhrabat na nohy. Jeho tělo ho ale neposlouchalo. Připadal si jako uvězněný uvnitř sám sebe, neschopný jediného pohybu. Naštěstí se oheň stáhl a plál jen na okraji kruhu.

Přes zamlžené oči Dipper spatřil Billa, jak se nas nim tyčí a vítězně si ho měří. "Tak to se podívejme. Tak už to chodí, Pinesi. Věřil jsi mi. A já toho využil. Vaše energie mě učinila hmotným, zatímco tady Pines je rozpůlen. Půlka démon, půlka člověk. Bolí to, že? No, to už není moje starost. Teď je na čase ovládnout svět." Zvětšil se a strop pod jeho silou popraskal a rozpadl se. Dipper doufal, že se všichni jeho přátelé vyhnuli padajícím kusům balvanů.

"Ale to není všechno. Pár z vás budu potřebovat." Natáhl svou obrovskou ruku a chytil do ní Kylu.

Černovláska vytasila dýku. "Nech mě být, slizáku!"

Bill jí ignoroval, její dýka pro něj teď nebyla víc, než špendlík.

Druhou rukou chytil Forda. "Ty budeš taky potřeba, Šesťáku. Vy ostatní se tu zatím mějte. A ty, Prim Rose," ukázal na Alex, která stála na místě jako přikovaná, "ty příjdeš na moje sídlo za mnou." Pak vzlétl a zmizel.

Dipper sebou trhl a ve stejnou chvíli vyjekl. Bolest ho dočista ochromila. Nemohl kloudně uvažovat, jediné co byla jeho hlava schopna zpracovat bylo: BOLÍ! Svět se sním zhoupl.

Je po všem, pomyslel si, čím si vysloužil pořádnou várku bolesti. Zvoral jsem to.

***

Myslím, že k tomu není moc co dodat...

Konec světa začíná!

Oginpat♡