Dipper se objevil v naprosté tmě. Na něčem stál, bylo to rovné a hladké jako vyleštěná podlaha v kanceláři jeho otce. Když udělal krok, rozezněla se jeho ozvěna celým nekonečným prostorem. Rozešel se dál bez sebemenší známky strachu.

"Kam jdeš?" Ptal se ho Lucas, který se zčistajasna objevil vedle něj. Svoji zelenou kšiltovku měl obrácenou kšiltem dozadu, ruce zastrčené v kapsách dotrhaných džínů a blankytně modré oči upíral na Dippera.

Dipper se zašklebil. "Na procházku. Spíš by mě zajímalo, kdes byl ty, když jsem tě potřeboval."

Chlapec vytáhl ruce z kapes. "Stále s tebou. Jako tvůj stín. Jsem teď mnohem silnější než dřív. A ty taky. I když tvoje schopnosti stále řídím a kontroluju, většinu věcí zvládneš sám. Gratuluju."

"Díky," zamumlal Dipper a ztuhnul, když zaslechl vzlyky. Přestože to bylo jen pláč, okamžitě poznal, o koho se jedná. "Zmiz." Utrhnul se na pobaveně se tvařícího Lucase a rozběhl se za tím zvukem. Mabel našel sedící uprostřed světla, které vycházelo z reflektoru. Ten jas ho ozářil, takže jej radši lusknutím ztlumil. Brunetka k němu zvedla hlavu. Slzy, které jí zmáčely tváře stály Dippera všechnu tu námahu. Doslova na něj skočila. Naštěstí ji chytil do náruče a opatrně ji postavil na zem. Tam ji pevně objal, odhodlán už jí nikdy víc nepustit. Hladil jí po vlasech a nenápadně si ji prohlížel. Byla samá modřina.

Pak se pustili a brunetka okamžitě začala: "Musíme všechno vyřešit dřív, než se probudím. Strejda Ford už pracuje na nějakých vynálezech, který ti pomohou zpátky. I já se snažím, jak můžu, ale teď, když Pacifika...," Odmlčela se a do očí jí znovu vhrkly slzy. Dipper jí nechal se vyplakat na jeho rameni. Nechtěl už slyšet novinky, přestože by rád věděl, co se za jeho nepřítomnosti stalo. Mabel teď potřebovala jeho podporu a to bylo mnohem důležitější. Po chvilce se uklidnila a znovu se rozpovídala. V krátkém výčtu mu řekla všechno. Tedy téměř všechno, byl si jistý, že mu něco zamlčela, ale toleroval to a na nic se nevyptával. Když domluvila, mile se na ni usmál a ve zkratce jí vysvětlil vše, od kostky, přes Billa, Tecy, upíry, tajemnou hádanku, jeho zvěrokruh, který jí ukázal jako hologram, až doposud, kdy leží promoklý na ostrově. Sotva domluvil, svět se začal rozplývat. Mabel ho naposledy zmáčkla, až mu vyrazila dech a zmizela, stejně jako všechno ostatní.

(...)

Probudil se a okamžitě kýchl. Ze země vedle něj vyrostla růžová houba a zazubila se na něj. Dipper vyskočil a zaječel. Kyla mu přitiskla ruku na pusu. "Jsi blbej nebo co?" Zasyčela a pustila ho. "Právě jsi na nás upozornil všechny živé tvory až do Krymu."

Chlapec od ní odskočil a ukázal na zem. "Ta houba..."

"Co je s ní?" Nechápala Kyla a pozorně si ho prohlížela. "Nemám náladu na žerty." Řekla nakonec a odešla rozdělat oheň. Mraky se rozptýlily a vzduch krásně voněl. Dipper se posadil na zem, co nejdál od neznámé houby a pustil se do snídaně. "Hepčííí!" Kýchl znovu a chleba v jeho ruce se změnil v kámen, který ovšem stále voněl jako ono pečivo. Dipper kámen odhodil a zakabonil se. Co to má znamenat?

To už se vrátila Kyla s plnou náručí mokrého dřeva. Hodila mu to k nohám. "Rozdělej oheň, já půjdu něco chytit."

Dipper si povzdychl, seskládal klacky na hromadu a pustil se do křesání kamenů o sebe. Po chvilce ho to přestalo bavit a tak prostě namířil prst k ohništi a pomyslel na teplo ohně. "Hepčííi!" Oheň z jeho prstu skutečně vystřelil, jen trochu jinam než původně chtěl. Plameny upálily Kylin dlouhý cop. Dívka se k němu otočila a z oči jí lítaly blesky. "Co to bylo?!"

"Já za to nebůžu," bránil se Dipper chabě a prudce se nadechl, aby mohl v příští vteřině kýchnout. Kachnu, která mu náhle seděla na stehně, se snažil ignorovat. Kyla povytáhla obočí. "Tady se nám někdo nakazil démoní chřipkou."

"Co je to déboní chřibka?" Zeptal se Dipper rozmrzele a vytáhl z kapsy kapesník. Lesem se rozeznělo jeho troubení, za které by se nestyděl ani sloní orchestr.

Kyla se zašklebila. "Démoní nemoc. Zabraňuje jim používat jejich moc. Asi ses včera nachladil."

Chlapec se ošil, ale dál mlčel. Kyla mezitím jakýmsi záhadným způsobem rozělala oheň a Dipper se k němu vděčně přišoupl. Teplo se mu pomalu, ale jistě, rozlévalo tělem a po chvilce už mohl i normálně mluvit. Stále ovšem cítil, že něco není v pořádku. Když Kyla zmizela za blízkými keři, otočil se na svůj stín. Lucas byla shrbený, různé zkroucený, že vypadal spíš jako stín větví, než jeho vlastní.

"Všechno v pohodě?" Zeptal se Dipper pro jistotu a šťouchl do svého stínu ohořelým klackem.

"De asi," zavrčel Lucas. Mělo to znít rozzlobeně, ale jeho ucpaný nos tomu dal komický přízvuk.

Dipper potlačil příval smíchu. "Co je blbě?"

"Kdyby si debyl idiot, bylo by vše v pohodě." Mručel Lucas. Dipper mu nabídl kapesník, Lucas ho však rozezleně odmítl. "Běž s tím kapesdíkem děkam. Kdyby si dedržel ten sen celou doc, bylo by všechno fajd."

Chlapec povytáhl obočí. "A jak jsem to asi měl vědět, hmm? Nikdo se mi neráčil vysvětlit nějaký pravidla."

Lucas mlčel a Dipper se od něj odvrátil právě včas, neboť v tom okamžiku se vrátila Kyla, s kytičkou stále zastrčenou za uchem, s ulovenou kapybarou. Táhla jí za sebou jako pytel brambor a vesele se zubila.

Kapybaří polívka zvedla Dipperovi náladu. Už mu bylo mnohem líp a to, jak krásně slunce svítilo, mu v léčení rozhodně pomáhalo. Zabýval se právě svým zvěrokruhem. Pokud se mu opravdu podaří vyléčit Tecy, měl by vědět o koho se jedná.

Podařilo se mu rozlousknout pár symbolů, většinou si ovšem stále nebyl jistý. Zavřel deník a letmo zabrousil očima ke Kyle, která seděla u ohně a ostřila svou dlouhou dýku. Dipper si k ní přisedl.

"Jak můžu vyzkoušet, kam sahá moje moc?" Zeptal se na rovinu, protože ho to už delší dobu vážně zajímalo. Kyla sebou trhla, zřejmě jeho příchod vůbec nečekala.

"Můžeš to zopakovat, prosím? Přemýšlela jsem nad tou básničkou." Požádala ho.

Dipper tedy učinil podle jejího přání. Kyla se na chvilku zamyslela, než odpověděla. "To musíš zjistit sám. Tréninkem se samozřejmě lepšíš, jenže ty jsi žádný nepodstoupil. Můžeš třeba zkusit zvednout tamten kámen." Ukázala za ně. Když viděla, jak Dip napřahuje ruku, přísně ho přes ní plácla. "Ne teď. Jsi nemocnej."

Dipper ruku zase stáhl, od dalších otázek ho to ale neodradilo. "Odkud jsi?"

"To tě nemusí zajímat," zněla odpověď.

"Chodila jsi jako malá do školy?"

"Říkám, že tě to nemusí zajímat."

"Máš nějakou rodinu?" Zkusil to znovu, narážejíce na její příjmení v Billově knize.

"To. Tě. Nemusí. Zajímat."

V jednom okamžiku byla Kyla na nohou, ruce na pochvě dýky a oči rudé jako květy vlčích máků. Dipper se přikrčil, protože si byl jistý tím, že to teď od ní pěkně schytá. Namísto toho se Kyle zatmělo před očima a ona se vrátila do časů minulých.

(...)

Utíkala přes pole, louky, políčka, přeskočila několik keřů. Vzduch byl suchý a horký, takže se už po pár metrech zastavila, aby se vydýchala. Ze školy vyletěla jako namydlený blesk a to se jí teď vrátilo. Rychle prohmatala kapsy a oddechla si, když zde našla dárek, připravený jen a jedině pro jejího otce. Najednou se roufoukal vítr. Pohrával si s jejími copánky, které se v zápalu hry roztočily jako kolotoč. Kyla si je rychle rozpletla a vydala se dál, pres další pole a další louky. Měla to do školy daleko. Rodiče jí sice mnohokrát nabízeli, že by se přestěhovali blíž, ona na to ale nikdy nepřistoupila. Nikdy by se toho malého pozemku na kraji lesa nevzdala. A pak spadla z nebe první kapka. První kapka největší bouře, jakou si lidstvo pamatovalo. Bude trvat osm dní a osm nocí a vyplaví miliony domků a ještě více lidí při ní zahyne. Hladina oceánu při ní stoupne o více jak dva metry a zničí vše, na co sáhne. To ale malá Kyla ještě neví, klusá si to přes políčka s nepromokavou brašnou nad hlavou, aby zas tolik nezmokla. A už je jejich chaloupka na dohled. Dívka ovšem okamžitě pozná, že je něco špatně. Jejich dva psi, Akra a Abstyk, jsou přivázáni na řetězu a před domem stojí cizí koně. Napříč dešti zpomalí krok. Zmocní se jí neblahá předtucha. O krok ucouvne. Pak se v ní vzepře její odvaha. Přece nenechá rodiče ve štychu? Přemůže veškerou nechuť a rozběhne se dál. Kapky jí pleskají o hlavu, stékají dolů a vpíjejí se do školní unifromy. Dojde až ke dveřím, sundá si boty a krásně je srovná vedle těch matčiných. Jindy by dovnitř vběhla i v nich, přes všechna sálodlouhá kázání jejích rodičů. Dnes je to ale jinak. Opatrně vezme za kliku a vstoupí dál. Dočká se dvou překvapených pohledů od strážníků a jednoho zoufalého od matky. Její otec má nasazenou svou pověstnou masku klidu.

"Říkali jste, že je ve škole," promluví první strážník, zatímco se jí dívá přímo do očí.

"Měla být," oponuje otec a tváří se tak hrozivě, až se Kyla pod tíhou jeho pohledu přikrčí.

Pak ale hrdě zvedne bradu. "Pani učitelka je nemocná, končili jsme brzo." Odpoví a snaží se znít, co nejvíc dospěle. Po chvilce to ale vzdá a utíká se skrýt pod matčinu zástěru. Ta jí k sobě pevně přivine.

Druhý strážník si promne ruce. "Tak to je výborné. Můžeme to vyřídit rovnou na místě."

"Ne," zarazí ho její otec rázně. "Kyla s vámi nikam nepůjde. Není ta, kterou hledáte."

"Co ty o tom víš, sedláku? Poslali nás z Krymu pro duši a my jim jí přivedeme. Má vlastnit jakési tajné informace z druhého světa." Voják vykročí směrem k ženám.

Otec se postaví před něj. "Neslyšeli jste mne? Řekl jsem ne. Byli jsme přiděleni, abysme se o ní postarali a vy nám jí nikam neodvedete."

Kyla se ztrácí ve všech těch slovech. Co to znamená? Co tady ti pánové chtějí? Kdy dá tatínkovi dárek?

"Ustup, povídám," zavrčí muž a sáhne k pasu. Kyla se zahledí otci do tváře a v tu ránu ví, že její táta nikdy neustoupí. Zabloudil k ní pohledem a beze slov jí vybízel. Uteč, říkaly jeho oči, běž co nejdál odtud, vyrosť, najdi si práci a muže, který tě bude milovat tak jako já. Jdi a žij svůj život.

Pak padl první výstřel.

****

Baf!

Dnes je jenom pohled D+K, tak snad vám to až moc nevadí. Už se opravdu blížíme ke konci, nechci to zrovna moc protahovat. Moc vám děkuju za všechny ty očička a hvězdičky! Jste nejlepší!

Oginpat❤