Když se Kyla vrátila zpátky, Dipper cítil, jak se mu ze srdce svalil obrovský balvan. Upřímně netušil, jak to tady mohla vydržet tak dlouho. Za tu pouhou hodinu, co byla pryč, vyměnil Tecy obvazy, namočil jí čelo a dokonce jí vyprávěl i svou oblíbenou pohádku z dětství. Žádná reakce se nedostavila, přesně jak čekal. Přesto byl zklamaný. Aniž by to věděl, klíčila v něm drobná naděje, že dokáže to, na co byla Kyla krátká. Že po zvuku jeho hlasu Tecy procitne a oni budou žít šťastně až do smrti.

Měl dlouhou chvíli, každou minutku mu jeho pohled klouzal na nástěnné hodiny. Přes vrstvu prachu, nebyly ručičky skoro vidět, takže si krátil čas hádáním, kolik hodin to asi je.

Když bylo nejhůř, začal se shánět po Lucasovi. Už dost dlouho se neozval a on si začínal dělat starosti. Asi by to nepřiznal, ale jeho myšlenkový kamarád mu chyběl. V jeho hlavě bylo ovšem prázdno.

"Hledáš mě?" Ozvalo se najednou do ticha. Chlapec sebou škubl a začal se rozhlížet kolem.

"Tady jsem," pousmál se Lucas a zamával mu. Dipper vykulil oči a zvedl ruku na pozdrav.

"Co-? Co se s tebou stalo?" Dipper nenalézal slov.

"Jsem tvůj stín," pousmála se silueta a odlepila se od zdi. Vypadal úplně stejně jako Dipper, až na to, že byl celý šedý a kšiltovku měl obrácenou dozadu. Tak snad si jeho stín nebude nikdo prohlížet.

Chlapec se chystal položit další otázku, když v tom zarachotil klíč v zámku. Lucas se bleskovým pohybem vpil zpět do stěny. Stihl to jen tak tak. Kyla vstoupila dovnitř a sjela chlapce kritickým pohledem. "Jak jsi jí to obvázal? Chudák holka. Ty jsi mi teda doktor." Usedla místo něj a začala jí překroucené obvazy napravovat.

"Uvař mi heřmánkový čaj, je v poličce s kořením, nalevo od dveří," začala rozkazovat dívka s výrazem plného soustředění. Asi ty obvazy opravdu odflákl. Proto radši nemeškal a běžel její příkaz splnit. "A taky mi udělej něco k jídlu, mám hlad jako vlk. Něco jsem koupila, tak to můžeš použít." Dodala bez jediného zaváhání.

"To jsem tvůj sluha nebo co?" Mračil se kluk a zastavil se ve dveřích. "Řekni prosím."

Kyla konečně zvedla hlavu a Dipper málem neudržel rovnováhu. Teprve teď si všiml jejího postoje. Ramena povislá, hlava zklopená a v obličeji výraz naprostého zoufalství. V mžiku to však bylo všechno pryč, až Dippera napadlo, že se mu to jen zdálo. Na tváři jí hrál potměšilý úsměv a v levé ruce protáčela svoji dýku. "Vážně se se mnou chceš hádat, Dippe?"

"Asi jsem si to rozmyslel," odporoval chlapec s úšklebkem. Stále přemýšlel, nad její prudkou změnou chování. Co se jí asi přihodilo?

Namazal chleba máslem, k tomu přidal trochu salámu a sýr a jeho kuchařské veledílo bylo hotové. Odnesl ho na talíři do obýváku, společně s čajem a kakaem. Kyla jeden chleba okamžitě ukořistila a velké sousto si z něj ukousla. Dipper pozoroval každý její pohyb, každé jediné zaváhání nebo jakoukoliv známku nervozity. Nic však nenašel, dívka vypadala upřímně spokojená.

"Užila sis procházky?" Zeptal se a posadil se do křesla na proti ní. Přece nebude stát, že ano.

"Náramně," zašklebila se a dál pokračovala ve své práci. Dipperovi ovšem neušla hořkost v jejím hlase.

"Tak to je bezva," usmál se. Určitě by si nepřála, aby to rozpitvával. "Je něco novýho s Tecy?"

"Vůbec nic. Stále spí jako zabitá," zamračila se dívka. Dipper věděl, že si servítky nebere, ale mohla alespoň použít jiný přirovnání.

Najednou se před ním objevil Bill. Dipper, který to samozřejmě nečekal, uskočil dozadu, oči vytřeštěné na žlutého trohúhelníkáče.

Bill jim všem pokynul a na tváři mu hrál skrz na skrz falešný úsměv. "Mám skvělé zprávy, mladíku. Vím, jak tě vrátit zpátky domů, vyléčit Tecy a vlastně vůbec všechno napravit."

♡

Sotva Paz z kanceláře odešla, otočila se Mabel na Stana. Snažila se trošku uklidnit svůj splašený dech, ale moc se jí to teda nepodařilo. Tváře jí hořely vzrušením a napjatým očekáváním. Stan jakoby úplně naschvál dělal všechno pomalu. Přerovnal si papíry, ostrouhal tužku a upravil svou novou čepici. Teprve pak se k ní přes stůl naklonil a pokynul jí, aby spustila.

"Dipper!" Vyjekla okamžitě a začala přecházet po pokoji. "Viděla jsem ho! Teda neviděla, ale vlastně jo!" Stále víc se do toho zamotávala.

I zlejda byl rázem na nohou. Došel k ní a chytil jí za ruce. "Všechno mi to pověz. Hezky popořádku. A hlavně klid, ano?"

Mabel trhaně přikývla a spustila. "Včera jsem v lese usnula. Ve snu jsem se objevila na louce a potkala tam Dippera. Vím, co si teď myslíš, je to jen sen, to není skutečné. Jenže bylo. Dipper mě našel a mluvil se mnou. Stal se z něho....je z něho...." Zajíkla se vzlyky.

"Pššš," uklidňoval jí Stan a hladil jí po vlasech, jakoby byla ještě malá holka, která potřebuje utěšit. "Pomalu, zlatíčko. Nemusíš říkat všechno, jestli nechceš."

"Ale já chci. Musím, už jen kvůli Dipperovi. Proměnil se v démona. Neříkal jak a ani proč, ale říkal, že je pořád se mnou, jen mi to nemohl říct, protože Chýše je chráněná tou jednorožčí žíní. A taky říkal, že mu nemůžeme nijak pomoct. Ale strejda Ford-"

"-si myslí, že je tohle všechno jedna velká hloupost," ozvalo se vedle nich. Mabel zvedla hlavu a rychle si otřela slzy. Stál tam  její strýc, opíral se o zeď a v ruká držel jakousi krabičku. Musela uznat, že už ji u něj viděla mnohokrát.

"Forde-" začal Stan, ale bratrův pohled jej přiměl zmlknout. Bylo v něm něco znepokojivého.

"Poslouchejte mě. Chápu, že už jste na pokraji svých sil a hledáte jakoukoliv možnost, ale tohle není řešení. Mabel sama říkala, že to byl jen sen. Sny nejsou skutečné." Mluvil pevným, přesvědčivým hlasem, který nepřipouštěl žádné připomínky.

Stan se proti němu postavil. "Jak tohle můžeš říct? Konečně máme nějakou stopu-"

"Jakou stopu, Stanley? Sen malý holky? Občas, když je člověk dlouho ve stresu, mívá halucinace-"

"Já nemám halucinace," rozkřikla se Mabel a přerušila tím přestřelku obou mužů. "Já vím, co jsem viděla!"

"Uklidni se, Mabel. Já neříkám, že ti nevěřím, ale uvědom si, jak absurdně to zní. Měli byste nechat těhto hloupostí a zabývat se důležitými věcmi." S těmito slovy odešel.

Zlejda se k jejímu údivu rozesmál. Když si všiml, jakým pohledem ho počastuje, omluvně pokrčil rameny. "Znám svého bratra. Tímhle nám právě řekl, že tomu věří taky. Samozřejmě svým způsobem. Jen nás chce držet dál od nebezpečí. Ale neboj. Půjdem do toho na vlastní pěst a tvýho bráchu najdeme, jasný?"

"Jasný," vyjekla Mabel nadšeně a strejdu objala.

♡

Alex se nudila.

Pacifika a ta její kámoška byly zavřené v pokoji, chechtaly se a odmítaly dovnitř kdokoliv pustit. Když zhlédla všechny díly show "Tukan bez tukana neťuká" a "Pochovám ti bratra" , kde se tlemila nad Robbieho hereckými výkony, rozhodla se jít ven. Byl horký letní den, sluníčko příjemně hřálo. Nohy jí dovedly přímo do města, skoro jako by měly vladtní hlavu, což doufala, že je nemožné. Šla dál. Na ulicích bylo liduprázdno, většina občanů trávila tento den na koupališti. Možná by tam taky mohla zajít. Už už se chystala zabočit vpravo a dostat se tam, když si všimla vysokého a až přehnaně hubeného chlapce. Stál ve stínu pod slunečníkem a propaloval jí svým pohledem díru do hlavy. Alex se zašklebila a zamávala mu. Robbie sebou trhl a po mírném zaváhání její gesto oplatil. Během ani ne minutky byla u něj.

"To tuhle mikinu nosíš pořád?" Zeptala se jej místo pozdravu a postavila se vedle něj.

Pokrčil rameny, zdál se být její otázkou poněkud rozhozený. "Asi jo," řekl nakonec a popotáhl si rukávy o něco dolů. Asi aby zakryl fakt, že už mu začínala být trochu malá.

"Nechceš jít do bazénu?" Pokračovala Alex v ptaní a přitom přejížděla pohledem vše kolem.

"Víš, že už jsi druhý člověk, který mi to dneska nabídl? První byla Wendy, která se v poslední době chová trochu divně. Asi musela být fakt zoufalá, když se obrátil na mě," kysele se zašklebil.

Alex se zasmála. "Ty jsi mi teda lichotník. To přece nemůžeš takhle o takové krásné dívce mluvit," poučovala ho se smíchem.

Robbie si dal rice v bok. "Říká kdo?"

"Říkám já," ozvalo se za nimi. Oba se dokonale sehraně otočili. Wendy se na ně zářivě usmála. Svoje dlouhé rudé vlasy měla sepnuté do drdolu a na sobě měla jen plavky. Ještě z ní odkapávala voda.

"My se asi neznáme," pousmála se Alex a v duchu děkovala svému vychování, které jí naučilo odpověď na jakoukoli trapnou situaci. Natáhla před sebe ruku. "Jsem Sandy Northwestová, Pacifičina sestra. A ty budeš asi Wendy, že?"

Zrzka přikývla a dívčinu ruku stiskla. Alex překvapilo jakou má sílu. Asi si na ni bude muset dávat větší pozor.

Pak nastalo ticho. Robbie si prohlížel špičky svých bot, jakoby je nikdy před tím neviděl. Wendy mnula minci mezi dvěma bříšky prstů. Alex stála mezi nimi a připadala si navíc. No co, tak aspoň zachrání situaci.

"Byla jsi na koupališti?" Zeptala se a donutila tím oba své společníky přerušit  činnost.

"Jasně. Docela fajn, ale mega narváno," komentovala Wendy. "Ale to už asi víš, díky týhle drbně." Pohodila hlavou směrem k Robbiemu. Ten se zakabonil ještě víc než teď, což by vlastně ani nemělo být možné, ale dál zarytě mlčel. Alexandra do něj, ne zrovna nenápadně, kopla a popostrčila ho směrem k Wendy. Aspoň si vyzkouší, jaký je to být dohazovačka. Nevěděla, jak to tihle dva mezi sebou mají, ale upřímně jí to ani nezajímalo. Jen kdyby nemlčeli!

"Tak já půjdu. Mějte se," pousmála se Wendy chabě a v mžiku byla pryč.

Alex počkala a až když si byla jistá, že je opět du v nedohlednu, otočila se na Robbieho. "Co to mělo znamenat?"

"To bys nepochopila," bránil se chlapec a nepřestával se pri tom mračit.

"Tak mi to vysvětli," pobídla ho a překřížila si ruce na prsou. "Zatím totiž vypadáte jako rozhádanej pár vystřiženej z americký komedie."

"Nejsem zrovna ten typ," odporoval Robbie, ale zněl spíš pobaveně, než naštvaně.

"Tak to by ses jím měl co nejdřív stát," ušklíbla se Alex a dupla nahou. "Tak bude to?"

To už Robbie nevydržel a upřímně se rozesmál. Alex sebou mírně škubla. Jeho smích byl jedním slovem zvláštní. Byl hodně chytlavý, ale zněl jako smích někoho, kdo se smát už dávno zapomněl.

Pak zase zvážněl a s pohledem upřeným kamsi za Alex začal: "Stalo se to všechno už hrozně dávno. Bylo to asi měsíc nebo dva potom, co Mabel a Dipper odjeli zpátky do Kalifornie. Chodil jsem tehdy s Tambry, byli jsme spolu šťastní a zamilovaní. Chodili jsme spolu po městě ruku v ruce a říkali jsme takový ty hlouposti jako všichni mladý lidí. Jenže pak přišel ten osudový večer." Odmlčel se a sklopil oči. "Promiň, je pro mě dost těžký o tom mluvit. A vlastně to není důležitý. Jde o to, že za to mohla Wendy. Možná neúmyslně, ale mohla. Od tý doby s ní nemluvím a upřímně jí to dost štve, ikdyž netuším proč."

Alex si chvíli v hlavě opakovala všechno, co jí teď řekl. Bylo jí líto, že jí neřekl úplně všechno, ale i tohle jí připadalo jako dost velký pokrok.

"Takže teď seš single?" Zeptala se místo toho a zaksichtila se, když viděla jeho výraz.

"To bylo dost drsný po tom, co jsem ti tady dovyprávěl svůj životní příběh, ale jo. Co, máš zájem?" Zašklebil se.

"Egisto," vyplázla na něj jazyk. "Ani se nedivím, že ti to z žádnou holkou nevyšlo." Skoro okamžitě toho zalitovala.

Robbie ale dělal jakože nic. Pochybovačně nad ní zakroutil hlavou.

"Víš, že bych se šel docela rád vykoupat?" Pronesl po chvilce ticha zamýšleně.

"Tak na co čekáš? Ber plavky a jdem!"

****

Ahoj!

Hlásím, že jsem zpět ve službě! Mocinkikrát se vám omlouvám za delší neaktivitu, ale moje kreativní stranka si odjela na dovolenou....XD

Co si myslím, že je vážně potřeba říct, je děkuju. Tahle knížka přesáhla 900 přečtení a každý den má víc a víc. Miluju vás, lidi, a tuhle kapitolku, ktera je už dvacátá, vám věnuji. Jste vážně úžasní!

Tak, teď trošku něco méně vážného. Příběh se nám pomaloučku, ale jistě začíná stáčet ke konci. Zbývá nám třeba tak deset kapitol a bude po všem. :)

Mějte se krásně! A přežije to ve škole! (Taky píšete tolik testů?)

Vaše

Oginpat *srdíčko*

(2019 slov)