Dipper si byl jistý, že umře. Věděl to v okamžiku, kdy se Tecyina cela naplnila nemrtvými. Nebyl si jistý, jestli je to jen dozvuk té bolest, která před několika minutami zachvátila jeho tělo nebo se mu v hlavě prostě něco pokazilo, ale věděl, že mu to nevadí. Mnohokrát se přistihl přemýšlejíc nad tím, jak vlastně umře. A nikdy se nedobral k jednoznačnému závěru. Rozhodně si ale nepředstavoval, že v tu chvíli bude obklopen upíry, odstřihlý od všech přátel.

Kyla se postavila před Tecy v ochranné pozici, jakoby to byla její kamarádka. Vždyť se ani neznají! Dipper si uvědomil, že žárlí. Zrudl a v duchu si dal facku. Pozitivní na té bolesti bylo, že z jeho hlavy zmizel Lucas. Nedoufal v to, že by to bylo navěky, ale i tahle chvilka soukromí ho dokázala pozvednout na duchu.

"Nechte nás odejít," křikla po nových návštěvnících Kyla a rozmáchla se nožem, aby je udržela v dostatečné vzdálenosti od nich. Vypadala dočista nepříčetná, rychle oddechovala a skřípala zuby. Jako kořist zahnaná do kouta, uvědomil si Dipper překvapeně. Kyla jakoby slyšela jeho myšlenky, otočila se na něj a zavrčela: "Zvedej se!"

Dipper se zapřel na loktech a opravdu se mi podařilo posadit. Rozhlédl se a s úlevou zjistil, že z výšky vypadají ti upíři méně nebezpečně, než zespoda. Jeden z nich vystoupil dopředu. Kyla se proti němu okamžitě ohnala dykou. Upír se seknutí vyhnul a zvedl ruce nad hlavu - zřejmě doufal, že mu tohle gesto pomůže v usmíření. "Rádi bychom vás nechali, má paní, ale jistě víte, že jste porušili pravidla jako první. Vstoupili jste na naše posvátné území. Proto máme právo odplaty. Naštěstí jsme milosrdní. Můžete odejít, dokonce vás necháme vzít s sebou i ten deník, pokud nám dáte, co chceme."

"A to je?" Tázala se Kyla netrpělivě. Dipper viděl, že se trochu uklidnila, vypadala teď méně nebezpečně. Na to by on ale nesázel. Jistě by mu bez problémů rozřízla hrdlo, kdyby chtěla.

Upír pozvedl koutky úst do něčeho, co zřejmě měl být úsměv. V jeho podání to spíš připomínalo zlověstný škleb. Otočil se na sedícího démona a svým dlouhým bledým pařátem na něj ukázal. "Toho kluka."

Na malý okamžik Dippera napadlo, že na to Kyla přistoupí. Připadalo mu, že má s Tecy jakýsi vztah, ať už jakkoliv křehký, pořád je to lepší než to co panuje mezi nima dvěma. Společníci v boji. To nezní zrovna důvěřivě.

"Nikdy," zachrčela Kyla a její ledový hlas nabral chraplavého tónu.

"Nevím jestli jste úplně v situaci, kdy si můžete klást podmínky, slečno. S každým odmítnutím pro nás ten chlapec získává větší cenu."

"Říkám, že ne. Odejdeme odtud po svých, všichni a bez sebemenšího škrábnutí, jasné?" Kylin obličej byl teď neproniknutelný. Dipper poznal, že i upírovi dělá problémy zjistit, co tím dívka myslí.

"Moc bych na to nesázel. Už teď jste zranění, zajmutí mými lidmi. Klidně bych mohl někomu z nich prokázat a nechat vás na místě zabít. Stačí jediné slovo."

Černovlásce se v očích tajemně zablesklo. "Tak do toho. Přikaž svým lidem, ať mě zabijí."

"Kylo...," zamumlal Dipper s pohledem upřeným na dívčin bok. Výš nedohlédl. "Celá tahle 'tak mě zabijte' věc mě vážně zajímá, ale..."

"Tak dobře," přerušil jej upír a ukázal na jednoho blonďatého kluka stojícího v davu. "Hej, ty, zabij ji."

Kluk vystoupil a Dipper s údivem poznal, že není o moc starší než on sám a že se celý třese. Zřejmě mu tento úkol není zrovna po chuti.

"Ach, Simone, moc ráda tě zase vidím," usmála se Kyla laskavě a trochu dýku sklonila. "Prožili jsme spolu báječná léta, nemyslíš? Pamatuješ na ten den, kdy sis přiskřípl prsty ve dveřích a musel jsi tam celý den stát, protože se to stalo zrovna ve sklepě, který se zrovna moc nepoužíval?"

Chlapec se slabě zarděl a na tváři se mu objevil nepřítomný výraz. Nejspíš se ve vzpomínkách vrátil do doby, kterou mu Kyla zrovna připomněla.

"No a co, tak si přiskřípl prsty, do čerta," zaúpěl hlavní upír. "Tak jste si zavzpomínali a už jí můžeš zabít. Dokonce ti nechám i srdce, jestli chceš."

Kyla se pousmála. "Tady nejde jen o to, Gabrieli. Simon by tam zůstal mnohem déle, kdybych si nevšimla, že chybí a neposlala pro něj někoho, kdo by ho našel. Já svoje lidi znám, narozdíl od tebe. A těch historek, trapných momentů a okamžiků znám na každého z vás nejmíň pět. Tak pojďte, zabijte mě. Ale já vás varuju, do hrobu si to vzít nehodlám. Tak pojďte, ať se pobavíme. Třeba ty, Zoyo! Pamatuješ, když jsi byla zamilovaná-"

"Ticho!" Kníkla dívka vyplašeně, tvář rudou studem.

"Nebo ty, Marco," nenechala se dívka vyrušit. "Když jsi snědl račí klepeto a to ti uvízlo v-"

"Zmlkni!" Tmavovlasý kluk nafoukl tváře ignorujíc veškeré pohledy ostatních.

"A co tady Gabriel? Víte, kolik toho o něm vím? Je to velmi ambiciózní mladý muž, plný snů a očekávání. Znám ho od doby, kdy mu bylo pět. To byste do něj neřekli, ale miloval hraní s panen-"

"Zavři hubu!" Zahřímal Gabriel, ale přes jeho tvrdou masku šel vidět strach. Kolik trapasů má asi za sebou?

"Dobře, Gabe, klidně zmlknu. Něco za to ale budu chtít," ustoupila Kyla s šibalským pohledem ve tváři.

"Fajn, necháme tebe a tu špínu jít. Stačí?" Rezignoval Gabriel. Kylin způsob vyjednávání tedy opravdu funguje.

"Asi ano, díky Gabe. Jsi fakt třída," zasmála se Kyla a napřáhla ruku před sebe, aby jí do ní mohl Gabriel vložit klíč. Když tak učinil, odemkla Tecyina pouta a pak hodila klíč zpět upírovi. "Ráda jsem vás všechny opět viděla," věnovala všem široký úsměv, který byl skrz na skrz falešný. Pak opatrně podala Tecyino tělo Dipperovi, který se mezitím dostal zpátky na nohy. Chlapec jí opatrně chytil a pak ji vzal do náruče. Byla lehčí než doufal.

Tohle není dobré, pomyslel si, když procházeli hlavní branou ven. Musí jí dostat domů a to co nejdřív.

(...)

Dipper celou cestu běžel, až měla Kyla co dělat, aby s ním vůbec udržela krok. Nic ovšem neřekla, jen mlčky klusala v závěsu. K Unovi domů dorazili ani ne za pět minut, pokud se tedy dalo věřit jejím starým kapesním hodinkám, které se každým dnem zpozdily o jednu sekundu.

Dipper vpadl dovnitř jako velká voda a položil Tecy na gauč. Una nebylo nikde vidět. Takhle ve světle vypadala Tecy mnohem hůř než předtím. Mrtvolně bledá, na dotek studená.

Najednou se v místnosti objevil Uno, vlasy měl rozcuchané a oči ještě trochu zamlžené, asi jako by se právě probudil. Několikrát zamrkal, aby se ujistil, že dobře vidí a pak oči pro změnu vytřeštil. "Vy jste mi přinesli Tecy! Jak jí je? Co se stalo?"

"To je na dlouho," utnula jeho všetečné otázky Kyla a přešla směrem k ležící dívce. "Musíme dojít pro doktora."

"Může mi někdo vysvětlit, co se sakra děje?" Rozčiroval se Uno, který Kylu naprosto ignoroval.

"Šel jsem pro Tecy, přesně jak jsme se domluvili," zavrčel Dipper.

"Cože? Na čem jsme se domluvili? Vždyť jsem tě od té kavárny vůbec neviděl!" Bránil se Uno rozlíceně, až mu brejličky sjely po nose dolů.

"Přestaňte se hádat, tady jde o život," přerušila je Kyla, přesto v ní však zahlodal červíček pochybnosti. Znala jednu osobu, která by byla schopná ukrást někomu tělo, aby zmátla malýho kluka. A věřila, že ji zná i Dipper.

Uno zmlkl a pak se pomalu nadechl. "Dojdu pro lékaře. Zkuste jí udržet na živu." Pak se obrátil na Kylu. "Všechno by bylo mnohem snazší, kdyby jsi nám pomohla."

"Nemůžu," zakabonila se a pak si uvědomila, že se celou tu dobu pohledu na Tecy vyhýbá. Možná má Uno pravdu. Je čas čelit svému strachu. Zklidnila svůj dech. Došla k dívce a položila jí jednu ruku na čelo a tu druhou na srdce. Cítila, jak se jí rozzářila všechny tetování, která po celém těle měla. Koutkem oka zahlédla, jak Dipper vyvalil oči. Pousmála se. Chlapečkovi to konečně došlo. Že bylo na čase. Nevím, jak dlouho by se mi podařilo své tajemství udržet.

Nahlas ovšem neřekla vůbec nic. Občas je lepší nechat některé věci nevyslovené.

♡

Mabel se vyčerpaně posadila na pařez a unaveně vydechla. Chodili po lese už víc jak dvě hodiny a jako vždy bezúspěšně. Možná by to prostě měli vzdát. Dipper je pryč, nezbývá než se s tím smířit.

Propleskala si tváře a sama sebe vytrestala několika hanlivými jmény. Přece toho nemůže nechat. Nikdy toho nenechá. Dokud nebude mít svýho bratra zpátky. Zazívala a zamyslela se nad tím, jak moc jí chybí Pacifika. S ní šlo všechno mnohem snáz.

Jenže ona byla pryč, stejně jako Robbie, ta malá Alex a Grenda, která jela pod stan. Zbyla jí jen Candy, která měla plně rice práce flirtování s Wendiným bratrem Kevinem, Wendy, která zase pomáhala dospělým s prohledáváním terénu, a Soos, který na tyhle akce kvůli přípravám na svatbu nechodil, za to pomáhal tisknutím plakátů a psaním dopisů.

Popadla kamínek a hodila jím do stromu. Odrazil se zpátky a dopadl jí přímo na hlavu. "Auu," vyjekla a chytla se na místě, kde se jí začala tvořit boule. "Ale asi jsem si to zasloužila."

Světla baterek začala pomalu mizet v dáli. Měla by vstát a dohnat je, dřív než se jí dočista ztratí z dohledu. Musí vstát. Hned. Její nohy jí však připadaly jako z olova. Z veškerého běhání byla unavená. Krátký odpočinek přece neuškodí, ne? Schoulila se do klubíčka, aby zadržela co nejvíce tepla. Usnula dřív, než o svém nápadu mohla začít pochybovat.

***

Ahojte!

Máte tady kapitolu, přesně jak jsem slíbila. Doufám, že se líbila, ikdyž se v ní vlastně skoro nic nestalo. Ale děj musí jít dál, občas pomalu a občas rychleji.

Mějte se!

Oginpat

Ps: tady máš Svalouše😂 Sice vypadá, jakoby vzala něčí tělo a přidělala k němu Gidovu hlavu, ale pšššt😂😂😂