Tuhle kapitolu věnuji Invisible7567 a _kiki_strike, které mě podporují už od samého začátku a jejichž hvězdičky mě velmi motivují! Děkuju❤

"Tak kam bys chtěla jít jako první?" Zeptala se Pacifika a přikývla na pozdrav jakési dívce, která šla zrovna naproti nim. Zabrané v hovoru, je nohy přivedly až do města.

Mabel si zastrčila pramen za ucho a mírně pokrčila rameny. "Nevím. Vždyť je to jedno. Ale když to musí být, ráda bych se zastavila v kavárně, mají tam perfektní milk-shake!"

"Bezva. Příští zastávka - kavárna," zasmála se blondýnka a přidala do kroku, když jí zakručelo v břiše. Nějaký ten koláč by přišel vhod.

Náhle Mabel ztuhla a zastavila se. Její postoj teď přímo zářil nedůvěrou a nechutí.

Pacifika se na ni překvapeně otočila. "Všechno v pohodě?" Otázala se, udělala pár kroků zpět a opatrně se svou kamarádkou zatřásla.

"S-slyšela jsi to?" Odpověděla jí Mabel otázkou a nasucho polkla. Vypadalo to, že nemá daleko k pláči.

Blondýnka zavrtěla hlavou a zaposlouchala se. Neslyšela ale nic podivného. Rachot motorů, hlasitá hudba, dětský křik a hulákání policistů - to vše k městečku nepochybně patřilo. Mabel však vypadala každou chvílí bledší a bledší, proto se rozhodla zkusit to ještě jednou. Představovala si v hlavě vše, co slyší. Auto. Pták. Muzika. Cáknutí. Gideonův křik...

Během chvilky jí to všechno docvaklo. Popadla Mabel za ruku a rozběhla se ulicí, dál, pryč od toho otravného zvuku. Brunetka se rychle vzpamatovala a nakonec běžely spolu až do chvíle, kdy jim někdo nezastoupil cestu. Srážka byla nezbytná.

"Jauvajs," slyšela vyjeknout toho neznámého a na malý okamžik mu tu bolest přála. Neměl se jim stavět do cesty. "Vypadni, Gide," rozkázala, zatímco si oprašovala rifle. I Mabel už byla na nohou a propalovala bělovlasého chlapce zvláštním pohledem.

"Ale ale ale, kdopak nám to přicestoval z velkoměsta! Moc rád tě vidím, Mabel," věnoval ji Gideon jeden zamilovaný úsměv a pak se obrátil na Pacifiku. "A ty mi nemáš co rozkazovat, Northwestová. Jsem dostatečně svéprávný."

"Neřekla bych," ušklíbla se blondýnka. Přišla k Mabel a ochranitelsky si před ní stoupla. "A Mabel se ani nedotkneš, krysáku."

"To je v pořádku, Paz," usmála se chabě brunetka a vyšla z jejího stínu. Teprve teď blondýnce došlo, co se děje. Pokud Mabel tohohle kluka neviděla už tři roky, musel to pro ni být vážně šok. Ona se s ním potkávala téměř denně, věděla tedy, co od něj má čekat. Mabel ne.

"Jo, je to v pořádku, Pacifiko. Ona je dostatečně soběstačná," imitoval Gideon Mabelin hlas a pak se ušklíbl. Zřejmě ho tohle divadlo bavilo.

"Pacifiku nech na pokoji," dostala ze sebe Mabel a zvedla bradu. "Tohle je jen mezi námi," připomněla mu a v očích se jí zablesklo.

"Kamarádky až za hrob! Jak dojemné," pochechtával se Gideon a utíral si imaginární slzy. "Možná bys měla tady slečně Northwestové vysvětlit, o co vlastně jde, květinko. Vypadá totiž trošičku zmateně."

"To není pravda, vím o co jde. Bylo to v novinách," ohradila se Paz a pak se chytla za pusu. Teď to možná přepískla.

"Stejně jako výstřihy do V, že?" Zachechtal se Gideon. Pacifika zrudla a ustoupila do zadu. Najednou se zase cítila jako ta malá holka, která měla strach ze zvonečku.

"Říkala jsem ti, ať z toho Paz vynecháš," obořila se na něj Mabel a hlas jí mírně přeskakoval, když k němu došla a zapíchla mu prst do sportem velmi kvalitně upraveného těla. Ano, Gideon začal sportovat a šlo vidět, že mu to, jak jde, tak ho to i baví.

"Jak myslíš, sluníčko, ale neradil bych ti se k téhle blondýně moc upínat. Mohlo by se stát, že se rozpláče," ušklíbl se Gideon.

A pak dostal do nosu. Stalo se to tak rychle, že Mabel nebyla schopna to postřehnout. Gideon najednou ležel na zemi, skučel a držel se za rozbitý nos. Před ním stála Pacifika s paží stále napřaženou před sebe a se zakrvácenými klouby prstů. Těžce oddechovala a nohy se jí třásly.

Mabel na nic nečekala, doběhla ke Gideonovi a pomohla mu na nohy. Pak vytáhla ze své kabelky kapesník a začala mu krev z tváře stírat. Když svou práci dokončila, otočila se na blondýnku s rty pevně sevřenými k sobě.

"Mabel, já-," začala Pacifika bezradné. Pak zalapala po dechu, když se k ní brunetka otočila zády, popadla vyjeveného Gideona za ruku a se zdviženou bradou odkráčela pryč.

"Paz! Paz!"

Připadala si jako v tunelu, kde se hlas rozhléhal, přicházel odevšad a zároveň odnikud. Náhle v té temnotě uviděla světlo. Jen takové malé jako světluška. Poletovalo sem a tam, různě se kroutilo a poskakovalo. Pomyslela si, že by možná nebylo od věci jej následovat, vždyť se o tom zmiňují snad všechny pohádky. A tak šla. Krok za krokem, míli za mílí. Únava a vyčerpání zde neexistovaly. Byla jen ona a to tajemné světlo na konci tunelu.

"Vítej zpět mezi živými!" Zašklebila se na ni Mabel, jejíž obličej byl až nepříjemně blízko tomu jejímu, takže ji naskytoval perfektní výhled na její dokonale bílé zuby a rudé nadýchané rty. Zamrkala a podepřela se na loktech, aby viděla víc. Nacházely se v kavárně, v té kavárně, kde pracovala jako číšnice. "Co? Kde? Kdy? Jak? Proč?" Vybrebtala zmateně a pak upřela své bledě modré oči na Mabel s němou prosbou o vysvětlení.

"Omdlela jsi," začala starší Pinesová a usrkla ze svého shakeu. "Roztřískala by ses o chodník, kdyby nebylo támhle toho náhodnýho kolemjdoucího," ukázala na Robbieho, který jí pozdravil kývnutím hlavy," který tě na poslední chvíli zachytil a odnesl sem."

"Ty už na mě nejseš naštvaná?" Povytáhla Pacifika obočí a opatrně se posadila.

"Nikdy jsem na tebe nebyla naštvaná. Ta šupa byla parádní," zakřenila se a vzápětí sebou vyděšeně trhla, neboť se ozvala rána. To Pacifice spadl kámen ze srdce.

Mabel se rozhodla to ignorovat. "Možná by se slušelo Robbiemu poděkovat, ne?"

"Jo, dík," zahučela Paz téměř neslyšně.

"Pohodka," kývl Robbie a vyfoukl ze žvejkačky bublinu.

Z ničeho nic začala hrát písnička Hey brother od Avicii. Mabel zašátrala v kabelce a vytáhla z ní své mobilní zařízení. "Volá Stan, omluvte mě." Zvedla se a rozešla se pryč, přijímaje hovor.

"Jasan, golfistko! Mocinkykrát ho ode mě pozdravuj!" Usmála se na ni Paz a zámávala jí. Nevěděla, na jak dlouho jí to volání vyjde.

"Hlupáčku," naznačila Mabel němě ústy a vesele se zazubila. Pak její úsměv povadl a ona se věnovala volajícímu.

Trapné ticho přerušil Robbie. "Co to mělo znamenat?"

"Co?! Nic! Nechci o tom mluvit. Protože samozřejmě není o čem! Taky ti je takový horko?" Blondýnka si začala sundavat svetr, který se k dnešnímu třiceti stupňovému počasí moc nehodil.

"Počkej chvilku...už asi vím, o co tady jde...," Robbie předvedl zamýšlený výraz. "Ty...."

"Ne!"

"A ona..."

"Nech toho!"

"Ahaaa!" Robbieho obličej se rozzářil a Pacifika se přitiskla ještě víc ke stolu. "Tobě se líbí Mabel!"

"Ticho! Vždyť to uslyší všechni až v Chýši!" Dívka zabořila své rudé tváře do svetru. Pak se ale musela nadechnout. "Dobře, musím přiznat, že by bylo skvělé, kdyby mě měla ráda...ale ani bych nevěděla kde začít!"

"Pacifiko Northwestová," začal Robbie slavnostně a chytil blondýnku do kosti-lámajícího obětí," jsi arogantní a sobecká mladá slečna...ale pomůžu ti získat Mabel! Protože nic není silnější než síla-," odmlčel se.

"Lásky?" Zkusila mu dívka napovědět.

"Robbieho!"

♡

Když Mabel zaslechla tu melodii, do oči se jí vehnaly slzy. Rychle zašmátrala v batohu a snažila se ten příšerná krám vypnout.

Hey brother, there's an endless road to rediscover...

Hey sister, no the water sweet, but blood is thicker...

Oh, when the sky comes falling down! For you! There's nothing in this world I wouldn't do!

Popadla tu zlotřilou bedýnku a zhlédla, kdo volá. K jejímu překvapení to byl zlejda. "Volá Stan, omluvte mě," oznámila svým přátelům a zvedla se, zatímco přijímala hovor.

Dřív než zmizela za rohem, uviděla Pacifiku, jak za ní mává a usmívá se. Ta holka je perfektní. Taky se zasmála a pak se věnovala strejdovi.

"Mabel? Jsi tam, zlatíčko?" Tázal se Stan tak starostlivě, až dívce připadalo, že vidí jeho ustaraný obličej přímo před sebou.

"Jo, jsem, zlejdo. Co se děje?" Opřela si mobil o rameno, které následně přitiskla k uchu, zatímco se rukama, jež právě nabyly svobodu, hrabala v kabelce, ze které nakonec vytáhla blok, který používala na zapisování důležitých událostí.

"Dnes večer bude další pátrací akce. Přidáš se? Na konci dostaneme bagetu zdarma," uchechtl se.

Brunetka nalistovala dnešní datum a zkontrolovala, zda nemá žádné jiné plány. Stálo tam "trávení času s kámoškama". No co, čas můžou trávit i při hledání Dippera. "Určitě přijdu, takovou příležitost si nemůžu nechat ujít. Teď jen pár otázek...Kdy? Kde? Kdo přijde? Co si mám vzít s sebou? A-...Zlejdo? Jsi tam? On to típl, prevít," zašklebila se do telefonu a odložila ho zpět do kabely.

A teď hurá zpět za přáteli!

Ahoj lidičky!

400 přečtení. Chápete to číslo?! Já ne. Ale stejně vám za něj moc moc děkuju. Jste nejlepší.❤

Kapitola je krátká, bez obrázku a o ničem.😂 Moc se za to omlouvám, ale snažím se seč můžu. Příště to bude lepší...To jsem říkala i minule, že? Tak jo, přemluvili jste mě. Ty obrázky tam dodám, až se naučím na chemii. Ok? Kompromis je děs.😂

Tak se mějte!