"Takže, co budeme dělat?" Ozvala se Candy po několika minutách ticha. Ležela na posteli hlavou dolů a snažila se upléct ze svých vlasů cop.

"Nevím, můžeme jít ven," navrhla po chvíli dumání Wendy, která se válela na koberci a zírala do stropu.

Náhle se zablesklo a ozvala se rána jako z děla.

"TO ASI NE," zamračila se Grenda a vyhlédla z okna kapky deště, které začaly pomalu kapat na parapet.

"Můžeme si zahrát nějakou hru," usmála se Pacifika a posadila se na koberec vedle Wendy.

"Jo, to je docela dobrej nápad," zamyslela se Mabel a sedla si vedle nich. "Co třeba na otázky? Jeden položí otázku a ti ostatní odpoví."

"Jsi si jistá-," začala Candy, ale Wendy po ní vrhla vražedný pohled, takže raději zmlkla.

"SKVĚLÝ," vykřikla Grenda rozjíveně a posadila se vedle ostatních. "KDO ZAČNE?"

"Já. Čeho ve svém životě nejvíc litujete?" Položila první otázku Mabel.

"Ehm, nechtěla bys něco víc pozitivního?" Zeptala se Pacifika nesměle.

"Ne," odpověděla Mabel a nemilosrdně si své kamarádky změřila. "Tak která z vás začne?"

"Klidně můžu začít já," pousmála se Candy a přetočila se na posteli na břicho. "Nejvíc lituju asi toho, že jsem si o Dipperovi myslela, že je...ehm...prostě, že rád jen tak z nudy flirtuje s holkama. Ale ve skutečnosti se jen snažil dostat z lásky a nevěděl jak. Měla jsem mu pomoct, místo toho, abych se na něho naštvala."

"JÁ, TEĎ JÁ!" Křikla na ně Grenda. "NEJVÍC LITUJU TOHO, ŽE JSEM SE S  MÁRIUSEM POZNALA TAK POZDĚ! JE TOTIŽ SUPER!"

"To je milý," zasmála se Pacifika a pak ukázala na sebe. "Já nejvíc lituju toho, že  jsem tě tehdy na té oslavě urazila, Mabel. Kdybych to neudělala, nemuselo by k žádné hloupé taneční soutěži dojít a my dvě jsme nemusely být rivalky, ale přítelkyně, tak jako jsi to navrhovala."

"Díky Pacifiko. Jsi fajn holka," usmála se na ni Mabel. "A Wendy, jsi poslední."

"Dobře. Já nejvíc lituju toho, že jsem někdy odmítla Dippera," oznámila jim zrzka a zasmála se, když viděla jejich výrazy. "Ne, nemiluju ho. Jen mě mrzí, že jsem mu tak ublížila, jen kvůli tomu, že byl mladší. Možná, že kdybych řekla, že ho mám ráda, zamiloval bych se do něj. Přeci jen je milej, vtipnej a tak, prostě ten nejlepší kluk, jakýho jsem poznala." Odmlčela se a když zachytila Pacifičin zamračený pohled, usmála se. "Neboj, do zelí ti nepolezu," zašeptala tak tiše, aby to slyšela jen ona.

"Tak jo, nová otázka," vypískla Candy. "Taková tradice...kdo se vám líbí?"

♡

"Tak čau holky, uvidíme se zítra," rozloučila se Alexandra Northswestová se svými kamarádkami a vyrazila na dlouhou cestu domů.

Počasí bylo vážně pod psa, lilo jako z konve a blesky probleskovaly ztemělou oblohou. Naštěstí to k ní domů nebylo daleko a tak již po deseti minutách ukládala svou bundu na ramínko v předsíni.

Došla do obýváku, kde všem oznámila, že je doma a pak se odebrala do svého pokoje. Sedla si k piánu a začala hrát, přesně jak slíbila rodičům. Nechtěla pokoušet jejich trpělivost.

Její sestra se od Pinesových stále nevrátila a tak ji nezbývalo než plnit své povinnosti sama. Po dvaceti minutách usilovného trénování zaklapla víko a padla na postel. Teď určitě přijde nějaká přednáška jejího otce o tom, jak by měla chodit všude včas a více cvičit.

Jenže místo toho vešla do jejího pokoje matka. "Zlatíčko, potřebovala bych si s tebou promluvit," oznámila jí vážným hlasem a posadila se vedle ní na postel. "Vím, že naše finanční situace není zrovna záviděníhodná, ale jsem si jistá, že se z toho dříve nebo později dostaneme."

"V pohodě, mami, mně to nevadí," usmála se na ni její dcera vesele. "Tady je to fajn."

"Jenže mně to vadí, takže to bude, jak říkám, ano?"

"Ano, matko," přikývla dívka.

"Abychom se dostali zpět na výsluní, budu potřebovat pomoc, jak od tebe, tak od tvé sestry. Budeme teď pořádat několik večírků pro vybranou společnost a vaše účast na nich bude pro naši budoucnost velmi důležitá. A nezapomeň, důležité je hlavně dobře vypadat."

"Ale Bea říkala, že není důležité, jak člověk vypadá z venku, ale co má v srdci," zopakovala Alex slova své kamarádky. 

"To říkají jen ti, co nejsou hezcí, drahoušku," vysvětlovala rychle matka.

"Ale Bea je hezká," stála si za svým dívka, která měla matčiných pravidel po krk.

"O jaké 'Bee' se to vlastně bavíme?" Zeptala se matka nečekaně a upřela na svou dceru své pomněnkově modré oči.

"No o mé kamarádce, Bee Smithové."

"Co je to za jméno, Bea? To jsem v kalendáři ještě neviděla."

"Je to jen přezdívka, protože Beatrice je moc dlouhé," snažila se Alex vysvětlit situaci své matce.

"Oh, opravdu? A Alexandra není?"

"Je."

"A taky pro tebe mají přezdívku, ma drahá?"

Dívka se neklidně ošila, ale mlčela.

"Já čekám..." poklepala její matka prsty o  noční stolek.

"Jo, mám přezdívku," vysoukala ze sebe nakonec.

"Jakou?"

"Ehm..."

"Jakou přezdívku má moje dcera z nejbohatšího rodu tohoto města?!" Zahřímala žena a Alexandra se otřásla.

"S-sandy," pronesla šeptem.

"Jakže?"

"Sandy! Holky mi říkají Sandy!" Vykřikla na ni a pak vypískla, když jí matka hrubě popadla za ruku.

"S touhle chudinou se už stýkat nebudeš. Je načase tě seznámit s opravdovými lidmi."

"Ale-ale matko!"

"Žádné ale. Hned zítra odjíždíš do Anglie. U dvora tam pracuje můj strýc, jistě tě velmi rád přijme. Potřebuješ se naučit slušnému chování."

"A co ty večírky, kterých se musíme účastnit?" Připomněla dívka nevinně.

"Na ty jsem zapomněla...dobrá, zůstaneš tu ještě týden, přesně tak, abys stihla ten nejdůležitější. Na těch ostatních tě Pacifika zastoupí...A mimochodem, kde vůbec je?"

(...)

"Paz!"

"Teď ne, Alex. Musím si rychle zabalit, protože dnes budu spát u Mabel. Slíbili jsme jí přespávačku, jakou ještě nezažila."

"Ale Paz, tohle je vážný."

Blondýnka se přestala hrabat ve skříni a otočila se na svou mladší sestru s tázavým pohledem. "Co se stalo?"

"Příští týden odjíždím ke dvoru, do Anglie. Ty zůstaneš tady a budeš se účastnit všech večírků, já ale pojedu pryč na celý prázdniny a už nikdy neuvidím Beu a taky tebe a taky už nepůjdeme na zmrzku, jak jsi mi slíbila a-"

"Brzdi, ségra. Jdeš na to moc rychle. Řekni mi to ještě jednou a pomalu," usmála se na ni Pacifika a posadila se k ní na postel.

"Já...odjíždím z Městečka," hlesla dívka a rozbrečela se.

(...)

"Mami, co to má znamenat?!" Vyjela Pacifika na postarší ženu, která se už téměř hodinu ochomýtala v kuchyni.

"Co myslíš, zlatíčko?" Otázala se matka nevinně a přilila na pánev trochu oleje. "Pokud jde o vaření, nebyla jsi doma a tak jsem se do toho musela pustit sama."

"Na vaření kašlu. Proč chceš Alexandru poslat do Anglie?"

"Potřebuje převychovat," stála si za svým žena a hodila kukuřičnou placku na pánev.

"Jen tak? Jen tak jdeš a řekneš si: 'Jeje, ta moje dcerunka potřebuje vychovat. Pošlu jí do Anglie.' Vážně?! Nejsem pitomá."

"To mě těší," pousmála se matka, ale pak zvážněla. "Nepatříme sem. Náš rod má kořeny mnohem dál, než celé tohle kolem, Pacifiko."

"To vám to ještě pořád nedošlo?! Už nejsme nic víc než ti ostatní kolem! Nemáme víc peněz, víc věcí, větší dům, nic! Jsme úplně obyčejní! Tak to konečně pochopte a udělejte někdy něco správného!" Rozhořčila se dívka, popadla věci na přespání a práskla za sebou dveřmi.

Alex, která celé tohle divadlo pozorovala ze schodů, se potěšeně usmála a odešla do koupelny.

♡

Objevili se před Tajemnou chýší. Počasí bylo vážně strašné a pro jednou byl Dipper rád, že jím kapky procházejí, protože jinak by byl mokrý až na kost.

Bill se zahleděl kamsi do dálky a sám pro sebe se usmál. "Někdo mě volá. Budu muset, tak se nějak zabav. Proměň malým dětem sny na noční můry, anebo je v těch snech rovnou zabij, nebo co to vy lidi děláte ve volným čase. Páčko," řekl a vypařil se.

Paráda. Jsem zase sám.

Ne tak docela, ozvalo se kdesi v jeho hlavě. Já jsem tady s tebou.

Ty? Co ode mě chceš?

Já? Nic. To ty jsi mě probudil. Jinak, odvedl jsem celkem dobrou práci ne?

To teda ne, tohle je moje 'tělo', ne tvoje, ty démoní maníku.

Ale já přeci nechci tvoje tělo. Vždyť ho ani nemáš. Jde mi jen o tvou hlavu.

Tak to ani náhodou.

Můžeme udělat dohodu.

Nemám rád dohody.

To chápu. Ale neboj, ta moje bude dobrá pro obě strany. Já dokáži ovládat tvoje démoní schopnosti, stačí, když mě pustíš ke kormidlu a za chvilku budeš jako Bill.

Ale já nechci být jako Bill! Vyjekl Dipper zoufale.

Ježíš, já to popletl. Myslel jsem schopnosti. Schopnosti budeš mít jako Bill.

Ale k čemu mi to je, když všichni moji přátelé spí v chýší?

Nebudou tam spát navždy.

S těmito slovy jej nechal Démoní Dipper napokoji.

Skutečný Dipper ještě chvilku nerozhodně poletoval na místě. Co může dělat? Mabel se podle všeho rozhodla uspořádat oslavu na počest jeho památce a pozvat tam všechny jejich přátele.

Doletěl k oknu a zadíval se dovnitř.  Viděl svou sestru, jak společně s Wendy, Candy, Tambrey, Grendou, Soosem, Pacifikou, oběma strejdami a Tučíkem sedí v jeho pokoji a hraje Zloktivity, jak jím vylepšené Aktivity pojmenovala. Na řadě byl zrovna strejda Ford, který jim pantonimou předváděl jakýsi slepičí tanec. Všichni se smáli a celkově to vypadalo, že tam vládne velmi uvolněná a příjemná atmosféra.

Zklamaně se odvrátil. A co jsi čekal? Vynadal sám sobě. Přece tě nepůjdou v takovém nečase hledat.

Otočil se a zamířil směrem k lesu, když to náhle zaslechl. Ticho. Hudba v Chýši přestala hrát, smích se přestal ozývat. Urychleně přispěchal zpět k oknu. Mabel, která byla právě na řadě, seděla uprostřed místnosti s hlavou v dlaních. Před ní na zemi ležela kartička, jejíž název byl zmáčený slzami. Vedle dívky stála Pacifika, která jí cosi šeptala a Wendy, jež si jí přitáhla do dřevorubeckého obětí. Ostatní se taktně vytratili.

Zafoukal vítr a otevřel okenice dokořán. Kartička se zvedla ze země a vylétla ven, chlapcovi přímo do dlaní. Nevěděl, jak je možné, že se jí mohl dotknout. Popravdě nad tím ani moc nedumal. Přelétl nápis rychlým pohledem a s něžným výrazem se zahleděl zpět na svou sestru. Kéž by jí mohl dát najevo, že je stále s ní. V tom dobrém, i v tom zlém.

Upustil papírek na zem a celou svou silou zabušil na ochrannou bariéru. Ta se otřásla, ale vydržela.

"To. Není. Vůbec. Spravedlivé!" Vykřikl a s každým slovem uštědřil kopuli pořádný kopanec.

"Já. Chci. Za. Svou. Sestrou! Mabel!"

Dívka zvedla pohled a zadívala se přímo  na něj. "Něco jsem zaslechla. Nebyl to-?"

"To byl jen vítr, Mabel. Dipper se přece ztratil," připomněla jí Pacifika mírně a dál jí hladila po vlasech.

"Ne, on volal moje jméno! Potřebuje mě!" Vyprostila se z jejich sevření a doběhla k oknu. "Dippere!" Zakřičela do dálky. "Bráško!"

"Já jsem tady, Mabel," zamumlal Dipper se slzami v očích a pohladil jí po tváři. "Jsem tady."

"Dippere...," hlesla a hřbetem ruky si setřela slané kapky z líček. "Do čeho si se to zase zamotal, bro-bro?"

Pozdě.

Dipper byl pryč.

***

Je teprve druhý den školy a na mě se to vážně začíná podepisovat, což nádherně vidíte třeba tady.😅

Jinak jsem přežila, jak jste si asi domysleli a jsem tady s novou kapitolou.❤

Chci vám mockrát poděkovat za tolik přečtení, již dávno jsme přesáhli stovku. Díky! Díky! Díky! Upřímně jsem tenhle příběh brala jen jako oddechovku na prázdniny, ale protože mě začal vážně bavit, budu pokračovat dál.😀

No nic, mám tu teď aktuálně 1916 slov, což je na mě docela dost.😉

Jo a toto je jubilejní, desátá kapitola.😍

To je snad vše.

Mějte se fanfárově!😂