V této kapitole je docela dost přesný popis sexu. Takže doufám, že jste všichni 15+. Pokud ne, tak mi to ani neříkejte :D.

__________________________________________________-

Pokud si Harry myslel, že po svázání bude vše jednoduché, tak se pletl. Bylo to všechno možné, jen ne jednoduché. Naopak, vypořádat se s vlastními pocity bylo složité. A přidejte k tomu ještě pocity někoho jiného. I když se jednalo o Draca. Nebo to možná bylo těžší právě proto, že se jednalo o něj.

Měl by být štěstím bez sebe. Podařilo se mu, za pomoci Snapea, zničit viteál. A Draco žil, to bylo hlavní. Bez toho by to ostatní nemělo cenu, ale...

Vrazit nůž do Dracovi hrudi bylo potřeba. Jinak by se ten zbytek nemohl uskutečnit. Neměl by se obviňovat. Přesto nevěděl, jestli si to někdy dokáže odpustit. A dokáže mu to odpustit Draco? Odpustí mu, co mu včera provedl?

oo

Severus Snape se skláněl nad blonďatým chlapcem a měnil mu obvaz na hrudi. Jizva byla škaredě rozšklebená a i přes množství kouzel a lektvarů, které na ni Severus použil se hojila špatně. Zřejmě nepůjde zahojit úplně a zůstane jizva jako památka na včerejší osudný den.

Od chvíle, kdy Potter včera od Draca utekl se od něj Severus nehnul. Nechápal počínání toho hloupého nebelvíra. Na druhou stranu uznával, že to nepochopí asi nikdo. Jak by mohli vědět, jaké to teď pro chlapce je, když se tahle věc, tohle spojení, už věky nikomu nepovedlo.

,,Jak ti je Draco?" zeptal se ho po několikáté a doufal, že konečně dostane odpověď.

,,Jak myslíš?" odfrkl blonďák a stočil na svého kmotra zrak.

Severus spolk poznámku o tom, že Draco je spojený s Potterem a ne s ním, tak nemůže očekávat, že by dokázal přečíct jeho pocity. Místo toho se rozhodl být citlivý.

,,On přijde Draco. Dej mu čas."

Draco ho chvíli pozoroval a přemýšlel nad odpovědí, nakonec ale jen přivřel oči a přikývnul. Doufal v to. A přál si to. Mít Harryho u sebe. A doufal, že to Harry cítí skrz spojení. On od Harryho cítil tolik věcí, že nebyl schopný je rozeznat.

,,Jak jste to udělali Severusi?" zajímalo zmijozela.

,,Na to se budeš muset zeptat svého vyvoleného. Všechno to byl jeho nápad a musím uznat, že to byl geniální plán." odmítnul Snape, ale Draco chtěl aspoň něco. Pár odpovědí.

,,Tak proč mi to neřekl? Proč mě nechal věřit, že mě zabije?" vyptával se dál.

Snape si povzdechl. Proč si ti kluci prostě nepromluví spolu?

,,Víš Draco, vzhledem k tomu, co se stalo předtím, se zřejmě bál, že bys mu to nedovolil. Nebo se ho snažil přesvědčit ať to nedělá. Byl hodně odhodlaný, ale ty a Brumbál jste tvořili nebezpečí neúspěchu."

A Draco znovu jen přikyvoval, protože věděl, že je to pravda. Kdyby mu to Harry řekl, tak by to nedovolil. Dělal by vše pro to, aby se to nestalo.

,,Rád bych tu stebou zůstal a povídal si." ušklibnul se profesor. ,,Ale již včera mi přišla důležitá zpráva, že jsem někde potřeba, takže pokud jsi v pořádku, rád bych odešel a zjistil o co jde?" počkal na Dracův souhlas a když se mu ho dostalo zeptal se. ,,Mám ti sem někoho poslat? Slečnu Grangerovou, nebo pana Weasleyho?"

,,Ne to je dobrý Severusi. Budu raději sám." Jak by si taky mohl nechat zavolat jednoho z nebelvírů, když chtěl mít u sebe jen toho jednoho jediného.

oo

A Harry se za ním chystal. Věděl, že si musí promluvit a objasnit plno věcí. Věděl, že ho čeká vysvětlení celé situace, ale nejdřív si musel promluvit s někým jiným. Ukončit věc, která musela být ukončena. Nebyl dítě. A nebyl útočná zbraň se kterou si můžete dělat, co se vám zachce. A byla tu jedna osoba, které to bylo nutno konečně vysvětlit.

Proto seděl tady. V Brubálově kanceláři. A ten se neusmíval. Tvářil se...kajícně? Jako kdyby něčeho hodně litoval. Harry nečekal, že tenhle výraz ve tváři ředitele někdy zahlédne.

,,Chtěl jsem vám říct, pane, že se to opravdu povedlo. Draco je živý a zdravý a viteál zničen."

Na Brumbálově tváři se objevil smutný úsměv. ,,Vím to Harry. Vše vím. A je mou poviností ti teď něco říct." začal ředitel a ani jednou nespustil z nebelvíra oči. ,,Žádám tě o odpuštění chlapče. Severus měl pravdu. Jsem zaslepen válkou a tak toužím po jejím konci, že jsem nehleděl na následky, ani oběti. Nečekám, že mě pochopíš, ani že mi odpustíš, ale rád bych ti nabídl svou pomoc v dalším boji."

Harry na něj koukal jak na blázna. Nečekal omluvu. Spíš výčitky, že zbytečně riskoval a plno dalších slov, které by ho přesvědčily o tom, že ředitel je blázen a je potřeba s ním něco provést. Ale...mohl mu věřit? Po tom všem? Jistě že ne. Tohle nejde jen tak zapomenout.

,,Řediteli. Díky za vaše slova, ale asi pro vás nebude překvapením, že vám v tuto chvíli opravdu nevěřím. Přišel jsem vás požádat o jedno. Nepleťte se mi do cesty."

A v tu chvíli to Albus Brumbál viděl. Chlapec před ním, dávno chlapcem nebyl. Síla, která z něj vyzařovala jej málem oslepila. Jeho odhodlání bylo tvrdší jak skála. Nikdo proti němu neměl šanci. Proč to neviděl dřív?

oo

Probudilo ho pohlazení.

Otevřel oči, které se okamžitě střetly s Harrym. Ani jeden se neusmál. Spíš...oba byli nervózní a vystrašení. Harry z Dracovi tváře nestáhl dlaň a Draco se neodtáhl. Naopak. Opřel se do toho pohlazení a na chvíli zavřel oči. ,,Odešel jsi." zašeptal až si nebyl jistý, jestli to opravdu řekl nahlas.

,,Ano." odpověděl Harry. ,,Omlouvám se. Včerejšek byl...těžký. Pro tebe samozřejmě horší jak pro mě. A je neomluvitelné, že jsem odsud odešel, ale potřeboval jsem chvíli čas."

Lítost, strach, nervozita.

Pro Draca bylo mnohem snažší číst Harryho pocity, když byl tady sním. Blízko. Než když byli od sebe.

,,Chtěl jsem stebou mluvit." řekl blonďák.

,,Proto jsem tady." přitakal Harry. ,,Promluvíme si. Asi tě zajímá hodně věcí."

,,Jak?" jedno slovo. Jedna otázka, ale Harry přesně věděl na co se ptá a tak se pustil do vysvětlování.

,,Když se mi vrátily vzpomínky a odešel jsem z našeho bytu, věděl jsem jen jednu věc. Že potřebuju být sám. V tu chvíli jsem nechtěl být ve tvé blízkosti. Byl jsem tak zklamaný. Vůbec jsem netušil, co budu dělat. Šel jsem za jediným možným člověkem. Za Snapem a ten nakonec souhlasil, že mě přenese do domku. Ale...ty vzpomínky, co tam na mě padly... Bylo jich tolik. Věděl jsem, že zabít tě nedokážu. Raději bych zabil sám sebe a pár okamžiků jsem na to i myslel. Pak jsem ale vlezl do té knihovny, co v domku je." Harry skoro ani nedýchal, jak se ponořil do vyprávění a když pohledem zkontroloval Draca, byl na tom podobně.

,,V těch knihách jsem objevil to kouzlo Rigescunt. V tu chvíli jsem si začal pohrávat s tou myšlenkou. Nemohl jsem použít Avadu. Ta by tě zabila na místě, ale kdybych tě bodl. Život by z tebe vyprchával pomalu spolu s viteálem. Pak stačilo správně určit tu chvíli. Poslední úder srdce a zmrazit ho v něm. Což se povedlo." zasmál se Harry, ale hned pokračoval. ,,Sám bych to nezvládl. Protože normálně na to kouzlo jsou potřeba oba, ale ty jsi byl v bězvědomí. Takže byl potřeba Severus. Když se pro mě vrátil vysvětlil jsem mu situaci. Bylo to snad poprvé v životě, co mi nenadával a ani se mi neposmíval. Pokud je někdo kromě mě, kdo nechce aby jsi umřel, je to tvůj kmotr. Věděl jsem, že je správná volba. Stejně jako rozhodnutí to před ostatními tajit. Pak, když jsi se mnou mluvil a říkal mi, že mě miluješ, tak jsem vážně myslel, že to nezvládnu. Měl jsem chuť tě obejmout a utýct. A nikdy se nevracet. Na druhou stranu...všichni jste chtěli ať to udělám. Neměl jsem možnost." Harry zavřel oči a snažil se odehnat vzpomínku. Věděl, že to Draco potřebuje vědět, ale on by dal všechno za to, kdyby to říkat nemusel.

,,Co bylo, když jsi mě bodnul?" vytrhla ho z myšlenek Dracova otázka.

,,Severus měl připravený lektvar. Byla to sázka na nejistotu. Nevěděli jsme jistě jestli bude fungovat, protože nejsou žádné záznamy na to, jak ho připravit. Musel jsem tedy věřit tomu, že je opravdu mistrem lektvarů. Já vypil ten s tvou krví a Snape ten s mojí vpravil kouzlem do tvého těla. Pak jsem kouzlem rozmrazil tvé srdce a zatímco se Snape hádal s Brumbálem, který nás na chvíli vyrušil, já pronesl slova, aby spojení vzniklo. Pak už jsme jen čekali..." dokončil Harry.

,,Teď jsme spojení...Láskou, srdcem, krví, magií, životem a smrtí. Povedlo se to. I když budeme muset teprve zjistit výhody a nevýhody toho svazku."

Draco těm posledním slovům rozumněl. Ale nevěnoval jim moc pozornost. Díval se na chlapce, který seděl u jeho postele a cítil zvláštní smutek. ,,Vážně jsem myslel, že mě nenávidíš. Že mi to nikdy neodpustíš." vytkl mu.

,,Draco." začal nebelvír. ,,To, co jsi mi udělal mě vážně ranilo. Byl jsi jediný člověk, kterému jsem věřil. A ty jsi mě zklamal. Vážně zklamal, ale nikdy bych tě nemohl nenávidět. Já tě miluju. A vím, že ty miluješ mě. To byla jedna z podmínek, aby vůbec pouto mohlo vzniknout. Kdybysme se nemilovali, tak by se to nepovedlo."

Pochopení, odhodlání, láska. Pocity zasáhly oba chlapce v jednu chvíli a když se Harry zahleděl do Dracových očí, oba se rozesmáli.

,,Bude trvat si na to zvyknout, co?" smál se stále Draco a smějící Harry mu přikyvoval.

Draco se pokusil posadit, ale Harry ho zastavil. ,,Lež, musíš se pořádně zotavit." bránil mu a blonďák si zase poslušně lehnul. Vzal ale Harryho ruku do své a stiskl ji.

,,Už je mi mnohem líp, když jsi tu. A Harry...řekl jsem to už mockrát, ale omlouvám se. Vážně."

Nebelvír svého zmijozela pohladil volnou rukou po tváři. ,,Omluvu přijímám, ale už to nedělej. A příště mi zkus víc věřit. Já vždycky najdu možnost, abysme my dva byli spolu. Nenechám se o tebe připravit. I když teď to nebude tak těžký. Budeme spolu vážně navždy. Tak si na to koukej zvykat." A Draco se na něj usmál, protože ta představa byla prostě perfektní. A měl ho u sebe. Svého Harryho a nepřijde o něj. Úsměv ale přešel v zívnutí.

,,Měl by jsi spát." poradil mu Harry.

,,Jen pokud zůstaneš." kladl si Draco podmínku a zároveň se opatrně posouval na kraj postele, aby udělal Harrymu místo.

Ten se nenechal pobízet a místo přijal. Lehnul si vedle svého přítele, aniž by pustil jeho ruku, kterou stále svíral ve své. Otočil se čelem k němu na bok, aby ho mohl sledovat. Draco měl zavřené oči a pomalu upadal do spánku. Spokojenost,víra, láska.

oo

Seděl ve svém oblíbeném křesle. U svého oblíbeného krbu. U nohou mu klečela jeho oblíbená smrtijedka. Bellatrix. Byla tak oddaná. Dokonce po včerejšku, když na ni seslal několikrát Crucio v návalu zuřivosti. Pořád ho následovala. Věděl jistě, že kdyby ji poprosil, lízala by mu klidně nohy.

Dnes ale neměl náladu na hraní. Od včerejška byl rozzuřený. Ten kluk to vážně udělal. Zabil ho. Zabil jeho viteál. Kus jeho duše.

Bolest, která v tu chvíli projela jeho tělem byla neskutečná. Ihned ovšem věděl, co se děje.

Ten kluk mu slíbil, že to nedopustí. Řekl mu, že když mu vrátí matku, tak nenechá Pottera aby ho zabil. Přesto to dovolil. Musel v tom mít prsty Brumbál.

Takže mladý Malfoy je po smrti.

Chudák malý Harry Potter. Jak mu asi je po tom, co zabil svoji velkou lásku? Musí být zničený. A to znamená jedno. Zasáhnout a utkat se s ním, dokud je na tom zle.

Ano, to je jediná možnost.

oo

,,Jak ti dnes je?" to bylo první, na co se ho Harry zeptal. Prospali celou noc a Draco musel říct, že už se dlouho tak dobře nevyspal. Tolik probdělých nocí, kdy ho děsily všechny ty věci. A dnes? Pokud se mu něco zdálo, tak si to nepamatoval, ale v duši cítil klid. A Harry ho z něj poznal, protože se usmál.

,,Je mi dobře. Vážně." odpověděl na otázku a víc se ke svému příteli přitulil.

,,Chtěl bych jít k nám. Do domku." zašeptal nebelvírovi do ucha.

,,To já taky Draco. Ani nevíš jak, ale nejde to. Čeká mě ještě jedna věc, kterou musím udělat." řekl mu a když viděl v Dracově tváři zmatení a cítil ho z něj každou částečkou těla, vysvětlil. ,,Zabít ho...Voldemorta."

Draco se zamračil. ,,Nemluv v jednotném čísle. Čeká to nás. Jsme v tom spolu, pamatuješ?"

,,Nemůžu po tobě chtít..." začal Harry protestovat, ale Draco ho nenechal.

,,Nemusíš to po mně chtít, ale nemůžeš čekat, že po tom všem zůstanu v ústraní. Navíc. Naše magie je teď spojená, sám jsi to včera říkal. Spolu jsme silnější."

,,Máš pravdu." připustil. ,,V tom případě bysme měli začít zjišťovat, jak to všechno funguje." usmál se na něj. ,,Takže říkáš, že se cítíš líp?" přesvědčoval se znovu a líbnul ho na nos.

,,Ano." zasmál se. ,,Vlastně mám docela hlad. Takže bych si prosil snídani. Pak se chci vrátit aspoň do bytu, protože Severusovy komnaty se mi moc nelíbí a když už tam budeme, tak bychom se mohli zase pomalu sbližovat, co myslíš?."

A Harrymu se ta myšlenka tak zamlouvala, že okamžitě přivolal Dobbyho a poprosil ho o snídani, kterou skřítek rád připravil a přinesl.

Jedli mlčky. Draco byl opravdu hladový, což dokazoval tím, že si nandal celkem 13 palačinek a s vervou se do nich pustil. Harry si vystačil se dvěma a když je snědl, krátil si čas sledováním svého přítele, jak se pere se svou obří porcí.

Draco byl tak ponořený do jídla a Harry do něj, že se opravdu lekli, když se najednou otevřeli dveře. Oba zapomněli na to, že to jsou pokoje mistra lektvarů, tudíž nemusí klepat aby se do svých komnat dostal.

,,Draco..." začal mistr opatrně. Oba chlapce tím vylekal. A jelikož navzájem cítili své emoce, chytli se za ruce hledající oporu jeden v tom druhém.

,,Co je Severusi. Stalo se něco?" ptal se Draco naléhavě. Nemohlo se to přece teď pokazit. Ať to bylo cokoliv. Po dlouhé době se cítil dobře.

,,Draco...já, byl jsem u Munga...." ale Draco ho nenechal domluvit.

,,Co se stalo s matkou?" křičel téměř.

,,Uklidni se Draco a nech mě domluvit. Včera jsem šel k Mungovi, protože mě zavolali k neodkladné záležitosti. Po příchodu jsem sám nevěřil vlastním očím, ale po pár hodinách přesvědčování se, jsem musel uznat, že je to tak. Tvá matka je v pořádku. Vrátila se."

oo

Znovu byli v té staré nemocnici, seděli na oprýskaných lavicích a hypnotizovali dveře pokoje, ve kterém Dracova matka strávila posledních pár týdnů. Čekali až lékaři dokončí jednu z prohlídek, aby mohli za ní dovnitř.

Draco děkoval Merlinovi, že šel Harry s ním. Nedokázal si představit, že by ho tu neměl. Byl nervózní a bál se. A věděl, že to Harry ví. Za celou dobu nepustil jeho ruku.

Severus je sem dopravil ihned, co Dracovi tu zprávu řekl. Viděl na obou chlapcích, že nechtějí čekat. Byl to přeci jen zázrak. Sám se musel několikrát přesvědčit, že je to pravda. Chápal chlapcovu touhu jít ihned za matkou.

Uběhlo jen pár minut čekání, když se dveře konečně otevřely a z pokoje vyšlo několik lékouzelníků.

,,ÁÁÁ, mladý pan Malfoy. Můžete jít dál." promluvil k Dracovi jeden z nich.

Draco se postavil a nervózně se podíval na svého přítele.

,,Chceš jít sám?" zeptal se ho. ,,Pochopím to, pokud ano. Měli byste si promluvit."

Ale Draco zakroutil hlavou. ,,Ne." řekl klidně, ale rozhodně. ,,Nepouštěj mě, ano?"

A Harry se jen usmál a přikývl.

Vešli do pokoje s otevřenými okny dokořán. Slunce svítilo dovnitř a ozářilo celou místnost. Byla skromně zařízená. Pouze prázdná postel, skříň a stolek a u něj tři prázdné židle. Čtvrtá byla obsazená. Seděla na ní pohublá, blonďatá žena. Vlasy měla učesané a na sobě nemocniční noční košili. Usmívala se na ně a ten úsměv ji tvořil vrásky kolem očí.

,,Draco." řekla potichu, ale šťastně. Opatrně se postavila a pomalu došla k chlapcům kteří stále stáli u dvěří.

Harry zesílil stisk na Dracové ruce, protože z něho cítil sílící strach.

,,Mami?" začal opatrně a čekal na reakci. Narcissa se na něj jen víc usmála.,,Jsi vážně zpět?" zeptal se.

,,Jsem dítě. Díky tobě." a po nekonečně dlouhé době objala svého syna.

oo

Když se dostali do jejich bytu oba veděli, že by si měli promluvit o tom, co se stalo v nemocnici. Ale mělo se jednat o dobrý rozhovor o dobrých věcech. Tudíž ho klidně mohli odsunout na později.

Proto Harry usadil Draca na postel a ihned polapil jeho rty. A Draco ho neodstrčil. Naopak, omotal ruce kolem Harryho zad a začal ho hladit nahoru a dolů po páteři. Téměř to odvedlo jeho pozornost od Malfoyova jazyka. Hrál si s jeho jazykem tak dovedně, až měl Harry pocit, že shoří.

Nechal své ruce zabloudit k Dracovi. Začal u ramen a rukou, pak sklouzly k hrudi a žebrům. Nestačilo to. Dokonce i Dracovo tenké tričko představovalo nesnesitelnou bariéru. Harry přerušil polibek dost dlouho na to, aby za to tričko zatahal. Když ho uvolňoval z opasku podíval se na Draca. Cítil z něj stejnou touhu, jakou pociťoval on sám, ale přesto. Potřeboval jeho souhlas. Zadrhl se mu dech, když Draco přikývl, a potom vyňal tričko ze zajetí kalhot. Pokračoval nahoru, až ho přetáhl Dracovi přes hlavu. Nechal ho spadnout na zem a jeho oči se zavrtaly do právě odhalené pokožky.

Dracovy ruce nečinně spočívaly podél těla v uvolněném gestu, ale Harry z něj přesto cítil napětí sálající z každičké části jeho těla. Povzbudivě se na svého přítele usmál a vzal obě jeho zápěstí do svých rukou. Přejel palci po jeho hebkých předloktích a zanechával za sebou cestičku husí kůže.

Draco se zprudka nadechl, když přejel prsty  po hebké pokožce v záhybu jeho rukou. Pokračoval směrem k pevným hrudním svalům a jeho prsty zkoumavě přejely přes jeho bradavky. Na jeden okamžik se Harry sklonil a políbil jizvu u Dracova srdce. Už byla částečně zahojená. Draco se prohnul, když se ho tam Harryho rty dotkly.

,,Co to děláš, Harry?" zeptal se ho Draco. Hlas se mu chvěl.

,,Chci se tě dotýkat. Všude kam jen dosáhnu." vysvětlil jednoduše.

To vyvolalo úsměv na blonďákově tváři, který Harryho zahřál víc, než pokožka pod jeho dlaněmi.

Přestal si hrát s bradavkami, i když měl chuť pokračovat v tom klidně i několik hodin. Ale i tak přesunul ruce k jeho břichu. Zároveň se posunul a nadzvedl nohy, aby seděl tak, že jeho stehna svírala Dracův zadek. A zmijozel obtočil nohy kolem jeho kyčlí. Kdyby se posunul o kousel blíž, dotkli by se jejich erekce a že ji oba rozhodně měli.

Popojel rukama níž, polaskal jemné chloupky na Dracově břichu a obkroužil pupík. A potom zase níž.

Draco ztěžka polknul, když se Harry dostal k jeho opasku u kalhot. Začal pomalu  rozepínat zip. Rychle rozepnul knoflíky a odhalil černé hedvábí, které tvořilo nádhernou vybouleninu. Opatrně ji pohladil. Draco se zachvěl a Harry vzhlédl od jeho rozkroku, aby prozkoumal výraz v jeho očích.

Jejich stříbrná barva téměř zčernala a jeho rty byly zaoblené v písmeno O. Harry se na něj uchváceně díval a měl pocit, že na světě neexistuje nic krásnějšího.

Znovu ho pohladil, přejel prsty po celé délce. Draco vypjal záda a zasténal Harryho jméno. Harry ho na chvíli přestal hladit, aby mu úplně stáhl kalhoty. Zdržel se jen u bot, které rychle sundal a odhodil někam doprostřed místnosti. Když obnažil jeho nohy, prozkoumával čerstvě obnaženou pokožku. Stoupal rukama po kotnících, lýtkách, kolenou a stehnech.

Vystoupal po stehnech a vklouzl pod černé hedvábí, kde se zabořil do jemných chloupků obklopujících Dracovo přirození a putoval stále blíž, až se prsty téměř dotkl.

Zastavila ho ale Dracova ruka na jeho zápěstí. ,,Chci tě vidět." zašeptal.

Harry jen překvapeně zamrkal, ale podvolil se tlaku jeho rukou na svých zápěstích a vytáhl ruce z jeho spodního prádla.

Draco mu pustil ruce a natáhl se pro jeho tričko. , ladným pohybem ho uvolnil z Harryho kalhot a přetáhl mu ho přes hlavu.

,,A teď kalhoty dolů." přikázal a Harry se zasmál. Odsunul se a ihned postrádal objetí Dracových nohou. Zvedl se na nohy, vysoukal se z bot a bez zábran vylezl z kalhot. A následně i ze svých spodků.

Zůstal stát a sledoval Draca. Už spolu spali tolikrát, že to nešlo ani spočítat. Ale přesto, jako by to teď bylo znovu poprvé. Cítil snad ještě větší nervozitu jak tenkrát. A věděl, že Draco taky.

Draco nepromluvil. Místo toho spustil nohy na podlahu a předklonil své svižné tělo. Než se Harry stačil vzpamatovat, jeho erekci svírala bledá ruka a polapila ji teplá ústa. Nadechl se tak prudce až ho z toho mírně zabolelo v plicích. Sklopil pohled a střetl se se stříbrnýma očima Draca Malfoye, který ho svíral v ústech. Ale než stačil ten pohled náležitě ocenit, zmijozel přejel jazykem po žilce vespod, obkroužil citlivý žalud a vysál z něj kapku touhy. Několikrát to zopakoval aniž by přerušil oční kontakt. Harryho krví kolovala rozkoš a hrozilo, že se udělá až moc rychle, přímo do Dracových úst.

,,Sakra, Draco." zasténal.

K jeho zděšení ta slova přiměla Draca přestat. Odtáhl se a sundal si spodní prádlo, které chránilo jeho slabiny. Pak se odsunul a roztáhl nohy. Poskytl tak Harrymu opravdu lákavý výhled. Dokázal by si ten pohled dopřávat ještě dlouhou chvíli, kdyby ho ze zasnění nevyrušilo Dracovo netrpělivé odkašlání.

Harry se vrátil do předchozí pozice a Draco zvedl obě nohy a položil je zpět kolem jeho kyčlí. Tentokrát Harry neotálel a přitiskl se. Kontakt byl dokonalý. Mírně přirazil a jejich varlata se o sebe otřela. Sten který to u zmijozela vyvoval, byl asi ten nejhezčí zvuk.

Sklonil se a Draca políbil, vychutnával si pocit jeho hebkých rtů. Tlak v jeho slabinách ovšem začínal být nesnesitelný. Proto se jeho prsty ocitly přímo u Dracova vstupu do jeho těla.

Blonďák vykřikl pokaždé, když Harry prsty pohnul.Draco vypjal záda a Harry myslel na to, že by mu nevadilo, dělat to tak dlouho, jak jen by to bylo možné. Zmijozel měl ale jiné plány.

,,Dobře Harry." šeptal. ,,Ale potřebuju tě. Potřebuju tě v sobě."

Harry jak mu chtěl vyhovět div nevytrhl svoje prsty a trochu se lekl, když sebou Draco škubl. Nic však neřekl, takže Harry rychle namířil lubrikantem natřenou erekci k právě uvolněnému vstupu.

,,Pomalu." řekl Draco a Harry přikývl. Samozřejmě. Draco býval málokdy dole, spíš to bylo naopak. Nebyl tedy tak zvyklý. Postrčil svou erekci vpřed, navedl ji rukama a kousl se do rtu. Pohyboval se pomalu. Tak pomalu jak jen to šlo. Kousíček po kousíčku. Nechtěl Dracovi způsobit bolest. Dracovi to ale asi připadalo až moc pomalu. Harrry vyjekl úžasem, když mu Draco vyšel boky vstříc a napíchl se na Harryho téměř na doraz.

Zmijozel roztřeseně klesl na postel. ,,Chvilku počkej." požádal.

,,Samozřejmě." pohladil svého přítele ve snaze uklidnit ho.

Po dlouhé chvíli, během které se Harrymu vrátily smysly spolu se zoufalou potřebou pohnout se, Draco promluvil. ,,Dobře Harry. Můžeš."

Harry se nadechl na uklidněnou a stáhl se zpátky. Téměř zasténal nahlas z pocitu hladkého tepla pohybujícího se kolem jeho penisu. Znovu přirazil vpřed, něžně, ale Draco se pohnul s ním a vtáhl ho hlouběji, než zamýšlel. Vyhledal stříbrné oči, když uslyšel slabý výkřik. Byly však zavřené.

Udělal to znovu. A znovu. A ještě několikrát znovu, dokud se téměř neztratil ve svých pohybech. Nakonec přiražel docela silně, protože ho Dracovy výkřiky pobízely. Pevně sevřel jeho boky, aby získal rovnováhu. Držel ho tak pevně, až se bál, že zanechá modřiny, ale neodvážil se pustit.

Harry cítil příchod svého orgasmu, blížil se jak příliv, a uvědomil si, že úplně zanedbal Dracův penis. Pustil jednu z jeho kyčlí, aby sevřel jeho erekci. Cítil by zadostiučinění, že okamžitě zapulsovala v jeho ruce a vytryskla z ní tekutina, kdyby nebyl zaneprázdněný chvěním ve vlastním penisu. Když vyvrcholil, zaklonil hlavu, slabě vykřikl a udělaly se mu mžitky před očima. Měl pocit, že to chvění snad nikdy nepřestane, ale nakonec ustalo dost na to, aby se mohl zhroutit na Dracovu hruď.

Ve chvíli kdy ho Draco pevně objal si Harry uvědomil, že na něm nemůže takhle ležet celou váhou. Překulil se proto na bok a Draca táhl sebou. Pořád se pevně objímali.

,,Tohle mi chybělo." zašeptal Harry do bloďatých vlasů.

A Draco nemusel odpovídat. Štěstí, které z něj Harry cítil, bylo výmluvné dost.

Chvíli jen tiše leželi až se Draco nakonec zeptal. ,,Víš jistě, že jsem neumřel?"

A Harry se zasmál. ,,Pokud jsme umřeli, tak jsme zrovna ochutnali nebe." A sklonil se k Dracovi, aby ukradl mu další polibek.

--------------------------------

Tak, no nebylo to sladký? :D

Abych řekla pravdu, tak tahle kapitola měla končit úplně jinak, ale nechtěla jsem to hezký ničit. Tak jsem si řekla, že sí dáme jednu plnou lásky a pokazím to až příště :D.

Jak se vám líbíla? Budu ráda za reakce.

A co říkáte na ten sex? Abych se přiznala, tak já tyhle scény nepíšu moc ráda, ale kluci si ji po tom všem zasloužili :).

Jinak děkuji za reakce a komentáře u minulé kapitoly. Měla jsem toho hodně a nestihla odpovědět, ale vím o vás. Tradičně díky Harold_Banana @Milujiyaoi a @saralubbadova