Není to fér...

Na tohle Harry myslel často. Samozřejmě. Připomínal si slova, která mu opakovali jeho přátelé, ředitel i profesor Snape, který se k němu z nějakého důvodu choval jinak, než si pamatoval. Z důvodu, který Harry neznal. Tolik věcí, které nevěděl. Tolik měsiců, které mu vzali. Proč? Protože to bylo potřeba. Snažil se nemít zlost, ale moc mu to nešlo. Dva dny byl puštěný z ošetřovny. Dva dny...Celou tu dobu se snažil si vzpomenout aspoň na něco, ale měl v hlavě prázdno. Jistě, říkali mu, ať to nedělá, ať se nesnaží. Ale copak to jde? Když vám někdo vezme kus života, a 11 měsíců je dost velký kus, není lehké nechat to jen tak plavat. Co se za tu dobu stalo, že si to nemohl pamatovat? Ron i Hermiona byli skvělí. Nehli se od něj na krok a snažili se mu se vším pomáhat. Ale o tom nejdůležitějším mlčeli. Harry nejdřív doufal, že jeho přátelé mu něco aspoň naznačí. Ale neřekli nic. Takže netrvalo dlouho a jejich přítomnost začala Harryho otravovat.

To, že se dali dohromady byla dobrá zpráva. Jistě, je to už nějaká doba, ale pro Harryho novinka. Poslední, co si pamatoval byla cesta vlakem domů na konci 5. ročníku. To byli přátelé. Jenom oni tři. Harry, Hermiona a Ron, který se bál vyslovit Hermioně své city. A najednou, o 11 zapomenutých měsíců později, jsou ti dva pár. Přál jim to. Dávno věděl, že ti dva patří k sobě a byla jen otázka času, kdy se to stane, ale štvalo ho, že si nepamatuje na dobu, kdy to nastalo.

Sirius...umřel. Jeho smrt byla pro Harryho jako čerstvá krvácející rána. Pro něj se to stalo před pár dny. I když ve skutečnosti už uběhlo dost času. To byla další nevýhoda. Tím, že mu vzali vzpomínky, otevřeli již uzavřené. A bolelo to.

Ředitel. Stále ten milý, usmívající se pán. Harryho přítel. Neustále opakoval, že je tu pro něj. Ať se ptá a pokud to bude jen trochu možné, tak mu odpoví, ale Harry si nemohl pomoct. Kdykoli se k němu ředitel přiblížil, tak cítil neuvěřitelnou zlost. Jen ji nedovedl vysvětlit. Pokusil se to vysvětlit Ronovi a Hermioně. Doufal v malou nápovědu aspoň v téhle věci, ale opět se nedozvěděl nic. Ovšem jejich nervózní pohledy a snaha odvést řeč jinam ho jen utvrdila, že se muselo stát něco, co jeho vztah k řediteli změnil. Neměl vzpomínku, jen ten pocit. Zlost, která ho pohltila, jakmile se do těch pomněnkových očí zadíval a nemohl s ní nic dělat. V tu chvíli měl chuť jen vstát, třísknout dveřmi a už se nevracet.

A ta kletba...zatím to zažil jen jednou, ale... Nedovedl to pochopit. To byla jedna z mála věcí, kterou mu řekli. Jasně, neměli na výběr. Musel nosit ten příšernej šperk na krku, aby ho to nezabilo. Zabini...nemělo by to být překvapení. Byl to zmijozel, ti to mají v povaze. Většina z nich ho nesnáší a vždycky nesnášela. Jenže Harry věděl, že mu něco uniká. Nutně potřeboval zjistit co. Ale ,,Není to bezpečné Harry." To byla jediná odpověď jakou dostal.

Noci byly nejhorší. Noční můry byly ještě horší, než jak si je pamatoval. Byly plné vražd mudlů. Malých dětí, mladých žen. Voldemortův smích je provázel od začátku až do konce. Nezmizel dokonce ani ve chvíli, kdy se celý propocený probudil. Jakoby snad byl jeho součástí a nehodlal se odloučit. Připomínka toho, co musí udělat. Vymazali hodně věcí, hodně vzpomínek, ale věštba stále zůstala věštbou. Předurčením Harryho osudu. Tím, co se má stát. A děsilo ho to pořád stejně.

oo

Středa, tři dny od vymazání jeho vzpomínek byl první den, kdy se odhodlal jít do Velké síně na snídani. Možná to spíš už potřeboval. Stále byl ujišťován, že má času kolik potřebuje, ale není nic horšího než být zavřený v nebelvírské společenské místnosti a připadat si tam cizí. Jakoby tam snad ani nepatřil.

Seděl na svém obvyklém místě, naproti Rona a Hermiony. Ve svých vajíčkách se jen rýpal. Neměl moc hlad a pohledy ostatních mu moc nepomáhaly. Sledovali ho všichni. Jako nějakou atrakci. Unavovalo ho to a rozčilovalo zároveň.

Po snídani měli lektvary. Proto se před Velkou síní rozloučili s Ronem, který s nimi tento předmět nenavštěvoval. Harry z toho byl docela nervózní. Netušil, jak učivo zvládne, když si z letošního školního roku nepamatoval vůbec nic. Hermiona sice slíbila, že mu pomůže, jak bude moct, ale znal se. Nikdy učení moc nedal.

Když došli do sklepení k učebně a zrovna se chystali vstoupit přerušili je hlasy. Jeden patřil profesoru Snapovi, ten druhý Dracu Malfoyovi.

,,Nemůžu Severusi. Nezvládnu to." Harry se zamračil. Na snídani Malfoy nebyl. Tím si byl jistý. Vždycky si všímal zmijozelského stolu a dnešek nebyl výjimkou, i když měl plnou hlavu jiných starostí.

,,Musí to být Draco, vyvolalo by to otázky. Nemůžeš si jen tak přestat chodit na vyučování." odpověděl mu Snape a Harry se při těch slovech zamračil. Proč by sakra Malfoy chtěl přestat chodit na hodiny? Plánuje něco? Tázavě se podíval na Hermionu, ale ta se jen nervózně kousala do rtu.

,,Severusi, prosím." naléhal Draco Malfoy na profesora dál a Harry v jeho hlase slyšel jasnou naléhavost.

,,Dal ses do boje Draco, celé to bylo tvůj nápad. Plán je jasný, tak se ho drž."

,,Ale já..." začal znovu Malfoy, ale Harry už nezjistil, co chtěl říct, protože v tu chvíli Hermiona chytla kliku a otevřela dveře. Harry ji v tom nestačil zabránit.

,,Snad nerušíme, profesore?" zeptala se jakoby nic, když sebou ti dva leknutím trhli.

Snape jí něco odpověděl, ale Harry ho neslyšel. Jeho pohled zaujalo něco jiného. Někdo jiný. Draco Malfoy. Zmijozel. Aristokrat. Namyšlený idiot, se na něj díval úplně jinak, než si Harry pamatoval. Šedé oči se propálily do těch zelených a Harry měl pocit, že v něm čte. Jakoby mu Malfoy viděl až do duše. V tom pohledu bylo něco... byla to starost? Nevěděl, protože to jako mávnutím hůlky zmizelo. Jeho pohled se změnil. Ztvrdnul. Harry ho zase poznával.

,,Co je Pottere? Soukromí ti nic neříká? Rodiče tě neučili základy slušného chování? Óóó promiň, já zapomněl. Ty žádné rodiče nemáš." vysmíval se mu. A Harry ta slova slyšel, ale nevěnoval jim žádnou pozornost. Pořád se díval do těch očí a snažil se v nich najít to, co v nich před chvílí zahlédl. Už to ale nenašel. Zdálo se mu to snad?

,,Co je Pottere? Prokousl sis jazyk? Nebo je pro ctěného pana Pottera pod úroveň odpovídat?" pokračoval Malfoy.

Harry se na něj podíval ,,Zachránil jsi mě." řekl. A bylo to tam zase. Zase to viděl. Starost a možná strach?

,,Co jsi to řekl?" vysoukal ze sebe zmijozel.

,,Vzal jsi mě sebou."

Harry netušil proč to řekl, prostě to z něj najednou vypadlo. Ale neměl čas nad tím přemýšlet. Měl oči jen pro Malfoye, který se na něj díval a Harry by přísahal, že se mu oči změnily na bouřku. Ztmavly.

,,Pane Pottere, jste v pořádku?" promluvil na něj pomalu Snape a Harryho jakoby to probralo.

,,Ano, omlouvám se, nevím proč jsem to řekl." a jakoby viděl kámen, který Malfoyovi spadl ze srdce. Srdce? Malfoyovi? Nikdy si nebyl jistý, jestli nějaké má.

,,Dobře, možná by bylo nejlepší, kdybyste se se slečnou Grangerovou posadili na svá místa. Hodina za chvíli začne. Draco, ty jsi dnes omluven. Můžeš jít." a on se bez dalších slov sebral a odešel.

oo

,,Vzpomněl si?"

,,Ne řediteli. Nevzpomněl. Myslím, že to byl spíš nějaký útržek. Sám ale nevěděl, s čím si ho spojit."

,,Dobře. Brzy mu budeme muset říct, co musí udělat."

,,Proč nemluvíte jasně? Oznámíme mu, že musí zabít Draca Malfoye."

,,Harry to zvládne. Pokud pan Malfoy zvládne svoji roli a Harry uvěří, že je Draco stoupencem Voldemorta. Věřím mu."

,,Jen je škoda, že jsme my všichni udělali tu chybu, že jsme věřili vám, řediteli." uzavřel debatu Snape a odešel.

oo

Harry nemohl přestat myslet na to, co se stalo před lektvary. Ten rozhovor Snapea s Malfoyem byl rozhodně podezřelý. Co se mohlo stát, že blonďatý zmijozel odmítal chodit na vyučování? Co to bylo za plán o kterém Snape mluvil? A co to bylo s Harrym? Zachránil jsi mě. Ještě teď převracel oči sám nad sebou, když si na to zpomněl. A nejdivnější bylo, že Hermiona se s ním o tom odmítala bavit a Rona to taky moc nezajímalo. Zvláštní. Dřív by podobnou debatou strávili mraky času. A tak byl na to sám. A myslel na to celý den a celý večer. Ovšem na nic nepřišel. I když si tím lámal hlavu dokud neusnul.

,,Takže...co mi můžeš povědět o hvězdách?" nadhodil téma Harry.

,,Astronomii studujeme oba." zasmál se jeho přítel. ,,Co ti můžu říct, co ještě nevíš?"

,,Co třeba nějakou pěknou legendu?"

Draco se zamyslel. Tak legendu? Ukázal na nebe, směrem kterým chtěl, aby se Harry podíval. ,, Orion ti určitě představovat nemusim?" zeptal se a Harry se té otázce zasmál. ,,Jistěže ne. Jak jsi sám podotknul. Oba studujeme astronomii." Ale Draco tuhle poznámku nechal bez odezvy a pokračoval.

,,Orion byl pohledný mladík...nekoukej tak Pottere, takhle prostě zní ta legenda...Takže, Orion byl pohledný mladík a tak se stalo, že se v něm shlédla i bohyně Artemis. Její bratr Apollón však začal žárlit a zosnoval plán jak se Oriona zbavit. A tak jednoho dne, když se Orion koupal v jezeře, vsadil se Apollón s Artemis, že nedokáže zasáhnout cíl plující ve vlnách svým šípem. Artemis netušila, že cílem šípu, který právě opustil tětivu jejího luku, byla Orionova hlava. Šíp prolétl jeho spánkem a na místě jej usmrtil... Když vlny vynesly jeho tělo na břeh, zjistila Artemis, že cíl, který zasáhla byl Orion. To jí zlomilo srdce. Hluboce truchlíc, naložila jeho bezvládné tělo do stříbrného měsíčního kočáru a odvezla jej vysoko do nebes. Zvolila nejtemnější část zimní oblohy, tak, aby Orionova hvězda byla tou nejzářivější ze všech..." když domluvil podíval se na Harryho, který ho sledoval a hltal každé jeho slovo. ,,Víš, že Orion je souhvězdí na rovníku a díky tomu je viditelné z celého světa?" Harry přikývl.

,,Takže kdyby se někdy stalo, že bysme byli od sebe... Stačí se podívat na nebe. Když najdeme Orion, bude to jako bychom byli spolu..." Ale nestihl to dopovědět. Harry se přitiskl těsně k němu a přiložil mu prst ke rtům, aby ho umlčel. Šedé oči se zavrtaly do těch zelených.

,,To se nestane Draco. Ať je ta legenda jak chce krásná. Ať jsou fakta jakákoliv. Na ty hvězdy se budeme dívat jen spolu. Už nedovolím abysme byli od sebe."

Znáte takový ty tři až čtyři vteřiny po probuzení? I když máte to nejhorší období v životě, tak tyhle vteřiny jsou jako nebe. Jakoby člověk stále snil. Je to záchrané lano, než se člověk doopravdy probudí a propadne se zpět do problémů, do deprese, do tmy.

Tak přesně tyhle vteřiny Harry dnes v noci nezažil. Vzbudil se totiž vystrašený a zmatený. Proč se mu proboha zdálo o tom, že líbal Draca Malfoye? Proč mu říkal, že už nikdy nebudou od sebe? Smál se sám sobě. Zmagořil. Udělali z něho blázna. Bude si o tom muset ráno s někým promluvit.

Jenže ať se snažil uklidnit jak chtěl. Nic nepomáhalo. Věděl jistě, že neusne. Po takovém snu rozhodně ne. Byla to novinka, vidět Malfoye takhle. Jasně, byl to jen sen, ale on byl tak...jiný.

Táhlo ho to na jedno jediné místo. Nevěděl proč, ale musel tam jít. A tak se potichu zvedl z postele a šel.

------------------------------------------------------------------------

Pro Draca Malfoye tohle byly zatím ty nejhorší dny v jeho životě. Od chvíle, kdy mu v neděli Severus oznámil, že se Harry vzbudil a že se věc povedla, protože si opravdu na nic nepamatuje, jakoby mu teprve došlo, co provedl. A v tu chvíli začal přemýšlet.

Udělal jsem dobře? Byla to dobrá věc. Zradil jsem ho, zase jsem porušil slib. Neměl jsem dát na něj? Neměli jsme se vážně sbalit a utéct? Jenže i kdyby...

...teď už s tím nic neudělá. Stalo se. Harry si ho nepamatuje. A on bude muset hrát svou roli.

V bytě bylo tak prázdno. Byl to jejich byt. Jich obou. A teď, když tu jeden z nich nebyl...bylo to ještě horší než tenkrát před Vánoci. To toho neměli tolik za sebou. Dalo se to snést. Ale teď ty zdi Draca utlačovaly. Braly mu vzduch z plic a mačkaly mu žebra. Dusil se. A bál se, že se nenadechne.

A když ho dnes viděl ve sklepení? Na chvíli se zapomněl. Odkryl masku, i když jen na chvíli. A uvědomil si, že to bude těžší než čekal. Mnohem těžší.

,,Zachránil jsi mě." řekl Harry a  Draco by lhal, kdyby řekl, že neucítil naději, že si vzpomněl. Bylo by po všem. A byli by zase spolu. Ale ne. Podle Severuse je to běžné. Vymazaných vzpomínek bylo tolik, že mu sem tam nějaká myslí proběhne. Jenže, pokud se to bude stávat častěji. Nebyl si jistý, že to zvádne.

oo

Jako poslední dva večery opět byl na astronomické věži. Koukal na hvězdy. Připadal si tak Harrymu na blízku. I když věděl, že on to cítit nemůže. Byla to určitá forma terapie. V tu chvíli, kdy měl hlavu nakloněnou na nebe, cítil aspoň částečný klid. Vzpomínal, i když to bolelo. Ale nic jiného dělat nemohl.

,,Koukáš na Orion?" uslyšel najednou známý a milovaný hlas. Neotočil se. Nemohl se na něj podívat.

,,Jak tě to napadlo, Pottere?" pokračoval ve své roli, i když se vnitřně rozpadal. Opřený o kamenou zídku, ruce zaťaté v pěst.

Chvíli bylo ticho. Slyšel jen kroky přesouvající se osoby. A najednou tam nestál sám. Černovlasý nebelvír s jizvou na čele se postavil hned vedle něj. Napodobil jeho postoj a taky se trochu sklonil a opřel o zídku. Zaklonil hlavu a sledoval nebe.

,,Zdál se mi sen." promluvil po chvíli Harry.

Draco se výsměšně zasmál. ,,To se tak děje Pottere. Usneš a zdá se ti sen. Nic nenormálního. Nebo snad vyvolený nemá sny?" vysmíval se mu, ale Harry na jeho slova nereagoval.

,,Zdálo se mi o tobě." pokračoval klidně.

A Draco ztuhnul. Teď by se měl otočit na patě a odejít. Běžet za Severusem, vše mu říct a Severus by to měl vyřešit. On by se měl držet raději dál. Ale zvědavost a naděje jsou mocné čarodějky. I když jsou smíchané se strachem.

,,O čem?" zeptal se s předstíraným klidem.

Harry se zasmál. ,,Ve zkratce: byli jsme tu a ty jsi mi vyprávěl o Orionu a o tom, že jde vidět z celého světa. Že i když budeme od sebe, tak se stačí podívat na nebe a jako bysme byli spolu. A já tě přesvědčoval, že se to nestane." vylíčil v rychlosti. ,,Bylo to zvláštní." dodal.

A Draco nasadil ten nejvíc pohrdající výraz jaký uměl. ,,Pottere, to jsem netušil, jak to máš. Takže vyvolený je na kluky? Zajímavé. To bude zmijozeli zajímat."

,,Byl jsi tam jiný. Zmlátlo mě to." pokračoval Harry.

,,Aby ses do mě díky tomu snu ještě nezamiloval." bolelo to, tak moc. ,,A teď, když mě omluvíš, tak já půjdu. Opravdu nemám zájem se tu stebou vybavovat." a otočil se k odchodu.

Ale byl donucen se zastavit. Podíval se na svou ruku. Harry ji držel. A Draco musel na chvíli zavřít oči. Bylo to...jako fantazie. Stačilo tak málo, jeden krok...ale nemohl. Zdál se mu sen, dobře, byla to vzpomínka, ale pořád se dalo držet plánu.

,,Co děláš Pottere? Okamžitě mě pusť."

Jenže on nepustil. Naopak. Přiblížil se. Až Draco cítil jeho dech na své tváři. Propaloval ho pohledem a Draco mu nemohl odporovat. Nemohl uhnout. Musel se dívat. Dech se mu zrychlil a srdce se třepotalo.

,,Voníš jak...vanilka...a ...mandle..." zašeptal mu Harry do tváře a slabě se usmál.

Draco se mu zadíval do očí. Těch nádhernách zelených očí. Stačil kousek. Mohl ho políbit, vysvětlit mu to. Ale neudělal to. Místo toho se mu vytrhnul.

,,Tohle už nikdy nedělej...nevíš s kým si zahráváš Pottere." a odešel. Ne. Utekl. A nechal tam Harryho stát.

oo

,,Pan Malfoy mi sdělil své obavy z vašeho chování pane Pottere?Prý jste ho obtežoval na astronomické věži."

Harry to čekal. Bylo mu jasné, že si to Malfoy nenechá pro sebe. Proto se nedivil, když za ním Snape přišel hned po snídani a odvedl ho do svého kabinetu.

,,Tak bych to nenazval." snažil se Harry bránit.

,,A jak byste to tedy nazval?"

,,Co vám přesně řekl?" zeptal se.

,,Myslím, že všechno, pane Pottere. Ukázal mi tu vzpomínku."

,,Tak víte, že se mi zdál sen..."

,,Ano. Co myslíte, že znamená?" Pro Harryho to byla chvilka na koberečku u profesora lektvarů. Netušil, že u něj Draco strávil skoro celou noc. V takovém stavu ho Severus ještě neviděl. Byl vyřízený a nešťastný. ,,Vzpomněl jste si na něco?"

,,Ne, to ne." odpověděl Harry rychle a  pravdivě. ,,Já jen, jsem zmatený. Něco mi chybí. Nevím jak to vysvětlit, ale tím, že jste mi vzali vzpomínky...já prostě vím, že jste mi vzali něco důležitého. Nevím, proč se mi zdají ty sny. Nevím, co jsem to včera na věži dělal. Ale něco mi chybí. A chci to zpět. To je jediné co vím."

-------------------------------------------

Tak je to tu, přesně jak jsem slíbila. :) Snad se kapitola líbila, budu ráda, když mi o tom zase dáte vědět, buď komentářem, nebo hvězdičkou. 

@saralubbadova a @Harold_Banana :) vám patří speciální dík za kometáře u předchozí kapitoly. 

Další kapitola bude nejpozději příští neděli, ale myslím, že dřív. 

A prosba. Jistě jste si všimli, že co se týče grafické stránky, moc dobře na tom nejsem :D. Hrůza, já vím :D. Neznáte někoho, kdo by mi pomohl s obálkou? Jak na In Corde, tak na další věc, která začne brzy vycházet? Pokud někdo ví, budu ráda za pomoc. :)

Užívejte zbytek víkendu.