Přišlo to dřív než čekali. To bylo to jediné na co Severus Snape dokázal myslet, když mu Draco s Potterem převyprávěli sen jeho kmotřence. Až moc brzy. Tohle nedokáží udržet v tajnosti. Budou jim muset říct pravdu. On jim bude muset říct pravdu. A Narcissa?

,,Nemožné..." na víc se nezmohl. ,,Byl jsem u toho. Pán Zla ji zabil."

Ale... tyhle sny mohly znamenat jen jedno. Bylo to spojení, proto to Draco viděl. Pořád ale existovala šance, že ten sen byl účelový. Nemusel být pravdivý. Jak to ale vysvětlit? Snažit se je přesvědčit, že sen je prostě sen? Že se jedná jen o stesk. O touhu vidět matku a o nic víc? Málokdy se stalo, že by si Severus Snape opravdu nevěděl rady. Teď to ale nastalo.

,,Severusi...proč se mi to zdá? Proč se to děje?" upíral na něj Draco prosebný pohled. Pohled, který profesor lektvarů nedokázal snést. V tuhle chvíli cítil velkou nenávist. Nenáviděl Albuse Brumbála. Nedovedl si představit, že zrovna k němu by ji kdy dokázal cítit, ale stalo se. Potter má pravdu. Je to celé jeho vina. Možná... možná kdyby byli od začátku upřímní. Je hloupost myslet na to, co by se stalo, kdybychom to a to udělali jinak, ale co když by vše dopadlo líp? Co kdyby se vážně plno věcí nestalo?Albus v téhle válce žije už moc dlouho. Je jen logické, že chce aby skončila. To chtělo hodně lidí. Ale je nutné ukončit válku za každou cenu? Jít doslova přes mrtvoly? A co když to jediné řešení nakonec zabije člověka, který má válku ukončit? Protože pokud udělá to, co podle Brumbála udělat má, tak ho to zabije.

A teď je na Severusovi, aby učinil rozhodnutí.

,,Můžou to být obyčejné sny. Jako má každý z nás."

,,Dobře, ale tomu sám nevěříte, že ne? Zdají se mu od doby, kdy se vrátil z Manoru."

,,Děkuji za upřesnění pane Pottere. Ano, v tu dobu začaly, ale pořád je tu šance, že to jsou obyčejné sny. Jak říkám. Viděl jsem, jak ji zabil." otočil se ke svému kmotřenci. ,,Nedovedu si představit, jak by to pán Zla udělal."

,,Ale je to šance..." skočil mu Malfoy do řeči. ,,Musíme to zjistit. Pokud žije, tak ji odtud musím dostat."

Harry při těch slovech musel zavřít oči. Pořádně je přitisknout k sobě. Kdyby mu to nepřišlo moc dětinské zacpal by si i uši. Věděl na co jeho přítel myslí. Bylo to jasné. Uvažoval by tak asi úplně každý. Litoval smrti své matky. I když o ni nemluvil, myslel na ni každý den a teď měl naději, že žije. Ale...

,,Prozraď mi Draco, jak bys to chtěl udělat?" sebral mu Snape slova z úst a Harry mu v tu chvíli byl neskonale vděčný, že tu otázku nemusel pokládat on.

,,Vím, proč se ptáš takhle." obořil se na něj blonďák zuřivě. ,,Ale pokud existuje šance že žije... Já...nemůžu tu jen sedět." s jasnou prosbou v očích se podíval na Harryho. Hledal u něj oporu. Ten ale zrak sklopil. Nemohl se na něj dívat. Nesouhlasil. Byl to zbytečný risk. A i když byl Narcisse vděčný, tohle riskovat nemohl.

,,Draco. Je to moc velké riziko. Nevíme jistě jestli žije."

,,Opravdu nevíme?" zklamaně se odvrátil od svého přítele a znovu se podíval na kmotra. ,,No tak Severusi. Vyklop to konečně. Co ty a ředitel tajíte?"

Bylo to tady. Bod zlomu. Teď by se měl otočit a utéct, jako malý kluk. Neměl by jim to říkat. Na druhou stranu. Strašně jim to potřeboval říct. Ředitel si našel špatného člověka na udržení tohoto tajemství. Na světě byl jen jeden člověk na kterém Severusovi záleželo. Byl jím Draco. A pokud si měl vybrat ,,Svět:Draco" nebyla to pro něj nějak extra těžká volba.

,,Řeknu vám to, co jsem už jednou řekl. Měli byste odejít. Oba dva a hodně daleko."

Kdyby Harry nebyl tak zoufalý z celé téhle situace, možná by se i zasmál. Dokázal se ale jen zničeně posadit na zem ve Snapově kabinetě a zády se opřít o zeď. Unavený. Byl už unavený z těch tajemství, hádanek, ze všeho... ,,Profesore...máme vás prosit?"

,,Proč vám tohle nestačí? Řekl jsem vám, že byste oba měli odejít. Někam daleko, kde vás nikdo nenajde. Tak proč vám to nestačí?"

,,Chceme prostě znát pravdu." odpověděl zase klidně Draco.

,,Ta pravda o které mluvíš, se vám nebude líbit. Ani jednomu."

Draco se s nevyřčenou otázkou podíval na Harryho. Chvíli na sebe hleděli a pak Harry pronesl. ,,Na to jsme zvyklí."

Neměl na vybranou. Věděl to od začátku. Věděl, že se jen tak nezvednou a neutečou. Promiň mi to Albusi. Měl jsi to tajemství svěřit někomu jinému.

,,Fajn." řekl smířeně a posadil se na židli ke svému stolu. Rukou pak naznačil oběma chlapcům aby se k němu přidali. Počkal, dokud se neusadili a položil Dracovi otázku. ,,Co si přesně z Manoru pamatuješ?"

Blonďák se na něj nechápavě podíval, ale věděl, že jeho kmotr se na nic neptá jen tak. Proto odpověděl. ,,Pamatuju si otce. Jeho smích a radost. Mučení...na to nejde zapomenout. Byla mi zima. To vlhko tam bylo nesnesitelné. Neměl jsem nejmenší šanci se zahřát. Bolest, neskutečná a nekončící bolest. A Harry..." v tu chvíli se na něj nebelvír podíval a chytnul ho za ruku. ,,Přežil jsem jen díky němu. Měl jsem sny, ve kterých byl se mnou. Mluvil na mě, uklidňoval mě. Nenechal mě odejít." vysvětloval.

,,Dojemné." ušklíbl se profesor. ,,Co dál? Koho jsi tam viděl?"

,,Jen otce a Bellatrix. Ta se ale moc nezdržovala. Otec ji nedovolil se mě dotknout. Chtěl to dělat sám."

,,A co pán Zla?"

,,Toho jsem neviděl."

,,Přesto ses tam s ním setkal."

,,Nemožné." kroutil zmijozel hlavou. ,,Nebyl tam." Cítil, že Harryho stisk na jeho ruce zesílil.

,,Sám jsi řekl, že jsi celou dobu nebyl při vědomí. Ale byl tam Draco. A něco udělal."

Draco se na chvíli ztratil v myšlenkách. Snažil se projít všechny vzpomínky, které na Manor měl. Nebylo to příjemné, nerad na to myslel, ale potřeboval ujištění. Pokud tam Voldemort opravdu byl, nemohl to přece úplně zapomenout. Ale ať se snažil jak chtěl...nic.

,,Nevzpomínam si." ,,Co udělal?" vyhrkli Draco i Harry najednou.

,,Vypadá to, že to bylo celé naplánované." začal konečně vysvětlovat Severus. ,,Nejdřív to vypadalo, že to byl plán tvého otce, ale ukázalo se, že ne... Ano, byl to blázen a nenáviděl tě za to, že tvá matka zemřela. Chtěl tě zabít. Tohle celé byl ale nápad pána Zla a ne Luciuse. Potřeboval pojistku. Jistotu, že válku přežije. A nakonec přišel na to, jak to udělat." oba dva na něj koukali tak nechápavě a netrpělivě, že si nedovolil dělat velké mezery. ,,On nikdy nevěřil v lásku. Vysmíval se všem, kteří v ni věřili. Vysmíval se Brumbálovi, který tvrdí, že bude poražen láskou. Nakonec ale přišel na způsob, jak lásky využít ve svůj prospěch."

,,Takže nám chcete říct, že si Voldemort někoho našel?" zeptal se Harry.

,,Nebuďte hlupák Pottere." vyštěkl na něj Severus. ,,Jistěže si nikoho nenašel. Pán Zla jen umí využít příležitosti. Umí pracovat s věcmi, které má k dispozici. A věděl, že mezi vámi dvěma vzniklo silné pouto. Zbývalo už jen přijít na to, jak toho využít ku prospěchu svému."

,,Nerozumím tomu." krčil Draco obočí.

,,Je to vlastně geniální. Temný pán ví, že je jen jeden člověk, který ho může zabít." podíval se na Harryho. ,,A že je jen jeden člověk, který mu v tom může zabránit." stočil pohled na Draca.

,,Jak by mi v tom Draco mohl zabránit. Chceme přece oba stejnou věc."

Merline...jak jsou oba nechápaví. Pomyslel si Severus. ,,Draco nemusí dělat vůbec nic. Pán Zla to udělal za něj."

,,Severusi, nech už těch vytáček a řekni, co Voldemort udělal." Draco pomalu ztrácel trpělivost.

,,Řekněte mi...slyšeli jste někdy o..."

,,DOST." ozvalo se rázně. Tak autoritativním hlasem až se všichni tři skrčili. Albus Brumbál stál ve dveřích kabinetu profesora lektvarů. Severuse to ani nepřekvapilo. Ředitel vždy věděl, když se někde něco děje za jeho zády. ,,Zklamal jsi mě, Severusi." pronesl už klidnějším tónem.

,,Nemělo by to pro vás být překvapením, řediteli. Od začátku jsem se netajil tím, že s vámi nesouhlasím."

Oba se propíjeli pohledem, ani jeden z nich už neřekl ani slovo. Ale oběma chlapcům bylo jasné, že spolu komunikují. Jen ta slova probíhala v jejich mysli, aby je neslyšeli. Harry zase začínal zuřit. Po minulé zkušenosti se bál, že příchodem Brumbála se vše pokazilo a že pravdu se nakonec nedozvědí. Doufal ve Snapea. Dřív by ho to ani nenapadlo, ale v tuto chvíli věřil spíš nenáviděnému profesorovi, než řediteli. Důvěra je pomíjivá. Ředitele dřív bral jako rodinu. Jako člověka, který by ho nezradil. Vždycky mu pomohl. To už je ale dávno pryč.

,,Jsi si jistý Severusi?" promluvil ředitel po nekonečně dlouhé době.

,,Nezastavíš mě. Teď už ne. Musí vědět pravdu. Oba dva."

Ředitel ho ještě chvíli pozoroval, ale nakonec svůj zrak obrátil na stále sedící chlapce.

,,Slibte mi jedno. Až se dozvíte pravdu, nedělejte ukvapené závěry. Možnost zůstává stále jen jedna."

Ale ani jeden mu neodpověděl. Harry nemohl. Nemohl něco slibovat zrovna jemu. A Draco? Ten už prostě jen chtěl znát pravdu. Otočil se proto znovu na svého kmotra.

,,Pokračuj."

Ředitel Brumbál si stoupl za chlapce. Zatímco oni seděli vedle sebe ve křeslech, on nad nimi trčel, jako jejich ochranka. Ani jednonu z nich to nebylo příjemné, ale rozhodli se mlčet a raději poslouchat.

,,Dobře. Takže," podíval se Snape zase na chlapce. ,,slyšel někdy, někdo z vás o viteálech?"

Nepotřeboval slyšet jejich odpověďi, protože výrazy, které viděl mu naprosto stačily. Popravdě, ani nečekal, že by o viteálech někdy slyšeli.

,,Teď je ještě šance to utnout Severusi. Rozmysli si to." ozval se mu v hlavě ředitelův hlas. Ignoroval ho.

,,Viteály jsou objekty té nejčernější magie a to z toho důvodu, že je potřeba vraždy, aby byly vytvořeny. Každá vražda nese následky...vražda rozetne duši vedví. A ta část oddělené duše může být vložena do nějaké... ,,nádoby". Majiteli části oné duše viteály poskytují nesmrtelnost. Dotyčný nemůže být zavražděn, dokud viteály nejsou zničeny. Pán Zla podle našich informací měl v plánu vytvořit si viteálů víc. Dokud mu nedošlo, že mu stačí jeden." odmlčel se a sledoval výrazy obou chlapců.

Dracovi to došlo okamžitě. V jeho očích se zračilo poznání. Díval se na Severuse a beze slov ho žádal, aby to vyvrátil. Aby mu řekl, že se plete, že to jen špatně pochopil.

Harry potřeboval víc času aby mu to došlo, nakonec se to ale stalo. ,,Ne." zakřičel a chytnul Draca zase za ruku.

,,Harry musíš se teď uklidnit." snažil se na něj promluvit ředitel.

Ale Harry vyskočil na nohy a obrátil se k němu čelem. ,,Vy...vy." ukázal na něj prstem. ,,Proto jste mi to neřekl. Proto jste zakázal to spojení. Chcete aby Draco umřel."

,,Samozřejmě nechci, aby pan Malfoy zemřel. Jak jsi ale právě zjistil, není jiná možnost."

Harry hledal vhodná slova. Netušil sice co říct, ale jedním si byl jistý na tisíc procent. Nedovolí to.

,,Jak jste to zjistili?" zeptal se Draco tak klidně, že překvapil sám sebe.

,,Ten muž, kterého jsme přivedli z Manoru. Jeho žena pánovi Zla posloužila. Byla to ona koho zabil, aby vytvořil viteál. On tomu byl svědkem."

,,Harry má pravdu, že? Ten svazek... Kdybychom se spojili a já umřel, umřel by taky. Proto jste to zatrhli. Potřebujete abych umřel a Harry ho mohl zabít."

,,Draco..."co mu měl říct?

,,Je to přesně tak, jak říkáte pane Malfoy. I když mě to mrzí, není v mých silách to změnit." promluvil k němu ředitel.

,,V první řadě je to vaše chyba." vyjel na něj Harry a sedl si zpět do křesla, co nejblíž k Dracovi.

,,Doufám, že je všem jasné, že se to nestane." oznámil všem nebelvír. ,,Draco neumře."

,,Harry, vím, že je to těžké, ale není jiná možnost." odvážil se Brumbál znovu promluvit. ,,Ukončit válku..."

,,Já vám na tu válku seru." utnul ho rázně.

,,Jelikož pána Zla může zabít jen tady pan Potter" pokračoval Severus směrem k Dracovi. ,,Je i on jediný, kdo může zničit viteál. Jak říkám, uvědomil si, že jich víc nepotřebuje, protože věřil, že Potter by to nedokázal."

,,A měl pravdu." promluvil znovu Harry. Mluvil ke všem, ale díval se jen na Draca. Propaloval ho pohledem a doufal, že se mu dostane až k srdci. ,,Nikdy to neudělám. Nikdy." ujišťoval ho. ,,Vyhrál...Voldemort vyhrál a je mi to jedno."

,,Harry." promluvil zmijozel tiše. ,,Musíme to probrat."

,,Není co probírat." vrtěl hlavou.

Přišel na to, opravdu na to přišel. Našel způsob jak vyhrát, povedlo se mu to. Protože nebyl způsob, jak ho donutit, aby ublížil Dracovi. Tím si byl jistý. Takže je po všem. Snape měl pravdu. Voldemortův plán je geniální. Nemohl to udělat líp, aby dosáhl svého. A Harry se v duchu tiše smál té absurdnosti.

A nenáviděl ředitele. Čím dál víc. Jak si vůbec mohl myslet, že je správné tohle zatajit? Jak si představoval, že ho donutí Draca zabít? Je to blázen. Opravdu by udělal cokoli aby dosáhl svého. Nechal by zabít neviného člověka. Draca...

Z proudu myšlenek ho vyrušil hlas jeho přítele. ,,Takže mám v sobě kus jeho duše, správně?" ujišťoval se. Ředitel i profesor přikývli.

,,Proto ty sny?"

,,Je to víc než možné. Samozřejmě stále platí, co jsem řekl. Existuje možnost, že se jedná o klasické sny, ale reálnější je, že jde o spojení mezi vámi."

,,Takže je možnost, že matka žije." neptal se. Prostě to věděl.

,,Ano, možnost tu je, i když stále nevím, jak by to provedl a přitom všechny přesvědčil, že ji zabil."

,,Musíme to zjistit." podíval se Draco zpět na Harryho.

Harry přikyvoval, ale přitom ho skoro neposlouchal. ,,Teď musíme hlavně odsud."

Ten způsob jakým se díval, donutil Draca neprotestovat. Jen se zvednul a následoval ho ke dveřím. Harry se však ve dveřích ještě jednou otočil na Snapea. ,,Díky profesore... byl jste upřímný. Nakonec." Nečekal na odpověď.

,,Harry." zastavil ho ještě ředitel. ,,Vím, co si o mě myslíš, ale nakonec mi dáš za pravdu. Prosím, měli bychom si promluvit."

Ale už viděl jen vzdalující se záda. Nestál mu ani za odpověď.

oo

Byla hluboká noc, leželi v posteli, nazí a objímali se. Od chvíle, kdy se vrátili k sobě do bytu, nepromluvili ani slovo. Ihned po příchodu se na sebe vrhli, jako by to mělo být jejich poslední milování. Ale nebylo. Harry to dával svému příteli najevo každým dotekem, každým polibkem. Jsem tvůj tělem i duší, snažil se mu říct pohledem. Miluju tě a ochráním tě. A Draco tomu rozumněl.

Ale teď tu leželi, přitisklí k sobě a přitom oba dělali že spí, aby mluvit nemuseli. Ani jeden z nich totiž nevěděl, co říct. Bylo toho moc. Na oba dva. Draco nevěděl jak se vypořádat s tím, že si z něj Voldemort udělal viteál. Na jednu stranu si připadal špinavý, narušený, na stranu druhou si připadal silnější. Bylo to až zvrácené. Netušil, že ten pocit síly nepramení z něj, ale z onoho kousku duše, který jemu nepatřil. A taky myslel na matku. Pokud ten sen byl skutečný, tak jeho matka zažívá muka. Stala se pravou hračkou toho hada a jeho bláznivé tetičky. Je to její vlastní sestra a jedná s ní, jako by ani nebyla člověk. To nemůže dopustit. Dokázal se smířit s tím, že matka pro něj zemřela. Milovala ho a obětovala se pro to, aby on mohl žít. S tímto se ale smířit odmítal. Nemohl a ani nechtěl. Nemohl si v klidu žít, když věděl, že ona je jim vydaná v nemilost. Když si představil těch 10 měsíců, kdy žil v nevědomosti, bylo mu špatně. Musí vyřešit matku. Pak teprve bude čas na ostatní věci.

Musí odejít. Nejlépe oba dva. Ale pokud to nepůjde, bude muset odejít Draco sám. To bylo zase to, na co myslel Harry. Draco tu prostě nemůže zůstat, protože ředitel se nevzdá. Pořád bude hledat možnosti, jak dosáhnout svého. Jeho nepřesvědčí, to věděl jistě, ale bál se, že se to pokusí provést sám. Kde je jistota, že když ho zabije někdo jiný, tak viteál nebude zničen? Tu jistotu neměli. A toho se bál nejvíc. Musí ho ochránit. I kdyby neměli být spolu.

To spojení...blesklo mu hlavou. Budou to muset udělat. Když se spojí, tak ředitel na Draca nebude moct. Leda by tím zabil i jeho. A teď, když jim Snape řekl pravdu, tak by jim mohl pomoct. Snape nechce, aby Draco umřel. Byl upřímný, i když nemusel. Nesouhlasil s tím. Chce, aby žil. Budou za ním muset zajít. Určitě jim pomůže.

A zatímco se k sobě nemluvící chlapci tiskli a předstírali spánek, noc se pomalu měnila v den. Byla to zatím asi jejich nejhorší noc. Byli si tak blízko a zároveň daleko.

oo

Na hradě ale byli další dva lidé, kteří nezamhouřili oči.

Tu noc ředitel ze Snapeova kabinetu neodešel. Zůstali tam oba dva a stejně jako chlapci, ani oni mezi sebou nepronesli ani jedno slovo.

Každý se utápěl ve svých vlastních myšlenkách.

Severus Snape si byl jistý, že udělal správnou věc. Oni potřebovali vědět pravdu, i když se jim nelíbila. On sám z ní byl zděšený, takže nemohl ani hádat, jaké to je pro ně. Draco se zdál podivně nezúčastněný. Potter rozzuřený a vystrašený. Chápal oba. Netušil, jak se tahle šílená situace vyvine, ale věděl, že bude Dracovi oporou ať se stane cokoli.

A Albus Brumbál měl šílené výčitky svědomí. Ale ne proto, že mlčel a neřekl jim fakta. Ale proto, že Harry měl pravdu. Celé to byla jeho chyba. Kdyby ho nezdržel v tom domku, mohlo to celé dopadnout jinak. Kdyby byl po ruce, když ho na hradě potřebovali, nic z toho se stát nemuselo. Ale ono se to stalo. A ať se jim to líbí nebo ne, je potřeba se tomu postavit. Je mu líto obou těch chlapců, ale copak už netrpělo dost lidí za ty roky? Copak už jich dost neumřelo? Je to velká škoda mladého života, ale, co je jeden oproti statisícům, kteří budou zachráněni?

oo

,,Musím do sovince" oznámil Draco Harrymu. Venku zrovna vyšlo slunce, ale on už dál nedokázal předstírat spánek.

,,A chceš psát komu?" zeptal se zmateně.

,,Myslím, že odpovídat nemusím." ušklíbnul se blonďák.

Jemu? Chce psát jemu?

,,To nemyslíš vážně?"

,,Harry, bylo super přes noc předstírat, že se nic neděje, ale ono se děje. A já musím dostat matku zpět."

,,Nevíme jistě jestli žije." snažil se protestovat.

,,Nevíme." souhlasil ,,A proto je třeba to zjistit a pokud ano, tak udělat vše proto, abych ji z Manoru dostal."

Harry si nebyl jistý, jestli je to moudré, ale na druhou stranu. Je to jen dopis. Nechystá se dostat na Manor a matku hledat. Tohle je přece jen bezpečnější forma. Navíc...když řeší tohle, nemusí řešit tu druhou věc. Harry se celou noc bál, že si Draco bude chtít hrát na hrdinu. Že se bude chtít obětovat, ale překvapil ho. Neřekl o tom ani slovo.

,,Fajn, půjdu stebou."

,,To nemusíš." protestoval.

,,Nemyslíš si, že po včerejšku tě nechám samotného, že ne?"

Nemyslel. A tak šli spolu.

oo

Voldemort seděl ve svém oblíbeném křesle v knihovně plné knih, když k němu přiletěla sova s dopisem. Zaujalo ho to, protože to se nestávalo. Kdo by mu asi tak psal? Všichni se ho bojí. A právem. Zasmál se.

Měl dobrou náladu. Noc byla skvělá. Stále ještě jasně slyšel Narcissin křik, když se silou nořil do jejího těla. Lucius její tělo neuměl nikdy řádně ocenit. Hlupák.

Ale zpět k dopisu...

Vím, že máš matku. Nebuď tak překvapený, sám jsi to spojení mezi námi vytvořil. Muselo ti být tedy jasné, že se to dozvím. Máš dva dny na to, aby se objevila živá a zdravá u hranic Bradavic. Jinak sám přemluvím Harryho, aby mě zabil...

Och...jaká škoda.

Šílený kluk.

-----------------------------------------------------------------

Máme tady další kapitolu. Tak povídejte, kdo čekal, že Voldemort si z Draca udělal viteál?

Pokud jste někde objevili nějakou chybku, tak mě omluvte. Psala jsem přes noc a sice jsem ji po sobě třikrát četla, ale je možné, že mi něco uniklo.

Snad se kapitola líbila :)