Probudil se náhle a sám.

Jediný zdroj světla pocházel od stolu, kde seděl plavovlasý chlapec s hůlkou v ruce a pomocí kouzla Lumos si na něco svítil.

Harry ho chvíli pozoroval. Ale pak už nevydržel. „Draco, děje se něco?'' vstal a přešel k němu. Jasně viděl, jak sebou chlapec trhnul a snažil se něco schovat za zády.

„Proč nespíš?'' zeptal se Zmijozel.

„To se ptáš ty mě?'' Zvedl udiveně obočí a zároveň natáhl ruku. „Co to schováváš?''

Draco neodpověděl. Jen zakroutil hlavou.

„Draco, řekni mi to. Vidím, že ti něco je.'' Naléhal a propaloval ho pohledem. V šedých očích viděl nerozhodnost a taky trochu naštvanosti. Asi nečekal, že se Harry probudí. Chvíli se jen pozorovali, až to nakonec blonďák vzdal a vtiskl Harrymu do ruky pergamen.

Harry ho rozložil, podíval se na něj, aby zjistil, o co jde a pak se zmateně zahleděl na Draca. „Proč to máš? Vždyť už jsme to četli.''

„Jen mě to zajímalo.'' Pokrčil rameny Draco a sklopil pohled k zemi.

Harry se znovu podíval na pergamen. Rychle to pročetl.

O co tady jde? Proč si znovu čte dopis od Rona? Není v něm přece nic až tak zajímavého. Nebo ano? Chová se divně od chvíle, kdy dopis přišel.

Přistoupil až k blonďákovi, chytnul ho za ruku a donutil ho se postavit. Ten se mu ani jednou nepodíval do očí. Dovedl ho k posteli, kde do něj trošku strčil, aby si sednul. Draco se posunul až ke kraji, aby si záda mohl opřít o stěnu. Harry si sundal boty. Vylezl na postel. Nesedl si ale vedle. Vylezl si na chlapce a posadil se mu obkročmo na klín.

Draco se na něj pořád nedíval, a tak ho Harry chytl za bradu a donutil ho. Šedé oči ho propálily, ale neřekl ani slovo. Harry na něm viděl, že je nervózní. Tak se slova ujal sám.

„Tebe potřebuju. Jak si můžeš vůbec myslet, že někoho potřebuju víc jak tebe? Že někoho upřednostním před tebou? To bez tebe jsem byl celou dobu ztracený," řekl mu. „O tohle tu jde, že ano? Bojíš se.'' Harry doufal, že to trefil. Draco byl trochu majetnický a asi i žárlivý. A hlavně se sám bál, že by jej ztratil, tak mohl jen hádat, že se toho bojí taky. „Jsou to moji přátelé, ale ty jsi důležitější. Mám je rád. Hodně. Ale tebe...tebe...'' Hlas se mu zlomil. I když to oba věděli, neřekli si to. Když se o to Draco pokoušel, Harry ho zastavil. Tohle ale Zmijozela konečně donutilo reagovat. „Mě co?'' zeptal se naléhavě.

Ale tentokrát sklopil zrak Harry. Jak je těžké vyznat poprvé svoje pocity? Jak těžké je říct něco, co je očividné? Jak to ten večer řekl Draco?

A tak to tak udělal. Vzal jeho ruku a položil si ji na hruď. Přesně na místo, kde má srdce. „Co mám říct? Vždyť to na tebe moje srdce křičí.'' usmál se.

A Draco se zasmál. „Pottere, ty mi snad nechceš říct co cítíš?''

„Řeknu ti to kdykoli,'' ubezpečil ho Harry. Zároveň se sklonil k jeho uchu a zašeptal. „Miluju tě.''

Draco ho od sebe trochu odtáhl. Podíval se mu do očí a propálil ho pohledem. Laškovně zvedl obočí a Harry se usmál. Nahýbal se k polibku, ale než se jejich rty spojily stihl ještě blonďák dodat. „To je dobře, Pottere.''

oo

„Špatně...''

Harry otevřel oči. Byl v Dracově náručí, schoulený. Hlavu položenou v prohlubni chlapcova krku. Nemusel dlouho přemýšlet nad tím, co se děje. Jedno slovo a bylo mu jasné všechno. Nechtěl se zvednout. Nechtěl se podívat. Chtěl to mít rychle za sebou.

„Špatně...''

Tělo se mu napjalo, a i když jeho přání bylo se co nejvíc přitisknout ke svému příteli, posadil se.

V pokoji byla tma, takže pořádně neviděl. Jediné, co mu bylo jasné, že se jedná o dvě ženy. Stály vedle sebe asi dva metry od postele a koukaly na sedícího chlapce. Harrymu ze rtů unikl povzdech, který probudil spícího Zmijozela.

„Co se děje?'' Posadil se vedle něj a vzal ho za ruku.

„Děje se to znovu.'' Vysvětlil Harry a smutně se mu zadíval do očí. Chlapec okamžitě pochopil. Upevnil stisk jejich rukou a přitáhl si ho k sobě.

„Bude to dobrý, jsem tady, jsem tady...''

„Promiň...'' Jedna žena.

„Promiň...'' Druhá.

Harry nevědomky přitiskl víčka pevně k sobě. Věděl, že bolest neucítí, ale nemohl se na to dívat. Draco si toho všiml. Přitáhl si Harryho blíž k sobě a přitiskl svoje rty na jeho. Lehce mu přes spodní ret přejížděl jazykem. V tom polibku nebyla žádná vášeň. Jen touha dokázat mu, že je tam s ním, aby Harry mohl myslet jen na to, že v té místnosti, v tomhle okamžiku, není sám. Že má vedle sebe někoho, komu na něm opravdu záleží. Když se od sebe o kousek odtáhli, bylo po všem. Po ženách nebylo ani stopy. Byly pryč.

Harrymu se na jednu stranu ulevilo. Blo to za ním. Aspoň na chvíli. Ale na druhou stranu pocítil v srdci zvláštní prázdnotu. Obejmul Draca, rukama zajel pod jeho paže a spojil je za jeho zády. Hlavu mu položil na rameno. Zmijozel ho napodobil.

„Nesnáším to!" Neslo se místností zuřivě z úst blonďatého Zmijozela. „Nesnáším ho!" dodal, ale už spíš nešťastně.

Harry neodpověděl. Jen si oddechl a vtiskl chlapci polibek na krk. Těsně pod ucho.

oo

Zbytek volna prožívaly v poklidném duchu. Zdálo se, že Draca Harryho ujištění, že je pro něj nejdůležitější, uklidnilo. Choval se normálně a zdál se zase veselý a spokojený. I když byly okamžiky, kdy se na Harryho zamyšleně díval a nereagoval na jeho slova a dotyky.

Několikrát byli spolu za Hagridem, a i když Harry věděl, že se mu Draco omluvil a několikrát ho byl i navštívit, přece jenom nevěřil svým očím, když ty dva viděl spolu. Seděli vedle sebe, popíjeli čaj a bavili se jako staří známí. Hagrid na sobě nedal ani náznakem znát nějakou nevraživost k blonďatému chlapci. A ten? Choval se v jeho přítomnosti tak uvolněně a přátelsky, až to Harrymu bralo dech.

Jednou se spolu vydali do Prasinek. Oba věděli, že hodně riskují, ale už tak dlouho neopustili areál hradu, že nemohli odolat. Oba byli nasoukaní pod Harryho neviditelným pláštěm, takže šance jejich prozrazení byla malá. I tak si to ale nemohli moc užít. Plášť si za celou dobu nemohli sundat, a i když si oba normálně užívali vzájemnou blízkost, tohle nebylo nic příjemného ani pohodlného. Takže po krátké procházce vesnice, se rozhodli mrknout do Chroptící chýše. Draco tam nikdy nebyl. Vždy měl z toho domu trochu strach, jak se Harrymu neochotně přiznal.

Nakonec se mu ale prohlídka docela líbila. Harry mu k tomu vyprávěl příběh ze třetího ročníku, kdy tu strávil večer s Ronem, Hermionou, Lupinem a Siriusem. Draco ten příběh znal z léta. Viděl ho tenkrát v Harryho vzpomínkách, ale slyšet ho přímo od chlapce, prolnutý jeho pocity z toho večera, bylo něco úplně jiného. Stokrát lepšího.

oo

Silvestr byl jejich poslední den a noc, kterou měli strávit společně. Druhý den se vrátí ostatní a Harry nezměnil názor na odhalení jejich vztahu. Draco pořád pořádně nechápal proč. I když si připomínal, že ho Harry vážně miluje, v hloubi duše měl strach, že na kamarádech a jejich názoru mu záleží víc a že kdyby šlo do tuhého, tak by jim dal přednost. Tohle mu ale neřekl. Nechtěl ukazovat slabost.

Takže je čekala poslední noc a musela být perfektní. Všechno naplánoval. Ve Velké síni se konala slavnostní večeře, ale ani ho nenapadlo, že by na ni šli. Chtěl být se svým nebelvírským přítelem sám. Mít ho jen pro sebe, dokud to ještě jde.

A proto v osm hodin večer společně vystoupali na astronomickou věž. Harry několikrát zuřivě zamrkal, protože měl pocit, že má halucinace. Nachystaný prostřený stůl bylo to nejmenší. Ale všude, naprosto všude byly zapálené svíčky.

Neměl slov. Věděl, že Draco neměl šanci to tu nachystat, protože se od sebe celý den ani nehnuli. Proto mu chlapec vysvětlil, že požádal Dobbyho o pomoc. S večeří i výzdobou. Oba se shodli na tom, že budou muset skřítkovi pořídit nový pár ponožek, jako odměnu.

Jedli v tichosti. Trochu se smáli tomu, že jídlo připravené Dobbym osobně, bylo sice poživatelné, ale chutné moc ne. Skřítkovi se ovšem nedala upřít snaha. Po jídle se přesunuli na deku. Zabalili se do připravených přikrývek, posadili se vedle sebe a zahleděli se na nebe.

„Takže, co mi můžeš povědět o hvězdách?" Nadhodil téma Harry.

„Astronomii studujeme oba," zasmál se jeho přítel. „Co ti můžu říct, co ještě nevíš?"

„Co třeba nějakou pěknou legendu?"

Draco se zamyslel. Tak legendu? Ukázal na nebe, směrem, kterým chtěl, aby se Harry podíval. „Orion ti určitě představovat nemusím?" zeptal se a Harry se té otázce zasmál. „Jistěže ne. Jak jsi sám podotknul. Oba studujeme astronomii." Ale Draco tuhle poznámku nechal bez odezvy a pokračoval.

„Orion byl pohledný mladík... Nekoukej tak Pottere, takhle prostě zní ta legenda...Takže, Orion byl pohledný mladík, a tak se stalo, že se v něm shlédla i bohyně Artemis. Její bratr Apollón však začal žárlit a zosnoval plán, jak se Oriona zbavit. A tak jednoho dne, když se Orion koupal v jezeře, vsadil se Apollón s Artemis, že nedokáže zasáhnout cíl plující ve vlnách svým šípem. Artemis netušila, že cílem šípu, který právě opustil tětivu jejího luku, byla Orionova hlava. Šíp prolétl jeho spánkem a na místě jej usmrtil. Když vlny vynesly jeho tělo na břeh, zjistila Artemis, že cíl, který zasáhla byl Orion. To jí zlomilo srdce. Hluboce truchlíc, naložila jeho bezvládné tělo do stříbrného měsíčního kočáru a odvezla jej vysoko do nebes. Zvolila nejtemnější část zimní oblohy, tak, aby Orionova hvězda byla tou nejzářivější ze všech..." Když domluvil podíval se na Harryho, který ho sledoval a hltal každé jeho slovo. „Víš, že Orion je souhvězdí na rovníku a díky tomu je viditelné z celého světa?" Harry přikývl.

„Takže kdyby se někdy stalo, že bysme byli od sebe, stačí se podívat na nebe. Když najdeme Orion, bude to jako bychom byli spolu..." Ale nestihl to dopovědět. Harry se přitiskl těsně k němu a přiložil mu prst ke rtům, aby ho umlčel. Šedé oči se zavrtaly do těch zelených.

„To se nestane Draco. Ať je ta legenda, jak chce krásná, ať jsou fakta jakákoliv, na ty hvězdy se budeme dívat jen spolu. Už nedovolím abysme byli od sebe." A aby mu potvrdil tuhle „přísahu" políbil ho.

Líbali se dlouho a zuřivě. Oba dva věděli, že chtějí víc. Že potřebují víc. Proto když se od sebe odtáhli, oba dva dvojhlasně řekli – „Byt?" Zasmáli se tomu, že jejich myšlenky se ubírají stejným směrem. Zvedli se a pospíchali domů.

oo

Zapletl prsty do světlých vlasů. Tiskl se k němu, hladil ho, po zádech, bocích, tváři. Líbali se.

Draco se svými rty přesunul na jeho krk, kde pokračoval v líbání a Harry věděl, že nemůže jenom tak stát. Musí něco udělat, protože jak se tomu teď a tady poddá, tak se udělá do kalhot jak puberťák dřív, než vůbec k něčemu dojde.

Začal rozepínat knoflíky Dracovi košile a každý kousek nově odhalené kůže políbil. Vklouzl prsty pod látku a dotýkal se jeho těla. „Jsi úžasný," šeptal při každém dalším polibku, který mu vkládal na hruď.

Draco ho vytáhl k sobě nahoru a propletl jejich jazyky, chvíli ho líbal a pak se přesunul na jeho krk. Harry ani nepostřehl, že už na sobě nemá košili ani kalhoty. Stál tu jen v boxerkách. Došlo mu to až ve chvíli, kdy si jeho přítel kleknul a stahoval mu spodní prádlo. Harry byl tak vzrušený a tvrdý jako snad ještě nikdy. Pohled dolů na jeho přítele ho přiváděl k šílenství. Ten mu pohled opětoval, a aniž by ho přerušil dotkl se špičkou jazyka jeho penisu. Jednou rukou ho pořád hladil po stehně a zadku, ale Harry to nevnímal. Jediné, na co se soustředil, byla Dracova ústa, která ho celá pohlcovala. Přejel jazykem po celé jeho délce a dlaní mu potěžkal varlata. Harry mu propletl prsty do vlasů a užíval si to množství nových a neuvěřitelně dobrých pocitů. Vyvrcholení na sebe nenechalo dlouho čekat. Snažil se chlapce od sebe odtáhnout, ale ten se nedal a spolykal vše, co mu dal.

Když to Harry viděl, byl to tak vzrušující pohled, že neměl šanci ochabnout. Zůstal vzrušený. Vytáhl k sobě nahoru blonďatého chlapce. Tak rád by mu jeho laskavost oplatil. I když to ještě nikdy nedělal.

„Chci tě Harry," zašeptal mu Zmijozel do ucha. „Vezmi si mě." A Harry naprázdno polkl. Chtěl. Tak moc chtěl. Ale pořádně nevěděl, jak na to. Zatím byl vždy dole. Lákalo ho vyměnit si pozice, ale co když udělá něco špatně. Nedostal ale šanci nad tím nějak víc uvažovat.

Draco se položil na postel na břicho a Harry si k němu přiklekl a sklonil se k jeho zádům po kterých ho hladil a líbal. Za těch pár dní, které spolu zatím strávili, poznal tohle tělo dokonale. Stále ho ale nepřestalo vzrušovat a udivovat svojí krásou. Miloval ho. Komplet celého. Miloval, jak se jeho tělo třáslo pod jeho dotyky. Miloval steny, které vycházely z jeho úst. Miloval pohled na jeho vzrušením přivřené oči. Miloval dotýkat se ho. Hladit ho, masírovat ho. Líbat ho a olizovat.

Ale Draco potřeboval víc, proto trochu přikrčil nohu v koleni a dal tak Harrymu najevo, že má pokročit dál.

Vzal si z nočního stolu lubrikant, který tam měli neustále připravený. Nanesl si ho na prsty a zavedl je mezi chlapcovi nohy k jeho otvoru, který začal prsty pomalu masírovat a připravovat.

Draco se prohnul v zádech a něco si tiše mumlal.

Harry už to nevydržel, mohl jen doufat, že jeho příprava bude stačit. Nanesl si další lubrikant na penis a pomalu ho začal zasouvat. Šlo to lehce, takže se v něm brzy ocitl celý. A bylo to nepopsatelné. Draco ho přijal a vzdychal u toho Harryho jméno. Když se Harry začal pohybovat, nenechal se pobízet a vycházel mu svými přírazy vstříc.

Nebelvír se víc natiskl na tělo pod sebou a začal ho líbat na krku a šíji. Jejich tempo získávalo na intenzitě. Blížilo se vyvrcholení jich obou. Draco to zřejmě poznal, protože se lehce nadzvedl, aniž by přestal přiražet. Umožnil tak Harrymu přístup rukou k jeho přirození a Harry neváhal. Obejmul jeho penis. Pevně ho stiskl a přizpůsobil přírazy k pohybům ruky. Ve chvíli, kdy Draco vykřikl v extázi to Harry nevydržel. Naposledy silněji přirazil a ihned jej následoval.

oo

Leželi v objetí, stále vydýchávali jejich poslední milování. Oba spokojení.

Draco se nahnul pro hůlku a vykouzlil Tempus.

„Je po půlnoci. Ani jsme si nestihli připít na Nový rok," oznámil a přitáhl si Harryho blíž.

„Já myslím, že takhle to bylo lepší," zašeptal mu Harry do hrudi a následně ho tam jemně políbil.

„Mnohem lepší," souhlasil jeho přítel.

oo

Harry ležel a pozoroval svého spícího Zmijozela. Byl jím totálně ohromený. Z každého jeho rysu na něj křičela jeho jemnost, vznešenost a krása. Čelo neměl nijak zvlášť vysoké, nos drobný a trochu mířený směrem nahoru, dlouhé řasy. A ta ústa. Tak nádherná růžová ústa. Kdykoli se na ně podíval, měl chuť je políbit. Miloval, když se na něj usmál, když jimi na něj mluvil. Když ho líbal. Nikdy nebude schopný se jich nabažit. Se ho nabažit. Tím si byl jistý.

A přece se zítra bude muset sbalit a vrátit se do věže. Dělat před ostatními, že k sobě nic necítí. Že jsou si cizí. Sám nevěděl, jak to zvládne.

Draco to nechtěl. To věděl. Sice to pořádně nahlas neřekl, ale bylo to poznat. Neviděl důvod k tomu se zase rozdělovat. I když jen na oko.

oo

„Nenechávej mě tu!! Slyšíš? Tohle mi nedělej"

Bylo pozdě? Přišel pozdě? Skláněl se nad nehybným chlapcem, který ležel s klidným výrazem na tváři. Vypadal snad, že spí. Uvěřil by tomu, kdyby neslyšel údery jeho srdce. Tak zatraceně pomalé a tiché. Jako kdyby hrály poslední píseň v životě.

To ale přece nemůžu dopustit. Jsi můj. Slíbil jsi to. Já to slíbil tobě.

Pohladil ho po tváři špinavé od krve. Políbil ho na rty. Ale chlapec nereagoval.

Takhle to nemá skončit. Takhle to nemůže skončit.

„Miluju tě. Slyšíš? Půjdu za tebou, ať je to kamkoliv."

oo

Harry nevěděl, jak má od sebe rozeznat obyčejný sen, který denně zažívá každý na planetě, od věštby. On míval obojí. Mohl jen doufat, že to, co viděl o silvestrovské noci se nikdy nevyplní. Že to byla jen obyčejná noční můra. Horší než kterákoli jiná.

Tak skutečné. Všechno tak skutečné. Ten pocit bezmoci. Ta bolest na srdci, hrudi. Ta neschopnost se nadechnout. Ta touha okamžitě ukončit svůj život. Protože nechtěl být sám. Nechtěl být bez něj.

Nemohl mu to říct. Pokud má mít někdo tuhle tíhu na svých ramenou, jsem to jen já. Nemůžu mu přidělávat starosti. A pokud to nebyl sen. Pokud mě to mělo připravit na to, co se má stát, tak udělám vše proto, aby tomu tak nebylo.

oo

Draco samozřejmě viděl změnu chování na svém příteli. Ale dnes se měli znovu rozdělit na dobu neurčitou. Zase měli dělat, že se neznají. Takže nějak usoudil, že to je kvůli tomu. Sám se necítil moc dobře.

Užíval si každou poslední volnou chvilku. Ani se od něj nehnul, až měl Harry pocit, že kdyby mohl, chodil by s ním i na záchod. To si naštěstí nedovolil ani navrhnout.

Ale dnes to bylo opravdu jiné. Harry byl až moc nemluvný. Zamyšlený. Nepozorný. Smutný.

„Tak fajn, Pottere. O co jde?"

Harry se na něj nuceně a strojeně usmál a zakroutil hlavou. Neuvěřitelné, že si myslel, že mu tohle projde.

„Mám použít Legilimens?"

Ale tomu už se Harry zasmál nahlas a upřímně. „Oba víme, že bys to neudělal. Není mi nic, opravdu. Jen přemýšlím."

A ano, přemýšlel. Musel si v hlavě ujasnit jednu věc. Je dobré to, co dělá? Rozhodl se správně? Nebyl si ani trochu jistý. Teď když věděl, co se může stát.

Ano, hrozba tu byla vždycky. Ale dokud to člověk nemá přímo před očima, dokud nepocítí tu bolest, tak si to ani nedovede představit.

Takže to nemůže udělat. Nemůže ho opustit. Musí se hlídat. Navzájem.

oo

„Tak fajn. Jsi připraven?" zeptal se ho Draco, když došli před dveře Velké síně.

Ale Harry ho překvapil. Pevně ho chytnul za ruku. „Neudělám to. Nemůžu. Měl jsi pravdu. Jsme v tom spolu, a tak to zůstane."

Plavovlasý chlapec naprázdno polkl. Slyšel dobře? Vážně se to děje? „Myslíš to vážně?" Musel se zeptat a přesvědčit se.

Ale chlapec už neopověděl. Otočil se směrem ke dveřím a jedním tahem je otevřel. V ruku v ruce společně vešli dovnitř.