"Dobrý večer." Zářivě jsem se usmála, stále klečící před Louisovou židlí.

"Dobrý," pozvedl muž jeden koutek svých úst, což mělo nejspíš evokovat úsměv, nicméně to bylo spíše děsivé, "pro někoho více než dobrý, že ano?"

Střelil zlým pohledem po Louisovi a já konečně odtáhla ruku z jeho klína.

"Tati!" Celý bledý poplašeně vyskočil z židle. Ale ani přese všechnu tu hrůzu, co se zračila v jeho tváři,nezapomněl na mně. Podal mi ruku a pomohl mi na nohy.

"Tohle je Hannah," promluvil znovu směrem ke svému otci, "chtěl jsi ji vidět.."

"Ale jistě," odbyl ho jako dotěrný hmyz a věnoval mi obrovský falešný úsměv.

"Rád Vás konečně poznávám, slečno."

"Hannah Styles." Podala jsem mu ruku, ačkoli pustit tu Louisovu vyžadovalo velké sebezapření.

"Jsem velmi potěšen Vaší přítomností a rád bych se Vám omluvil za svého neschopného syna." Jestli existovala láska na první pohled, náhle jsem ani na vteřinu nezapochybovala, že musí existovat i nenávist na první pohled.

Všechno to najedou dávalo smysl. Veškerá ta Louisova nejistota a strach z otce. Ta neskonalá touha se mu zavděčit a dokázat mu, že za něco stojí. To sebeobětování, které podstoupil, jen aby neklesl v očích toho nafoukaného panáka, který Louisovi ve skutečnosti nesahal ani po kotníky.

"Není neschopný!" Opět jsem mluvila dřív, než myslela. Ale v těle mi vřela krev a ovládat svou prostořekost mi nešlo ani za střízliva, natož teď, když mi pár panáků vodky stále kolovalo v krvi.

"Co jste říkala?" Opět se ironicky zašklebil.

"Louis je naopak velice schopný," zopakovala jsem hrdě, než mi došlo, že to znělo velmi hloupě, "všeho." A ten dovětek to rozhodně nezachránil.

"To věřím, slečno," z jeho tváře zmizel ten škleb, který nejspíš považoval za úsměv a vypadal teď ještě děsivěji,"ale kvůli probírání Vašeho milostného života tady nejsme." Zpražil mě. Hlavou mi vířilo tisíce drzých odpovědí, ale začala jsem raději počítat do deseti. Nedostala jsem se však ani k pětce.

"Takhle s ní nemluv!" Ozvalo se vedle mě. Lou jako by se náhle probral z toho podivného stavu, co evidentně ochromoval celé jeho tělo.

"Ty jsi tu ještě?" Překvapeně se k němu otočil jeho drahý rodič, čímž pouze posílil ony nenávistné pocity, co mě zaplavovaly každou minutou.

"Nech toho!" Zasyčel brunet stojící po mém boku. Došlo mi, jaké úsilí do těch pár vět musel vložit a opět u mně stoupl v cenně. On rozhodně nebyl ten, co by musel světu dokazovat, že stojí za to. On stál za mnohem víc, než člověk, ke kterému s takovou úctou vzhlížel.

"Ale Lou," poplácal ho rádoby ředitel světa po rameni, "snad se tolik nestalo."

"Je to moje přítelkyně," blesklo se mu v očích, "tak bych uvítal trochu respektu, alespoň k ní, pokud můžeš." Místo ustrašeného chlapce vedle mě náhle stál muž. Vědom si sám své vlastní síly, svých schopností, své nezávislosti a ceny. Jaká změna během pěti minut.

"Přítelkyně?" Zasmál se starší Tomlinson nevěřícně, jakoby Louis vlastně vůbec nebyl hoden toho, aby ho někdo miloval. Jakoby vůbec nestál byť jen za jediný dívčí pohled. Pro toho muže znamenal tak málo, že došel k závěru, že celý svět jím musím opovrhovat úplně stejně. Což bylo tak blízko pravdě asi jako já výhře ve sportce.

"Přítelkyně."Potvrdila jsem rychle jeho slova propletením svých prstů s těmi Louisovými. Hrdě jsem se přitiskla víc k jeho boku a opět se zářivě usmála na toho paňácu. Ucítila jsem jak se Louisovo tělo výrazně uvolnilo a on mi věnoval úsměv, co znamenal vše.

"Jasně." Prohlédl si nás jeho otec znechuceně a bylo jasné, že o tvrzení ani jednoho z nás nemá zrovna to nejlepší mínění.

"Tak abychom přešli konečně k věci, slečno Stylesová," nasadil kamenný výraz, ze kterého se nedalo vyčíst naprosto nic, "díky tady panu všeho schopnému," pohodil hlavou směrem ke svému synovi," jsem přišel již o několik zaměstnanců."

"Několik?" Nedalo mi a Louis se vedle mě nervózně ošil, když se jeho otec zatvářil tak podivně vítězoslavně.

"Několik," potvrdil důležitě,"slečna Clarková, k mé lítosti, dala výpověď a není vůbec nic, co bych mohl udělat, abych její rozhodnutí zvrátil, nechce už mít s naší firmou společného vůbec nic a pak vy... "

"Dala výpověď?" Zdálo se, že není možné nacházet se ve společnosti někoho s příjmením Tomlinson a přitom nemít pocit, že Vám něco důležitého uniká. Zase a znova. Něco tu nesedělo.

"Ano, výpověď!" Odsekl napruženě. "Váš přítel se Vám snad nesvěřil, hmm?"

"Neprobíráme spolu výpovědí zaměstnanců Tommo Corporation." Vyjela jsem také, protože Louisovo chvění vysílající vibrace i do mého těla se nedalo ignorovat. Zase byl tak zranitelný.

"To byste možná měli," zasmál se strašlivě, "Louis totiž nejdříve udělal obří chybu v účetnictví, což jak víme, hodil na vás, pak vás vyhodil, ale to je historie, kterou všichni dobře známe, že ano?" Nestačila jsem se ani pozastavit nad ne úplně správným zněním jeho historky, protože ona měla ještě pokračování, o kterém já neměla ani potuchy.

"A pak milá Hannah," úlisně na mě mrkl, až se mi zvedl žaludek, "aby toho nebylo málo, sexuálně obtěžoval slečnu Clarkovou, která chudák neměla nervy už to snášet a podala výpověď," já se do háje snad přeslechla!

"A budeme velmi šťastní,když na nás nepodá žalobu, stejně jako byste mohla i vy." Vyčkávavě se mi zadíval do tváře, čekajíc na mou reakci.

Zatraceně!! Louisovo zaryté mlčení a zahanbené zírání do země jen naznačovalo, co jsem si myslela. Ten chlápek nemá nejmenší tušení, co se doopravdy stalo a Louis na sebe vzal celou tíhu téhle podělané situace. A ať už slečna Clarková řekla cokoli, Lou neudělal vůbec nic, aby to vyvrátil.

On byl oběť, ne ona! Pevně jsem mu stiskla dlaň a rozzuřeně se nadechla k odpovědi. Tuhle bitvu já vyhraju. Pro něho!

"Ne, Hannah," zastavilo mě sotva slyšitelné zašeptání.

Ten pohled do jeho velkých smutných očí byl vše říkající. Styděl se, tak moc, že byl raději ochoten předstírat, že je neschopný a vše je to jen jeho vina.

"Ale Louisi," nechtěla jsem se vzdát, já bych to dokázala, kvůli němu, kvůli pravdě.

"Prosím, ne," zavrtěl zoufale hlavou. Chtělo se mi křičet a plakat zároveň. Hlavně něco dělat. Nedokážu to, nedokážu mlčet a dívat se na něho, jak se úmyslně ničí.

"Pokud tedy nejste tak hluboce znechucená jako já," ozval se opět ten, jehož bych nejraději nakopala do zadku,"rád bych Vás poprosil, abyste se vrátila do naší firmy. Můžete na své místo, nebo pokud byste měla zájem, dokážeme najít i nějakou lepší pozici, co říkáte?"

Překvapeně jsem zamrkala, neboť mě jeho dotaz nemálo vyvedl z míry.

"Vím, že váháte, slečno, a vůbec se vám nedivím," vrhnul pohled plný znechucení po Louisovi stále se nešťastně tisknoucímu k mému boku a útrpně zírajícímu do země,"ale teď, když se k řadě našich skvělých zaměstnanců připojil i Váš bratr, bylo by nám potěšením, kdyby...."

Zbytek jeho slov mi pak už začal splývat. Sebastian?

Proč by Sebastian žádal o práci zrovna v Tommo Corporation? Co je tohle zase za hloupý žert? To, že vůbec neměl na mysli Seba, když zmiňoval mého bratra, mi došlo v okamžiku, když se Tomlinson zářivě usmál a pohodil rukou ke dveřím.

"A tady máme novou vycházející hvězdu našeho IT teamu."

Dobrý bože! Všechna bojovnost ze mě rázem vyprchala a nejspíš by se ve mně krve nedořezal. A pak, že lež má krátké nohy. Houby, moje lež měla nohy delší, než polovina nejúspěšnějších modelek světa. A i přes celkem přísný dress code, si je klidně nacpal do těsných černých džínů. Což vlastně ani tolik nevadilo, protože černé sako a elegantní šálka kolem krku jeho vzhled pozvedla na velmi vysokou úroveň. Pečlivě zkrocené kudrny vyčesané z čela nechaly vyniknout tomu krásnému obličeji, co nyní zdobil jeden z těch vřelých, upřímných úsměvů. V jedné ruce svíral sklenku s vínem a druhou k sobě hrdě tiskl překrásnou blondýnku. Nohy měla dlouhé až na zem a zářivé, plavé vlasy jí sahaly až do pasu. Zběsile mávala řasami, co by jí musela závidět i panenka Barbie a věšela se Harrymu kolem krku tak, že kdyby neměl onu drahou šálku, ona by jí nejspíš bez problémů nahradila.

Nadine! To musí být Nadine!

To zjištění mě zasáhlo plno parou, jako rozjetý rychlík. Nyní jsme tam s Louisem stáli jako párek ztroskotanců, přičemž jeho zoufalství bylo plně pochopitelné. To moje, které náhle bylo tak zjevné z každé buňky mého těla, však muselo být pro Louise jednou velkou neznámou....