„Emily,skočím si do knihovny"řekla jsem svoje předem vymyšlené alibi.

„Teď?Když za chvíli bude osm"podívala se na hodiny v kuchyni.

„Otevřeno je do devíti.Potřebuju ještě nějaký studijní materiál.Do půl desáté budu doma"slíbila jsem a šla se na chodbu obout a obléct.

„Dej na sebe pozor"přišla za mnou Emily.

„Neboj,dám"mávla jsem ji a zabouchla dveře.Sešla jsem dolů po schodech,abych ještě více oddálila setkání s Ryanem.

Vyšla jsem ven a šla směrem k centru.Napsala jsem Ryanovi ať stojí dál od domu,jelikož by ho mohla Emily zahlédnout.

Po pár metrech jsem zahlédla Ryana.Ležérně se opíral o auto a kouřil.Pomalým krokem jsem šla k němu a snažila si dodat odvahu.

Zastavila jsem se pár metrů od auta a nervózně čekala,co bude dál.

„Dáš si taky?Dost to uklidňuje a jak tě znám budeš to potřebovat"naposledy potáhl a pak zahodil cigaretu.

„Ne,díky"odpověděla jsem.Ryan ke mně přešel a poprvé za celou dobu se na mě podíval.

„Stále dokonalá"uchopil mě za bradu a prohlédl si mě.
„Tak nasedej, musíme toho spolu hodně probrat"ušklíbl se.

Nasedli jsme do auta a Ryan nastartoval.„Kam jedeme?"zeptala jsem se hned.
„Překvapení kotě,ty přece hodný kluk pro svou holku dělá, ne?"

„Nejsem tvoje holka!"řekla jsem.Neodpověděl.Celou cestu jsme mlčeli.To,kam jedeme my došlo,až když jsem v dálce zahlédla dům.Jeho dům.

„Proč tu jsme?"vystoupila jsem z auta,když zaparkoval a čekala na odpověď.Nic.

Ryan šel dovnitř a já ho následovala.„Posaď se"promluvil konečně a ukázal na křeslo.

Posadila jsem se a napjatě sledovala,každý jeho pohyb.Ryan přede mě postavil skleničku podle všeho se šampaňským a posadil se naproti mě.

„Tak na šťastné shledaní"podzvedl sklenku a napil se.

„Řekneš mi,už co po mě chceš?"nesdílela jsem jeho snahu.
„Ale no tak Darcy, po těch několika měsících,už ke mně vážně nic necítíš?"

„Ne.Všechno jsi pohřbil svým chováním"odpověděla jsem.

Ryan se na mě znova zadíval nečitelnou tváří,abych nic nemohla vyčíst.Udělala jsem neutrální obličej a snažila se o co největší chladný pohled jsem dovedla.Po chvilce se zasmál a napil.

„Máš pravdu,nebudu dělat,že tě pořád miluju a strašně mi chybíš.Takže přejdeme k věci,ať to máme oba dva za sebou"odmlčel se.

Čekala jsem,co řekne,ale on si zřejmě vychutnával svojí převahu.„Rozejdeš se s Horanem a vratíš se ke mně"řekl s úsměvem a pohodlně se opřel.

„Co!?Ty jsi se snad zbláznil!?Ne!"vykřikla jsem a postavila se.

„Bude to obchod,ty budeš se mnou a budeme se tvářit jako strašně šťastný pár a nebo budeš s Horanem,kterému se něco může omylem přihodit.Asi sis všimla pár takových typků,kluci říkali,že si obdivovala jejich motorky"prohodil.

Ti motorkáři před školou!

„Ublíží Horanovi tak,že bude rád,když to přežije.Sice s postižením,ale přežije"pokračoval Ryan.

Posadila jsem se a napila se.Prosím,ať se mi to jenom zdá.

„Proč to děláš?Proč?!Co z toho budeš mít?Sám jsi řekl,že mě nemiluješ!"byla jsem zoufalá.

„Osobní důvody.Neboj,dozvíš se je.Brzy.Dám ti trochu času na rozmyšlenou"zvedl se a odešel.

Zůstala jsem v pokoji sama.Když to řeknu Theovi,jak si pomůžu?Ublíží mu.Byl by schopen mu ublížit?Věděla jsem,že by byl.

„Tak,co?"vrátil se Ryan.„Udělám to"odpověděla jsem.

„Fajn,pravidla jsou jednoduchá.Moje slovo je zákon,porušíš ho,příjde trest.Pokud nechceš,aby se Horanovi něco stalo,budeš držet hubu a krok,jasné?"řekl a já přikývla.

Přešel ke mně a uchopil mě silně za bradu.Zvedl mi hlavu a já si všimla,jak jeho oči ztmavly. „Neumíš kurva mluvit!?Ptal jsem se,jestli si rozuměla!"zasyčel.„Rozuměla"dostala jsem ze sebe.Pustil mě a posadil se zpátky.

Naháněl mi strach.„Pochopila jsi doufám,že se o naší menší dohodě nikdo nedozví?"

„Ano"zašeptala jsem.

„Tak fajn,tak počítej s tím,že tento víkend jdeme na party k Zacovi a pak spíš tady.Vyzvednu tě u tvého baráku,čas si ještě řeknu.No nic,zvedej se,hodím tě zpátky."

Postavila jsem se a rychlým krokem šla k autu.Nechtěla jsem ho vidět,už ani minutu.Nastoupili jsme a vyjeli.Celou dobu jsem se koukala z okna a přemýšlela o tom,co jsem právě udělala.Udělala jsem dobře?

Auto zastavilo.Otevřela jsem dveře a chtěla vystoupit,ale Ryan mě chytl za ruku.„A nedostanu ani pusu?"řekl s ironickým úšklebkem.Otočila jsem se a dala mu rychlý polibek na rty.Rozesmál se.

„Zvykej si.Jo a abych nezapomněl,s Horanem to skončíš zítra.A nejlépe,abych byl u toho.Bude to zábava"rozesmál se.Vystoupila jsem,bouchla dveřmi a vyběhla do bytu.

Přes slzy jsem sice neviděla dobře na cestu,ale to mi bylo fuk.Odemkla jsem,skopla z nohou boty a běžela do svého pokoje.

Dopadla jsem na postel a rozbrečela se.

Další díl je tu :) Co byste dělali na místě Darcy?