„Darcy nebuď nervózní."Řekla mi,dnes už po několikáté Emily.„Jsem v poho,jsem v poho,jsem v poho."Emily se zastavila a nadzvedla obočí.„Teď o tom ujišťuješ mě a nebo sebe?Hele,vypadáš dobře a pokud se ti tak moc líbí,tak s ním běž na rande."

Vyvalila jsem na ní oči a záporně zavrtěla hlavu.„Jsi normální?!Ne!To přece nejde,bude to vypadat,že dolízám a...."Emily si povzdechla a mávla rukou.

„Já zapomněla,že kluk dolízat může a holka ne!Jdu si pro učebnice a sejdeme se ve třídě."Než jsem stihla něco říct,byla Emily pryč.Šla jsem ke skřínce a snažila se jí odemknout.

Po pěti pokusech se mi to konečně podařilo a já si tak mohla vzít učebnici na hodinu účetnictví.Když jsem se chystala zabouchnot skříňku,všimla jsem si přeloženého papírku.Položila jsem učebnice zpátky do skříňky a vytáhla ho.

Tvé oči mají barvu safíru,který se dotkl nebe,

Zamiloval jsem se do Darcy Styles,zamiloval jsem se do tebe.

Každému zlepšíš náladu,svým krásným úsměvem,

chápu,že nechceš jít na rande s takovým dřevem.

Nejsem sice básník a ani princ z pohádky,

a proto doufám,že dávají smysl tyhle řádky.

Není to vtip a ani laciný fór,

zasáhl mě ten hajzlík amor.

Tentokrát mu,ale budu děkovat,

že jsem se mohl do tebe zamilovat.

Zjistil jsem,že došly mi rýmy,

a celou dobu tu plácám hovadiny.

Miluju tě a nevzdám se,dokud se mnou nepůjdeš na rande.

                                                                                      R.

„Půjdeš se mnou na rande?"Otočila jsem se a koukala do Ryanovi tváře.„Pěkná básnička."Pochválila jsem ho.„Díky,ale klidně mi to řekni narovinu,že je hrozná,ustojím to."Odpověděl s úsměvem.

„Mě se líbí.Žádný kluk mi básničku nenapsal."

„Jsem rád,že jsem první."

„Myslel si to vážně?To,že mě miluješ?"

„Nikdy jsem nic nemyslel vážněji."Podívala jsem se mu do očí a čekala,že tam najdu něco,co mi řekne,že mi lže.Ale já to tam neviděla.„Darcy Styles,nešla bys se mnou a rande?Já vím,že se známe jen chvíli,ale prostě...."Ryan si nervózně prohrábl vlasy a lehce se za ně zatahal.

„Ráda s tebou půjdu na rande."Řekla jsem.

„Já vím,že je spousty lepších kluků,ale já....počkej,ty se mnou vážně půjdeš?"Přikývla jsem a usmála se.Ryanovi se vrátila jeho sebevědomá tvář a na tváři se mu ukázal úsměv.„Tak dobře,vyzvednu tě v sedm."Než jsem stihla odpovědět,rozdrnčel se zvonek.Proto jsem jenom přikývla ,vzala učebnice,zabouchla skříňku a pádila na hodinu.

Celou hodinu jsme s Emily probíraly,kam asi s Ryanem půjdeme,co si vezmu na sebe a další podrobnosti.Ve všech hodinách jsem byla myšlenkami mimo,takže jsem uvítala,když nám dnes odpadla poslední hodina a my,tak mohli jít s Emily domů,už ve tři.

Dala jsem si sprchu,umyla vlasy a zabalená v ručníku šla do svého pokoje.Emily,už tam byla a vyházela mi všechny věci ze skříně.

„Šaty nebo sukni?Nebo raději rifle?Co třeba legíny a tohle tričko?"Začala na mě chrlit Emily.„A nebudou šaty moc formální?"Zeptala jsem se.„Hele,ale zase jsou sexy!"Převrátila jsem oči a ušklíbla se.

„A tohle je důvod proč většina holek skončí první den s klukem v posteli!Protože jsou oblečené jako coury!"Emily převráila oči a dál se probírala oblečením.

Nakombinovali jsme snad všechno oblečení,než nás obě zaujaly jedny šaty a to je co říct.Měly černou volánkovou sukni a bílý,krajkový vršek.„Zkus si je!"Podala mi je hned Emily.

Vytáhla jsem ze skříně spodní prádlo a šla si ho do koupelny oblíct.Vlasy jsem si sepla do drdolu a vrátila se zpátky do pokoje.Oblékla jsem na sebe šaty a otočila se na Emily.

„To je ono!Vypadáš dobře!"Přistoupila jsem k zrcadlu a prohlédla se.„Nevypadá to špatně."Jsem na sebe dost tvrdá,ale teď jsem musela uznat,že vypadám dobře.

„To by šlo,jenom ti upravíme vlasy a dáme makeup."Než jsem se stačila vzpamatovat,seděla jsem na židli a Emily kolem mě pobíhala s fénem.

Potom ho vyměnila za kulmu a trochu mi natočila vlasy.Nakonec si vzala na starost i můj makeup a doplňky.„Musím se pochválit,opravdu vypadáš dobře."Ohodnotila můj finální výsledek Emily.

Šla jsem k zrcadlu a nemohla uvěřit svým očím.„Je to dokonalé!Děkuju moc."S úsměvem jsem se k ní rozběhla a obejmula ji.

„Já vím,že jsem dobrá,neděkuj."Odbila mě se smíchem.Vzala jsem si z postele černé psaníčko,dala do něj telefon,kapesníky,lesk a peněženku a šla do obýváku.Když jsem si chtěla vybrat boty,zaslechla jsem z venku zatroubení.Podívala jsem se na Emily,které jenom pokrčila rameny a rozběhla se k oknu.

Otevřela jsem ho a vykoukla ven.Ryan stál před autem a usmíval se.Mávla jsem na něj a rozběhla se do chodby.„Vezmi si černé lodičky."Poradila mi hned Emily.Obula jsem se do nich a mávla Emily na rozloučenou.

„Uží si to!"Uslyšela jsem ještě,než jsem zabouchla dveře.Seběhla jsem schody,protože čekání na výtah mi v té chvíli přišel jako stupidní nápad.Ve druhém patře jsem svůj názor změnila,jelikož jsem si při sebíhání málem rozbila pusu.

Kdyby můj běh někdo stopoval,tak se vsadím,že můj čas byl na závodní úrovni.Konečně jsem seběhla i zbylé dvě patra a ocitla se u vchodových dveří.Upravila jsem se a potom konečně vyšla.

Šla jsem k Ryanovi a snažila se udržet na nohách.Ne,že bych neuměla na podpatkách chodit,ale při pohledu na něj jsem dost mimo.

Měl na sobě černý džíny,bílé tričko a černou,koženou bundu.„Vypadáš úžasně."Vysekl mi hned poklonu a podal kytici růží.Přivoněla jsem k nim a usmála se.„Děkuju."Špitla jsem a zčervenala.

Obešla jsem auta a chtěla otevřít dveře,ale to by mě nesměl Ryan předběhnout.Posadila jsem se a znova přivoněla k růžím.Ryan nastoupil a nastartoval.„Tak,co máš v plánu?"Zeptala jsem se,když se dalo auto do pohybu.

„Co by jsi řekla na večeři a potom malému překvápku?"Krátce se na mě s úsměvem podíval a pak se dál věnoval řízení.„Nemám proti tomu nic,ale zajímá mě to překvapení."Čekala jsem,že mi odpoví,ale on se místo toho rozesmál.

„Zvědavá?"Přikývla jsem a visela mu na rtech.Ryan se nadechoval,že něco řekne,ale potom hned vydechl.„Aspoň mám jistotu,že mi neutečeš."Udělala jsem nafučený pohled a opřela se.

Mám ráda překvapení,ale musím vědět jaká jsou.Auto po chvilce zastavilo a já se podívala z okna.Neviděla jsem nic,než velkou,osvětlenou budovu.Ryan mi otevřel dveře a já vystoupila.

„Kde to jsme?"Zeptala jsem se zvědavě.„V nejlepší restauraci v Paříži."Odpověděl a po chvilce váhání mě vzal kolem pasu.Za jiných okolností,bych danému klukovi zlomila ruku,ale tohle bylo něco jiného.

Před vchodem stála ochranka,která nám hned otevřela dveře.„Dobrý den pane Lanter,už vás i se slečnou Styles očekáváme!Račte mě následovat k vašemu stolu!"Vychrlil na nás recepční a šel nás zavést k našemu stolu.

„Mohl bych poprosit o nějakou vázu?"Recepční odběhl a já si teprve teď uvědomila,že pořád držím růže.Za chvíli se vrátil a já je tak mohla dát do vázy.Vázu postavil na okno a znova někam odběhl.

Ryan mi odsunul židli,počkal než se posadím a teprve potom si sedl.Vzala jsem do ruky jídelní lístek,který tu ležel a začala jim listovat.„Dobrý večer,co si dáte?"Zeptal se hned číšník.„Já si dám Ratatouille."Měla jsem vybráno hned.

„Dám si to taky a doneste nám láhev šampaňského."Číšník si vše zaznamenal a odešel.„Hodláš mě opít?"Rozesmála jsem se.

„To rozhodně ne,mám na dnešek ještě nějaké plány."Oplatil mi úsměv.„A řekneš mi jaké?"Záporně zavrtěl hlavou a já měla chuť ho uškrtit.Tak proč mi o nich říká,když mi je stejně neřekne!

„Chci,aby to bylo překvapení,tak se nečerti."

„Proč jsi mě vlastně pozval na rande?"Vyhrkla jsem.Ryan se usmál a mě došlo,jak je tahle otázka stupidní.

„Líbíš se mi,máš v sobě něco,co jiné holky nemají.A taky máš ty nejkrásnější oči na světě."Cítila jsem,jak se mi do tváří hrne červeň,ale naštěstí přišel číšník s jídlem a pitím.

„Dobrou chuť."Popřál nám a nechal soukromí.Chvilku jsme mlčky jedli a mě neuniklo,jak se na mě Ryan dívá.„Můžu se tě na něco zeptat?"Napila jsem se a podívala se na Ryana,který přikývl.„Proč máš pověst děvkaře?"Ryan se zarazil a já měla chuť si nafackovat.

„Odmítneš několik holek a ty,už se postarají o to,aby tě zničily.Moje pověst je stejná,jako tvoje pověst ledové královny."Musela jsem uznat,že tohle dávalo smysl.

Večeře uběhla rychle a přestože jsem byla nacpaná Rattatouillem,tak mě donutil dát si Crepe Suzette,což jsou vlastně takové palačinky.

„A teď je čas na druhou část rande."Ryan zavolal číšníka a i přes moje námitky zaplatil celou večeři.Číšník mi podal růže a popřál nám krásný zbytek večera.„Kam jdeme?"Zeptala jsem se,když jsme vycházeli z restaurace a šli k autu.

Ryan se jenom usmál a já převrátila oči.Dálkově otevřel auto a já bez toho,abych čekala,jestli mi otevře dveře,nastoupila.Ryan nastoupil hned po mě a dlouze se na mě podíval.„Ty jsi vážně jiná."Řekl po chvilce a nastartoval.

Sledovala jsem cestu a snažila se odhadnout,kam jedeme.Ryan odbočil a vyjel z města.Podívala jsem se na něj a začínala mít obavy.„Neboj se,nemám v plánu tě znásilnit."Ryan se na mě krátce podíval a usmál se.

Znova odbočil a vyjel na nějaký kopec.„Jsme tady."Položila jsem květiny na palubní desku,vystoupila a rozhlédla se.„Kde to jsme?"Otočila jsem se na Ryana,který mě pozoroval.„Vyhlídka za městem."

Šla jsem dál,ale to co jsem viděla mi vyrazilo dech.Celou Paříž jsem měla jako na dlani,ale to nejkrásnější byla osvětlená Eiffelova věž.

„Páni."Vydechla jsem okouzleně.„Ale to není všechno.Dávám tomu 5...4...,"Ryan začal odpočítávat a já se na něj nechápavě otočila,„3....2....1...otoč se."

Poslechla jsem ho a přestala dýchat.Po celé Paříži se totiž k nebi začaly vznášet lampiónky přání.Lampiónky vyletěly nahoru a potom,už jsem skoro neviděla město a jenom je.

„Chceš si ho taky pustit?"Ryan ke mně přišel a já si všimla,že jeden lampiónek drží v ruce.Přikývla jsem a usmála se.Ryan ho zapálil a počkal,až bude připravený.„Já to,ale neumím pouštět."Řekla jsem,když mi ho chtěl podat.

„Pomůžu ti."Ryan ke mně zezadu přistoupil,jednou rukou držel lampión a druhou vzal moji a položil ji na spodní okraj.Pak se na mě podíval a jako na povel jsme ho oba lehce popostrčili nahoru.

Pozorovala jsem ho a ani si neuvědomila,že Ryan pořád stojí za mnou,ale jeho ruce jsou omotané kolem mého pasu.

Celé nebe bylo zaplněné lampiónky,ale já pořád měla výhled na ten náš.Jako jediný měl totiž fialovou barvu.Lampiónky byly na obloze vidět dlouho,ale bohužel tam nemohly zůstat celou noc.

Když jsem z dohledu ztrácela poslední lampión,otočila jsem se k Ryanovi.„Děkuju...za všechno."Usmála jsem se a on mi úsměv oplatil.

„Nemáš zač."Malinko se ke mně naklonil,ale já od něj o krok ustoupila.„Zavezeš mě domů?Mám zítra brzo vyučování."Ryan přikývl a oba jsme šli k autu.Nastoupila jsem a pohodlně se opřela.

Byl to úžasný večer,ale jsem si jistá,že zítra zmeškám dvě přednášky,jelikož ani budík mě nedonutí vstát.Zavřela jsem oči a snažila se udržet vzhůru.Přes mojí snahu jsem,ale na chvilinku usnula.

Když jsem otevřela oči,zastavil zrovna Ryan před domem.„Děkuju,bylo to nejlepší rande v mém životě."Řekla jsem.

„Jsem ráda,že se ti líbilo.Takže mám šanci na druhé?"

„Uvidíme."Vzala jsem růže z palubní desky a otevřela dveře.Otočila jsem se k Ryanovi a dala mu letmou pusu.„Ahoj."Rozloučila jsem se rychle a vystoupila.Zavřela jsem dveře a rozběhla se do vchodu.

K mému štěstí byly dveře otevřené,takže jsem se nemusela zdržovat otvíráním a za pár minut jsem vcházela do bytu.„Emily!?"Zakřičela jsem,ale odpovědí mi bylo jenom ticho.Vyzula jsem si boty a pak šla k ní do pokoje,ale ten byl prázdný.

Položila jsem růže do vázy ve které,už byla jedna růže od Ryana a rozhlédla se.Kde může být v jedenáct hodin?!Šla jsem ke stolu a vzala z něj lístek,který tu byl.„Šla jsem k Lili,uvidíme se ve škole.E."

Přečetla jsem nahlas.Bylo to sice divné,ale dneska jsem to nechtěla řešit.Sice jsem byla unavená,ale potřebovala jsem si dnešní rande srovnat v hlavě.Napustila jsem si vanu,dala do ní nějaké olejíčky a nasušené lístky růží,vysvlékla se a vlezla si do ni.

Dala jsem pusu Ryanovi.Už jen při té vzpomínce jsem cítila,jak mi srdce bije rychleji a jak tváře nabírají červeň.Kde jsou moje zásady o klukách?Jak je dokázal zničit?Dlouho jsem nad tím uvažovala,ale když jsem se cítila totoálně vyčerpaná,vylezla jsem z vany a oblékla se do trička na spaní a tepláků.

Došourala jsem se k posteli a vyčerpaně do ní spadla.Zavřela jsem oči a za chvíli usnula.Usnula s myšlenkou na Ryana Lantera.

Šaty Darcy máte v multimédiích :)