„Jsem rád,že nám nakonec vyšel ten oběd"usmál se na mě Ryan a napil se vína.„To já taky"řekla jsem a usmála se.„Víš Darcy,chtěl bych s tebou mluvit o Horanovi"řekl a odložil skleničku.„O Theovi?"podivila jsem se.Než stačil Ryan odpovědět,přinesl nám číšník jídlo.Ryan počkal na jeho odchod a teprve potom pokračoval.

„Asi sis stihla všimnou,že se nemůžeme vystát"poznamenal.O jejich rivalitě si povídala celá škola.Kluci se vlastně rozdělili na dvě půlku.Jedna půlka stála při Ryanovi a druhá při Theovi.To samé platilo o holkách.Jedna půlka obdivovala a tajně toužila po Ryanovi a ta druhá po Theovi.Jedno je,ale spojovalo a to nenávist k mé osobě.Jelikož jsem chodila s Ryanem a bavila se s Theem byla jsem terč pro obě skupiny.

„Nelíbí se mi,jak spolu trávíte čas!A vůbec se mi nelíbí,jak na tebe neustále čumí!"řekl naštvaně.„Jsme jenom kamarádi Ryane!Nic mezi námi není a ani nebude!"snažila jsem se ho uklidnit.Ryan si odfrkl a pustil se do jídla.Povzdechla jsem si a začala jíst.Celou dobu jsme mlčeni a já začínala mít na Ryana vztek.Od toho,co jsem ho představila doma,už uplynuly tři dny.Čekala jsem,že celý oběd dopadne jinak.

„Dáte si ještě něco?"Zvedla jsem hlavu a podívala se na číšníka,který se na mě s úsměvem díval.„Ne,můžete to odnést!"odpověděl Ryan naštvaně a postavil se.Oplatila jsem číšníkovi úsměv a podívala se na Ryana,který mě probodával pohledem.Převrátila jsem oči a postavila se.

Ryan hodil na stůl peníze a bez toho,aby mi věnoval aspoň menší pohled vyšel z restaurace.Měla jsem nutkání na něj zavolat,ale hned mi došlo,že bych na sebe upoutala nežádanou pozornost celé restaurace.Rychlým krokem jsem šla za ním a snažila se vyhýbat procházejícím číšníkům.Vyšla jsem z restaurace a rozhlédla se.Oddechla jsem si,když jsem uviděla Ryana u auta.Než jsem k němu došla,opřel se o auto a zapálil cigaretu.

„Zlato?"řekla jsem tiše.Ryan mi nevěnoval pozornost a dál koukal před sebe.„Udělala jsem něco?"zkusila jsem to znova.Ryan si potáhl z cigarety,zaklonil hlavu a vyfoukl kouř.Povzdychla jsem.Ryan odhodil cigaretu a konečně se na mě podíval.Čekala jsem,že něco řekne,ale on pořád mlčel.Otočila jsem se a chtěla jít do auta,když mě zničehonic chytl za ruku.Přitáhl mě k sobě a než jsem se stačila vzpamatovat,namáčkl mě na dveře u řidiče.

„Nesnáším,když se na tebe někdo dívá a nejraději by tě ojel na stole!"zašeptal těsně u mého obličeje.„O čem to..."Než jsem to dořekla,Ryan pokračoval.„A ještě víc nesnáším,když na tebe někdo zkouší ty laciné triky a ty mu na ně reaguješ!"Hned mi došlo,že mluvil o tom úsměvu na číšníka.„A jak jinak jsem měla upoutat svoji pozornost,když ses se mnou nebavil?"řekla jsem a lehce se kousla do spodního rtu.

Vím,že bych asi neměla zkoušet jeho trpělivost,ale docela mě bavilo si s ním hrát.Sice jsem vůbec nevěděla o jeho žárlivosti,ale po jedné stránce mi to lichotilo.„Tak,už to nikdy nedělej!Tohle je jedna z věcí na které jsem háklivý a pokud mě nechceš nasrat,tak to bylo naposled,co jsi to udělala!"řekl naštvaně a já se lehce napla.„Dobře,promiň"pípla jsem a sklonila hlavu.

„Hodná holka,věděl jsem,že to pochopíš."Zvedla jsem hlavu,čehož on využil a přitiskl své rty na mé.Dala jsem mu ruce kolem krku a odstoupila od auta.Ryan toho využil a přemístil své ruce na můj zadek.„Měli bychom jet nebo to blbě skončí"zašeptal a odstoupil odemně.Bylo mi hned jasné kam tím míří,takže jsem se jen usmála a nastoupila do auta.Ryan nastartoval a vyjel z parkoviště.„Takže,kam teď?"zeptal se.

„Nezajdeme do parku,prosím?"Věděla jsem,že Ryan na takovéhle místa není,ale nenapadlo mě nic jiného,kdy bych s ním mohla konečně mluvit.„Fajn"odpověděl po chvilce a jel k parku.Celou cestu jsem přemýšlela o našem nadcházejícím rozhovoru,takže jsem ani nepostřehla,když jsme zastavili.„Myslel jsem,že chceš jít do parku a ne sedět v autě u parku."

Otočila jsem hlavu na Ryana a vystoupila z auta.„Promiň,jsem trochu mimo."Zabouchla jsem dveře a šla k Ryanovi.Ryan zavřel dveře u řidiče,zamkl auta a oba jsme se pomalou chůzí vydali do parku.„Chci s tebou mluvit"řekla jsem.„Tak mluv"pobídl mě Ryan.„Neposadíme se?"navrhla jsem a posadila se na lavičku.Ryan si přisedl a já znervózněla.Začala jsem si hrát s prstýnkem a doufala,že se aspoň trochu uklidním.„Jak se ti líbila sobota?"začala jsem.

„Bylo to fajn,ale mám pocit,že to byl policejní výslech.Čekal jsem jen na to,kdy si vezmou moje otisky prstů a nebo moje sliny"odpověděl.„Já vím,že to bylo trochu přes čáru"přiznala jsem.„Trochu?"nadzvedl obočí Ryan.„No dobře,bylo to hodně přes čáru,ale to jsou prostě oni"pokrčila jsem rameny a podívala se na fontánu před námi.

„Ryane,je pravda,že ti zemřel otec?"Ryan sebou trhl a já cítila,jak se celý napnul.„Jo"odpověděl po chvilce.„Takže tvoje matka..."

„Nechci se o tom bavit!"prskl naštvaně.Sklonila jsem hlavu.Věděla jsem,že tohle není zrovna nejlepší téma,ale chtěla jsem o něm vědět,co nejvíc.Je přece normální,že o sobě partneři vědí všechno!A já zjišťuju,že o Ryanovi nevím nic.

Ryan vstal a šel po cestě po které jsme přišli.Stejně jako on jsem vstala a pomalu se loudala za ním.Dálkově odemkl auto a nastoupil.Počkal než nastoupím já a teprve potom nastartoval.Nevěděla jsem kam jedeme a abych pravdu řekla,bylo mi to jedno.„Promiň"řekla jsem po chvilce.„Nechtěla jsem se vyptávat,jenom mě v sobotu zarazilo,že o tobě vím,tak málo a že mi uniklo i to,že ti umřel otec."

Ryan vzdychl a dál sledoval silnici.„Nechtěl jsem na tebe vyjet,ale...není to téma,které obvykle řeším."Otočila jsem se k oknu a pozorovala lidi na ulici.Projeli jsme náměstím a zastavili u kostela.Ryan bezeslov vystoupil a já ho následovala.Nechápala jsem,co tu děláme,ale z nějakého důvodu jsem nemohla porušit ticho mezi námi.Místo toho,abychom zamířili do kostela,jak jsem měla si myslela,Ryan odbočil na hřbitov.

Začala jsem mít nepříjemný pocit,ale i přesto jsem šla za ním.Prošla jsem bránou a doběhla Ryana,který se pomalým krokem vydal kolem hrobů.„Netrávil jsem moc času s otcem,vlastně si na něj ani pořádně nepamatuju"řekl.„Víš pár vzpomínek na něj mám,ale není to zrovna nic moc.Vlastně ani nevím,jestli se to stalo a nebo to je jen moje fantazie.Matka o něm nemluvila a když jo,tak pouze jako o hajzlovi a děvkaři."

Ryan se celou dobu díval před sebe a mně připadalo,že ani nevnímal moji přítomnost.Přesto mě,ale zajímalo,co se stalo dál.

„Aby mu dokázala,že udělal chybu,našla si vždy jenom bohaté a staré partnery.Oni brzy zaklepali bačkorami a ona shrábla vše.Když přijel otec,chvilku dělala nedostupnou,ale pak se pokaždé nechala ojet"ušklíbl se a na chvilku se odmlčel.„Pamatuju si na jednu hádku,kdy mu matka vyčítala nějaké jeho pobláznění nějakou ženskou.Matka mi vyprávěla,že je to jeho ex,která má mít i nějakého smrada.Vyměnil ji vlastně za nás."

Stiskla jsem mu povzbudivě ruku a Ryan se na mě otočil.Slabě se usmál a znova se podíval před sebe.„Jediné,co dál vím je,že spáchal sebevraždu a hádej,kvůli komu?Kvůli té hnusné děvce!Věř mi,že kdybych věděl,kdo to byl,pomstil bych se jí za to,jak mě připravila o rodinu a jak málem dostala matku na psychiatrii!"

Ryan se zastavil a se zavřenýma očima zhluboka dýchal.Litovala jsem Ryana,že měl takové dětství a čím vším jsi musel projít.Ryan otevřel oči a podíval se na mě.„A to je asi vše,co bys měla vědět."Slabě jsem se usmála a chytla ho za ruku.Ryan mi úsměv oplatil a pokračoval v procházením hřbitovem.

„Matka mi umřela,když mi bylo pět"zašeptala jsem.Ryan se na mě podíval a já sklonila hlavu.„Taťka říkal,že měla rakovinu,prý byla v pořádku a zničehonic se jí to objevilo.Chodila na chemoterapie,ale zničehonic se jí to zhoršilo a.."nedopověděla jsem a silně stiskla rty.Nechtěla jsem plakat.„Pamatuješ si to?"zeptal se Ryan.Zavrtěla jsem hlavou a podívala se před sebe.„Ne,byla jsem malá"řekla jsem.„Kam to vůbec jdeme?"snažila jsem se změnit téma,abychom se nezabývali tímto depresivním tématem.

Ryan neodpověděl,pustil moji ruku a začal obcházet kolem náhrobků.Vždy se na ně v rychlosti podíval a pak přešel k dalšímu.Pozorovala jsem ho a vydala se za ním,až když se u jednoho dlouze zastavil.„Tohle je hrob mého otce,divím se,že si ještě pamatuju,kde je"řekl,když jsem byla blízko u něj.Obešla jsem ho a přečetla si jméno na náhrobku.Bryan Parks.