„El,ale já vážně nemůžu!"Odstrčila jsem talíř a vydechla.„Vůbec nic jsi nesnědla!Nechceš ještě brambory?Nebo ti donesu koláč."Navrhla okamžitě.„Jsem plná!Bylo to výborné,ale pokud do mě ještě něco nacpeš,tak prasknu."Doufala jsem,že to zabere a nebudu muset do sebe cpát ještě koláč.

„Tak,už jí nech.Tohle by se dalo brát i jako násilí."Zastala se mě Perrie a El na ni vrhla jen nesouhlasný pohled.„Celou dobu jí různé blivajsy!Když,už je doma,tak se aspoň pořádně nají!Zajdu ti,aspoň pro pití."El odešla a já se na Perrie usmála.„Vím,že to myslí dobře,ale někdy je přehnaně starostlivá"řekla jsem.

„El taková byla vždy a po tom,co se stalo s..tvojí mámou,snaží se dělat vše proto,aby ti nechyběla.Snažíme se všichni,ale je nám jasné,že ti ji nikdy nemůžeme nahradit."Perrie se odmlčela a zadívala se z okna.Pořád jsem se nesmířila s tím,že tu není.A myslím,že ani ostatní ne.Moc si na ni nepamatuju,když umřela bylo mi asi pět,ale pár vzpomínek na ni mám.

Někdy si,ale nejsem jistá,jestli to jsou vzpomínky a nebo výplod mojí fantazie.„Tady máš,nechceš k tomu něco?"vyrušil mě hlas El.Zavrtěla jsem hlavou a napila se.„Tak,co kluci?"zeptala se Perrie.Celou dobu jsem čekala,kdy se zeptá a musím říct,že dneska to vydržela neskutečně dlouho.

„No,ehm..já."Nevěděla jsem,jak jim říct o mém vztahu s Ryanem,ale podle jejich mi bylo jasné,že jim to došlo.„Konečně!Už jsem si začínala myslet,že s tebou není něco v pořádku!"vypískla šťastně Perrie.„Pezz!"okřikla jí hned El naštvaně.„No,co?Její nezájem o kluky byl,až moc podeždřelý!"začala se hned bránit.

„Jak se jmenuje?!Kolik mu je?!Je hezký?!Sexy?!Namakaný?!Jaký má oči?!A vlasy?!Sportuje?!"zahrnula mě Perrie otázkama.Zaskočeně jsem se na ni podívala a nevěděla odkud začít.„Můžeš ji nechat vydechnout?!Chudinka je z tebe úplně zmatená!"zastala se mě El.

„Jmenuje se Ryan.Je mu dvacet pět.Je hezký.Má světle hnědé vlasy a světle hnědé oči.Posiluje"odpověděla jsem na všechny Perriny otázky a uvědomila si děsivou skutečnost.Vůbec Ryana neznám!Co já vlastně o něm vím?

„Musíš nám ho přívést ukázat!Harry,už ví,že má jeho malá princezna kluka?"vyzvídala dál Perrie.„Cože má?!"Všichni jsme se s úlekem otočily a koukaly se na naštavného taťku.

„No,já..ehm...víš tati..."Koktala jsem a nevěděla,jak to říct.„No?!Čekám na tvé vysvětlení Darcy!"Taťka si založil ruce na prsa a přísně se na mě podíval.„Harry,ale..."Perrie se mě snažila zastat,ale jakmile se na ní taťka podíval zmlkla.

„Harry,do kuchyně!Hned!"rozkřikla se na něj El a všichni jsme se na ni překvapeně podívali.El,totiž ze zásady,nikdy nezvyšovala hlas.„Ale..."Taťka chtěl něco říct,ale nakonec společně s El a Perrie zmizel v kuchyni.Vstala jsem a potichu se k ní blíž přesunula,abych slyšela o čem mluví.

„Chováš se jako malé dítě!Darcy je dospělá a rozumná žena a má snad taky právo na lásku!"uslyšela jsem hlas Perrie.„Nepřeju si,aby chodila s někým koho neznám a koho si neproklepnu!"Taťka vstal a začal nervózně přecházet po místnosti.Skrčila jsem se za rohem a doufala,že si mě nevšimnou.

„Vážně?!Je jí dvacet pět let!Není to ta malá holčička s culíčky,tak už se s tím konečně smiř!Smiř se s tím,že bude mít vlastní život a že nebudeš jediný muž v jejim životě!Že bude mít vlastní rodinu!"křičela Perrie naštvaně.El stála opřená o linku se skloněnou hlavou a dívala se do země.„Perrie,mohla bys to nechat na mě prosím?"vložila se do toho dřív,než stihl taťka odpovědět.

„Půjdu ven zavolat Lauře."Naštvaný pohledem sjela taťku a pak odešla na zahradu.Byla jsem ráda,že má El dveře do zahrady v kuchyni a nemusí jít přes chodbu.„Harry,Darcy by ti o tom určitě řekla,ale myslím,že nevěděla,jak.Pokud si pamatuju,Kaitlyn se taky neptala na svolení,aby s tebou mohla něco mít"řekla s úsměvem a narozdíl od Perrie klidným a skoro tichým hlasem.

„Neptala,ale to je něco jiného.Já bych jí nikdy neublížil!Ale já o tom klukovi nic nevím!Jak si mám být jistý,že jí nic neudělá!?Pochop,já ji musím chránit!"slyšet taťkův zoufalý hlas je,asi to nejhorší,co jsem kdy slyšela.Bylo v něm tolik lásky a bezmoci zároveň.

„Pokud na ní budeš tlačit a budeš na ni protivný,tak ji ztratíš Harry.Jsi pro ni jediný muž v jejím životě a vždycky budeš na prvním místě,ale pochop,že ona potřebuje i jinou lásku,než tu tvoji."

Uslyšela jsem kroky blízko dveří,takže jsem rychlým krokem šla do obýváku a sedla si do křesla.„Ahoj!"uslyšela jsem bouchnutí dveří a následné zvolání.„Mami,dám si věci nahoru a letím na trénink!Mám ještě dneska..Darcy!"Thomas se ke mně rozběhl a chytl mě do náruče.„Proč jsi neřekla,že přijedeš?Vykašlal bych se na trénink,kdybych to věděl!"

„Bylo to takové narychlo.Jak se máš?"zeptala jsem se.„Jde to a co ty?"vrátil mi otázku.„Normálka.Nic extra."řekla jsem s úsměvem.„Zlatíčko,jedeme k Lauře.Nevím,jak dlouho se zdržím,ale jídlo máš v lednici a sušenky jsou v troubě."vyrušila nás El.„Dobře.Promiň,ale musím letět.Na večer si tě zabírám,půjdeme do kina a ne neberu!"Dal mi pusu na tvář a odběhl do svého pokoje.

„Nechám vás tu osamotě."řekla El a odešla.„Darcy,promiň,že jsem na tebe tak vyletěl.Mám o tebe starost a nechci,aby se ti něco stalo,už jen proto,že vím,jak dokáže kluk holce ublížit a nebo ji podvést."Hned mi hlavou bleskla Ryanova nevěra.„Tati,to je v pořádku.Chápu,že se o mně bojíš a měla jsem ti o tom říct.Příští týden přijedu s Ryanem a budeš si s ním moct promluvit,ano?"

„Nechci ho sice nějak extra vidět,ale dobře."Usmála jsem se a objala ho.„Mám tě ráda."zašeptala jsem a pevně ho stiskla.„Taky tě mám rád,broučku.Dávej na sebe pozor,ano?"Přikývla jsem a pořád ho pevně držela.

„Rodinná idylka je zase při starém?To jsem ráda.Volala Laura,že je překvápko přichystané,takže můžeme jet"řekla Perrie.Rozloučila jsem se s Perrie a El a odjela s taťkou za Laurou.„Tati,co je to za překvapení?"zeptala jsem se nejistě.„Bude se ti líbit,neboj."odpověděl s úsměvem.

Začínala jsem se malinko bát.Ne,že by jejich překvapení byly nějak hrozné,ale většinou opravdu byly ve velkém stylu.Dojeli jsme k Lauře a k našemu štěstí našli místo na parkovišti.Laura a Niall jako jediní žili v bytě,takže byl menší problém najít místo na parkování.Vystoupili jsme a zazvonili na Lauru,která nám otevřela vchodové dveře.

Jelikož byl výtah rozbitý,dali jsme si s taťkou menší závody do šestého patra.Celí udýchaní jsme zaklepali na Lauru a snažili se popadnou dech.„Aho...no,vy vypadáte.Pojďte dál,chcete vodu?"zeptala se a pustila nás dovnitř.„Ne,jenom nám dej chvilku.Popadneme dech."dostala jsem ze sebe.Vysvlékla jsem si bundu a pověsila na věšák.Vyzula jsem se a upravila si vlasy,které se mi po mém sportovním výkonu dost lepily na obličej.

„Jak se máš zlatíčko?"zeptala se Laura,která mě pozorovala.„Dobře a ty?"S úsměvem jsem se na ni podívala a čekala,kdy mi hodlá říct to překvapení.„Super a jsem si jistá,že si zvědavá na své překvápko.Běž do obýváku."Nejistě jsem se podívala na taťku a pak na Laura a pomalým krokem šla do obýváku.

Otevřela jsem dveře a zůstala zaraženě stát.„To si snad ze mě děláš prdel!?Co tady děláš?!"vyjela jsem a zatnula pěst.Thor se otočil a s úsměvem se na mě podíval.

Omlouvám se za čekání :/