In a golden cage 110
Pohled Kaitlyn
Celý den jsem strávila víceméně s Harrym.Znovu se mě pokoušel naučit golf a znovu neúspěšně,pak jsme šli zkusit horolezeckou stěnu,loďky,hráli s ostatními volejbal a nakonec se povalovali u jezera.
Holky to měli víceméně podobné,takže jsme všechny byly rády,když jsme se dostaly do sprch.„Holky,já usínám ve stoje"řekla El a zívla.„Nejsem na tom jinak,zítra spíme minimálně do deseti"řekla Laura.„Zítra vstáváme v osm,ať jsme kolem oběda na zámku"odpověděla Perrie.
„Perrie,ty nás zabiješ!Cestou všichni usneme"začala jsem protestovat.„Máš pravdu ani mě se moc nechce vstávat v osm.Prostě půjdeme,až se probudíme"ukončila to Perrie.„Myslíte,že si z nás kluci zase vystřelí,jako pomstu za tu vodu?"zeptala se El.
„Můžou to zkusit,ale tentokrát to budu já,kdo Liamovi rozbije nos"řekla Soph.Otevřely jsme dveře a nemohly uvěřit svým očím.Kluci stáli venku s úsměvem na rtech a trpělivě čekali.„Co jste provedli?"zeptala se hned Perrie podezíravě.
„Co bychom měli provést.?Prostě na vás čekáme"odpověděl Zayn.Podívaly jsme se s holkami po sobě a pak znovu podezíravě na kluky.„Hele holky,nás ten včerejšek vážně moc mrzí"začal Niall.
„A chtěli jsme to nějak odčinit"řekl Louis.„A tak nám,jako nejlepší nápad přišlo..."pokračoval Liam.„..,že na vás prostě počkáme,aby se vám vážně něco nestalo a vy se nebály"ukončil to Harry.
„My a bát se?Ale prosím tě.."řekla Perrie klidně.Zayn se na ní podíval jako,že ví svoje a Perrie na něj vyplázla jazyk.„A vy byste nás jako uchránili,kdyby se něco stalo?"zeptala se ho Perrie.Už zase jí chytla její provokovací nálada.
Nevím proč,ale hrozně jí bavilo provokovat Zayna a Zayn jí to zase moc rád vracel.Jsou prostě pro sebe,jako stvořeni.„No jasně,nebo vy jste snad volaly někoho jiného?"zeptal se Zayn,jakoby předem věděl,že řekne ne.
„Jasně,že bychom nevolaly vás.Já bych volala Jamese,El Petera,Soph Luka,Laura Ricka a Kaitlyn Dawa"odpověděla v klidu.S holkami jsme na ní vrhly pohled,ať už nic neříká,ale bylo pozdě.
„James je ten debil,co jsi s ním tancovala?"zeptal se hned Zayn.„Jo!Ten se,kterým jsem minutu tancovala a pak jsi za námi přišel,že má moc nízko ruce!"odpověděla.„Ale on je měl nízko!"začal se hned bránit Zayn.
„Jak je mohl mít nízko,když je měl skoro uprostřed zad!?"zeptala se Perrie nechápavě.„Když říkám,že nízko"řekl Zayn.Než stačila Perrie odpovědět,začal se vyptávat Liam.
„Luk je ten,co na tebe mrká nebo se na tebe směje?!"Soph převrátila oči v sloup a podívala se vražedně na Perrie.„Luk je ten,co se směje ten,co mrká je Peter a mrká na El"odpověděla a teprve teď si uvědomila,co řekla.
„Moment..to je ten,kterému jsem dal málem do zubů?"zeptal se hned Louis.„Jo,ale podle mě má asi tiky v oku,že mrká"začala se hned El obhajovat.„Teprve ty tiky mít bude,až s ním skončím"řekl Louis.
„Louisi nedělej blbosti!Mezi mnou a Peterem vážně nic není.Zeptej se Laury,že jsme ho náhodou s Rickem potkali,když jsme si šly koupit pití"řekla El a podívala se na Lauru.Než stačila něco Laura říct,ozval se Niall.
„Počkej,takže to nebyl tvůj kamarád,kterého si náhodou potkala?!"zeptal se okamžitě.„Nebyl"přiznala Laura a sklonila hlavu.„Můžeš mi říct,proč jsi mi lhala?!"vyjel Niall naštvaně.
„Protože by mi bylo jasné,že by jsi žárlil a dělal bys zbytečné scény"řekla.„Já a scény?Ale prosím tě"odpověděl jí Niall.„Jo,ty a scény.Nebo ty si nepamatuješ na včerejšek?"zeptala se.
„Ne"odpověděl hned Niall.„Bavili jsme se a ty jsi za námi přišel.Políbil jsi mě před ním,dal mi ruku kolem pasu a pevně mě chytl.Nemluvil jsi o ničem jiném než o Nicky a o tom,že bychom měli plánovat svatbu.
Pak jsi mu řekl,že jsem nejlepší přítelkyně na světě a on má smůlu,že takovou nikdy mít nebude"odpověděla a my všichni chytli výbuch smíchu.
„Chtěl jsem mu jemně naznačit,že jsi moje!"řekl Niall naštvaně.Bylo mi jasné,že teď přijde řada na mě,takže jsem se chtěla,co nejdřív vytratit.„Já už půjdu,je mi zima"řekla jsem,ale nikdo kromě Harryho mě nevnímal.
Usmála jsem se na něj a pomalu se vydala k chatce.„Kaitlyn!"uslyšela jsem po pár sekundách za sebou Harryho hlas.Zastavila jsem se a počkala než mě doběhne.
„Doprovodím tě,když už jsem si pro tebe přišel"řekl s úsměvem.Svlékl si mikinu a přehodil ji kolem mých ramen.„Obleč se,je zima a ještě jdeš ze sprch"řekl tónem,který nedovoloval odpor.
Podala jsem mu na podržení ručník s věcmi a oblékla si mikinu.Vzala jsem si od něj věci zpět a celou cestu k chatce jsme mlčeli.Šla jsem do chatky,ale Harry zůstal venku.Uklidila jsem věci a šla ven za Harrym.
„Harry?!"zavolala jsem potichu a doufala,že mi odpoví.Někdo mě zezadu chytnul za pas a já se s leknutím otočila.„Vylekal jsi mě!"vytkla jsem mu,jako mnohokrát.
„Promiň,ale mám pro tebe překvapení"řekl s úsměvem.Zvědavě jsem se podívala,ale Harry mě chytl za ruku a odváděl za chatku.Naše chatka byla poslední a dá se říct,že stála na takovém útesu.
Měli jsme nádherný výhled na jezero,ale to,co pro mě Harry připravil bylo neskutečné.Na trávě byla rozprostřena deka.Kolem byly zapálené svíčky ve sklenicích,které kolem deky tvořili srdce.Okouzleně jsem k tomu přišla a dojatě se na to dívala.
„Líbí se ti to?"zeptal se Harry nejistě.„Je to..nádherný"řekla jsem s úsměvem.„Ještě mám pro tebe jednu maličkost"řekl Harry a podal mi růže.„Prozradíš mi,kde jsi je vzal?"zeptala jsem se a přičichla jsi.Voněla prostě úžasně.„Tak nějak jsem otrhal zahrádku správce"přiznal Harry.
„Harry,ty jsi se snad zbláznil!Nemůžeš někomu ukrást růže ze zahrady!"vytkla jsem mu.„Věděl jsem,že budeš mít radost a za to mi to stojí"odpověděl.Usmála jsem se a posadila se.Harry si ke mně přisedl a já opatrně odložil růže.
Koukala jsem na hvězdy a užívala si tento magický moment.Po chvíli mě,ale přestalo bavit mít pořád hlavu nahoře,takže jsem si lehla.Harry si okamžitě lehl taky a nenápadně mě sledoval.
Oba jsme asi čtvrthodinu mlčeli,než jsem se rozhodla ticho prolomit.„Škoda,že takové hvězdy nesvítí v Londýně"řekla jsem smutně.„Svítí.Svítí všude,kde jseš ty,protože jen ty jim dáváš důvod zářit"odpověděl Harry.
„Víš,jak Perrie řekla,že bych volala Dawa,kdyby se něco dělo?"řekla jsem.Harry jen souhlasně broukl,jelikož se o tom asi nechtěl bavit.„Nevolala bych Dawa,ale tebe"řekla jsem.Harry se podepřel a otočil se ke mně.
„Proč by jsi volala mě?Dawe je přece hodný,milý,sympatický,..."řekl Harry,ale jakoby Dawův popis vlastností ze sebe mačkal.„Protože on by v té chvíli oblboval hlavu jiné a u tebe mám aspon šanci,že příjdeš"řekla jsem a usmála se.
„U mě nemáš šanci,protože já příjdu.Nedovolím nikomu,aby ti ublížil!"odpověděl.Zívla jsem a protáhla se.„Půjdu si lehnout,jsem unavená.Děkuju moc za krásný večer"řekla jsem.Postavila jsem se a vzala si růže.
Chtěla jsem odejít,ale Harry chytl deku a zabalil mě do ní.„Harry,co děláš?"zeptala jsem se smíchem.Harry mě místo odpovědi chytl do náruče a šel se mnou do chatky.„Jsi unavená,takže se nesmíš namáhat"odpověděl Harry uvnitř chatky a položil mě na postel.
Usmála jsem se a položila růže do vázy.Vyzula jsem si balerínky a zakryla se.Harry zhasnul a po tmě šel do postele.Nechala jsem ho chvilku tápat,ale nakonec rozsvítila lampičku.
„Děkuju.Kdybys nerozsvítila,tak v té posteli nejsem ani do zítra"řekl s úsměvem.Zhasnula jsem a zachumlala se do peřin.„Je ti zima?"zeptal se starostlivě Harry.„Jen trošku"řekla jsem,což jsem nelhala.
Venku byla opravdu zima a mikina od Harryho sice hřála,ale ne moc.Harry mě k sobě přitáhl a obejmul.Vím,že bych ho od sebe měla odtlačit,ale to prostě nešlo.
Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a zavřela oči.„Jak se cítíš?"zeptal se Harry po chvilce.„Perfektně"odpověděla jsem s úsměvem a pomalu upadala do říše snů.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro