Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Kapitola 9.

V korunách stromů již začínali štěbetat drobní ptáčci, oznamující ráno nového dne. Celá smečka ještě spala, krom jednoho jediného vlka. Šedo - hnědý alfa seděl kousek od své družky a přemýšlel. Přemýšlel nad rozhodnutím, které zanedlouho musí vznést a nad událostmi včerejší noci. Byl si jistý, že pach který včera zachytil, i přes šikovné maskování, pravděpodobně blátem, poznával. Nebyl si sice stále jistý odkud, ale srst, která se mu na zátylku naježila pokaždé, co na ten pach jen pomyslel, mu napovídala, že to neznamená nic dobrého. Musí setřást ony útočníky a s nimi i minulost samotnou. A to za každou cenu. Smečka tedy vyjde na cestu.

Z jeho myšlenek ho vytrhl pohyb, který periferním pohledem zachytil na druhé straně mýtiny. Zvedl pohled k pomalu se probouzející smečce. Počkal, až všichni vstanou a sám se zvedl. Několika šťouchnutími čumáku svižně probudil betu a když byla jeho družka stoprocentně mimo říši snů, vykročil směrem ke zbytku smečky. ,,Vyrazíme na cestu, musíme ty zloděje a smůlu co nám přináší setřást" oznámil a rychlým pohledem přejel reakce vlků před sebou. Emoce ve skupině byly smíšené. Z některých vyzařovalo jasné odhodlání, avšak jiní pociťovali i obavy a pochybnosti, nad alfovým rozhodnutím. Nedalo se s tím však už nic dělat. Alfa rozhodl a nikdo se neodvažoval vyjádřit svůj odlišný názor nahlas. ,,Rieko" alfa stočil svůj pohled na světlou velitelku: ,,Chci aby někdo běžel napřed. Informoval zbytek před případným nebezpečím či nálezem."
Stará průzkumnice přikývla. ,,Zkus vybrat dva členy za chodu" své jantarově žluté oči opět vrátil na zbytek smečky: ,,Máte poslední šanci se protáhnout, vyrážíme." A tak smečka opustila trnité křoviny, které jim poskytovaly úkryt, jako stěny domů lidem, ale které jim byly i minulé noci zhoubné. Každý měl v žaludku poslední sousto, ze zbylého králíka. Neměli ani jídlo, ani domov.... Co tedy měli?

Sami sebe. Dokud všichni potáhnou za jeden provaz, není co by se mohlo pokazit více, že ne?

Dny utíkaly rychlostí světla, každý byl stejný jako ten předešlý. Vypadalo to, jako kdyby se všichni ocitli v jakési časové smyčce. Smyčce, která se odmítá změnit, či zastavit. Jen se stále opakuje. Podzimní vítr stále víc a víc chladl a bouřkové mraky přinášející deště se na obloze začínaly objevovat častěji. Těch pár listnatých stromů, které zvládly mezi jehličnany přežít, již ztratily téměř veškeré své listy. Zvířata již dávno měla téměř připravené své nory k zimnímu spánku a tím znemožňovali jakoukoliv možnost predátorům je ulovit. Blíží se kruté časy chladu a zimy. Několik kilometrů před smečkou pročesávaly oblast Jizva s Artemis. ,,Máš něco?" ozval se lehce udýchaný hlas průzkumnice s antracitovým čumákem, která zrovna vyskočila na kámen k Jizvě. Zjizvená vlčice zavrtěla hlavou: ,,Nic... Krom tohohle výhledu" uchechtla se, což u ní, jakožto u věčně nepříjemného tvora, bylo příjemně překvapující. Obě vlčice teď stály na výběžku a před nimi se rozléhalo prostranství stromů a skal. Přímo pod nimi, se nacházela menší propadlina. Artemis nakoukla dolů. ,,Nechceš to tam jít omrknout? Možná by tam mohly být nory nějaké zvěře..." navrhla a podívala se zpět na svou parťačku. ,,Můžeme" přitakala Jizva a spolu s Artemis seskočila dolů.

Obě vlčice se rychle rozeběhly z kopce dolů. Drobné kamínky, které se odrážely od jejich tlap se nekontrolovatelně kutálely dolů. Když seběhly tam kam chtěly, ocitly se před mohutnou skálou, tvořící i menší skalní převis. Ze vší tří stran bylo místo chráněné kamennými stěnami, pokrytými mechy a lišejníky. Stromům se na mýtince, obklopené skálou sice nedařilo, ale za to borůvčí a keřům se tu rostly hojně. Jizva pomalu vykročila k převisu. ,,Tohle by nemuselo být špatné místo pro smečku" vznesla svou myšlenku Artemis a vyšla za černou vlčicí. ,,Pokud se tu už někdo neubydlel, tak ano" namítla Jizva a když už se blížila k menší jeskyňce, zvedla lehce čumák aby zavětřila.

Dobře, tady to utnu protože se bojím že příští kapitola bude dost krátká, tak ji trošku prodloužím. Pardon 😅
Jinak, důvod proč bude asi kratší, je kvůli rozhodnutí :3

Hodně zdraví v těchto dnech a pa! ฅ'ω'ฅ

~Maky~

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro