Nálada na mýtině se během chvíle změnila. Zatím co si všichni rozdávali hlídky, průzkumníci leželi vyčerpaně na zemi a ještě pobírali dech. Kousek od nich ležely tři pořádné kusy potravy, které jim zbytek smečky nechal. Všichni tři byli na sebe hrdí, že cestu zvládli tak rychle, obzvlášť se zraněným Tlapou, u kterého zrovna seděla černá léčitelka Kapka a čistila mu opatrně jazykem ránu. ,,Není to nic strašného, měl jsi štěstí." Tlapa jen unaveně přikývl a zase se zahleděl do dáli. ,,Můžu ti na tu ránu dát nějaké byliny, ale jako první musím nějaké najít" dodala Kapka a vstala. ,,Pokud mě to co nejrychleji zbaví té bolesti, při každém pohybu. Beru" zachraptěl potichu Tlapa a trochu se zvedl na přední tlapy, zatímco zbytek těla nechal dál bezvládně ležet. ,,Jistě, hned se po nějakých podívám" odpověděla s úsměvem a odklusala pryč. Vydala se k mezeře mezi dvěmi keři, avšak než jimi stihla projít, ozval se za ní čísi hlas. Zastavila a otočila se, aby se spočinula tváří v tvář staršímu bílému vlkovi. Řezákovi. ,,Kampak máš namířeno?" pozvedl obočí a s přísností se jí zahleděl do očí. Při tomto pohledu by se jednomu postavily chlupy na zátylku, avšak Kapka ten pohled vydržela. Z Řezákova gesta poznala opatrnost a starost, což dávalo smysl obzvlášť zde, uprostřed území nikoho. Tedy že se smečka nachází na území nikoho  spíše stále všichni doufali. ,,Chci se poohlédnout po nějakých bylinách na Tlapovu ránu. Začíná z té bolesti být lehce nevrlý" ,,Nechceš někoho sebou? Myslím že někdo z lovců bude mít čas." ,,Ne, děkuji" zavrtěla léčitelka hlavou. ,,Dobře, buď opatrná. Kdo ví co se tu v okolí může potulovat" dodal ještě Řezák a nechal Kapku jít.

Drobná křížeňkyně psa a vlka procházela lesem, s hrstí bylin opatrně sevřenými mezi zuby. Bedlivě hledala jednu jedinou rostlinu. Řebříček, na podporu hojení rány. Drobné větvičky praskaly pod vahou léčitelky. Celý les byl tak tichý, že by bylo slyšet šumění křídel i toho nejmenšího ptáčka. Kapka během svého hledání úplně přestala vnímat okolí. Kdyby ji teď někdo přepadl, chvíli by ji trvalo než by se probudila z tranzu a uvědomila si co se vlastně stalo. Během své zaneprázdněnosti si ani nevšimla, že vešla na okraj menší mýtinky. Mýtinky, která svou zarostlostí vysokých travin připomínala pomalu louku. Léčitelčin pohled se upřel na vysokou rostlinu s bílými květy a oči se jí v tu ránu rozzářily. Našla co hledala. Okamžitě pocítila radost ze svého objevu. Odložila již nasbírané rostliny a opatrně uchopila trs řebříčku do tlamy, dole u země si ho přidržela tlapama a rostlinu zručně vytáhla. Přidala ji na hromadu, ale když už všechny byliny chtěla zvednout ze země, přerušil ji pohyb za jejími zády. Léčitelka nastražila uši. Srdce se jí rozbušilo a tlapky zkameněly. V duchu si jen potichu přála, aby se jí to jen zdálo. Přemohla svou mysl a strach a opatrně se ohlédla. Nikdo... Zdálo se jí to tedy? Další pohyb. Tentokrát několik málo metrů před ní. Útočník ji nejspíš již musel oběhnout. O co se snaží? Kdyby chtěl zaútočit už by mi dávno skočil na záda. Nastalo ticho. Hrobové ticho. Ale ne tak silné a kouzelné jako bylo to předtím... Ne... V tomhle vládlo napětí. Kapka neváhala. Popadla rostliny, otočila se a vystřelila co nejrychleji zpět. Ve stejnou chvíli zaslechla, jak tráva začala hlasitě šustit. Útočník vyrazil za ní. Opět ticho. Žádné dopady jiných, rychle utíkajících tlap, než těch jejích. Chtěl mě jen vyděsit? Kapka nechápala co se právě před ní stalo. Nebyl ale čas to zjišťovat. Musela zpět za smečkou, minimálně kvůli tomu, aby se ostatní dozvěděli že v lese skutečně nejsou tak sami jak si mysleli.

Tlapky ji statečně nesly celou cestu, až k zbytku smečky. Vběhla na mýtinu a konečně zastavila. Upustila byliny na zem a s hlubokými nádechy a výdechy se snažila uklidnit své rychle bijící srdce. Všichni, co zrovna byli na mýtince, na ni hleděli s jasnou otázkou v očích. Co se stalo? První kdo k mladé léčitelce vykročil byl alfa s betou v patách. Znovu vypadali jako jin a jang. Ráznost a odhodlání, které jasně vládlo v alfovi, a starost a vlídnost ze strany bety. ,,Co se stalo?" promluvil něžně, jak jen dokázal, alfa.
,,N-někdo mě sledoval... Ke kraji lesa" odpověděla trhavě, skrze vyčerpané nádechy. ,,Někdo? Kdo?" Kapka zavrtěla hlavou: ,,To nevím, schovával se v trávě. Chtěl mě asi jen vyděsit."
Než se stihl kdokoliv na něco zeptat, protáhli se mezi keři lovci s čerstvou kořistí. Jeden urostlý králík a několik drobných myší. Pro jednoho vlka, by toto byly naprosté hody, ale pro celou smečku... To bylo téměř nic.
,,Alfo, máme pro tebe důležitou zprávu" ozval se ihned velitel lovců a svižným krokem vyrazil naproti alfovi. Alfa mu věnoval svou pozornost a lehce nervózně střihl uchem. ,,Našli jsme stopy. Rotrhaná zdechlina králíka, která odporně zapáchala. Nejspíš bláto z bažin."
,,To snad není možné, tohle nemůže být náhoda" promluvila beta a švihla ocasem. Alfa přikývl na souhlas a zamyslel se. ,,Ráno stejně zase odejdeme. Dáme si na něj pozor..."

Tak co, kdo myslíte že to je? 😏
Jinak, šťastné a veselé! :3

Užijte si vánoce i nový rok a pa! :3

Ps: Děkuji všem za podporu, miluju vás všechny 💙 :3
       ฅ'ω'ฅ