Slunce vyšplhalo nad obzor. Noví členové smečky leželi schouleni, jeden vedle druhého, pod nestabilní stříškou a spali. Kožichy měli celé promoklé ještě od večerní bouřky. Zbytek smečky se pomalu probouzel. Do černé vlčice, s tělem posetým četnými jizvami, šťouchl něčí čenich. Vlčice pouze pootevřela oko a potichu zavrčela. ,,Alfa s vámi chce mluvit" pronesla klidným tonem hlídkařka, připomínající spíše lišku než-li vlka. Zrzavá vlčice trošku poodstoupila a počkala, než se celá čtveřice zvedne z jejich dočasného pelechu a oklepe si kapičky vody z kožichů.

Vydali se skrze starou opuštěnou farmu, jež umožňovala smečce bezpečný úkryt. Vešli do obrovské, polorozpadlé stodoly. Nahoře ve střeše, byla veliká díra, kterou do budovy pronikaly jediné paprsky světla. Mezi trámy visely již staré pavučiny a všude se hromadila tlustá vrstvička prachu. Zde byl jeden velký pelech smečky, pěkně chráněný před okolními vlivy počasí a případných útočníků. Až úplně vzadu se rýsovaly siluety dvou dospělých vlků. Světle šedo-hnědého vlka s jantarově zelenýma očima a bílé vlčice, místy zbarvené do béžové či šedé. Mladá vlčice se zastavila. ,,Alfo?" vzhlédla k šedému vlkovi. Otočil k nim hlavu a projel celou skupinku vážným pohledem. ,,Děkuji ti Aris" kývl na hlídkařku, jež právě přivedla ostatní. Zrak vrátil zpět na bílou vlčici. ,,Rieko, další hlídka bude vaše. Můžeš jít." promluvil na starší vlčici a znovu se věnoval nově příchozím. Rieka se pouze otočila a mlčky odešla. Alfa opět projel skupinku pohledem. Z jeho očí šlo vyčíst, že z nich největší radost opravdu nemá. ,,Dnes dostanete na starost lov, podle vašich schopností získanete postavení" promluvil chladně a ještě dodal: ,,Aris, vyřiď Ryšavcovi ať jde s nimi. Dá mi hlášení o jejich výsledcích" ,,Ano alfo" vyštěkla rezavá vlčice a s pohozením hlavy začala odvádět ostatní zpět ven ze stodoly.

Všichni ji neochotně následovali, snášejíc pohledy ostatních členů smečky. ,,Měli jsme radši zdrhnout..." zamumlala Jizva a švihla ocasem. ,,Takže ty bys radši umřela hlady?" odsekla potichu Midnight a snažila se potlačit naštvané zavrčení. Věděla že Jizva nemá moc v lásce společnost a už vůbec ne seznamování, ale alespoň v tomto případu si myslela, že by si své poznámky mohla nechat pro sebe. ,,Zde nám hrozí roztrhání alfou, to není o moc lepší..." dodal potichu mrzutě světle šedý vlk jménem Bran. Midnight radši mlčela a pouze naštvaně švihla svým dvoubarevným ocasem. ,,Midnight udělala co musela, nevím proč jí to vy dva mrzouti vyčítáte" ozvala se hnědá vlčice Kapka a zastala se své kamarádky. Všichni čtyři se snažili mluvit potichu, aby jejich konverzace zůstala věrná pouze jim a jejich uším. Aris je však i přesto slyšela, ale na druhou stranu je chápala. Musí to být pro ně složité.

Po chvilce ticha, kdy hovor čtveřice radši zůstal zapomenut, došli k světle hnědýmu vlkovi s tmavou tváři. Aris se při pohledu na něj doslova rozzářily oči, které měla každé jiné barvy. Přicupitala k němu a olíznutím čenichu přivítala svého druha, jež jí gesto rovnou opětoval. ,,Alfa říkal, ať na ně dohlédneš při lovu a posoudíš jejich snažení" zdělila mu zprávu od alfy. Světle hnědý vlk, zaujímající postavení velitele lovců přikývl a skupinku si převzal. Každého z nich obdařil přívětivým pohled a promluvil: ,,Mé jméno je Ryšavec, jsem velitel lovců" mile se usmál. Chvilku panovalo trapné ticho, které se Ryšavec rozhodl prolomit a chtěl promluvit, ale drobná vlčice, aniž by to někdo čekal, ho předběhla. ,,Já jsem Kapka" představila se a nechala slovo ostatním ze své skupiny. ,,Bran" promluvil jednoduše, avšak ostře světle šedý vlk. ,,Midnight" představila se černo-bílá vlčice. ,,Jizva" zamumlala čtvrtá a poslední členka nově připojené skupiny. Ryšavec přikývl a s pobídnutím je začal odvádět směrem k louce.

Po chvilce běhu se před nimi rozprostřela planina s květinami v plném květu. Poslední šance rostlin rozkvést, než začne podzim a následně zima. Ryšavec dlouze zavětřil. Zastřihal ušima a začal zpomalovat dokud nezastavil úplně. ,,Kousek od nás musí být doupě králíků. Předávám to do vašich tlapek" vyštěknul potichu a čekal na jejich reakci. Skupinka přikývla. První zareagoval Bran, zavětřil a začal se plížit ke králičí noře. Pár pohozeními hlavy a švihnutím ocasu naznačil, aby šli každý z jiného směru. Postupně, skrčeni téměř až neslyšně v trávě, obklíčili noru aby neměl ani jeden králík šanci zdrhnout. Teď začal pořádný lov. Bran přiskočil z druhé strany k díře, jež vedla do doupěte, a začal hrabat jako pominutý. Toto mělo za následek, že vystrašení králíci vyběhli z nory ven, kde na ně čekali ostatní. Postupně se začaly sklápavat čelisti a dva ze tří králíků zůstali nehybně viset z tlam lovců. Bran pokračoval v hrabání. Věděl že se někde uvnitř skrývala ještě jedna kořist a nehodlal ji tam nechat. Hnědý králík s bílým břichem po chvíli vyběhl. Uháněl přímo naproti Jizvě. Černá vlčice se přikrčila, vycenila tesáky a připravila se ho chytnout pod krkem. Vystartovala a....  Její zuby sklaply naprázdno. Mladý králík těsně před zjizvenou vlčicí udělal smyk a utíkal pryč odtud. Už už za ním chtěla vyběhnout a alespoň se pokusit ho dohnat, když v tom ji někdo přerušil. ,,To nevadí Jizvo, už nemá smysl za ním běžet a plýtvat síly" promluvil Ryšavec a přiklusal k nim. ,,Vedli jste si výborně. Máme dobrý začátek!" vyštěkl se smíchem a projel všechny zúčastněné obdivným pohledem. Lov pokračoval.

Jak čas utíkal, slunce postupně vystoupalo na úplný vrchol své cesty. Nastalo poledne. Dočasní lovci posbírali úlovek, skládající se z pěti krásných králíků. Pro velkou smečku to sice nebylo nejvíce, ale vzhledem k nedostatku potravy to stále ušlo. Kapka, s králíkem v tlamě, se nadšeně rozhlédla. Pohled ji však zůstal stát na siluetě dospělého vlka, jež je z dálky pozoroval. ,,Koukněte" zamumlala skrze králičí srst. Ostatní na něj svůj pohled též upřeli. Na to se vlk otočil a se švihnutím ocasu odešel. ,,Jak dlouho myslíte že nás sledoval?" vznesla Kapka svůj dotaz a dál hleděla na místo, odkud je před chvílí pozoroval alfa smečky.

Well Done, první kapitola na světě! :D
Příště bude první rozhodnutí (tedy, snad :D)