Cestovali dlouho.
Dvakrát spali v lese.
,,Slyšeli ste to?!" lekla se Sarah.
,,Myslíš to děsivé vlčí vytí? Ne." odpověděla Rosie.
,,Nebojte, sou to jen lidi." uklidňovala je Pink.
Najednou uslyšeli křupání větviček.
,,Jen lidi. Jen lidi." opakoval si nervózně Bertie.
Ozvalo se vrčení.
,,Um, Matesi?" znervózněla Susan při pohledu do lesa.
,,Není se čeho bát, Susy. Lidé nám neublíží." uklidňoval ji s klidem Mates.
,,No nevím. A co když mají hlad?" znervózněla i Pink.
Mates se podíval do lesa a vyděsil se.
Plížila se k nim celá smečka různobarevných vlků, cenících zuby.
,,-polk- Pryč!" zavelel se strachem v hlase Mates a vyjel.
Jeho přátelé mu byli v patách a jim byli v patách vlci.
Vyjeli tryskem z lesa a vlci se zastavili, protože jim došlo že už je nedohoní.
Oni ale jeli dál až nakonec Mates a zavolal ,,Zastavujeme!".
Všichni zastavili a koně se začali vydýchávat.
,,To byli lidi?" zeptala se otřeseně Susan a otočila se na Matese.
,,Je to horší než sem si myslel. Lidé se začínají měnit ve zvířata i uvnitř!" vysvětlil stejným tónem Mates.
,,Co budeme dělat?" strachoval se Bertie a pohladil Carol po krku.
,,Půjdem pro Element Poctivosti." řekl Mates a ukázal na vysokou horu před nimi.
,,My budeme š-š-šplhat?!" vyděsila se Sarah.
,,To možná taky. Takže koně musíme nechat tady. Mají tu pastvu a támhle je říčka." zavelel Mates a všichni neochotně slezli z koní.
Bertie si ještě několikrát pohladil Carol a šli.

Šli po cestě nahoru.
Nikde nikdo nebyl a tak bylo hrobové ticho.
,,Nemám ráda ticho." podotkla Rosie a se strachem se rozhlížela okolo.
,,To nikdo z nás." potvrdil neznámý hlas.
Všichni se s leknutím otočili.
Stáli tam dva chlapi.
,,Co tu děláte?" zeptal se nepřátelsky jeden z nich.
,,M-my hledáme e-lement Poctivosti." koktala Sarah.
,,Element Poctivosti? Myslíte tu oranžovou lesklou věcičku na vrcholu týhle hory?" zeptal se druhý chlap.
,,A-asi. My sme ten element nikdy neviděli." přikývla nejistě Rosie.
,,Víme kde to je. Můžeme vás tam zavést." nabídl ten první.
,,No, nevíme jestli vám můžeme věřit." přimhouřila podezřívavě oči Pink.
,,Bez urážky, ale vypadáte kapku... No... Nebezpečně." vysvětlila nervózně Rosie.
,,Nebezpečně? Vždyť sme jen obyčejní zajíci." smál se ten druhý a ten první se k němu se smíchem přidal.
,,No, nevypadáte zrovna jako roztomilí zajíčci." váhal Bertie a měřil si oba pohledem.
,,Tak hele! Když můžem věřit kočkám, můžem už věřit každýmu!" obořila se na své přátele Susan a pak se s přátelským úsměvem otočila zpátky na zajíce ,,Ocenili bychom vaši pomoc.".
Zajíci si vyměnili pohledy a vyšli do čela výpravy.
Dovedli výpravu až na vrchol hory, kde byl les.

(Prosím nebombardujte mě fakty o Sněžce - netuším, jestli tam opravdu je les! Já už chci co nejdřív dopsat tuhle knížku ať můžu psát Královskou rodinu 8!)

Dovedli je ke zvláštnímu stromu, který se nepodobal žádnému z ostatních v lese.
Jeho zvláštnost byla v tom, že to byl jediný listnatý strom v lese a navíc vypadal, jako by se na něm někdo v minulosti učil dělat uzly.
,,Je vůbec možný, aby uprostřed jehličnatýho lesa byl jeden jedinej listnatej?" zeptala se nechápavě Sarah.
Na stromě zrálo hned několik jablek.
Až na to, že ta jablka byla oranžová.
,,Mě spíš nedávají smysl ta oranžová jablka." přidala se k ní Rosie.
,,Víte přesněji kde je element Poctivosti?" zeptala se Susan jejich zaječích průvodců.
,,Někde mezi těmi jablky. V koruně stromu." odpověděl jeden z nich.
Pink neváhala a začala šplhat na strom.
Vyšplhala až do koruny a začala prohrabovat listí a větve.
,,Máš něco?" zeptala se Susan s nadějí.
,,Jestli tím něco myslíš element Poctivosti, pak jo, mám to." hlásila vítězně Pink a seskočila ze stromu.
Podala Susan oranžový drahokam ve tvaru jablka.
Susan se hned vesele otočila k zajícům.
,,Děkujeme! Moc ste nám pomohli!" děkovala vděčně.
,,Další zastávka je jeskyně Lidomorna!" zavelel odhodlaně Mates.
,,Achjo." povzdechla si Sarah bezradně...

Díky Celestii!
Konečně sem to dopsala!