Prázdnou silnicí se řítil minibus. Sarah se zoufale snažila držet ho v jednom směru.
Ostatní se drželi čeho mohli, protože bylo zřejmé, že se každou chvíli vybourají.
Mates seděl vedle ní a usilovně se snažil připoutat bezpečnostním pásem.
,,Matesi tak co je na těch značkách?! Kudy mám jet?!" křičela naštvaně Sarah.
Mates se rychle podíval z okna.
,,Doleva! Teda doprava! Teda TAM!" ukazoval Mates na zatáčku.
Sarah neohrabaně otočila volantem a auto se málem převrátilo.
Do zatáčky ale vjeli a Sarah se zase začala snažit to vyrovnat.
,,Sme ještě daleko?!" zeptala se nervózně Sarah.
,,Je mi to tu povědomé, myslím, že už tam budem." konstatovala Rosie při pohledu z okna.
,,Super." oddechla si Sarah a horečně se soustředila na volant.
Najednou se před nimi vytyčil vysoký kopec.
,,Říp!" vyhrkla vesele Rosie.
,,Jak se to brzdí?" zeptala se Sarah a nervózně se podívala na pedály.
,,Ty nevíš jak se brzdí?!" vyděsil se Mates.
,,Sem pes! Už to že řídím je výkon!" bránila se Sarah a s prosebným pohledem se podívala na Lunu.
Luna něco zahoukala Lili.
Lili packou zasalutovala, skočila Sarah na klín a z něj skočila na brzdu.
Auto se zastavilo a všichni si jednohlasně oddechli.
Vystoupili z auta.
Byli přímo před Řípem.
Rosie doslova skákala radostí.
,,Je to kousek odsud!" poskakovala vesele Rosie a rozběhla se.
Všichni se rozběhli za ní.
Bertie a Sarah klopýtali, protože oni přece jen sou lidmi poprvé.
Luna leťela. Šlo jí to celkem dobře.
A Carol měla co dělat, aby Evie při cvalu nezašlápla.
V čele s Rosie doběhli na odlehlé místo mezi stromy.
Byla tam celkem tma, protože zeshora stínily stromy a o zbytek stínu se postaral mohutný Říp.
Rosie se sehnula na čtyři a vešla do celkem malého vchodu.
Všichni si vyměnili váhavé pohledy a vydali se za ní.
Lidé samozřejmě po čtyřech a Carol musela zůstat venku.
Chodbička se pomalu zvětšovala a nakonec se mohli lidé i postavit.
Rosie stála a zaraženě koukala do chodby před ní.
Ale nic tam nebylo...
,,Um, děje se něco?" zeptal se Mates.
,,Tak trochu sem zapomněla, že sou tu pasti." znervózněla Rosie.
,,Tak hrozný to být nemůže." řekla optimisticky Sarah.
,,Myslíš?" zvedla Rosie obočí a hodila do chodby kamínek.
Přistál na jedné staré dlaždici, která se zmáčkla jako tlačítko a z obou stěn vyletěly šípy.
Zapíchly se do protější stěny.
,,Doufám, že aspoň víš, kde ty spouštěcí dlaždice sou." udržoval naději Mates.
,,V tom je ten problém. Já už to zapomněla." řekla nervózně Rosie ,,Prakticky jediný způsob jak se tam dostat bez úhony je letět, nebo být malý.".
Všichni se otočili na Lili, Evie a Lunu.
Ty znervózněly.
Luna se odhodlala jako první a vyletěla do chodby.
Evie a Lili si vyměnily odhodlané kývnutí a vydaly se za ní.
Cestou spustily několik pastí, které se jim prohnaly nad hlavami.
Nakonec doběhly do kulaté místnosti.
Luna seděla na skleněném poklopu uprostřed.
Lili a Evie se zděsili, protože pod ním nic nebylo...

Poraženecky se vrátily se svěšenými hlavami.
,,Našli ste element?" zeptal se s nadějí v hlase Bertie.
Ony jen nesouhlasně zavrtěly hlavou.
,,To není možný! Kdo by ho vzal?" zeptala se řečnicky zamyšleně Rosie.
,,Kočky!" vykřikla naštvaně Susan.
,,Nemůžeš za všechno vinit kočky Susy." napomenul ji Mates.
,,Ne! Já cítím kočky." odvětila mu Susan.
,,To budu asi já." řekla otráveně Rosie a pak si všimla Lili ,,A nebo tady ta.".
,,Ne, vy dvě to nejste. Já cítím kočky zvenku. Vy to necítíte?" vysvětlovala Susan a ukázala na chodbu, kterou sem přišli.
Bertie, Sarah a Mates nasáli vzduch.
,,Já to taky cítím." potvrdil Bertie a Mates a Sarah přikývli na souhlas.
,,Počkat, jak můžeme cítit kočky, když sme lidi a oni taky?" zeptala se nechápavě Sarah.
,,Některé psí smysly nám evidentně zůstaly a každý člověk taky nějak voní, nebo páchne." vysvětlil jí Mates.
,,Aha." řekla Sarah ,,Půjdeme zjistit kdo to je?".
,,No, vyjít odsud někdy musíme." řekla Susan.
A tak všichni vyšli v čele se Susan zase ven.
Susan se zastavila kousek za vchodem a zůstala stát jako přikovaná.
Vyšli i ostatní a taky se zastavili, protože byli obklíčeni nějakými lidmi.
V čele těch lidí byla dívka s růžovými vlasy.
Všichni ti lidé byli zvláštní.
(Zpřetrhaný obojky)
,,Hledáte tu něco?" zeptala se růžovovlasá dívka.
,,Hledáme element Harmonie, abychom vrátili vše do normálu." odpověděl Mates odhodlaně.
,,Vím o kterém elementu mluvíte a máme ho ve vesnici. Ale víte co musíte udělat, aby se vše napravilo?" zeptala se moudře dívka.
,,To v knize nebylo. Bylo tam jen že ho musíme najít." odporoval Mates.
,,Počkat! Kde je Carol?" zeptal se Bertie a rozhlížel se.
,,Ten kůň? Ach ano. Někde se nejspíš schovává. Hodně se nás lekla když sme přišli." řekla dívka.
,,A řeknete nám aspoň kdo ste?" řekla nevěřícně Susan.
,,Sme Klan Zpřetrhaných obojků a já sem jeho vůdkyně Pink." řekla dívka...

Jako dárek k Vánocům dám dnes 2 kapitoly. ;)
Ale teď už du koukat na Zlatovlásku a psát při tom Canterlotské podsvětí xD