Lili se probudila celá pod peřinou, která byla nezvykle velká.
Lili se v leže protáhla a chtěla odhrnout peřinu.
Ale nemohla. Její ruka ji to nedovolila.
Když na svou ruku zaostřila, vyděsila se.
Už to nebyla ruka! Byla to packa!
Packa stejné barvy, jako její vlasy.
Ty ovšem jaksi nenašla.
Otočila se na břicho a připlazila se k obrovskému polštáři.
Vylezla zpod deky a nadechla se čerstvého vzduchu.
Podívala se na zdánlivě prázdnou postel na druhé straně pokoje.
,,Evie! Evie! Vstávat!" zavolala a pod peřinou se cosi dalo do pohybu.
Na polštář se připlazila malá béžová čivavka.
Packami si neohrabaně promnula oči a otočila se na starší sestru.
,,Co je?" zeptala se rozespale. Pak ale zaostřila a rozhlédla se po pokoji.
Šokovaně sjela pohledem zpátky na Lili.
,,Lili?" řekla nejistě.
Najednou se začala pohybovat kulatá klika na jejich dveřích a za dveřmi se ozval neznámý hlas.
,,Jak se to sakra dělá?!" řekl naštvaně dívčí hlas.
Pak se ozvalo zahoukání, kterému rozuměly jen Evie a Lili.
,,Musíš s tím otočit doleva!" radila Luna.
Po chvilce bojování s klikou Sarah konečně otevřela dveře a podívala se nejdřív na Lili, pak na Evie a pak znovu na Lili.
,,Achjo! Vy taky?" řekla trochu otráveně a trochu smutně.
,,K kdo ste?!" zeptala se nedůvěřivě Evie.
Sarah ale slyšela jen nevěřícné zaštěkání. I přesto věděla, jaká bude nejspíš její první otázka.
,,To sem já, Sarah a tohle je Luna." řekla Sarah a ukázala na tmavě hnědou sovu, která se jí usadila na rameni.
,,Myslím, že máme problém. No, vlastně nejen my." řekla Luna a ukázala křídlem k oknu.
Lili si vyskočila na okno a naskytl se jí pohled na ulici plnou vyděšených a zpanikařených zvířat.
Mezi nimi ale běhali i neohrabaní lidé, kteří se každou chvíli rozplácli o zem.
,,To je spoušť." poznamenala Lili.
,,Co? Co je tam?" zeptala se zvědavě Evie a zavrťela ocáskem.
Když si uvědomila přítomnost ocásku, prohlédla si ho, pak se podívala na svoji kočičí sestru, stojící na parapetu, na svou soví matku a černovlasou zhruba čtrnáctiletou dívku, která tvrdila, že je jejich mazlíček.
,,Zvířata sou lidi a lidi sou zvířata! Hustý!!!" řekla Evie a začala nadšeně skákat po posteli.
,,Musíme to nějak odvrátit! Nějak to vrátit zpátky." řekla odhodlaně Sarah ,,A asi vím, kdo nám pomůže.".

Čtveřice se vydala dolů po schodech. Z ostatních dveří na chodbě se linuly různé zvířecí zvuky.
Oni měli ale namířeno až úplně dolů. Vyšli ze dveří do ulice a zamířili do protějšího domu.
Sarah ze zvyku zaškrábala na dveře, místo aby zaklepala, nebo zazvonila.
Zevnitř se ozval pád na zem a po chvilce se dveře otevřely a stál v nich Bertie.
Zhruba čtrnáctiletý kluk s havraními vlasy.
,,Ahoj...... Bertie?" řekla nejistě Sarah. ,,Sarah?" řekl zaskočeně Bertie.
Ke dveřím se najednou přiřítila blonďatá klisna.
,,Sarah?!" zařechtala a sjela pohledem na hnědou kočku a béžovou čivavu ,,Lili?! Evie?!".
,,Carol! Ty si kůň? To sedí." řekla pobaveně Lili.
,,Potřebujeme pomoct. Nevíš co se stalo a jak to napravit?" zeptala se s nadějí v hlase Sarah.
,,Svět se obrátil naruby! To se stalo, ale jak to vrátit zpátky, to nevím." řekl poraženecky Bertie.
,,Ale já vím." ozval se moudře Mates a se Susan po boku šel ke dveřím.
Dramatický příchod zničilo až to, že Susan zakopla a spadla na zem.
Mates otočil oči v sloup a pomohl Susan vstát.
,,Někdo řekl staré zaklínadlo aztéckých náčelníku." řekl Mates...