POZOR!
DLOUHÁ KAPITOLA!

Zajíci je dovedli zpátky na začátek cesty a rozloučili se.
Susan jim ještě jednou poděkovala a šla i s ostatními ke koním.
Bertie hned objal Carol a nasedl na ni.
Ostatní si také nasedli na svoje koně a vyjeli.
Jeli dva dny a dvě noci odpočívali.
Konečně dojeli k obrovské jeskyni, před kterou byla velká turistická cedule s nápisem Jeskyně Lidomorna.
,,U-určitě tam chceme jít? Ten název nezní zrovna přátelsky." protestovala se strachem Sarah, když sesedla z koně.
,,Ti zajíci taky nevypadali přátelsky a přesto nám hodně pomohli." připomněla jí Susan.
,,Tady by měl být element Věrnosti. Sem zvědavý jaká nás čeká zkouška." informoval je Mates.
,,Tak na co čekáme? Už jen dva elementy a svět je zachráněn!" povzbuzoval je Bertie.
Všichni tedy nechali koně před jeskyní a vkročili do ní.
Nebylo tam žádné světlo.
V černo černé tmě nebylo vidět na krok.
Naši přátelé se ani nenadáli a už byli každý v jiném koutě jeskyně.
~~~
,,Matesi!" volala Susan.
Najednou se před ní objevil Mates, který svítil modře.
,,Matesi? Díky bohu! Už sem se bála že sem se ztratila!" řekla vesele Susan a chtěla Matese obejmout.
Ten ji ale chladně odstrčil a ona tvrdě dopadla na zem.
,,Di ode mě!" zakřičel na ni.
Susan začaly slzet oči.
,,Našel sem si někoho lepšího." pokračoval Mates a přišla k němu stejně svítící Rosie, která ale měla kočičí ocas a uši.
Když byla u Matese, začala vrnět.
,,Ne! To ne!" řekla zlomeným polohlasem Susan a natáhla ruku k Matesovi.
Vyděsila se, když si všimla toho, že je její ruka průsvitná.
Podívala se i na druhou - u ta se začala ztrácet.
Susan se zděšením sledovala, jak postupně celá mizí...
~~~
,,Taková tma! Nesnáším tmu!" stěžovala si Sarah a snažila se najít někoho ze svých přátel.
,,Bertie! Matesi! Susan! Rosie! Pink!" volala, ale nikdo se neozýval.
Najednou uviděla kousek před sebou Bertieho, který modře svítil.
,,Ach díky bohu! Konečně někdo!" zajásala a přiběhla k němu.
Když ale byla asi metr od něj, rozplynul se.
,,Co to?!" vyděsila se.
Pak si ale všimla kousek dál Matese a Susan.
Přiběhla se strachem i k nim, ale taky se rozplynuli.
Ještě o kousek dál stála Rosie a kousek za ní i Pink.
,,Počkejte!" zavolala na ně Sarah, ale v ten moment se Rosie rozplynula.
,,Neodcházejte!" prosila zoufale, ale i Pink zmizela.
,,Nenechávejte mě tu samotnou!" řekla slábnoucím hlasem a klesla na kolena.
,,Nesnáším samotu." dodala smutně šeptem a rozplynula se i ona...
~~~
,,Lidi? Slyšíte mě někdo?" zkoušela najít ostatní Rosie.
,,Lidi tohle není vtipný!" volala do tmy.
,,My víme." vystoupila ze tmy modře svítící Sarah.
,,Ale proč bychom se měli snažit být vtipní...?" zeptala se řečnicky Pink, která také zrovna vystoupila z temnoty.
,,...když stát a koukat je mnohem zábavnější?" dokončila větu Susan, která jako poslední vystoupila z neústupné tmy.
,,To je vtip?" zeptala se pobaveně Rosie.
,,NE!" zakřičely všechny tři jednohlasně a natáhly pravé ruce.
Najednou jako by Rosie ovládala nějaká neviditelná síla.
Tahle síla ji narovnala a připoutala jí ruce podél těla.
,,Co se to děje?! Nemůžu se hýbat!" vyděsila se Rosie.
,,Zábava že?" řekla s nepřítomným úsměvem Sarah a naklonila hlavu na stranu.
Měla malé zorničky, které jako by se dívaly do prázdna.
Rosie chtěla křičet o pomoc, ale neviditelná síla jí zalepila pusu.
Rosie z čista jasna necítila nohy, pak břicho, hrudník, nakonec se rozplynula celá...
~~~
,,Jak je možný, že nikoho nemůžu najít?" ptala se Pink nechápavě sama sebe.
,,Nenamáhej se." poradil jí známý hlas.
Ona se otočila a za ji stála její modře zářící kamarádka Pika.
,,Piko? Jak ses sem dostala? Co tu děláš?" ptala se nechápavě.
,,Nenajdeš je." pokračovala nepřítomně Pika, jako by Pink neslyšela.
,,Proč bych je neměla..." chtěla namítnout Pink, ale Pika jí skočila do řeči ,,Nedostaneš se odsud.".
Pink svou dlouholetou kamarádku nepoznávala.
,,Piko, co to říkáš?" zeptala se smutně.
,,Už tě nepotřebujeme." oznámila jí Pika.
,,Cože?" zeptala se zlomeně Pink.
,,Teď nám vládne Lios. Je lepší vůdce než ty." vysvětlila bez náznaku emoce Pika.
,,L-Lios se vrátil?!" vyděsila se Pink.
,,Ano. My teď máme jeho. A ty tu můžeš klidně i umřít." odpověděla Pika a rozplynula se.
,,Cože? Umřít? Už mě nepotřebují? Nikdo mě nepotřebuje." Pink smutně sklonila hlavu a ukápla jí slza.
Ta se v půli cesty na zem rozplynula, stejně jako Pink...
~~~
,,Susan! Bertie! Kde ste všichni?" volal Mates a hledal ostatní.
,,Pch! Podívejte se na něj. Hotová troska!" řekla pohrdavě modře svítící Susan.
Mates se otočil a uviděl Susan a Bertieho.
,,Máš pravdu. Toho nejde ani brát vážně." přikývl posměšně Bertie a spiklenecky jí něco pošeptal do ucha.
Ona se škodolibě usmála a kývla na souhlas.
,,O čem to mluvíte? Děláte si ze mě srandu? To už je zase apríl?" ptal se pobaveně Mates.
,,Jako bych něco zaslechl." řekl s předstíranou nechápavostí Bertie a zmateně se rozhlížel kolem.
,,Já taky. To byl asi jen vítr." vysvětlila nezaujatě Susan a oba dělali že Matese nevidí.
,,Heleďte tohle není vtipný! Přestaňte!" káral je Mates a šel blíž k nim.
,,A teď jako bych zase něco zaslechla. Něco tenoučkého, slaboučkého a bezradného." smála se škodolibě Susan.
,,Máš pravdu. Asi nějaké zašustění listí." uznal se stejně škodolibým výrazem Bertie.
,,Hej! Já sem tady!" pokoušel se je na sebe upozornit a zamával jim před očima.
,,Mám asi mžitky před očima." podivil se Bertie.
,,Nojo, ale nic jinak nevidím." uznala Susan.
,,Tak mě sakra berte chvilku vážně!" rozzlobil se Mates, ale začínalo mu obývat odvahy a hlavně sebevědomí.
,,Hele a kde je vůbec Mates?" zeptala se Susan.
,,Tady!" volal na ni Mates a začínal se zmenšovat.
,,Nevím. Asi někam odešel." přemýšlel Bertie.
,,Tady sem!" volal znovu Mates a dál se zmenšoval.
,,No nic. Kdo ho potřebuje?" pokrčila rameny Susan.
Mates už byl malý jako mravenec a jeho volání už doopravdy nebylo slyšet.
,,No jo." přikývl Bertie a se škodolibým úsměvem Matese zašlápl...
~~~
,,Haló! Kde ste?" hledal ostatní Bertie.
V tom uslyšel řechtání.
Ze tmy vyklusala Carol, která svítila modře.
,,Carol? Měla si zůstat venku." napomenul ji Bertie.
Carol se před ním zastavila a nechápavě se na něj dívala.
Bertie se jí podíval do očí.
Už nebyly lidské...
Byly zvířecí...
Nechápavé...
,,Carol?" podivil se Bertie a pohladil klisnu po krku.
Carol jen zařechtala.
Bertie se jí znovu upřeně podíval do očí...
To nebyly oči jeho Carol.
Najednou si uvědomil její vzhled.
,,Ty nejsi Carol!" odtáhl se od klisny Bertie.
Klisna přiklusala blíž k němu.
,,Ne! Ty si přelud! Nejsi skutečná!" zakřičel na klisnu a ta se rozsypala jako hrad z písku a zmizela.
Najednou se rozsvítilo světlo a osvítilo rozlehlou jeskyni.
Bertie se rozhlédl kolem.
Na zemi leželi v bezvědomí jeho přátelé.
Každý na jiném místě.
,,Vás to oblblo co?" povzdechl si.
Uprostřed jeskyně byl velký kámen ve kterém byl zaražený rudý drahokam ve tvaru blesku.
,,Element Věrnosti." řekl unešeně Bertie, přišel k tomu blíž a vyndal element z kamene.
V ten moment se všech pět ležících sborově z hluboka nadechlo.
,,Bertie? Já měla divný sen..." řekla Sarah a rozhlížela se po ostatních.
,,Já měla spíš noční můru." přidala se Susan a zamračila se na Rosie.
,,Jen kontrolní otázka: Baví vás stát a koukat?" zeptala se nervózně Rosie, když se posadila.
Všichni si vyměnili nechápavé pohledy a jeden přes druhého odpověděli ,,Ne.".
,,Díky bohu!" oddychla si Rosie a plácla sebou zpátky na zem.
Všichni se začali smát...

Wow!
1228 slov!
To se mi už dlouho nepovedlo. :D
Nechtěla sem to rozdělovat. xD
Tak snad se líbilo. ;)