Pokojem státní porodnice na okraji New Yorku se ve 3:18 ráno konečně rozezněl dětský pláč. Porodní asistentka rychle přestřihla pupeční šňůru, omyla novorozenou holčičku od krve, zabalila ji do deky a předala ji sestrám, které ji odnesly na první ošetření. Asi o půl hodiny později vykoukla blonďatá hlava sálové sestry na chodbu, kde už dvě hodiny bez přestání nervozně popocházel sem a tam jako tygr v kleci pohledný muž s hnědými vlasy staženými do culíku a dlouhými rukávy, kterými zakrýval svou bionickou paži - stále si totiž nemohl zvyknout na to, že léta zabíjení a nadvlády zločinecké organizace HYDRY jsou minulostí a všude vládne klid a pohoda - vzpomínky byly stále čerstvé a bolavé. Když mu sestra zlehka poklepala na rameno, aby upoutala jeho pozornost, vylekaně sebou škubl jako v očekávání útoku. Rychle se však ovládl. Porodní asistentka se na něj zářivě usmála:

,,Gratuluji vám, tatínku, už se nemusíte ničeho bát, máte krásnou zdravou dcerku ..."

Bucky rychle následoval sestru na nemocniční pokoj, kam Carol mezitím převezli z porodního sálu. Byla vyčerpaná, ale šťastná. V náručí chovala maličké dítě, které hladově sálo z jejího prsu. Bucky chvíli nerozhodně postával u dveří, ale Carol se na něj usmála a lehkým pokývnutím mu naznačila, aby přišel blíž. Supervoják se posadil na židli u její postele a fascinovaně zíral na to drobounké růžové stvoření. Kdesi hluboko v jeho hrudi se dral ven pocit, který dosud nepoznal - kombinace nekonečného štěstí, lásky a rodičovské hrdosti. Carol mezitím zabalila dítě do peřinky a opatrně jej Buckymu podala. Zcela instinktivně si jej opatrně převzal, přitiskl na hruď a když dívence poprvé pohlédl do jejích temně hnědých očí, pocítil nutkavou potřebu malou chránit před vším zlým, co by ji kdy mohlo potkat. Zároveň s tímto tichým slibem se však do jeho mysli opět vkradl ten plíživý strašák, který jej čas od času stále děsil ve snech, který jej mučil dlouhé desítky let a kvůli kterému musel v minulosti tolik trpět. HYDRA.

_______

Od onoho osudného dne, kdy byl spolu se svým týmem vyslán ze Sibiře do Ameriky, kde se to tolik zvrtlo, uplynuly již dva roky. Osmnáct měsíců už měl rameno, kvůli kterému tehdy málem zemřel, úspěšně zahojené a fyzicky mu staré časy připomínala jen sotva viditelná jizva, hybnost ruky byla i díky séru supervojáka i bez rehabilitace zachována v plném rozsahu. Carol se mu neustále snažila pomáhat psychicky, poskytovala mu cenné rady, když nevěděl jak dál, pomáhala mu zaměstnat tělo i mysl a zvyknout si a orientovat se v moderním životě v 21. století. Digitalizace doby však Buckyho děsila ještě mnohem víc. Každý den úzkostlivě sledoval televizi, i když mu Carol mnohokrát vysvětlovala, že je nemožné, aby se tak o něm HYDRA dozvěděla. Po vzoru Steva Rogerse nenosil mobilní telefon a nebyl aktivní na sociálních sítích. S odchodem SHIELDu z jejich života po úspěšné psychoterapii se dále nemohli spoléhat na jeho plnou ochranu, i když věrný rodinný přítel Steve dělal co mohl, aby Buckyho znovu neztratil, a byl mu oporou. Pár měsíců po dokončení prvotní psychoterapie Carol zjistila, že je těhotná, a tak si s Buckym pronajali byt vedle Stevova, aby měli více soukromí. Starý muž z protějšího bytu mezitím zemřel a jeho osamělá manželka se přestěhovala ke své dceři do Bostonu, takže rázem měli všichni tři celou bytovou jednotku jen pro sebe, alespoň do doby, než přijdou noví podnájemníci. Steve měl nejdříve trochu obavy, jak Bucky zvládne roli otce, ale když je s Carol viděl, jak spolu neustále cukrují, jak každou chvíli jezdí nakupovat výbavičku a dále zvelebují jejich byt, odhodlal se konečně hodit všechny starosti za hlavu a těšit se ze svobodného života s nimi. Byly to krásné časy a Carol s Buckym si je užívali plnými doušky, jako by nikdy neměl přijít zítřek.

Jenže HYDRA nikdy nespí ..